Smějte se, zároveň však plačte

14. dubna 2015 v 11:55 | Misantrop

Jak je člověk, když se směje, podobný koze! Klid čela zmizel a místo něho se objevily ohromné rybí oči! Často se mi stane, že slavnostně pronáším nejšprýmovnější tvrzení... nezdá se mi však, že by to byl nezvratně dostatečný důvod, abych roztahoval ústa! "Nemohu se ubránit smíchu," odpovíte mi; přijímám to absurdní vysvětlení, ale ať je to tedy melancholický smích. Smějte se, zároveň však plačte.


Směj se a plač, člověče, jaký jsi směšný a plačtivý tvor!


Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil - naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná - prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.


Protože není nikterak snadné lidstvo přímo fyzicky zničit, lze je alespoň, občas, deptat smíchem satiry. Ano, když se někdy obrousí ostří nenávistných šípů, můžeš se lidstvu pomstít i jiným způsobem, třeba výsměchem, proč ne? Pomsta je sladká vždy, ať už se mračí a hřímá, anebo ať se směje, tropíc si šašky z té všeliké lidské verbeže, co jí na světě všude je. Správný nenávistník by však měl mít vždy zlobnou tvář a neměla by s ním být až taková zábava jako se sebezlovolnějším posměváčkem. Misantrop má lidi nenávidět a být jimi nenáviděn, a ne je bavit! Nenávist k lidem je věc vážná a měla by tedy i vážně vyhlížet. Často právě když se směješ, pomyslí si lidé, že to nemíníš vážně, a pro smích budeš nakonec ty jim, a ne oni tobě a sobě. Směj se jim tedy jen v nenávisti, jen když jsi nejvíc obáván a pouze tehdy, když oni nemají k veselí vůbec žádný důvod. Snad jenom tehdy - při nějaké jejich nehodě, neštěstí, nezdaru či všelidské tragédii - je ten pravý čas se s chutí lidstvu vysmát do očí. To je teprv ten správný misantropický humor!


Rozčarování z lidí. A pro koho zbývalo mi psáti? Vše kolem malicherné a zmalicherňující: k čemu jim třeba tvého díla? Založ ruce. Bav se. Směj se, chceš-li. Opovrhuj, nenáviď!


Mysli si své, nemluv raději zbytečně, ať se ani slůvkem neprozradíš, flákej to, jak se dá, a potichu se jim za zády směj a utahuj si z nich - to je nejlepší taktika přežití mezi tou chorou spoustou.


Nechoďte světem s obličejem zasmušilým a nevlídným
Máme si být toho vědomi, že není nic ošklivějšího jako kabonit se, když nás pronásleduje neštěstí. Díváš-li se na věci z jejich veselé stránky, budeš šťasten a nebudeš mrzut. Ztratíš-li své jmění, máš se smát na celé kolo. Vedou-li tě k šibenici, vypravuj knězi anekdoty, směj se a tvař se klidně.
(Hašek: Rady pro život)


RIDE, SI SAPIS
Směj se, máš-li rozum
A tedy i smysl pro humor.


Styďte se! Mně se smějte! Ne bláznu, kterej se nemůže bránit! Teď budu mít sólo já! Já, Jan Cimbura!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm