Nová porce mravnosti

23. července 2015 v 9:15 | Misantrop
James Gillray: Nová porce mravnosti (1798)


Poslední dobou pracovních hodin ubylo a mzda vzrostla, ale tento úbytek hodin pracovních a zvýšení mzdy nezlepšily stav dělníků, nemáme-li na zřeteli jejich více přepyšnických návyků: hodinky s řetízkem, hedvábné šátky, tabák, víno, hovězí maso, pivo apod., nýbrž máme-li na zřeteli jejich skutečný blahobyt, tj. jejich zdraví a mravnost a hlavně jejich svobodu.
Zmenšení pracovních hodin jen zvětšuje dobu, kterou tráví po hospodách. Všude, přesto, že ubylo hodin pracovních a zvýšena byla mzda, zhoršuje se, oproti rolnickému životu, zdraví a mizí mravnost, jak nemůže být ani jinak, je-li kdo odtržen od podmínek, jež nejvíce působí na mravnost, z rodinného života a svobodné rolnické práce, zdravé, rozmanité, která má smysl.


Henry Miller:
Co je mravné a co nemravné? Tuto otázku nemůže nikdo nikdy uspokojivě zodpovědět. Ne proto, že se mravnost stále vyvíjí, ale protože spočívá na fiktivních zásadách.


Pochopil jsem, že mí vrstevníci jsou vůči mně jen mechanickými bytostmi, které jednají jen na základě podnětů a jejichž jednání lze vypočítat pouze podle zákonů o pohybu.Jejich nitro pro mne tehdy přestalo existovat, viděl jsem v nich jen proměňující se hmotu, která vůči mně postrádala jakoukoli mravnost.


Pomocí mravnosti mravů a sociální svěrací kazajky byl člověk vskutku učiněn vypočitatelným. Jestliže se naproti tomu postavíme na konec toho nesmírného procesu, tam, kde strom konečně vydává ovoce, kde společnost se svou mravností mravů konečně ukáže to, k čemu byla jen prostředkem: pak nalezneme jako nejzralejší plod na jejím stromu suverénní individuum, individuum rovné jen sobě samému, mravnosti mravů se opět vymanivší, autonomní a mravnost převyšující.


Mravnost? Nač je mravnost bez svobody!


Skutečná mravnost se zde nevyskytuje žádná. Bible je velice nemravná kniha.
(Misantrop: Předmluva k Bibli)


Lidi jsou pořád krutí jako děti, jež se ještě nenaučily skrývat svou krutost za masku mravnosti.


Z chlapa toho smrdí mravnost! Vsadím se, že až nás pozná, bude nás hned instinktivně nenávidět jako pes vlka.
(Klíma: Ženy Cesareovy)


Svobodomyslnost je přibližně totéž co mravnost.


Ano, přiznávám, že je podle vašich pojmů moje kniha nemravná, protože je-li mravnost to, čím se stala, totiž zločin proti přírodě, potom je moje kniha nemravná, je totiž psána podle přírody a přidržuje se jí.


Účelné ohledy obracejí naruby mravnost a spravedlnost, takže je nakonec přímo hrozné tu žít.


Člověk se nikdy nestane mravně vyvinutým, nanejvýš se naučí zchytrale předstírat mravnost a sublimní cit, a tím se stane ještě víc prolhanějším, zlejším, nebezpečnějším - tobě i všemu tvorstvu - stane se zkaženějším a mravně zpustlejším.


Vegani jsou zmateni, když jsou dotázáni, jaké pohnutky je přivádějí k jejich způsobu života. A co odpovídají? Mravnost, náboženství, osobní přesvědčení, starost o životní prostředí, soucit, popřípadě též pokrok. Samé bláboly!


Vlast, mravnost, čest, láska atd. svobodu jednotlivcovu obmezují, vnucujíce různé příkazy a zadržujíce jeho pud požitku, vlastního štěstí atd. Jsou to naše výtvory, a nikoli bytosti mimo nás, a ne že my jim, nýbrž ony nám, lidským jednotkám, mají sloužiti.


Nepozorujeme, že by věřící požadovali na svém bohu zvlášť vysokou mravnost.
(France: Komická historie)


Základ mravnosti § 17.
Ač zásady a abstraktní poznání vůbec naprosto nejsou prazdroj nebo první základ mravnosti, je jich přece nutně třeba k mravnímu životu jako nádrže, reservoáru, v kterém se uchovává smýšlení, vyvřelé z pramene veškeré mravnosti. Tento pramen však neteče stále, a proto, je-li jeho čisté vody třeba, musí se z nádrže odvádět, jako se rozvádí voda vodovodem. Je tedy v mravnosti týž vztah jako ve fysiologii, kde je např. nutný žlučník jako reservoár toho, co vyrobila játra, a v mnohých jiných případech podobně. Bez pevných zásad byli bychom bez odporu vydáni protimravnostním silám, kdykoli by byly vnějšími dojmy vydrážděny ve vášně.


Být čestný, dokonce i ve zlu, je lepší než ztratit sebe sama v tradiční mravnosti.


Pan Hejhula už se nevrátil do Biblické společnosti. Poslali k němu svého kazatele, smutného pána v ošumělém haveloku, který hodinu řečnil u jeho postele o spasení, povinnosti, mravnosti. Pan Hejhula na posteli vzlykal, že už je to všechno marné, že zahyne ve hříchu a že potřebuje deset korun. Smluvil to konečně s kazatelem společnosti na 7 K 50 h.


Pokaždé, když se nezdaří reformace celého národa a když hlavu pozvedají jen sekty, lze usuzovat, že národ je už v sobě velmi rozrůzněný a začíná se odpoutávat od hrubých stádních instinktů a od mravnosti mravu: to je významný stav nezakotvenosti, jejž jsme si navykli hanět jako úpadek mravů a zkaženost: a on zatím ohlašuje dozrávání vajíčka a brzké puknutí skořápky.


Jediná morálka přírody je zákon džungle neboli zákon silnějšího neboli zákon vraždy neboli boj o život. Proto musejí být všechny úvahy z hlediska mravnosti zákonitě chybné.


Největší velikáni antické mravnosti, jako Epiktétos, nevěděli nic o dnes tak obvyklém velebení myšlenek na druhé, života pro druhé; podle naší morální módy bychom je museli nazvat přímo nemorálními, neboť oni se ze všech sil zasazovali za své ego a proti soucítění s druhými (zejména s jejich utrpením a mravními přestupky).


Všichni dějepisci pracovali se zřetelem k zvláštnímu zájmu, k náboženství, národu, straně, systému, nebo aby kárali krále, radili lidu, poskytli příklady mravnosti.


Je třeba rozlomit smělou rukou talisman slabomyslnosti, k němuž je upoutána moc škodných duchů; odhalit národům pravé zásady mravnosti; poučit je, že jedinými popudy morálního světa jsou bolest a slast; a že cit sebelásky je jediným podkladem, na němž je možno založit základy užitečné morálky.


Aby lidé poznali pravé zásady mravnosti, nepotřebují ani teologii, ani zjevení, ani Boha. Potřebují pouze zdravý rozum, potřebují se pouze obrátit do sebe, uvažovat o své přirozenosti, zvážit své skutečné zájmy, přemýšlet o cíli společnosti a všech členů, kteří ji tvoří, a zjistí snadno, že ctnost je ku prospěchu a neřest ke škodě všech lidských bytostí.


Samotná víra v lásku je ve svých účincích pouze slabým odleskem záměru jejich vznešených zakladatelů; vždyť její význam leží ve směru, který se snaží udávat vývoj všeobecné lidské kultury, morálky a mravnosti.


Jedná-li se o důležitější věci, musí malicherné hříčky mravnosti ustoupit přirozené prostotě.


Lidé se kají za choutky, jimž nedokážou odolat, třesou se, když si je dopřávají, a nakonec jsou mravní ve svých zločinech a zločinní ve své mravnosti. Já mám pevnější charakter, a nikdy se ničeho nezříkám. O své volbě nikdy nepochybuji a protože jsem si jist, že v tom, co dělám, najdu potěšení, mé záliby mě nikdy nezačnou nudit. Poznal jsem prázdnotu a nicotu mravnosti, nenávidím ji a nikdy se k ní nevrátím.


Obřadná zdvořilost, přesně dbalá všech zvyklostí, mě ještě dnes ochlazuje a umlčuje. Stačí k tomu přidat nábožný odstín a řečnění o velkých zásadách mravnosti, a je se mnou konec.


Každý hlupák věří tomu, co mu říkají jeho učitelé, a svou důvěřivost nazývá vědou nebo mravností s právě takovou jistotou, s jakou to jeho otec nazýval božským zjevením.

James Gillray: Spisovatel vyrušený mravností (1790)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm