Ó vy starosti lidské!

4. května 2015 v 13:35 | Misantrop

Persius:
Ó vy starosti lidské! Hle kolik je marnosti ve světě!


Bdění, přehánění všeho druhu, bezuzdné holdování všem vášním, únava a vyčerpávání ducha, zármutek a nespočetné starosti, které na nás doléhají na každém kroku a hlodají naši duši, to vše jsou neblahé důkazy, že většina našich útrap je naším vlastním dílem a že bychom se mohli skoro všem vyhnout, kdybychom si zachovali prostý, jednoduchý a osamělý způsob života, jaký nám určila příroda.


Namnoze člověčí srdce se na vlnách smutku a starosti zbytečně zmítá.


Lidé přec vůčihledě a rychle v starosti stárnou.


Na Studené tam končí všechno hoře;
tam starosti za hlavu hoď;
pár veršů do skály vyryjeme,
tak v čase žijeme, jak řeka když vlnami nese loď.


V sedlačení si hledám zábavu
starosti světa házím za hlavu


Myslím na všecky ty hlupáky, co se tu objímají, a říkám si, že člověk má v životě opravdu jiné starosti.
(Maupassant: Miláček)


V republice, víte, mají na starosti jiné věci než dbát o génia! Mají plné ruce práce, jak víte.


Vláda má jiné starosti než moudře a spravedlivě spravovat zemi pro užitek dobrých anebo myslet prozíravě na budoucnost: například jak se udržet u moci, jak se obohacovat, jak vydírat občany, jak lidem zajistit dostatek pracovních příležitostí, jak lůzu udržet spokojenou a nažranou a tak dále a tak podobně.


A lidi je přece nutné nějak zaměstnat na dlouhé hodiny, přidělat jim starosti, ujařmit je jako tažná zvířata a dát jim pocítit, že si nemohou dělat co chtějí a že si svoje živobytí musejí nějak zasloužit, aby k němu nepřišli moc snadno.


Svěřovala se mi zase se svou starostí o stav a budoucnost světa; se starostí, již spolu sdílíme. Došli jsme k závěru, že svět je přelidněn a že by se s tím mělo konečně něco dělat. Byla to docela akademická rozprava na to, že jsme ti nejposlednější z posledních. Mají takové starosti i přední mezi prvními?


Smrt ho zastihla v běhu, zemřel zaživa, jak Já říkám, aniž by se kdy jeho duše trápila starostmi o nesmrtelnost nebo posmrtný život. Ne -, takovými hloupými starostmi se trápí a ponižují jen bytosti nízkého, zmateného, nečistého ducha, bytosti celý život ujařmené, vykonávající nějakou nesmyslnou práci, bytosti již za života mrtvé, jen bytosti lidské.


Plinius Mladší:
Proto i ty, jakmile se ti naskytne první příležitost, opusť ten hluk, prázdné těkání a často nesmyslné starosti a oddej se studiu nebo rozjímání v ústraní.


Člověk: upachtěný hltoun. Pro samé konání, starosti, spěch, plány... nežije.


Běsů se člověk snadno nezhostí,
pout přísných duchů nelze zpřetrhat.
Tvou plíživou však moc, ó Starosti,
já odhodlán jsem - neuznat!


Na původní pohanství si nikdo nevzpomene a je neoživí. Máme jiné starosti a nevíme, co to znamená uctívat přírodu, i když hrozba křižáckých tažení pominula.


Když potomek dospělých nemá dost vtipu či inteligence, je první starostí dospělých, zda se bude umět alespoň dobře přetvařovat...


Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece žije. Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Nedělejte si tedy starost o zítřek.
(Bible: Matouš)


Jediný volný pohled do přírody nás náhle osvěží od soužení vášně či bídy a starostí, rozjaří a vzpruží: bouře vášní, tlak přání a obavy a všechna mučivost chtění jsou náhle zázračným způsobem ukonejšeny.


Ó slepá srdce, vy nebohé dušičky lidské!
V jakých to životních tmách a nebezpečenstvích
plyne váš kratičký věk! Což nechcete vědět,
že vaše přirozenost si nežádá více
než tělesných bolestí nemít a v mysli se kochat
pocitem blaha, jsouc strachu i starosti prosta?


Příroda je lhostejná k jejich starostem.


Přihlížím svým novým okem tajnému a osamělému poletování motýla, vysoko nad skalnatými břehy jezera, kde roste mnoho dobrých rostlin: poletuje okolo, bez starosti, že mu zbývá jen život jednoho dne a že noc bude příliš chladná pro jeho okřídlenou křehkost. Jistě by se i pro něho našla nějaká filosofie.


Právě v tom, že až dosud muselo být předmětem starosti, a to skutečné, téměř veškerou duševní činnost ochromující, tělo i duši stravující starosti, jen fysické zachování života, v tom tkvělo břímě a prokletí našich společenských zřízení: tato starost člověka oslabila, zotročila, otupila a zbídačela v tvora, který nemůže milovat a nemůže nenávidět.
(Wagner: Umění a revoluce)


Tak, jako sužují tělo
neduhy nemilosrdné a surová bolest,
tak ducha starosti strašné a žalost a bázeň;
proto musí i on být účasten smrti.


Řekové přenášeli na Olymp, co se mělo dělat na zemi. Vedeni jsouce pravdou této věty, zaplašovali z čela blažených bohů i vážnost a práci, brázdící líce smrtelníků, i nicotnou rozkoš, hladící prázdný obličej, osvobozovali je, věčně spokojené, od pout každého účelu, každé povinnosti, každé starosti, a zahálku a lhostejnost činili záviděníhodným údělem božského stavu: jen lidštější jméno pro nejsvobodnější a nejvznešenější bytí.


Zpravidla jde všechen čas vynaložený na peněžní starosti na úkor času, jejž vyžaduje krása děl.


Kdo ví mnoho, má i mnoho starostí.
*
Ať se v tvém nitru děje cokoli,
je to jen přirozené, nevinné.
S tím neměj starosti. Já, já je nemám.
(Lessing: Moudrý Nathan)


Družnost plodí starosti.
Čím větší dav, tím větší starosti.
Kolik přátel, tolik starostí.
Žádný přítel, žádná starost.


Chlast, žrádlo, mrd, a z něj vzešlé dětičky, které můžou dle libosti fackovat, na to všechno si nechají od státu přidat a ještě si myslí, jak jsou důležití a jaké mají "starosti", jež si ovšem způsobují jen a jen sami.


Je dost lidí, kteří se smějí oddat s půvabem a bez starosti svým pudům: ale nečiní tak, ze strachu z oné domnělé "zlé podstaty" přírody!


Připusť si do domu cizího a on ti způsobí starosti.


Řeklo by se: Radují se z míru, kvete tam umění - ale lidi zatím sžírá zášť, starosti a takový neklid, jaký nevznikne ani v městě obleženém pohromami.


Starat se chci teprve až starosti přijdou, dřív ne.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm