"Temnota" je září

10. května 2015 v 13:38 | Misantrop

Jen negací a temnotou nejabsolutnějšího skepticismu, tj. nihilismu, kontradikcionismu, absurdismu, dojdeme ke kladu a záři, nesmírné, netušené; dojdeme jí tím, že náhle prozřevše shledáme, že v ní vlastně již stojíme, že "temnota" je září. Filosofové vesměs nechali se odstrašit touto temnotou, paradoxností, zdánlivou absurdností. Ale jak by pravda pravd nezdála se ubohému antropopitekoidnímu mozku zpočátku lží všech lží?
(Klíma: Filosofické fragmenty)


Ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci.
Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.


Takový tedy strach a temnotu duše
nemohou rozptýlit paprsky denního světla
ni šípy slunce - jen rozum a přírodní věda.
Jedno ti ujasní druhé a temnota noční
ti neskryje pěšinu k poznání přírody do dna.


Odstraníš-li ze svého středu jho,
vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.


Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota, nalezne též trsy růží pod mými cypřišemi.


Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?


Svíčky byly původně vymyšleny pro pobožné zbabělce, kteří se bojí tmy a výsledek je ten, že bylo podle zákona schválnosti stvořeno světlo, které je strašidelnější než ta nejtemnější temnota, vyplněná neznámými a podezřelými zvuky. S lidmi se misantrop opravdu pobaví, je-li od nich dost daleko!


Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.


Běda, pro nedostatek hrdinů zaujímají u nás jejich místo kapouni. Jim se také lehce žije na světě, protože celá jejich práce záleží v kradmém špehování a roznášení klepů jako v nevyhnutelném následku špehování. Dlouhé a usilovné cvičení zdokonalilo pozoruhodnou měrou jejich vlohy v tomto smyslu a zmatení a temnota, jež panují na všech stranách, dodávají k tomu dostatek materiálu.


Bozi podobají se mrtvole, která je pohozena do temnot.


POST TENEBRAS LUX
Po temnotách světlo
Latinské úsloví vzniklé patrně z verše biblické knihy Jóbovy 17,12: Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. Úsloví bylo např. státním heslem Chile anebo se vyskytuje také na pečeti ženevského kantonu.

POST TENEBRAS SPERO LUCEM
(Starý zákon, kniha Jóbova 17,12)
Po temnotách očekávám světlo
Tento citát byl mottem "Dona Quijota" při jeho prvním vydání a byl použit i v kapitole 68. v díle druhém stejné knihy M. de Cervantese.


Je noc. Čtu v kuželu světla svítilny, jenž klouže po řádcích a písmenech, zanechávaje v temnotě nevědomosti to, kam nedosáhne. Je jako paprsek poznání v době temna. Čtení při baterce má své záhadné kouzlo. Tím, že nemůžete lehce a najednou přehlédnout ve slabém soustředěném světle celou stránku, více řádků najednou, ale jen slovo za slovem odhalujete neznámý text, přibližujete se luštiteli zapomenutého písma v cizím jazyce, jemuž však dobře rozumíte. I sám text se ve světle svítilny stává tajuplnějším, esoteričtějším, více vzrušujícím - a vy dychtivě čtete a čtete a nevnímáte čas, nevnímáte prostor, jako kdyby na každé nové stránce, pohlcené dosud v temnotě, mělo se skrývat odhalení tajemství vesmíru, bytí a života. Většinou tam nenajdete nic, avšak ono si jistě najde vás, budete-li dost vnímavý a přemýšlivý.


Kmotru Palmu Kunkel pádem tím
i kronikář mine mlčením.
Jen kde sama vyjde z temnot svých,
provází ji v jejích kročejích.


Miluji noc téměř vášnivě. Miluji ji láskou pudovou, hlubokou, neskonalou, jako milujeme rodný kraj nebo milenku, kterou si vydržujeme. Miluji ji všemi svými smysly, očima, jimiž ji vidím, čichem, kterým ji vdechuji, sluchem, jímž vnímám její ticho, celým tělem, které laskají temnoty.
(Maupassant: Noc)


Konečně padla tma a postupně se rozzářily hvězdy. I za úplné tmy, prozářené jen mdlým svitem půlměsíce, se prochází výtečně, ba tím spíše lépe. Můj zrak přivyká temnotě, mé uši vnímají každý tichý šustot poplašeného hraboše v trávě nebo cupot drobných něžných kopýtek hluboko v houští, můj duch se opájí volností a divokostí samoty. A když jsem si vzpomněl, že lidé se potmě bojí, musel jsem se blaženě usmát jejich pošetilosti, která je tak velká jako jejich odpornost. Mají proč se bát temnoty, neboť se bojí především temnoty ve svých srdcích. Směšné, absurdní plémě to lidstvo. Temnoty se bojí, ale před světlem utíkají. Jaké by tedy mohlo být řešení jejich otázky než nijaké anebo než krajní? No, jaké? Ach, v té temnotě, z níž má lidstvo takový předpojatý strach, Já naopak nacházím své největší bezpečí, svou bezmeznost, svůj zdroj životodárné poesie! A ono se jí děsí. Já se děsím naopak lidstva, temnoty lidstva, v níž žije, temnoty lidského srdce, jež se roztluče nejvíce vždy tehdy, když koná zlo; toho lidstva, jemuž světlo, nikoli tma, posluhuje ke konání zla na světě! Bojte se pročež člověka, jenž přichází ze světla a je světlem oděn, ne toho, který přichází v temnotě a tmavý je jeho háv; neboť on to jest, kdo v temnotě tápe a potřebuje světlo, aby mohl páchat své zločiny. Ty jej však pro to světlo v temnotách brzy uvidíš, schováš se neb mu snadno unikneš, ježto on je slepý tam, kde ty jsi vidoucí.


Co mívalo cenu, to není nakonec ničím,
namísto toho se z temnoty dere věc jiná,
je žádoucnější den ze dne a chválami slyne,
a kdo ji získá, má u lidí úžasnou úctu.


Já díl jen dílu jsem, jenž vším byl v prvé časy,
já díl jsem temnoty, jež světlo stvořila si.


Lidé! To jsou skuteční démoni z temnot, kteří mě pronásledují na každém kroku!


Někdy prudce zvolám do věčně stejné bídy své lhostejnosti: Na věky, na věky! a toto podivné, nepochopitelné slovo se odráží jasně a zřetelně od temnot mého stavu.


Platón to vyjádřil v mýtu o jeskyni, když řekl: Ti, kteří kromě jeskyně viděli pravé sluneční světlo a skutečně jsoucí věci (ideje), nemohou potom v jeskyni už vidět, protože jejich oči si odvykly temnotě. Proto správně nerozeznávají stíny a jsou vysmíváni od jiných, kteří z této jeskyně, od stínů, nikdy neodešli.
Je-li něco na světě žádoucí, tak žádoucí, že to mohou ve zvláštních okamžicích i tupé davy cenit výše než zlato a stříbro; pak je to případ, kdy paprsek světla padá do temnoty našeho bytí a dává nám výklad o této tajemné existenci, na níž není jasné nic než její bída a nicotnost.


V jakých temnotách jenom
a v jakých nebezpečenstvích uplývá
krátký náš život!


Nastoupí-li hrobové ticho a tma, pak vynikne z přítmí holá lebka nesmyslnosti a je slyšet jasně hlas smrti, hlásající, že vše pomíjí a mizí do temnoty...


Většina satanistů nechápe Satana jako antropomorfní bytost s kopyty, pichlavým ocasem a rohy. Představuje sílu přírody - mocnosti temnot, které byly takto nazvány jedině proto, že je žádné náboženství z temnot nevytáhlo. Ani věda nebyla schopna uplatnit na tuto sílu technickou terminologii.


Těm nejpodivuhodnějším filozofickým dílům se často vytýká, že jsou temná; není to vina spisovatele, nýbrž jen důsledek hloubky a novosti jeho citů a intelektuální temnoty toho, kdo by mu stejně nedokázal porozumět, i kdyby psal andělsky.
(Leopardi: Parini čili O slávě)


Těšil jsem se z jedné z nejpříjemnějších nocí ve svém životě. Brouzdal jsem se vodou, trochu se ponořil, a pak jsem zůstal stát a díval se do toho přenádherného nočního nebe, Avalókitéšvarova vesmíru plného temnoty, diamantů a desatera zázraků. Šťastný, jenom v plavkách, bosý, rozcuchaný, v temnotě ozařované rudým ohněm jsem si prozpěvoval, poskakoval a lítal kolem - takhle se má žít.


Och! Hned při prvních slovech připadala jim mínění šosácké společnosti jako let nočních ptáků, vracejících se do temnot!...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm