Kdo je umělec (kdo jím není)?

15. července 2015 v 13:08 | Misantrop

Francouzský teoretik umění Marcel Duchamp říká, že velký umělec zítřka půjde do ilegality a do anonymity. To je přesně ono, věděl jsem to!
Dobrý umělec je antipodem dobrého řemeslníka. A nadto: "Nejdřív se nauč řemeslo" znamená v podstatě jen "nejdřív to dělej jako já". A to už je opravdu v přímém rozporu s mým pojetím umění! Můj umělec je vždy a napořád samoukem! Samoukem, který nekouká nalevo napravo, ale sám sobě je učitelem i žákem zároveň! Nehledá u jiných chválu ani prospěch, neškemrá o přízeň bohatých snobů, ani o uznání zavedených "uměleckých veličin". Jako kritérium hodnoty je mu jen jeho vlastní soud, tehdy, stojí-li v úžasu před svým dílem, neohlížeje se na mínění ostatních.
Pojem "umělec" mi téměř splývá s pojmem "šílenec". Rozumím pod tímto označením spíše bytost, která je mimo; neochotná a neschopná zapadnout do jejich lidského světa. Třeba Já s tím zápasím neustále. "Zápasím" v uvozovkách, neboť "zápasit" znamená "bojovat s něčím, co se mi nelíbí". A mně se líbí být mimo nich! Tzv. "umělec", který je populární, hodně vydělává a umí se prodat, je vždy v mých očích podezřelý a nedůvěryhodný.
I když každý takový "umělec" není snad vyloženě tím neblaze pověstným "kolečkem v soustrojí", přesto alespoň plní úlohu parádní fasády.
Profi-umělec je ostatně kurvou za každého režimu. Neboť chce-li se svou prací uživit, nesmí si dovolit polemizovat, nesouhlasit nebo přímo nabourávat všeobecná mínění a společenská tabu své doby.
Ani dnešní umělec nepřestal být tím, čím byl vždy a čím má podle některých také po všechny časy zůstat: pouhým hradním šaškem, bláznem s rolničkami, potměšile se pitvořícím. Má sice milostivě dovoleno mít i řádně prořízlou pusu, ale jen pokud je to ještě zábavné, co z ní vychází. Šašek-umělec má především bavit.
Chladný profi-umělec, na rozdíl od zaníceného amatéra, podléhá snáze moci společenských a politických zákonů a zákonům trhu. Při tvorbě se tedy musí, chce-li se uživit, řídit ne svým srdcem, ale diagramy prodejnosti. A tomu už neříkám "svobodná tvorba."
Povaha skutečně svobodného umělce, nezávislého na mínění kohokoli, se vždy obrací proti někomu a musí tedy zákonitě někoho urážet.


Poctivý umělec pozná na první pohled, že křesťanství nebylo uměním a ani nemohlo jinak dát vznik skutečnému živému umění.
(Wagner: Umění a revoluce)


Křesťan, který by byl zároveň umělcem, se nevyskytuje.


Když jest epocha, v níž je talentovaný člověk nucen žíti, plochá a blbá, jest umělec i bez vědomí svého zachvacován nostalgií po jiném století.


Umělec má požitek nejen z účelu své tvorby, ale už z tvorby samé, ze zpracování látky a z jejího formování; už tvoření je mu radostnou a uspokojující činností, nikoli prací.
(Wagner: Umění a revoluce)


Velký umělec má tak blízko k lásce proto, že si zvykl živit svou duši jímavými sny a že má hrůzu před přízemností.


V roce 1985 byl rodním umělcem jmenován Karel Gott. Náš Jenda Bimbo - národní umělec. Spolu s ním kdovíkolik mediokritů. Je průhledné, co tím chtějí docílit. Chtějí snížit hladinu, stlačit kvalitu, namluvit národu, že právě tito blbci jsou jejich vedoucími duchovními leadry. Chtějí entropizovat, a taky se jim to daří. Do deseti let bude jmenován národním umělcem Josef Kokeš, domovník z Lublaňské ulice, udavač.


Umělec se má opírat o vlastního genia, má poznávat sám sebe podle svého vlastního, klidného, jasného vědomí, a co se týče jeho vztahu ke kritikům, je takovýhle: kritikové klopotně vymezují hranice a stanoví je přesně tak široké, jak široký je jejich mozek, tedy velice těsné; genius do nich vstoupí, shledá, že jsou uboze úzké, zboří je a hodí je těm kritikastrům na hlavu, až spustí žalostný pokřik; když potom hrubý dav slyší tohle skuhrání, řekne si v prostomyslnosti svého srdce: tohle je kritika!


Jistě učiníme nejlépe, jestliže umělce od jeho díla natolik oddělíme, že jeho samého nebudeme brát stejně vážně jako jeho dílo. Konec konců je pro své dílo jen podmínkou, mateřským klínem, půdou, popřípadě hnojivem a hnojem, na kterém a ze kterého dílo roste, - a tudíž ve většině případů něčím, co musíme zapomenout, chceme-li se radovat z díla samého. Střezme se záměny, jíž se umělec sám až příliš snadno dopouští, z psychologické contiguity, abychom mluvili s Angličany: jako by sám byl tím, co dokáže znázornit, vymyslet, vyjádřit. Ve skutečnosti je tomu tak, že právě kdyby tím byl, pak by to rozhodně neznázorňoval, nevymýšlel, nevyjadřoval.


Poe je umělec par excellence, a každou jeho jakoby gotickou větu je požitkem číst, přičemž se nikterak nerozpakuji vracet se k některým těm perlám třebas i třikrát, čtyřikrát - tak jsou nádherné a skvěle vystavěné! - a nutí k zamyšlení víc než sebelepší sókratovsko-platónská maieutika.
Na Shakespearovi oceňuji hlavně jeho vytříbený básnický jazyk a absolutní nepánbíčkaření. Je to spíš keltský bard, než renesanční umělec.


Každý umělec ví, jak škodlivě ve stavech velkého duchovního vzepětí a příprav působí soulož.


Člověk zůstává beze změny tím největším a nejhnusnějším dravcem v přírodě - lidstvo ve své většině směřuje k úplné degeneraci a ztrácí navždy pravou způsobilost v životě obstát. Za takových okolností tvůrčí schopnost umělce nemá smyslu, a čím je umělec nadanější, tím podivnější a nepochopitelnější je jeho úloha, neboť pracuje zřejmě jen pro zábavu tohoto dravého a nečistého živočicha a udržuje tak stávající řád.
(Čechov: Dům s mansardou)


Tváří v tvář zjitřelé představivosti vynalezne geniální umělec strukturální grafiku, kdežto netalentovaný pablb morálku, zákony a řád.


Naše město má sto tisíc obyvatel, ale není mezi nimi žádný, kdo by se nepodobal ostatním, žádný hrdina, žádný umělec, žádný aspoň trochu pozoruhodný člověk, který by vzbuzoval vášnivou touhu jít v jeho stopách.
(Čechov: Tři sestry)


Každý umělec má jistě právo a výsadu používat svůj vlastní pravopis, ale mám za to, že to musí také dobře znít.


Nejsem umělec. Jsem reakce na život.


Fi, bídné řemeslo! Což necítíte vy,
že umělec by měl se za ně stydět?


Opravdový umělec s energickým a činorodým srdcem je bytostně nesnášenlivý. Kdyby měl moc, byl by z něho děsný despota. Já sám, třebaže nejsem umělcem, si nejsem jist, jestli bych, být obdařen svrchovanou mocí, nedal spálit galerii v Luxembourgském paláci, jež kazí vkus tolika Francouzů.


Umělec je současně filosof a "světec"; skutečný umělec se rozplynul v přírodě, stal se jedním s přírodou, proto může umělecky tvořit.


Jsem první spisovatel, který se neprostituuje, první skutečně svobodný umělec, jehož dílo není pošpiněno žádným přízemním čachrem!


Umělec má udělat vše, aby potomstvo uvěřilo, že nežil.


Umělec je někdo, koho verbež nenávidí už jen pro jeho osobu.


Jen části umění lze se naučit, avšak umělec je potřebuje celé.


QUALIS ARTIFEX PEREO (Suetonius, Životopis Neronův 49)
Jaký umělec ve mně zmírá
Podle Suetonia se traduje jako výrok umírajícího císaře Nerona.


Umělec může být slavný až po smrti. Dřív si ho nikdo nevšimne.


Rodina je smrt umělce; umělec potřebuje klid a svobodu.


Umělec musí mít trpělivost. Já vím, ono to svádí spoléhat na svůj talent a malovat co se líbí pro peníze. Ale tím se talent hubí, ubíjí a z umění se stává řemeslo, šablona, nic. Čekej, trp a pracuj. Jsi tím povinen svému nadání. Druhé nech, ať zatím hrabou peníze.
*
Jsou malíři, kteří sedí a namáhají se s obrazem třeba i několik měsíců. Takový člověk, podle mne, není umělec - to je prostě dříč. Génius tvoří snadno, rychle.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm