Najedl jsem se civilizace

11. června 2015 v 10:24 | Misantrop
André Fougeron: Atlantická civilizace (1953)


Objevil se divoch, velmi bledý.
"Ale Johne, ty vypadáš hrozně špatně. Nesnědl jsi něco, co ti nesvědčí?"
Divoch přikývl. "Najedl jsem se civilizace. Otrávila mě, poskvrnila mě. Odjedu. Kamkoliv. Mně je to jedno. Jen když budu moci být sám."


Civilizace je rodu ženského nejen podle jména. Je to výsledek věčného fňukání ukňouraných frflen.


Krédem západní civilizace je vládnout a kontrolovat. Podle mne Západ a jeho rozum je ta choroba!


Rozdíl mezi mnou a dnešním přírodním člověkem nebo nějakým troglodytem je ten, že oni směřují ke svému zcivilizování, zatímco Já dělám všechno pro to, abych se civilizace zbavil.


Nesnesitelný randál civilizace je výrazem jejího agonického utrpení, jež podle vzrůstající intenzity musí buď brzy skončit, nebo zahubit vše živé okolo ještě nesnesitelnějším randálem, který neutichne ani na chvilku, ani v noci, a který bude čím dál hlučnější, až zahubí i toho, kdo jej vydává.
Člověk přišel na svět s odporným opičím skřekem; své nejlepší doby však prožil za tichého melancholického drnkání vín a sitárů, theorb, lyr a harf - a skončí v neurotickém šílení s ušima ucpanýma dělostřeleckou vatou, třískaje zoufale hlavou o zeď v sebevražedné snaze zbavit se toho nepřestajného kraválu své vlastní zbloudilé civilizace.


Mějte strpení. Naše civilizace rozbíjí sama sebe napadrť. Nepřibližujte se k odstředivce.


Civilizace, jak to nazývají, je učené barbarství, a rozhodl jsem se stát se divochem.


Ten, kdo se obrátil zády k přepychu a pohodlí stárnoucí civilizace a vydává se za dravou mladostí, kdo volí primitivní prostotu, má jednoduchou možnost změřit své šance na úspěch; jsou nepřímo úměrné množství a síle všech jeho nenapravitelně zakořeněných zvyklostí. Brzy zjistí, že pokud je jen trochu zdatným kandidátem na přežití, jsou pro něho návyky na materiální statky vlastně takřka nepodstatné. S takovými novotami, jako je záměna vybraných lahůdek za prostou stravu, není tak těžké se vypořádat.
(London: V odlehlých končinách)


Planeta Země, ovládaná obecným průměrem, spěje ke svému zániku, k němuž dojde - půjde-li to tak dál - důsledkem ekologické katastrofy a následným zánikem života. Na vině je průmyslová civilizace, ničící všechny podmínky k životu a neschopná přestat ničit. Jestliže nemoc znamená smrt a jestliže zdraví znamená život, nevychází jiný výsledek, než že obecný průměr je nemocný, zatímco blázen, který nenávidí civilizaci, nechce s ní mít nic společného a ani si nekoupí auto, protože by se i touhle malinkou měrou podílel na ničení, smrti a zániku, je tedy zdravý!


Ekologové stále varují, že půjde-li to takhle dál, do deseti let se biosférický systém Země musí zhroutit, ale napřed civilizace. Ponechám-li stranou, že toto varování vysílají již alespoň třicet let, musím zvolat: "No už aby to bylo!"


Alan Weisman píše:
"Představit si skutečný zánik naší velké a mocné civilizace - zapomnění pod vrstvami hlíny a žížal - je pro nás stejně těžké jako představit si konec vesmíru."
Hm, to je zajímavé. Já o tom uvažuji pořád; a představit si skutečný zánik civilizace je pro mne hračkou, dokonce příjemným sněním, z nějž se tak nerad probouzím do tíživé reality třetího tisíciletí.


Často si myslím, že Římané měli veliké štěstí - jejich civilizace dospěla až k lázním s horkou vodou a přitom ani nezavadila o fatální vědomosti z mechanizace.


Naše civilizace trpí životním vyčerpáním. Potřebujeme dobrodružství a erotiku, protože potřebujeme, aby nám bylo neustále opakováno, že život je nádherný a vzrušující; o čemž samozřejmě dost pochybujeme.
Žádná civilizace v žádné době nedokázala vyvolat ve svých příslušnících takové množství hořkosti.


Kdyby byli všichni tak nespoutaní a neposlušní jako Já, nikdy by nic tak chorého, jako je ta jejich civilizace, nevzniklo.


K této mé úvaze se báječně hodí jeden odstavec z Knihy o Jizerských horách, z kapitoly "O Starých cestách":
Lidé si většinou neuvědomují, jak hluboce pozmění cesty každý kraj. Jimi začíná civilizace a jim vděčí za všechno. Cesty přinášejí i odnášejí dobré i zlé, jejich síť se stále zhušťuje, a budou to zase ony, kdo civilizaci pomohou jednou definitivně zničit přírodu.


Celý náš vychvalovaný pokrok techniky a vůbec civilizace je srovnatelný se sekerou v ruce patologického zločince.


Civilizace dovolila slabým přežít. Můžete v klídku sedět v pozadí jako obézní apatická sračka a hulit trávu a stejně přežijete, protože máte právo na život.


Edgar Rice Burroughs: Tarzan, syn divočiny -
Civilizace člověka svazuje, šaty jsou na obtíž, nic se nemůže vyrovnat životu v divočině.


Mám vážné obavy o směřování civilizace. Je přelidněná, přetechnizovaná, příliš nákladná, samozřejmě i příliš upracovaná, ničemná, s přebujelou byrokracií, pořádek a bezpečí a hlavně klid a pokoj od psů přesto nezaručující. Bordel v totalitním režimu.


Jak šťastni byli Buddha nebo Shakespeare, že je hodní příbuzní a doktoři neléčili z extází a inspirací! Doktoři a hodní příbuzní způsobí nakonec to, že lidstvo otupí, prostřednost bude považována za genialitu a civilizace zahyne.
(Čechov: Černý mnich)


Bylo docela potěšitelné slyšet o tom, jak - v souladu s olduvajskou teorií o zániku industriální civilizace - vyčerpání zdrojů ropy povede k úbytku obyvatelstva a k jednoduššímu životu. Pro ně to je "drsné varování", pro mne důvod k naději.


Naše civilizace je už taková, že osm hodin z každých čtyřiadvaceti musíte strávit jako kříženec idiota a šicího stroje.


To je velká otázka, vědět, nezeslabuje-li civilizace u muže odvahu zároveň s divokostí.
(France: Ametystový prsten)


Dokonalost civilizace by se měla projevit tak, že by spojila jemné rozkoše XIX. století s častější hrozbou nebezpečí. Bylo by třeba, aby rozkoše soukromého života mohly být neustále zesilovány tím, že by se častěji vystavovaly nebezpečí. Do té doby budeme stále žasnout, že z našich pařížských výchovných ústavů, kde nejskvělejší učitelé vyučují podle dokonalých metod a podle nejnovějších vědeckých poznatků, vycházejí dandyové, jacísi hlupáci, kteří si umějí jen správně uvázat kravatu a elegantně se bít v Bouloňském lesíku.


Naše civilizace je příliš rozlehlá. V růstu se skrývá již budoucí sešlost, ve vítězství je již obsažen zárodek budoucí porážky. Tak velký kolos se prostě nedá ukočírovat, ale vůz musí být přesto plně naložen.


Tato pustá a nudná euroamerická civilizace z nás nadělala protetické mrzáčky; už nejsme schopni rozdělat si v lese oheň, už nejsme schopni nasekat kanadkou dubová polena, už nejsme schopni si vlastním úsilím, vlastní činností opatřit žrádlo pro sebe a pro famílii, už nejsme schopni vzdálenost tří autobusových zastávek ujít pěšky, to nám připadá jako sisyfovský výkon. Tato masová a všežravá civilizace nás odnaučila tomu, co jsme kdysi uměli, a koneckonců nás zbavila schopnosti jednat jen za sebe a samostatně rozhodovat.


Ne zbabělý, ale moudrý je každý, kdo odchází z civilizace! Je dokonce i statečný! Neboť kdo svévolně opustí svoje stádo a svůj stát, ten je hrdinou. Opustí-li mravenec svůj roj, zahyne. Ale známe druh vosy, která žije samotářsky. Je nesmírným hrdinstvím a moudrostí opustit civilizaci. Praví zbabělci jsou ti, kteří říkají: "Těžko žít bez civilizace: Nebojíš se, že tě něco sežere; že budeš mít hlad; že onemocníš; kdo pomůže v nesnázi?" Ach, vy zbabělci! Životy jsou plné nebezpečenství! Nežil, vskutku nežil, kdo nepoznal nebezpečí na vlastní kůži, na vlastní nebezpečí! Ostatní zvířata také žijí bez pomoci. Je nutno být chytrý a dávat na sebe pozor. V přírodě se ostří všechny smysly v civilizaci otupělé. Tady prožíváš všechno naplno, tam jsi jako ve skleněné rakvi. "Život" ve tmě, v bídě, v zimě, v znečištění, v otroctví, v civilizačních chorobách - nutno přiznat jedno: i k tomu je nutná jistá dávka hrdinství... Civilizace je druh drogy, k níž se uchylují úchyláci, slaboši, lidské trosky a ti, co nevědí, co si počít s životem, tak alespoň počnou dítě. Civilizovaný život je falešná realita, virtuální realita, matrix - život v přírodě je pravá realita. Jako duševně zemdlelý člověk hledá odpočinek a zapomnění v alkoholu, v drogách nebo dokonce v náboženství (v té nejhorší, nejzákeřnější a nejnevyléčitelnější droze), tak tělesně zemdlelý člověk hledá pohodlí v civilizaci. Ale jako každá droga, i droga jménem "civilizace" se stane při pravidelném, ba nemírném užívání, pravým opakem toho, čeho chtěl člověk jejím požitím dosáhnout.


Vidíš-li sebe a cyvylyzaci stát proti sobě jako nesmiřitelné nepřátele na život a na smrt, neváhej již více a učiň ten rozhodující krok, k němuž jsi vždy směřoval! Cyvylyzace, tato chlouba ledstva, ti už nic neříká? Či ji dokonce nenávidíš? Nepotřebuješ ji? Štve tě? Nuže učiň už konečně ten krok! Na co ještě, doprdele, čekáš? Kolik utrpení je ještě potřeba? Kolik logiky? Teď se musíš rozhodnout... pro návrat k přirozenosti, k volnosti, ke zvířeti. Kdy se zúročí tvoje velké znechucení cyvylyzací? Ještě nejsi otrávený tímhle človječím živořením? Jak dlouho chceš v cyvylyzaci krotit divoké zvíře v sobě?

zpatky-ke-zvireti.jpg
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm