Mým milým kravám s láskou

9. dubna 2015 v 15:02 | Misantrop

Takový na zemi věk též zlatý Saturnus trávil,
dřív než Jupiter sám měl vrchní nad světem vládu,
dřív než bezbožný lid k svým hodům zabíjel krávy.

Také ať krávy matky, jak za otců bylo, ti neplní dojaček bílých,
nýbrž vemena plná ať věnují telátkům milým!


Vy krávy, které sedíte přede mnou, kolik tisíc litrů mléka jste daly za minulý rok. A co se s tím mlékem, kterým jste měly vykrmit svá pěkná telata, co se s ním stalo? Do poslední kapky steklo do hrdla nepřátel!


Živá kráva poskytne člověku za svůj život průměrně 15.440 jídel, kdežto ze zabité krávy lze udělat jen 80 porcí masa.


23.
HYMNUS
NA KRÁVY

Obdivuji velice šlechetný ten národ kravský,
jenž spásá trávu na louce a budí tolik lásky;

pasoucí se stádo krav, toť pravá shoda rajská,
a jak dobrotivě matka kráva telátko své laská!

Tolik míru, klidu, spokojnosti dává obraz krávy,
že až k nápodobě svádí a k osvojení kraví mravy;

kráva, jež ležíc přežvykuje, podnětem je mudrci,
an myšlenky své přemítá a na svět chce jim pomoci;

pročež obdivuji velice filosofii těch přemýšlivých tvorů,
a srdce trhá mi pak necit krutých lidských pišišvorů.


Z okna šatny jsem viděl transport krav na jatka. Úplně jsem se zhrozil! Náhle jsem si opět uvědomil, že "to" stále existuje; že je smrt a vraždění nevinných; a že bůh Indra kdysi osvobodil krávy nadarmo. Stály tam, na zastřešené korbě nákladního vozu, namačkány na sebe jako lidský dobytek v tramvaji, a jely na smrt. Proč zrovna ony, nejušlechtilejší bytosti na světě! Proč ne třeba lidé, ta pakáž škodlivá? Určitě již musely tušit, kam je vezou a co je tam čeká. Bylo mi v té chvíli, jako kdybych tam stál s nimi. Byl to jen moment, ale sáhla na mne smrt. Přál bych ten úděsný pocit zažít každému lidákovi, který si pochutnává na "stejku".


Sám, reku, dobyls krav, dobyl jsi sómy
a nechal proudit Sedm řek.
Ovládány dásy a střeženy hadem
pobývaly vody jak krávy uchvácené Paniji.
Jak krávy s bučením spěchající dolů
rozběhly se vody k oceánu.
Procitla Zora, odkryla končiny nebe,
jak stádo krav se valí paprsky její.
(Rgvéda: Hymny na Indru a na Jitřenku)


Zdi si pro ozdobu líčí vápnem a zem kvůli čistotě natírají kravským lejnem.
Co se týče masa z krav, zákon je nedovoluje pojídat. Kdokoli takové maso jí, vystavuje se veřejné ostudě a všichni jím pohrdají. Takový člověk je pak nucen žít za městem a jen zřídkakdy se smí ukázat mezi lidmi.


Tučné krávy si na bujný pažit
znaveny léhají večer a bělostné mléko
jim tryská z nalitých vemen; kol po měkké trávě
na vratkých kopýtkách laškovná telátka skáčí;
nekřtěné mléko jim opilo mladičkou mysl.


Na lukách se pasou a polehávají krávy. I ony mají lepší život než lidé, třebaže jejich osud v područí člověka není záviděníhodný.
Máme uctívaná zvířata, posvátné krávy, ale nikde se neříká ani nevysvětluje proč. Já tedy nevím, ale dohaduji se, že z mých spisů je to snad jasné.
Míjel jsem z nejkratší možné vzdálenosti stádo dobře najezených, spokojených a ležících krav a telátek. Bylo to hezké. Krávy jsou pohodářky. Ze všech zvířat divokých i domácích mi právě tyto velké ušlechtilé bytosti přirostly asi nejvíc k srdci. Nechápu, že na ně může někdo vztáhnout svou vražednou pracku! Co za úchylné sadistické stvůry to musí být! Ublížit třeba tomuto milému telátku přede mnou! To si žádá od srdce nezkaženého spíš pohlazení a bezpodmínečnou ochranu! Kdybych měl tu moc, chránil bych krávy víc než lidi. Myslím, že bychom v tomto měli jednoznačně následovat příkladu velké moudré Indie.


Neobrátíme-li se a nebudeme-li jako krávy, nikoli nevejdeme do království nebeského. Měli bychom se totiž od nich naučiti jedné věci: přežvykování.
Chtivá hltavost, závistivá žluč, utrápená mstivost, pýcha luzy: to vše mi vskočilo do tváře. Již není pravda, že chudí jsou blahoslaveni. Říše nebeská však jest u krav.
Nejdále ovšem došly tyto krávy: vynalezly si přežvykování a leží na slunci. Také se zdržují všech těžkých myšlenek, jež nadýmají srdce.


Chci vám ukázat obraz. Tenhle.
Těsně za ženou stála kráva, která téměř vyplňovala celou hořejší část obrazu, a s hlavou trochu odvrácenou přežvykovala. Světlá ženina hlava a její ramena se rýsovala na tmavohnědém boku krávy.
Cítím, že se mi podařilo vyjádřit postavy ve vzájemném živoucím vztahu a ve vztahu k ostatnímu kolem nich. Například ke krávě. Je odvrácena, nevšímá si toho lidského výjevu. Ale člověk cítí, že má blaženě spokojený vztah k lidem, jakýmsi mléčným, přežvykujícím, dobytčím způsobem. A ti lidé k ní také mají vztah. Ano, mně se to líbí.


K odkazu Olgy Hepnarové se hlásil takzvaný "lesní vrah" Viktor Kalivoda, který na podzim roku 2005 zastřelil jednu krávu a celkem tři lidáky (jeden z nich byl otravný psohlavec - takže žádná ztráta), byl záhy dopaden a odsouzen na doživotí. Podle mého názoru to byl pouhý unuděný floutek a jeho vraždy ani život nebo názory neměly nic společného s Olgou Hepnarovou (o čemž názorně vypovídá již jen to zastřelení neškodné krávy); to tvrdil jen proto, aby se udělal zajímavějším. 26. září 2010 spáchal ve vězení sebevraždu. Nezanechal po sobě jedinou hlubší myšlenku.


Starověký sumerský král Gudea budoval ještě svou říši "se stejnou láskou s jakou obrací kráva pohled na své telátko," jak zní poetický nápis klínovým písmem na jedné hliněné tabulce. A my? Máme stejnou něžnou lásku k naší pozemské říši, alespoň přibližně jako ta kravička? Vždyť Země mohla být šumným luhem, jednou velkou rozkvetlou zahradou, již by opěvali svými lyrickými verši novodobí taoističtí mistři... - To všechno je neuskutečnitelné, to vše je ztraceno. Nemáme nic. Země je zpustošena a kráva je nadávka. Je to vůbec možné? Existuje něco depresívnějšího nad tento kosý pohled zpátky?


Před krásnou svatyní bohů a v kadidla dýmu
nejednou oltáři v oběť se telátko skácí
a horká krev mu proudem vyhrkne z hrudi;
leč sirá kráva, skrz zelené doliny bloudíc,
poznává otisky dvojitých kopýtek v půdě,
každičkou zkoumá píď, zdali neuzří někde
svůj ztracený plod a žalostným bučením plní
bukový les, po svém býčku raněna touhou;
chvílemi stojí a opět se k ohradě vrací;
vrbičky měkké a byliny s bohatou rosou,
ani ty vlny, jež plynou při samém břehu,
ji nepotěší a nezprostí nastalé trýzně;
pohled na jiná telátka na bujné pastvě
ji nemůže zmást a ulevit jejímu bolu;
tak velice po čemsi vlastním a důvěrném touží.


Krávy jsou na pastvě. Jejich pozornost přitáhl nákladní vůz s hydraulickým ramenem na zvedání a nakládání klád. Brzy je to podivné ocelové monstrum přestalo bavit a dál se věnovaly poklidné pastvě.
Krávy nahoře v koncentráku otravují parchanti z pomocné školy. Debilové na výletě! Zachraň se kdo můžeš! Strkají nebohým krávám před čumák jakousi nechutnou klejichu a diví se, že ji odmítají. Dokonce melou svými hloupými hubami a říkají, jak jsou ty kravky mlsné. Pakáž.


Nevím, k čemu je dobré být na světě, a každý lidský život mi připadá zbytečný. Všechno, s čím se potkávám, ve mně vyvolává smutek. Přemýšlím, jestli by mi bylo lépe, kdybych totálně zblbnul.
Chtěl bych pást krávy.


Indové zvou býka otcem a krávu matkou a na jejich trusu si pečou chléb a vaří si jídlo.
Proč se kráva stala posvátnou a nesmí se zabít? Stručně řečeno proto, že živá kráva krmí celou rodinu po delší dobu, než může jednorázově nakrmit kráva mrtvá.


Není vůbec nic čistšího nad světlo slunce a stín krávy.


Šel jsem úplňkovou nocí. Na louce jsem potkal dvě zapomenuté krávy. Koukaly jako blázen ony na mne a Já na ně. Zapomenuté kravky nejsou nic tak výjimečného, jak z toho dělá senzaci tisk. Každé léto vídám potulovat se po lesích takové zapomenuté zběhy. Lidi jsou pak schopní takové zaběhlé krávy třebas i zastřelit, protože i kdyby je dokázali chytit, jako že ne, stejně by se už nikdy znovu se stádem v koncentráku nesžily. Jak kráva jednou okusí svobodu, nechce už pak žít v zajetí. Jako bych to neznal z vlastní zkušenosti, že? Píšu příběh o sobě, a ono je to vlastně zároveň i dobrodružné vyprávění na pokračování o všech bytostech, jež žijí volně a nespoutaně jako Já. Nebo by tak chtěly žít, kdyby jim v tom lidé nebránili.
Vždycky, když procházím kolem kravského koncentráku, zdravím šeptem ty ubohé zajatce:
"Nazdar, krávy!"
Nato se pokaždé některá z nich zvedne, pokud leží, nebo se přimkne k hrazení, jež nás dělí, a smutně kouká a dlouho s žalostí v srdci pozoruje toho divného tvora, jenž si vykračuje zcela sám a svobodně, kam se mu zlíbí. Ne, pokud existuje ďábel na této zemi, pak je to člověk, který tento žal způsobuje a dopouští. Zdá se mi více než nekonsekventní nesplácet nenávistí tomuto ďáblu, "člověk" zvanému.
Některé krávy v koncentráku mají temena hlav nastříkána růžovou barvou. Chudáci. Nějaký necitelný hlupák si z nich asi tímto odpudivým způsobem tropí šprýmy. Ty krávy jsou opravdu chudáci; je mi jich líto, jak s nimi ti lidáci zacházejí; zrovna s nimi, s takovými dobrotivými tvory, kteří nikomu neubližují a jsou tolik užiteční nám, rozvážným filosofům. Fakticky je lituji, jako každého, kdo je nucen žít, trpět a umírat v hrubiánských spárech lidských pazour.
Neuvěřitelné! Utečou krávy, které se každého člověka bojí tak, že před ním utečou do lesa jako srnky, ale lidi, kteří nesnesou, aby bylo něco svobodné a divoké, už z nich dělají zločince a krvelačné šelmy. "Zdivočelý býk a jalovice"! To zní opravdu výhrůžně. Až na to, že ten "zdivočelý býk" je malý bezelstný býček a ta "zdivočelá jalovice" je jeho plachá a ostražitá ochranitelka, možná dokonce i jeho vlastní matka. "Zdivočelý býk a jalovice"! To zní jako kdyby se tu proháněla dvě rozzuřená monstra, jež kopyty divoce hrabají, kopají, dupají a víří prach, z chřípí jim syčí pára, z očí jim šlehají plamenné blesky a jež naberou na dýkovité rohy každého, kdo se jim připlete do cesty. Přitom to jsou pouze dvě vystrašená zvířata, která asi někdo týral tak, že už to nemohla vydržet a využila první neb poslední příležitost k útěku. Tak to asi nějak bude. Skutečnost je tedy zcela opačná. To spíš lidi teď budou zuřit a zdivočele pobíhat s kulovnicemi v rukách jenom proto, poněvadž jim utekli z koncentráku dva nevinní vězni. Nakonec by i mne vyhnali z té louky a zakázali mi volně se pohybovat!
Kráva v koncentráku přichází až k brlení a táhle se zavřenýma očima směrem ke mně bučí:
"Búúú! Svobodúúú! Já už tu nebudúúú!"
Jednu tak upoutala moje polohlasem pronesená výzva k jejich národu "Krávy, utečte!", že nechala všeho - sena ve žlabu i zteplalé vody v cisterně - a přichvátala k brlení, kde jakoby na souhlas pokyvovala hlavou. Také jsem pokývnul hlavou na znamení, že tato zvláštní mezidruhová nonverbální komunikace byla úspěšně navázána - a ona v odpověď znovu zakývala hlavou! Zrovna jako kdyby ji to někdo učil nebo jako kdyby měla opičí vlohy k napodobování! Nebýt toho, že jsem již odedávna zapřisáhlý vegetarián, nikdy bych od nynějška nevzal do úst hovězí, ani kravské mléko, coby jeho vedlejší produkt. Ony nám rozumějí. A lidé je zabíjejí a žerou jejich maso. Pro pravověrného hinduistu by to byl neodpustitelný hřích a urážka boha. Krávy nám rozumějí, lidé však nerozumějí jim.
Krávy na pastvě jsou shluknuty blízko polní cesty, a tak si je mohu dobře prohlédnout. Některé se při pohledu na mne plaší jako nějaká divoká zvířata. Zřejmě v těchto končinách nejsou zvyklé na cizí lidi. Mluvím k nim tichou, hebkou řečí, jež jim přináší upokojení. Z krav vyzařuje jakýsi až filosofický stoicismus. Ušlechtilá zvířata. Plně sdílím zaujetí a úctu, jež těmto posvátným tvorům prokazovaly moudré kultury starověkého Orientu. EX ORIENTE LUX. A tady u nás, v temných křesťanských Čechách, s nimi zacházejí surově a nelítostně jako s nějakými méněcennými hovady. Hanba této nekulturní zemi! Řekněte mi, jak zacházíte s kravami, jaký poměr k nim máte, a Já vám řeknu, jak vysoká nebo nízká je vaše kultura.
Jaká hrozná nespravedlnost, že kdejaká otravná lidská chátra má právo na život, ale například taková neškodná a mírná srnka nebo kráva to právo nemají.
Krávy mám rád, ba snad nejraději. Jsem snad povahou víc hinduista než dědic antické kultury.
Moje milé krávy! Nevím, jak lépe vypovědět, že je rád vidím. Pohled na jejich mírnou oduševnělost a výraz jejich životní moudrosti je lékem na všechny chmury. Kdybych byl svobodným sedlákem nejen podle jména, jež nosím a na něž jsem náležitě pyšný, chtěl bych chovat krávy. Měly by se u mne jako na svobodě, ba lépe, neboť bych je chránil jako vlastní život.
A znovu mé milé krávy! Napásly se již a nyní odpočívají ve stínu stromů. Pohled pro bohy.
Nedivím se, že všechny lepší civilizace starověku uctívaly krávu jako posvátné zvíře: indická, babylonská, egyptská... Já sám mám pro "obyčejné" krávy jen slůvka obdivu. Také pro mne to nejsou tak zcela obyčejní tvorové a posvátné pocity se blíží i mým citům k nim. A kdyby se původně kráva vyskytovala i na japonských ostrovech, jistě by ji i japonský šintoismus zahrnul mezi posvátná, nedotknutelná božstva. Zatímco u nás... - hanba povědět.
Dlouho pozoruji mé milé krávy. Jsou tu hned dvě různá stádečka na různých místech. Nepřestávají mne fascinovat, víc než kterékoli divoké zvíře. Krávy mají v čele nekorunovanou vůdčí autoritu, která kamkoli se hne, ostatní sestry ji následují na nová pastviska. Dnes vyhledávají stín pod roztroušenými porosty černého bezu, pijí z lučních vývěrů spodních vod a zabředají v bahně močálišť. Jednou jsem viděl městské turisty vzkřiknout úžasem, když se před jejich zraky náhle otevřel výhled na louku plnou krav. Asi je viděli poprvé v životě, ti bídníci z velkého města, kteří znají celý život jen davy lidí, kolony aut, špínu ulic a ze zvířat nanejvýš čokla, jenž je stejně zdegenerovaný jako oni sami. Oproti nim jsem šťastný muž - někdy. Přesto jsem se neubránil pocitu, že ten jejich úžas nebyl tentýž, jaký zažívám při pohledu na krávy Já. U nich mi to připadalo spíš jako úžas nad těmi horami dosud živého masa, jež mají mrtvé dennodenně na talíři.
Nyní přicházejí zpoza kopce mé milé krávy na pastvu. Jdou samy, nikdo je nežene, žádný naháněč dobytka s holí, jsouce vedeny jen svým prastarým instinktem a poslušny své nikým nevynucené stádní jednoty. Vypadají tak spokojeně a klidně! Pro tento okamžik bych s nimi měnil, i když vím, že i ony žijí v područí člověka.
Vyvalují na mne své krásné, trochu jakoby hrůzou vytřeštěné oči, v nichž je však mírnost, půvab a životní moudrost. Ctím krávy velice. Snažím se zmírnit jejich menší nervozitu, plynoucí z nezvyklého setkání s cizím, neznámým tvorem, s neznámými úmysly, jenž, podoben člověku, ubírá se klidně a pomalu kolem nich a oči na nich může nechat v obdivném pohledu. Šeptám jim uklidňující slova a mávám rukou na pozdrav. Zdá se, že se mi tím daří získat si jejich důvěru, takže se opět sklánějí ke své travičce. Jedna z nich právě zvedla ocas a močí mocným proudem, jako když se otevře požární hydrant. Jiná dvě stáda jsou již najezená a nyní leží, přežvykují a sluní se v tiché pospolnosti. Nádhera. Krávy mi prostě přirostly k srdci.
Potěšilo mě velmi, když jsem se dočetl, že i Germáni měli svou posvátnou krávu Auðhumlu, jíž dokonce přiřkli významnou úlohu při stvoření světa. Podobnou mytologii měli i v Egyptě a dokonce i v Koránu se píše, že Země spočívá na modré krávě, která má čtyři sta rohů. Velice velmi u mne stoupají v ceně takové národy, které uctívají krávu, alespoň ve své mytologii, jako Indové, jako Egypťané. Já když pokaždé vidím krávy, úplně jim závidím tu pohodu, jaká přímo čiší z jejich klidné a pospolné síly, z jejich mírného, tichého přežvykování vleže na slunci. Závidím jim ten klid, jakému se tady, daleko od všeho lidského ruchu, těší. Vypadají jako moudré světice smířené se světem, jako přemýšliví filosofové starodávné, dávno zapomenuté školy. Kdybychom my, lidé, pochopili jejich vznešené myšlenky - kdybychom toho byli vůbec schopni -, změnil by se svět nadobro k lepšímu, o tom jsem do hloubi své duše přesvědčen, jako o máločem. Ó vy všichni filosofové, vy mudřeci nepodaření, kteří umíte jen náboženství tvořit na tomto světě! Dejte mi poznat kravskou víru - a ze skeptika se stane rázem věřící této nové víry s prastarými kořeny, jež uhnily v blátě přemoudřelého a nadutého lidství. Pohleďte na moudrost posvátné krávy - ať je to Matka Živitelka, ať je to Hathór či Auðhumla - v ní je obsažena všechna moudrost světa.
V jedné epizodě amerického kresleného seriálu South Park prohlašují mimozemšťané, že zkoumali inteligenci všech pozemských tvorů, včetně člověka, a zjistili, že nejinteligentnější jsou krávy. Je to tam sice míněno jako drsná sranda, ale jako každá má své racionální jádro, jinak by nebyla tak vtipná. A mně krávy opravdu připadají inteligentní!

Zkoumali jsme všechny pozemské bytosti a zjistili jsme, že vy, krávy, jste ze všech nejinteligentnější a nejmoudřejší.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm