Potkávám jen samé fanatiky

1. června 2015 v 11:29 | Misantrop

Potkávám jen samé fanatiky, idioty a surovou zvěř.
To je oblast totalitářů a všech těch různých hrůzných fanatiků lidskosti, kteří vás budou otravovat, necháte-li je, tak dlouho, dokud z vás neudělají taky takovýho hajzla.


Celý obsáhlý a rozložitý pantheon pohanských bůžků přeobsadili novými "héroy" - totiž křesťanskými zapšklými fanatiky, "mučedníky", nyní tzv. "svatými patrony".


Kdyby se tady dostali k moci určití náboženští fanatici, a hlavně fanatičky, jež osobně, bohužel, znám, tak by to tady brzo vypadalo jako v Afghánistánu za vlády Talibanu a jeho náboženské policie.


Proč je, dejme tomu, takový nacismus zakázaný a trestný, zatímco jiné podobně zločinné humanismy, ideologismy a církve jsou povoleny? Protože nacistů je nyní tak málo a byli kdysi hned po jejich porážce včas zakázáni. Proto lze tuto hrstku fanatiků držet na uzdě, poněvadž jich je málo.


Ochránci zvířat - fanatici víry v mírový život mezi všemi živočichy.


Komunisti, nacisti, fašisti, náboženští fanatici - všichni jsou spojeni společnou nenávistí k hudbě, jež má v sobě ducha eruptivní svobody a vášně.


V Paříži je tohle všechno dohromady. Zmatek, mačkanice. Každý v ní hledá nějakou radost, ale skoro nikdo ji nenachází. Poznal jsem tam verbež spisovatelskou, verbež spikleneckou a verbež náboženských fanatiků. Jde jedna řeč, že v tom městě jsou zdvořilí lidé. Rád bych tomu věřil.


Fanatikové jsou lhostejni k počestným skutkům a myslí, že jsou ctnostni ne tím, co činí, ale jen tím, več věří; lehkověrnost lidí je podle nich jediným měřítkem jejich počestnosti. Nenávidí na smrt kohokoli, kdo se jimi nedá napálit; a jejich zájem to vyžaduje; protože jsou ctižádostiví, pokrytečtí a opatrní, cítí, že musí národy zaslepit, aby je mohli zotročit; proto tito bezbožníci naříkají stále na bezbožnost každého, kdo se vynořil, aby osvěcoval národ; každá nová pravda je jim podezřelá; podobají se dětem, jež ve tmách všechno straší.
Ježto nejsme před pronásledováním fanatiky chráněni štítem vděčnosti a úcty veřejné, vyskýtá se mezi moudrými velmi málo tak ctnostných lidí, aby se odvážili čelit jejich zuřivosti. Jediným prostředkem, jak dosáhnout úspěchu, je strhnout jim škrabošku.


"A co myslíte," ptal se Candide, "mordovali se lidi vždycky tak jako dnes? Byli to vždycky takoví pálení prolhanci, zrádci, nevděčníci, zloději, slaboši, lidé kam vítr tam plášť, zbabělci, závistníci, žrouti, ochmelkové, lakomci, ctižádostivci, vzteklouni, klepaři, prostopášníci, fanatici, pokrytci a hlupci?"


Viděli jsme mnohokrát, jak ve všech částech světa zaslepení fanatikové si navzájem podřezávali hrdla, upalovali na hranicích, páchali bez výčitek svědomí a jako svou povinnost nejtěžší zločiny a prolévali lidskou krev. Proč? Aby prosazovali, udržovali nebo hlásali drzé výmysly několika blouznivců nebo vzbuzovali důvěru k darebáctví, které provádí několik podvodníků na účet bytosti, která existuje jen v jejich obrazotvornosti a jež se projevila pouze pohromami, rozbroji a šílenostmi, které způsobila na světě.


Patologická podmíněnost jeho optiky dělá z přesvědčeného člověka fanatika - Savonarola, Luther, Rousseau, Robespierre, Saint-Simon -, typ protichůdný duchu silnému, osvobodivšímu se. Ale veliký postoj těchto chorých duchů, těchto epileptiků pojmu, působí na veliké davy, - fanatikové jsou pitoreskní, lidstvo raději vidí gesta, než aby slyšelo důvody.


Nesnášenlivost je ve všech dobách. Není náboženství, jež by nebylo mělo svých fanatiků. Všichni jsme náchylni k zbožňování. Všecko zdá se nám znamenitým na tom, co milujeme, a mrzí nás, ukazuje-li nám někdo chybu našich model. Lidé jen s námahou dívají se trochu kriticky na zřídla svých věr a původ své víry. Kdybychom nadto příliš pozorovali zásady, nikdy bychom nevěřili.


S pomocí svaté potratářky, jež na sebe bere podobu bohyně smrti, babizny či Medúzy, odrazíme novodobé útoky křesťanských fanatiků. Století za stoletím se tito zélótové snaží násilím vnutit ženám svou slabošskou morálku. Prohlašují, že jen bůh má suverénní moc nad záležitostmi života a smrti.


Ukažte mi dvě města, z nichž jedno je skryté v loubí stromů a plane vší říjnovou nádherou a druhé představuje pouze nicotnou pustinu bez stromů nebo jen s pár stromy pro sebevrahy, a jsem si jistý, že nejvyprahlejší a nejzaslepenější náboženské fanatiky najdete v tom druhém.


Přísní logikové vždy byli také těmi nejdůslednějšími lháři, dokonce byli fanatiky posvátné lži, zákonodárci, byli těmi, kdož tvořili zákazy, kdož ničili duchovní hodnoty, byli demagogy, moralisty a byli sofisty. A co hůř: byli nudní a otravní jako samy jejich poučky. Jejich úzký rozum se prostě nevyznal v nádherně členitém labyrintu přírody a života, a proto si stvořil zákon železné logiky; zákon, jejž s železnou důsledností prosazoval.


Myslím-li jen trochu hloub a šíř, nevím vlastně nikdy, co spravedlivé jest. Spravedlnost je jen pro lidi s velmi omezeným rozhledem, pro fanatiky přesvědčení.
(Klíma: Soud Boží)


Nemám rád nositele pravdy, ať je to kdokoliv. Otravují mě a mám z nich strach. Jsem antifanatik (fanatický).


Pravověrný džinista by po dešti raději nikam nešel, aby ani náhodou nezahubil živého tvora, lezoucího a plazícího se po zemi. To by udělal ovšem džinista pravověrný, tedy věřící, tedy fanatik víry, jenž všechno musí přehánět, poněvadž v zásadě neví, proč tak činí, neboť ke své víře se dostal bezmyšlenkovitým jejím přijetím, nikoli filosofickou úvahou. Nechce zabít žádného živého tvora; ano, ale jen proto, aby došel odměny, již mu slibuje jeho náboženství; nechápe, že tato víra, toto přesvědčení, tento kodex chování má, nebo kdysi dávno měl, hluboký filosofický základ a význam. Pravověrný džinista proto všechno své soucitné konání přehání a chtěl by být papežštější než papež, lepší a moudřejší než sám Mahávíra, jenž to takto jistě nemyslel ani neučil.


Na náměstí vyřvával jakýsi náboženský fanatik cosi o spáse. Bylo jej slyšet už od hradeb a hulákal na celé kolo ty své křesťanské bludy tak zvučně, že jsem zpočátku myslel, že to je rádio či megafon městského rozhlasu. Strašné. Divím se, že to policie dovolí. A divím se tomu fanatikovi, že se ani trochu nestydí, nebo třeba že nemá trému říkat před tolika lidmi věci, za které bych se Já styděl: že chlastal a bral drogy a honil se za ženskými sukněmi, ale nyní že prý nalezl tu pravou víru v Bibli a spasení skrze Ježíše Krista - prostě obvyklé maniakální bláboly náboženských blouznivců. Prostě normální lidské hovado. Lidé si před ním ťukají významně na čelo, štítivě se mu velkým obloukem vyhýbají a pochichtávají se nad ním, ale jemu to asi nevadí a nevnímá to jako problém. Aspoň jedna naivní dušička by se mohla chytit na vějičku. Zdálky, dokud mu nebylo rozumět, jsem se dokonce domníval, že je na náměstí snad nějaký předvolební mítink nebo demonstrace nebo se tam zase halasně barnumsky propaguje nějaký nově otevíraný obchoďák. Ale ono ne. Ono je to ostatně jedno, jestli vás chce zblbnout horlivý sektář, náboženský blouznivec, politický korteš anebo pohůnek nadnárodního kapitálu - všechno je to na jedno brdo a všem jde v podstatě o totéž. Pro ně jste jen potenciální kořist, nic víc.


Je to prostě v nich, pohané nebo humanisté, judaisté, křesťané, muslimové a jak se všichni ti cvoci, fanatici víry a bradatí hadrníci jmenují, všechno jedna pakáž, všechno jedna a tatáž Rakovina, která se tak jako tak nakonec začne projevovat po svém odporném způsobu, ale co se děje dnes, za dnešních dnů, to už je vážně vrchol! Doufejme, že vrchol! Neboť to by znamenalo jediné: že teď už to s nimi půjde rychle z kopce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm