Největší možná kouzla

10. dubna 2015 v 14:54 | Misantrop

Kdybych byl misantrop, naprostá odloučenost a ústraní by představovaly největší možné kouzlo.
(Poe: Arnheimské panství)


Člověk potřebuje obřad a rituál, fantazii a kouzla. Přes všechno dobré, co psychiatrie dokázala, oloupila člověka o zázrak a fantazii, které mu náboženství v minulosti poskytovalo.


Čtení při baterce má své záhadné kouzlo. Tím, že nemůžete lehce a najednou přehlédnout ve slabém soustředěném světle celou stránku, více řádků najednou, ale jen slovo za slovem odhalujete neznámý text, přibližujete se luštiteli zapomenutého písma v cizím jazyce, jemuž však dobře rozumíte. I sám text se ve světle svítilny stává tajuplnějším, esoteričtějším, více vzrušujícím - a vy dychtivě čtete a čtete a nevnímáte čas, nevnímáte prostor, jako kdyby na každé nové stránce, pohlcené dosud v temnotě, mělo se skrývat odhalení tajemství vesmíru, bytí a života. Většinou tam nenajdete nic, avšak ono si jistě najde vás, budete-li dost vnímavý a přemýšlivý.


Zpívám jasně o temných věcech,
krášle všecko v své písni básnickým kouzlem.


Kouzlo nového a nepřirozeného omamuje všechny zvídavé a zkoumavé tvory, nutící je okusit jich a probádat.


Není nic tak smutného jako pohled na holou a pustou krajinu, jež očím skýtá jen kamení, bahno a písek. Když je však oživená přírodou a oděna do svatebních šatů uprostřed říček a ptačího zpěvu, nabízí země člověku harmonii tří říší, pohled plný života, zajímavostí a kouzla, jediný pohled na světě, jehož se oči a srdce nikdy nenabaží.
Botanika je vědou pro zahálčivého a líného samotáře, jemuž ze všech nástrojů stačí k pozorování pouze lupa a šídlo. Tohle zahálčivé zaměstnání v sobě skrývá kouzlo, které lze pocítit jen při úplném zmlknutí vášní, samo o sobě však stačí k tomu, aby učinilo život šťastným a sladkým.


Knihy byly jenom jedním z rezervoárů, kam jsme ukládali všemožné věci, když jsme se báli, abychom je nezapomněli. Není v nich žádné kouzlo. Kouzlo je pouze v tom, co knihy říkají, v tom, jak sestehovaly útržky světa dohromady v jediné roucho.


Na tomto místě nacházím jisté kouzlo a poklid, které se mi zamlouvají. Určitě bych pociťoval lítost, kdybych ze Šangri-La musel odejít už zítra nebo příští týden nebo snad i příští rok.


Také bílý zimní les má své kouzlo. Občas se dokonce skrze bílou oblačnost proderou šikmé paprsky zimního slunce a na nebi se zjeví i kousek toho blankytu.


Kouzlo přírody tkví v její opuštěnosti, a ne v tom, že ji musím sdílet s hordami cyklistů, motorkářů, automobilistů, psohlavců, výletníků a vůbec všech těch milovníků přírody, kteří ji pomalu umilovávají k smrti.


Stará Políčka měla své kouzlo malých útulných městeček uvnitř hradeb. Nyní je z ní psinec, obehnaný satelitními předměstími a paneláky, po ulicích a silnicích už nešpacírují důstojní vašnostové v nedělních šatech a se slaměnými kloboučky na hlavách; tam se teď prohánějí jen auta a chodníky a trávníky osrávají čokli.


Věřila v křehké kouzlo, které úskočně umlčuje nejhlubší utrpení.
(Bataille: Matka)


Nejoduševnělejší lidé pociťují půvab a kouzlo smyslových věcí tak, jak si to ostatní lidé - se srdcem z masa - vůbec neumějí a nesmějí představit.


Čeština v mých pracích literárních jest nejryzejší, předčíc ryzostí i češtinu Bible kralické, jest to pravá lahoda přečíst si aspoň jedinou řádku z mých prací - a když tak učiníte, uvidíte, jaké kouzlo vlévá se do duše, jak se rozehříváte, jak s blaženým úsměvem tu knihu ani vůbec neodložíte, nosíte ji pořád s sebou.


Alberto Manguel popisuje, jak se, coby čtyřletý, sám naučil číst. Podobné vzpomínky a podobnou zkušenost mám i Já, když píše:
"To vše jsem udělal já. Nikdo mi to kouzlo neprozradil. Já a ony tvary (to jest písmena) jsme byli spolu sami a odkrývali jsme se sobě navzájem v tichém, uctivém dialogu. Od té doby, co jsem uměl proměnit holé čáry v živoucí skutečnost, jsem byl všemocný. Uměl jsem číst. Bylo to jako získat nějaký naprosto nový smysl."


Jaké kouzlo má les!
"Tady mě netrápí můj nešťastný sluch. Je to, jako by každý strom na venkově ke mně hovořil: Heilig, heilig! ... (Svatý, svatý!)"
(Rolland: Beethoven)


Po Komárkovi jsem si na chvilku s chutí otevřel ještě v pološeru můj Plivanec na rozloučenou, jejž jsem si vzal s sebou na čtení. Otevřel jsem ten jinak vzhledově nepovedený paperback na libovolné stránce... - a okamžitě jako kdyby se rozsvítilo druhé slunce! Kouzlo kontrastu s tímto mým dílem účinkuje vždy; zvlášť po takovém debilovi, jako je Komárek.


Jak si má člověk vysvětlit kouzlo, které se ho zmocní při podívané na vojenskou přehlídku? Raději je ani nevysvětlovat.


Indie mě fascinuje. Samotné posvátné hinduistické texty jsou sice nudné slátaniny, ale v příbězích z běžného života Indů se skrývá mnohé kouzlo i moudrost.


Pokud do našeho vědomí opět vstoupí nějaký vztah onoho čistě nazíraného objektu k naší vůli, k naší osobě, kouzlo končí. Spadneme zpět do poznání, jež ovládá věta o důvodu, už nepoznáváme ideu, nýbrž jednotlivou věc, článek nějakého řetězu, k němuž patříme i my a znovu jsme odevzdáni vší své bídě.


Všecky něžné city ztrácejí kouzlo, jestliže se stanou nucenými.


Kouzlo indické kuchyně tkví v rozmanitosti.


Noc bude překrásná jako božská Hekata, jež vládne nejedním kouzlem a jež svým bledým světlem jako líbeznou svatozáří nasvicuje můj pokoj.


Omyl, jenž se stane ctihodným, je omyl, jenž má o svůdné kouzlo víc.


Ticho hlubokých hvozdů, kvílení běsnícího větru ve slujích, hukot vod, valících se po skalinách, a kouzlo snášejícího se soumraku, to vše učinilo z tohoto hrdého a mladého muže básníka.


Vidím před sebou možnost zcela nadpozemského kouzla a nadpozemské hry barev: - zdá se mi, že se třpytí všemi hrůzami rafinované krásy, že v ní pracuje umění, tak božské, tak ďábelsky božské, že bychom hledali v celých tisíciletích marně druhou takovou možnost.


Bylo by zbytečné chtít ho přesvědčit o tom, že příroda je velkolepá, hrozná a plná obdivuhodných kouzel, před nimiž se musí pyšný člověk sklonit. Jemu se zdá, že zná všechno, všechna tajemství, kouzla i zázraky, a krásná vesna je pro něho stejná otrokyně, jako ta úzkoprsá žena v přístavku u skleníku, co krmí jeho děti postní zelňačkou.
(Čechov: Z jara)


Nám zlořečených duchů láte,
ta pravá kouzla vy však znáte,
vy svůdci mužů, svůdci žen!


Kynik musí mít i mnoho přirozeného kouzla a důvtipu - jinak je blázen, ale nic jiného -, aby dovedl pohotově a případně čelit všem příhodám. Jako Diogenés, když se ho kdosi zeptal, zda je ten Diogenés, který nevěří v bohy, odpověděl: "Jak to? Vždyť právě tebe pokládám za odporného bohům!"


Když Orfeus hrál nebo zpíval, lidé ani nedýchali. Ale kdyby jen lidé! Kouzlo jeho písně přilákalo i ptáky a zvířata. Jestřáb přestal pronásledovat holubici, zkrotly dravé šelmy a také ryby ve vodě pluly blíž k místu, odkud zazníval kouzelný Orfeův hlas.


Svět je pln krásných věcí, a přece je chudý, velice chudý na krásné okamžiky a na odhalení těchto věcí. Ale možná je právě v tom nejsilnější kouzlo života: spočívá na něm zlatem protkaný závoj krásných možností, mnohoslibný, vzdorný, ostýchavý, výsměšný, soucitný, svůdný.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm