Člověk je jedna velká pohroma

27. srpna 2015 v 12:22 | Misantrop

Homo totus est calamitas (Člověk je jedna velká pohroma), jak řekl již Hérodotos.


Synu Íjapetův, ty chytráku, nad něhož není!
Plesáš, žes ukradl oheň a moje ošidil srdce -
k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem.
Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni
v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat.


Otroctví je nejhorší pohroma, která může člověka postihnout.


Osud doléhá na lidstvo tíží blížící se pohromy. A ta pohroma se přibližuje s tíživostí osudu.


AD CALAMITATEM QUILIBET RUMOR VALET
I sebemenší pověst stačí k pohromě


I padne ta pohroma nová a nákaza náhle
do vodních toků a jindy se usadí v klasech
neb v jiné potravě lidské či dobytčí píci,
anebo zůstane viset i v povětří přímo:
a ten zkažený vzduch když vdechneme do plic,
vstřebeme do těla s ním i nákazu nutně.


Nastasja Ivanovna: Kometa - taková nuda!
Furnačov: To vy ženy, milostivá, vždycky tak: chcete si jen kolem něčeho podovádět, ale co z toho vzejde, ať třebas i národní pohroma - po tom vám nic není. Pravdu měli staří, když říkali, že žena je - nádoba pohoršení.


Na Haiti bylo třikrát krátce po sobě nějaké velké zemětřesení. Zahynulo prý až 230.000 lidáků pod troskami svých zbořených chatrčí. Žádná škoda. Je to malá humanitární pohroma, ale příroda se raduje a Já s ní.


Když se bouře přehnala a udělalo se zase hezky, stoupám již dychtivě po lesních pěšinkách k táboru. Přestálé kataklyzma kupodivu nikde nenadělalo žádné škody - člověk je horší pohroma.


Všechny tatáž vina přec vzývá,
na všechny čeká pohroma táž!


Kobylky dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem. Tu byli rozvázáni čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí. Trojí pohromou - ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam - usmrtili třetinu lidí. A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět modlám; neodvrátili se od svých vražd, necudností ani krádeží.


Ani nebe a země se nevyhnou zhoubě.
Když tedy takové rány a takové zkoušky
stíhaly svět, tu dolehnout pohroma horší,
v trosky a rum by se býval obrátil celý.
Proto i my jsme počteni za syny smrti,
že choroby, které nás moří, jsou jedny a tytéž
jako těch starých, jimž příroda odňala život.


Vzývám nebesa, aby se ty stíhačky zřítily do zdejších luk, vyhnuvše se kravám, jež tehdy v lednu dvaadevadesátého ani neuznaly za užitečné zvednout své moudré hlavy od pastvy, aby se potěšily pádem člověka z výšin jeho militaristické zpupnosti. Štěstí, že tenkrát v dvaadevadesátém roce byla zima a krávy dlely zavřené v koncentráku. Tak bylo aspoň tenkrát zaručeno, že pohroma dopadla jen na hlavy lidáků, kteří způsobili smrt jen sami sobě.
Ach, lidé, proč nepadáte z výšin své nadutosti i teď! Jak rád bych vás křepce přiběhl dorazit!


Řadím se mezi své bratry-živly Oheň, Vodu, Vzduch, Zemi a některé živočichy, kromě člověka - to není živel, to je živelná pohroma!


Nejsme jen parta misantropů a asociálů, malthuziánů, kteří mají morbidní radost z každé pohromy, jež kdy udeří na lidstvo. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Dobrovolné vyhynutí lidstva je humanitární alternativa lidských pohrom.


Nezanechal jsem mužům žádné jiné větší pohromy než ženy.


Zlomyslné výklady slov mají za následek, že mezi přírodní pohromy je započítávána řeč daná člověku.


Nedojímají velké, a přece jen vzácné, pohromy světa, povodně, odplavující vaše vesnice, zemětřesení, pohlcující vaše města. Mně užírá srdce všestravující síla ukrytá v celé přírodě, která nestvořila nic, aby to souseda, aby to sebe neničilo.


Smutná a stálá zkušenost činí zbytečným důkaz, že lidé jsou zlí. Není na moři lodě, jejíž ztroskotání by nebylo dobrou zprávou pro nějakého obchodníka! Není obchodního domu, který by nepoctivý dlužník nechtěl vidět v plamenech se všemi jeho papíry! Není národa, který by se netěšil z neštěstí svých sousedů. Takto získáváme svou výhodu ze škody svých bližních, ztráta jednoho prospívá vždy druhému. Je však ještě nebezpečnější, že množství jedinců očekává s nadějí obecné pohromy (např. Já! - pozn. Mis.): jedni chtějí nemoci, jiní úmrtnost, další války, někteří hlad. Viděl jsem lidi strašně plakat bolestí, když byl úrodný rok. Z velkého a zhoubného požáru Londýna, který stál tolik nešťastníků život i majetek, zbohatlo snad přes deset tisíc osob.


Všichni musí do pekla, všichni se ženou do stejné psychologicky slepé uličky a do sociální pohromy, která je výsledkem psychologického zhroucení.


Navzdory své nenávisti vůči informaci bych rád vstal z mrtvých každých deset let, došel až k novinovému stánku a koupil si nějaké noviny. Nic víc bych nežádal. S novinami pod paží, bledý, vracel bych se podél zdí na hřbitov a četl bych o světových pohromách, než bych opět usnul ve skrytu a bezpečí své hrobky.


Ideální stav novorozeného děcka, o něm Lao-c' často hovoří, není takový proto, že by byl harmonií, ale proto, že je začátkem vzestupného pohybu: čím více se dokáži udržovat ve stavu novorozeného děcka, ve stavu klíčícího slabého, tím méně jsem v nebezpečí pohromy, jež stíhá dozrálé, přezrálé, přestárlé.


Tento sbor si stanovil jediný úkol: pěstovat a posilovat náboženský cit; využil i nejmenší morové nákazy a nejnepatrnější pohromy, aby znásobil strach a náboženský cit.


Neúnavná ruka Smrti je ozbrojena strašlivou kosou, pod níž padá jedno pokolení za druhým. Na jednom křídle má namalovanou válku, mor, hlad, povodeň, požár a přerůzné jiné pohromy, jež jí každým okamžikem dodávají nové a nové kořisti, na druhém křídle vidíte mediky, promované na doktory lékařství v přítomnosti Smrti, která jim nasazuje baret, až když jí odpřisáhli, že nikdy nebudou léčit jinak, než jak se léčí dnes.


Což možno žít bez vlády? Bez vlády bude chaos, anarchie, zahynou všechny úspěchy civilizace a lidé se vrátí k původní divokosti. Jen se dotkněte existujícího pořádku věcí, říkají obyčejně nejen ti, jimž je tento pořádek věcí výhodný, nýbrž i ti, jimž je zřejmě nevýhodný, ale kteří mu tak přivykli, že si nemohou představit život bez vládního násilí, zničení vlády způsobí největší pohromy: násilnictví, krádeže, vraždy, po nichž budou vládnout všichni špatní lidé a budou v porobě všichni dobří lidé, říkají. Ale nemluvíc ani o tom, že vše to, tj. násilnictví, krádeže, vraždy, po nichž nastoupí kralování zlých a poroba dobrých, že vše to už bylo a i nyní je, nemluvíc ani o tom, domněnka, že porušení existujícího zřízení způsobí nepokoje a nepořádky, nedokazuje, že by ten pořádek byl dobrý.


Pojem té bytosti, o níž nemáme představu, nebo spíše slovo, kterým ji označujeme, bylo by bez významu, kdyby tato bytost nezpůsobovala na zemi nesčetné pohromy.


Je nejšťastnější ten, kterému žádný den nepřines pohromu.
(Eurípidés: Hekaba)


Když jsem žil ještě v Evropě (ach, žel, že to musím o křesťanech říci), bylo tam vše naplněno válkou, požáry, vražděním, loupením, przněním žen atd.! A když božská dobrotivost všechny tyto pohromy i se strašlivým morem a hrozným hladem zrušila a poslala ubohému utiskovanému lidu zase vznešený mír, rozbujely se různé neřesti rozkoší, obžerství, pitky, hry, nevěstky, frejíři a cizoložníci, a za nimi celá hejna jiných neřestí, až to došlo tak daleko, že každý se docela zjevně povyšuje utlačováním svých bližních, a přitom není šetřeno žádnou lstí, podvodem nebo politickým chytráctvím. A nejhorší je, že není naděje na zlepšení!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm