Jak bys mohl žít bez disciplíny?

23. září 2015 v 11:56 | Misantrop

Jak bys mohl žít bez disciplíny? Jak bys mohl žít bez pout? Tak dlouho jsi žil v otroctví, v podmínění, že si nedovedeš představit, co je to svoboda. Ale ty umíš žít! Skutečně, jen pak budeš žít.
Nedávám vám žádnou disciplínu, protože jen vaši nepřátelé vám můžou dát disciplínu.
Jsi-li bdělý, nepotřebuješ žádnou disciplínu. Jen lidé, kteří hluboce spí, potřebují disciplínu - protože ti nevědí, co dělat. Jakýkoli vzor se stane vězením, protože život, to je nepřetržitá změna.
Podívej se na svůj vlastní život: všichni jsou vedle! Všichni jsou vedle - nikdo není na svém místě. Proč? Kvůli vzorům, disciplíně, podmínění. Neseš si to s sebou všude. Nikdy nezapadneš. Život se mění, život je záplava. Život je jako řeka, nikdy se neopakuje.
Jak jednou poznáš pocit svobody a její krásu, jak se jednou staneš vědomým, jak jednou vyjdeš z vězení, ze starého zvyku, už se nebudeš ptát po žádných vzorech, po žádné disciplíně.


Disciplína pro mne znamená způsob, jak přežít, mechanismus přežití.
Disciplína mně v těžkých dobách pomohla, láska ne. A tak jsem se dokázal udržet, nevzdal jsem se. Vydržel jsem a držím se dál. To právě vyžaduje disciplínu. Přinejmenším to platí pro mne.


Nad přísnou disciplínou vanaprasthovou by zuřil každý vojenský velitel, skautský vedoucí, učitel, vychovatel dětí a mládeže, dílovedoucí, každý člověk společenský. Neboť disciplína vanaprasthova sestává z dlouhého spánku, aby se duše řádně občerstvila a aby v ní získala převahu její senzitivní část nad částí příliš rozumovou; dále z dlouhého nicnedělání, aby z nudy těla tím více uvedla se v čilost činnost duševní; z dlouhého osamělého pobývání na jednom místě, aby se také myšlenky nerozutekly do různých míst, ale aby zůstaly pěkně neroztěkány pohromadě; z dlouhého mlčenlivého pozorování, jež je více pouhým díváním se skrze podstatu předmětů než podrobným zkoumáním a rozborem nerozborného celku na nepodstatné části; z dlouhých, pomalých, osamělých, tichých procházek, jež nemají vanaprasthu někam zavést, nýbrž spíše k něčemu přivést, k nějaké myšlence, k nějakému souznění: cesta, po níž se krokem loudavým a duchem bystrým ubírá, není stezkou turistickou, nebo - hůř! - dokonce cyklistickou, je komunikací jen v určitém smyslu, neboť je to stezka duchovní: čas, vzdálenost nebo cíl tu nehrají roli, důležité je jen sebepoznání skrze přírodu, poznání jednoty obou, z níž čerpá radost. Tak na této duchovní cestě všude se zastaví, spočine náhle v zasnění, v upadnutí do hluboké meditace, usedne tu i onde, kde je klidný kout, rozkošný výhled do krajiny, líbezný zpěv ptáčka, zurčení potůčku, šelestění listů na stromech, ševel větru v korunách stromů, brebentění veverky ve větvích stromu; přičichne ke každé květině, ohmatá každý kámen, kůru stromů, pohladí každou rostlinu, zadívá se nadlouho na každého broučka, pílícího v trávě, do níž sám s rozkoší klesá, jakoby znaven poutí životní, zatímco je pouze zmámen štěstím, jehož přemíra si žádá spočinutí, zastavení běhu, aby ono nevyprchalo tak rychle... - Nad tím vším by vychovatelé ke kolektivismu, krotitelé lidstva zuřili; neboť je to přesný opak společenské morálky a její fašisticko-humanistické disciplíny. U lidí má naopak každá společenská disciplína vypěstovat člověka opačného, člověka bez duše, bez osobnosti, bez individuality, bez vůle; nemá mu poskytnout ani chvilku času sama pro sebe, aby nezačal sám od sebe samostatně myslet a jednat; aby příliš nezduchovněl, to jest aby neupřednostnil práci duševní pro sebe nad práci tělesnou pro ostatní a za ostatní, v níž ztratí svobodu; aby neupřednostnil sebe před jinými; aby je nezačal nenávidět pro to, jací skutečně jsou. Duch člověka společenského má být především oslaben a posléze zlomen: k tomu nejlépe slouží krátký, přerušený, málo vydatný spánek (spánková deprivace), zavalení nesmyslnou, nadbytečnou činností, neustálou prací, zbytečnými starostmi, znemožnění jedinci zůstat chvilku o samotě sám se sebou a se svými myšlenkami - a všechny ostatní způsoby, jak přinutit člověka k "státoprávnosti". Všechny tyto metody "výchovy" člověka ve "společensky platného občana" jsou také osvědčenými metodami mučení, když se tyto metody znásobí a přeženou. Hle, ty, kdož neznáš lidi, jaké překvapivé poučení pro tebe, ty nevědomče, s nímž Buddha nedoporučoval se stýkat! Já však překvapen nejsem, Já tu lidskou chamraď dobře znám!


Gaius Sallustius Crispus
(dopis Caesarovi o řízení státu)
Tam, kam vtrhne touha po penězích, málo platí disciplína, dobré vlastnosti nebo nějaké nadání: lidský duch nakonec, dříve nebo později, přece jen podlehne.


Disciplína, kterou tak vysoko cení všechny vlády, je největší zločin, jakého se jen může dopustit člověk, je zřejmé usvědčení zločinných záměrů vlád. Disciplína je ubití rozumu a svobody v člověku.


Nabojkin: Ty tedy míváš odlišné názory? Pardon, mon cher, ale musím ti říci, že ty odlišné názory - je náramná hloupost. V naší době, příteli, je nezbytná disciplina a ne názory... Nechápeš lidi.
Bobyrjov: Ale přece mohou snad existovat různé názory?
Nabojkin: Nemohou. Celý systém spočívá na jediném slově: disciplina - a dost. To se nevysvětluje, ale cítí se to. Musíš předem sám sebe přesvědčit o tom, že vůbec každý systém je dobrý, ať se ti předloží jakýkoli, a potom mu musíš podřídit celé své jednání i myšlení. Tady máš, milý příteli, životní orientaci naší doby.


Pěstování síly, tělesné zdatnosti, vůle a disciplíny ustupuje do pozadí. Hrdinové nové fronty jsou dnes vozíčkáři, buzeranti, transsexuálové, narkomani, kreténi, svíčkové báby a plytké celebrity.
To jsou mi pěkné duchovní disciplíny, to je mi pěkný pokrok, když za největší dobrodince lidstva jsou považováni ti, kteří je učí žít v zajetí a pod kontrolou, místo na svobodě a v utajení. Vezměte si takového Konfucia nebo Ježíše Krista, kteří jsou oba zakladateli, vůdci a svůdci a führery, nedotknutelnými ikonami té nejzhoubnější myšlenky, že být otrokem a sloužit Bohu a lidu je něčím, co je hodno úcty, následování a úsilí.


Můj Experiment velmi brzy ukázal, jak nedostatečně jsem přizpůsoben pro život v divočině. Takže se musím rehabilitovat. Budu tomu tedy říkat rehabilitace. Osamělý (individuální) tramping je asi pro takovou rehabilitaci to nejlepší: podporuje a rozvíjí všechny chvályhodné vlastnosti, bez nichž se žádný misantrop neobejde, jako samostatnost rozhodování se nebo jako je vštípení si určité osobní disciplíny. Ta je důležitá, protože bez disciplinovanosti dokáže být jen člověk, jenž se může se svými věcmi spolehnout na druhé. Tím ovšem chátrá jeho vůle, mužnost a nezávislost, a tak vzniká lidská chátra. Člověk bez disciplinovanosti je člověk deprimovaný.


Obézní lidé jsou také lidé. - Není to pravda. Jsou to ubožáci bez vůle a disciplíny, kterým zřejmě nevadí jejich špatný zdravotní stav.


Spíš nežli manželu, tak jako otrokyně,
služ filosofii, té krásné disciplině,
jež nás tak povznáší nad lidstvo našich dnů
a dává plnou moc a vládu rozumu.
(Molière: Učené ženy)


"Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.' A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach."

"Disciplína musí bejt!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm