Věčnost má pokdy

28. dubna 2015 v 14:32 | Misantrop
Raymond Douillet (*1947): Pád do věčnosti.
Radostný konec světa pro všechno a pro všechny


Čas neboli rozvíjení se myšlenky teče pomalu, pomalinku; Věčnost má pokdy.
(Klíma: Slavná Nemesis)


Nenechali mě na ostrově déle než dva měsíce, ale strávil bych tam dva roky, dvě století, celou věčnost, aniž bych se na okamžik nudil.


Živlům děkovat za služby.
(Asi totéž co: Odporoučet se na věčnost.)


Někdy si přeju, aby noc trvala celou věčnost. Denní světlo přináší statickému lidskému zmatku přetížení.


Podstata ducha z hmoty svůj počátek vzala a z tělísek srostla a nemůže bez újmy vydržet po celou věčnost.


My geniové - neboť já jsem také jeden z nich - děláme si právě tak málo ze světa jako on z nás, kráčíme bez okolků ve svých sedmimílových botách, které si přinášíme už s sebou na svět, rovnou do věčnosti. Ó, je to nejvýš politováníhodné, nepohodlné, rozkročné postavení být jednou nohou v budoucnosti, kde není nic než ranní červánky a mezi nimi obličeje budoucích dětí, a druhou nohou zde uprostřed Říma na Piazza del Popolo, kde celé století chce při dobré příležitosti s tebou a zavěsí se ti na botu, div že ti nohu nevytrhne! A všechno zmítání, pití vína a snášení hladu jen pro nesmrtelnou věčnost! A podívej se na mého pana kolegu tam na lavici, který je rovněž genius; jemu začíná už čas být dlouhý, co si teprv počne na věčnosti?


Při mé nynější náladě mi stačí pět minut a jsem z něho otrávený tak, jako bych ho viděl a poslouchal celou věčnost. Nenávidím ho, chuděru.
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


Některé duše mohou dosáhnout vysvobození z tohoto věčného koloběhu životů a činností, a to tak, že zničí karmany askezí a správným způsobem života zabrání ulpívání další nežádoucí karmické hmoty. Pak se duše vznesou nad tento svět a po věčnost už zůstanou v nirváně, stavu blažené vševědoucnosti.


Všecky věci, jak víme, lze rychleji zničit než vzkřísit a to, co by rozbila předlouhá doba, minulých věků už celá nesmírná věčnost, rozmetávajíc ještě ty trosky a drobíc: to by ve zbylém čase už nevstalo z mrtvých.


"Chci dědice," tak dí všechno, co trpí, "chci děti, nechci sebe," - ale slast nechce dědiců, nechce dětí - slast chce samu sebe, chce věčnost, chce návrat, chce na věky všechno stejné.


Jeho duševní balast není uspořádán do linií života, ale do pořadí knih, jak je četl a jak má jejich obsah v hlavě. Kdyby ho osud ve svých požadavcích v každodenním životě upamatovával vždy na správné použití kdysi přečteného, musel by také uvést název knihy a číslo stránky, protože by chudák ani za celou věčnost nenašel to správné.


Veškeré dění je od věčnosti stejnotvářné a v určitých obdobích se opakuje a je tedy lhostejné, zdali pozoruješ tytéž věci sto či dvě stě let či celou věčnost.


Ký trud, tak věčnost trávit ctěním onoho, jenž nenáviděn!


Bez nouze žiji, bez námahy,
však bolu krutého znám dost;
já smutkem zestarala záhy -
vraťte mi mládí na věčnost!


Člověk, jehož nikdy z očí se neztrácejícím úběžníkem chce být celá věčnost, musí v praxi slevovat jak stárnoucí prostitutka.


Já bolesti své ni smrtí nemohu skončit, škodí mi bohem být: že smrti mi zavřena brána, smutek můj, můj žal se prodlouží na celou věčnost!


Proč pochybovat, že vyjde-li duše ven mimo tělo slabá na volný prostor a zbavena krytu, nejen se nemůže uchovat po celou věčnost, ale že nemůže žít ani zlomeček času?


Těžce stůně společnost!
Chystá se již na věčnost...


Až v Linci postavím hvězdárnu, dám na ni napsat: "Nebe oslavuje Věčnost!"


Příroda našeptává:
"Množte se, ať váš rod se zvětšuje na věčnost."
Jenže nezáleží na kvantitě rodu, ale na jeho kvalitě.


Zvláštní pohřební rituál, odebrat se na věčnost tam, kde nikdy krtek nežil, to jest nahoru, k nebi. My, blbí lidé, se odporoučíme dolů, do pekla.


Já zvykl oko svoje na věčnost.
(Byron: Manfred)


Požadují, aby žádný jiný druh optiky už neměl ceny, když dali své vlastní optice nejvyšší posvěcení jmény "bůh", "vykoupení", "věčnost".


Nemůžeme přece zabíjet čas a neurážet tím věčnost!


Celý svět v zrnku písku spatříš
a v divém kvítí celé nebe,
zadržíš-li nekonečna říš
a věčnost chvilku jen pro sebe.


Jeho Lordstvo: "Judy? Svobodná? To jistě ne."
Její Lordstvo: "Všichni jsou svobodní, všechno služebnictvo! V téhle zemi nemáme otroctví už celou věčnost!"
Jeho Lordstvo: "Ale Judy? Ta malá myška, co zde celé dny myje podlahu?"


IMMORTALIA NE SPERES, MONET ANNUS ET ALMUM QUAE RAPIT HORA DIEM
Ve věčnost nevěř, jen pohleď, jak hodina krátí rok i blažený den


Kdo žije ve věčnosti, není nedočkavý.

Nesmrtelný Ladislav Klíma
odebral se na věčnost dne 19. dubna 1928.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm