Co mě nezajímá a co nezajímá vás

15. května 2015 v 18:27 | Misantrop

Mé odvrácení se od "světa", čti od světa lidí, je alespoň vnitřně úplné. Musím tu s nimi sice pořád být, ale nezajímá jejich svět. Nečtu noviny, nedívám se na televizi, nezajímá politika, veřejné dění. Uzavřel jsem se v duchu těmto věcem. Chci se věnovat nějakým pozitivním věcem, ty negativní mě tak jako tak dostihnou samy, těm naproti nemusím chodit a taková chůze by mi byla již odporná, jako byla ostatně vždy.


Falešné hodnoty... životní lži... - to nezajímá.
Náboženství nezajímá, a podle mne je pro ty slabé.
Mne politika nezajímá a jenom se tak dívám a vidím velkou smrt.


Rád poslouchám hudbu mrtvých. To ostatní moc nezajímá. V tomto pokoji pozdě v noci vzdálená mrtvá hudba vystihuje, jak se cítím na tomhle světě. Nezajímá , o čem tahle udýchaná populace mluví.


Na filmu nemůže zajímat, kdo v něm hraje, to je podružné, ale o čem ten film je; nezajímá herec, nýbrž postava, kterou ztvárňuje, a jedině to je na filmu podstatné, ostatní věci jsou podružné; takže podle toho rovněž nemůže zajímat, kolik miliónů dolarů ten který film vydělal na tržbě nebo kolik filmových cen získal, ale pouze to, jaký dojem udělal na mne, nikoli na druhé, po nichž mi nic není a jejichž nevkusem právem pohrdám. Z podružných věcí mohou nanejvýš zajímat třeba takové údaje, jako je počet cenzurních zásahů, stíhajících nějaký film, množství jím uražených maloměšťáků, mravokárců a buranských hňupů, dále mě může zaujmout třeba počet infarktů a samovolných potratů, vyvolaných dotyčným filmem, ale toto jsou stále pouhé podružnosti, jakkoli malebné a roztomilé mohou být mému nelidsky krutému srdci.


Jsou však přeci také někteří "lidé", kteří v jasném, nejjasnějším okamžiku prozření a štěstí, jakkoli krátkého, mívají najednou neobyčejně ostrý pocit naplněnosti života a nechtějí proto už žít dál, jako by dalším lpěním na životě všechno mohli jen pokazit, zachovavše si tento božský, nadlidský, zvířecí pocit naplněnosti a volnosti životní až do konce. Mají pocit, že víc už nelze v životě dosáhnout; že o nic, ani o jídlo, ani o vzduch, nemá již smyslu dál bojovat, usilovat a toužit. Nic jiného než tento omamný pocit - a říkejte si tomu, jak libo: třebas "pocit štěstí", "pocit neskutečného krásna", "pocit neskonalé volnosti", "nirvána" a podobně -, nic jiného je už nezajímá na tomto lidmi zpotvořeném světě. Takoví lidé umírají šťastni a bez nářku - jako ta zvířata.


Bližní, když o tom tak přemýšlíte, vás příliš nezajímá.


Dívám se na věc z filosofického hlediska. Hlavní, základní chybou je to, že vůbec nějaká práce a fabrika musí být a Já že do ní musím docházet. To je ten základní, kardinální problém! Podružnosti neřeším. Co pro mne znamená pár drobných peněz k výplatě navíc? Nic. Míň než nic. Vždyť si ani výplatnici nikdy nepročítám a neštuduju "kolik mi to hodilo tentokrát" a jestli to mám správně a zda mě náhodou neošidili. Ne, nic takového nezajímá.


Nikdo nečeká na poslední výdech zvířete, nikoho nezajímá, zda zvíře ještě cítí, zda je pod silným vlivem bolesti. Je to jen produkt masného průmyslu.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Kdybychom byli zvířata, věděli bychom, že se nepřísluší mluviti, ale tady, naopak, se mluviti musí, a není o čem, protože předmět hovoru nezajímá.


sobota, 8. května - pondělí, 11. května 43
Opět jeden z prodloužených víkendů, díky jakémusi svátku "vítězství", který nezajímá a od nějž jsem se odvrátil. Já zvítězím až se zbavím té hrozné fabriky a toho nesmyslného angažmá v ní. Teprve to bude takové malé vítězství!


Svědomí, zodpovědnost a uvážení autorovo je vždy lepší, znalejší a konečně i osobitější než chladný, neosobní kalkul profesionála, jehož nezajímá myšlenková či umělecká podstata díla, jako spíše jeho komerční využití.


Úhrnem: vidím tři strany ... ne, tři skupiny - a žádná z nich nezajímá: ti, kteří mají, ti, kteří už nemají, a ti, kteří se snaží, aby měli. Ale všichni se shodují v tom slaboduchém zbožňování autority!


Lidi takové úchvatné věci, jako je život zvířat, prostě nezajímá - k jejich škodě. Tak se od nich nic moudrého nikdy nenaučí.


Rozumují a vykládají páté přes deváté, ale vlastně se nudí - nezajímá je to: i v tom pokřiku se prozrazují, že tvrdě spí! Pod tou všeobsáhlostí se skrývá prázdnota, nedostatek sympatie k čemukoli!


Kdyby člověk psal o něčem, co ho vůbec nezajímá, mohlo by se stát, že by o tom psal nudně.


Chci farmařit. Co z toho budu mít zisku, to nezajímá, nejsem chrt a nějaké štěstí, honba za penězi a požitky je nesmysl.
(Mirkův dopis Olze Hepnarové do vězení)


Křesťan je maniakální horlivec posedlý celý život eschatologickými otázkami. Nezajímá ho nic, než co bude po smrti. Jako by to bylo to hlavní. To je vidět, že nemá žádný život a že ho život omrzel.


Já nemám, dámy a pánové, této společnosti co nabídnout. Sračku jí nabídnout nechci a nedovedu, a nabídnout jí hodnotu podle svého dobrého svědomí? - obávám se, že se ta společnost o ni nejen nezajímá, ale dokonce se jí obává, musela by totiž spolupracovat, namáhat se, a to je něco ovšem mnohem nebezpečnějšího než kaufhaus nebo operace žlučníku.


Člověče, nezajímá nic, co zajímá druhý. Ne že by to, co zajímá mě, bylo tak odlišné, ba nesdělitelné, ale já prostě nevím. Tak například nějaký úryvek z četby. Do polemik se nepouštím. Já byl člověk polemickej. Nepouštím se do nich, protože chápu, že moje názory na věc jsou tak nebetyčně odlišné od všech, kdo mě obklopují, že jsem to prostě vzdal.


Cvok nebo prorok, všechno jedno, to je mimo rozlišovací schopnost člověka. Závažnost, ryzost a hloubka sdělení už beztak nikoho nezajímá. Nikdo nerozpozná blouznivé nesmysly od jakkoli očividných, zato však nepříjemných pravd.


Většina lidí se o nic nezajímá, vyjma žrádla, šoustání a snad trochu děcek. Obrovitá spousta entit světa je nechává chladnými, nemají proto ani ponětí o tom, kde jsou a kým jsou. Tak prožijou celý život.


Musíte si - opět za nemalé poplatky - zřídit a udržovat bankovní konto, jinak vám ani nedají výplatu! Nikoho nezajímá, že žádné konto nechcete; nezajímá, že na něj ani nemáte co dát; nezajímá, že nenávidíte - už jen ze zásady! - veškeré bankovnictví i s jejich obskurními finančními transakcemi. Nezájem: banky musí být přece také z něčeho živy.


Učit se něčemu, co tě nezajímá, to intelektu spíše škodí, než prospívá.


Nevědí nic, nic je nezajímá, nevidí než kousek před sebe na svou každodenní práci, na svůj malý svěřený úkol. Znají jen své vlastní umrněné pinožení, jen své vlastní nízké chlévské štěstíčko u plného žlabu.


Nezajímá , zda vivisekce přináší prospěšné výsledky pro lidstvo, nebo ne... Bolest, která se tím způsobuje zvířatům, která ji snášejí nedobrovolně, je základem mé nenávisti k ní a je postačujícím ospravedlněním této nenávisti, aniž bych si musel zjišťovat další fakta.


Když vidím dva a více lidí, jak si povídají, nechápu, o čem můžou tak dlouho hovořit. Jistě jsou to jen samé hlouposti beze smyslu a bez pointy. Nevím, blíž to nezkoumám, ani není proč. Nezajímá to. Znám to z útržků, to mi stačí, ba i to je pro mne příliš! Přijde-li za mnou člověk, odcházím, neboť se dusím. S lidmi se ocitáte v jiném světě, v jiném živlu. Tolik se od nich liším! Jim se dýchá dobře, Já se topím. Nezvedám telefony, neotvírám dveře na zazvonění. Stejně to může být jenom nějaký otrava, který bude něco chtít. Bude mě chtít podvést, okrást, bude mě otravovat s něčím, co nezajímá, bude mi nebezpečný, naruší můj klid a pohodu...


Dialog jsme nahradili oznámením. "To a to je pravda," říkáme. "Můžete namítat co chcete, nás to nezajímá."


22. března 1968 ... pátek
Dvě stovky západních novinářů a čtyřiadvacet televizních štábů tu čekají na UDÁLOSTI. Jdou mi na nervy. Říkám jim, pánové, copak nemůžete pochopit, že na našich hranicích stojí sovětské tanky? (Minulý týden oznámil RIAS, že stojí připraveny v Durynském lese.) Ale těm lidem je to příjemné, ruské tanky v Praze, to je přesně to, co by se jim hodilo, touží po zajímavých a po senzačních zprávách, náš další osud je příliš nezajímá.


Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem.


Ani trochu se nestarám, jestli jedna armáda zaútočí na druhou; jestli jedni vlastenci budou střílet po jiných vlastencích. Nezajímá to. si vždycky najdu způsob, jak se vhodně vyhnout nepříjemnostem, vždycky najdu vhodné řešení. Sám mám ty nejlepší možnosti.


Tvé oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve, páchání útisku a křivd.


Věda nezajímá. Zdá se mi nadutá, analytická a povrchní. Nebere v úvahu sen, náhodu, smích, cit a rozpor, všechny ty věci, kterých si vážím.
Psychiatři a analytikové toho o mých filmech napsali mnoho. Já jim děkuji, ale jejich výplody nikdy nečtu. Nezajímá to.


Nemám rád, když se o mne někdo zajímá. Já se nezajímám o nikoho.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm