Misantrop: Méranýchtos - 4.

22. září 2015 v 12:59 | Misantrop |  Méranýchtos
ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
S příchodem mrazů a sněhů prořídly mé noční výpravy. Doma se však rozhodně nenudím; naopak mám co dělat, abych do jara stihnul obnovit i všechny stránky navazující na zničenou bývalou Čítárnu. Stejně je venku hnusné zimní počasí, tak co...

ΜΕΡΟΣ, Den:
"Nejsme přece zvířata!" - Ne, to opravdu nejste, protože to byste si mohli blahopřát.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
I když teď kvůli prosincovým a lednovým vánicím a fujavicím nekonám tak často své nezbytné filosofické pochůzky, při nichž mohu v spících temnotách nerušeně přemýšlet, přece je samozřejmé, že mi napadají různé myšlenky neustále, i v sedě a v leže, takže jich mám plnou hlavu. Například tato je celkem obstojná:
Lze si byť jen představit nějaké lidi, kteří by stále nevyvolávali nějaké zbytečné křiky, hádky a rozbroje? To bychom tedy po nich chtěli mnoho! Představit si nějakého klidného člověka, hledícího si tiše sama sebe a nestarajícího se o ostatní lidi, je téměř nemožné a vyžaduje to opravdu velkou fantazii. A nedejme se zmýlit ani jejich náboženstvími, pomocí nichž ze sebe tak rádi dělávají dobráky: vždyť modlitba je jen přípravou k zabíjení.

ΜΕΡΟΣ, Den:
"Představte si, že náš Jiříček pořád ještě věří na mikuláše a čerty a na ježíška - no, není to roztomilé?" - Považte: jim připadá prostě roztomilé, že dokázali nějakou debilní báchorku nabulíkovat nevinnému dítěti, neznalému dosud světa lží a falešnictví. A naopak malé dítě, které má předčasně vyvinutý rozum, takže se směje všem strašákům a lidákům, plivajíc sliny pohrdání na jejich převleky, takové předčasně rozumné dítě oni považují málem za zrůdu. Co pak bude dělat takové oblouzené dítě, až konečně jednou pozná nemilosrdnou pravdu: totiž tu, že mu všichni nestydatě lhali a že ho lstivě podváděli? A nejen to: co udělá, až mu jednoho dne dojde, že celý svět je vylhaný, založený na nepravdě a podvodech, na nichž se všichni účinně podílejí, šíříce je úsilně dál? Co jen s ním bude, až nakonec sezná, že i takzvaná neustále a všude proklamovaná slavná lidská humanita je jen podvrh a prázdné slovo na omámení důvěřivých hlupáků a že v životě to chodí úplně jinak? Jak? Jako v kopané: všichni navenek sborově hlásají zásady slušné hry, cizím slovem fair play (v životě humanity), ale na hřišti jsou potom samočinně přijímány jako samozřejmost účelové fauly (v životě lži a podvody), jako přirozená součást herní taktiky (životního stylu). Co z takového předčasně zmoudřelého dítěte může vyrůst? Buď se přizpůsobí svému okolí a stane se z něj také takový falešník a lhář, anebo se zvedne proti celému světu, proti celému lidstvu, a stane se z něj nepohoršitelný odbojník a misantrop.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Silně prší, řeky se vylévají z břehů, vichřice lámou stromy a zaviňují výpadky elektrického proudu. Zima je tuhá. A bude asi tuhá i co se týče sousedů. Ta verbež sousedská se totiž proti mně spikla a stěžovala si nepřímo u rodičů, že za oknem krmím ptáky, kteří prý dělají rámus a nepořádek. Mně přímo si nikdo netroufne nic říct, protože mě znají. Znají mě, že Já znám je. A Já je znám dobře; až moc dobře; až příliš dobře - pro ně až nepříjemně dobře. Mně se nikdo z té pakáže potměšilé neodváží cokoli vytknout, protože vědí, že by se na oplátku něco velice nepěkného o sobě dozvěděli zase oni ode mne. Servítek bych si nebral: řekl bych jim, že když oni mohou pěstovat psy a haranty, Já že mohu přikrmovat divoké ptáky, kterým ostatně neporoučím, co mají dělat a jak se mají chovat. Nejsme ve filmovém horroru Ptáci - a Já nejsem režisér. Ti ptáci jsou svobodní; nejsou moji, nepatří mi; Já jim nenařizuji ke mně na okno přilétat; Já se s nimi pouze dělím o pár drobečků, a je na nich, co s nimi provedou. Ale zřejmě i těch pár drobtů jim někdo velmi nepřejícný závidí. To jsou lidi. Nejspíš ale závidějí hlavně mně, že můžu mít radši divoká zvířata, než se paktovat s nimi, s tou lidskou sebrankou tady v sousedství. Však si z té závisti nic valně nedělám; naopak mám na paměti významný výrok Aischylovy Klytaiméstry:

"Kdo závisti ušel, jest jí nehoden."

Kdybych se s těmi sousedy kamarádil, nikdo z nich by nebledl závistí a nerudl pomstychtivostí nad tím, že mám rád zvířata. A kdybych měl raději lidi, totiž hlavně je, tu verbež sousedskou, než zvířata, jistě by mi odpustili lásku ke zvířatům pro mou lásku k lidem. Já však miluji zvířata, kdežto lidi nenávidím - proto mi tuto mou lásku nikdo z lidí nemůže prominout. - Když jsem se to dozvěděl, zprvu jsem pár dní s tím krmením opravdu naoko přestal. Ale pak se mi po nich, po těch ptácích, začalo stýskat, poněvadž už jsem si na jejich veselou přítomnost tak pěkně zvykl, že mi bylo až smutno, že je nevídám tak blízko u mne. Takže jsem je začal krmit znovu jako dřív. Teď kromě černošedých kavek a věčně rozdováděných vrabčáků-čtveráků přilétá i samotářský kos se sytě žluto-oranžovým zobáčkem. Nejkrásnější je na tom to, že na jaře a v létě přivádějí kavky a vrabci na mé okno svá již odrostlá "kuřátka", avšak s těmi dosud širokými věčně otevřenými žadonícími zobáčky, která tam krmí mými drobečky. Divocí ptáci přilétají beze strachu a s důvěrou na mé okno a tam krmí svá mláďata. Může být něco krásnějšího? Budoval jsem léta tuto křehkou a vzácnou důvěru, která je sama sobě odměnou. Toho se tak vzdám! Seru na sousedy. Oni se kvůli mně také nijak neomezují, třebaže důvody k stížnostem bych mohl mít i Já - nebo jenom Já. Kdepak: žádné ústupky! Ústupky nikam nevedou. Ústupky vedou jen k dalším a ještě větším ústupkům. Jakmile v životě v něčem ustoupíš, děláš pak další ústupky po celý pokaňhaný život. A lidem nesmíš ustoupit v ničem, ani v tom nejmenším, ani o píď, jinak by chtěli stále víc a víc - a za chvíli by té verbeži drzé vadilo i to, že jsem vůbec naživu. Ústupky? Zakopat se před každým, třeba i před celým světem, a neustoupit, neuhnout ani o centimetr! Raději statečně zhynout v zákopu, zasypán spoustami, než si zachránit bezectný život zbabělým ústupem a ztratit tak každou naději na vznešené bytí!

ΜΕΡΟΣ, Den:
Ta nová partaj odvedle, to je taky pěkná verbež. Jsou tady noví, ale už v sobě našli tu drzost, že na naší společné chodbě vyvěsili ceduli oznamující nám neurčitými zájmeny, že se máme obouvat na své straně a nešpinit jim tu jejich. Rodiče z toho byli mírně v šoku, a tak jsem začal na chodbě křičet, že jejich botník přesahuje na naši polovinu a že jejich boty a odpadky se kolikrát válejí až u našich dveří. Je to pravda. A krom toho jsem ještě vykřikoval, že na tu ceduli připíšu, aby nás drazí sousedé laskavě neobtěžovali neustálým hlukem, práskáním dveřmi a hlavně cigaretovým dýmem, který vniká od nich do našeho bytu větrací šachtou a lodžií. Výsledek se dostavil za několik málo minut: s ostudou a potají cedule zmizela - a je klid. Takhle se na ně musí! Já jim dám! Pakáž přivandrovalá! Mají výstižné jméno: Bursovi, česky Měšcovi, převedeno do novodobé češtiny zkrátka Peněženkovi, povoláním - rovněž výstižným - řezníci. Ti nám tady "chyběli", jen co je pravda! A už se tady dokonce stihli i rozmnožit, pakáž drzá. S každým se tu přítelíčkují, s každým se znají, a na nás, kteří se s nikým nebavíme, si budou takhle dovolovat, ne? Tak to tedy ne. Že je to verbež, mi bylo jasné hned, jakmile jsem je viděl. Pořád courají po chodbě a před domem, pořád jsou někde vidět, slyšet, cítit. O jejich předchůdcích jsem ani nevěděl, že tady bydlejí, jak byli nenápadní a zticha a do nikoho se nenaváželi. Lidé, kteří si hledí svého, nejsou až tak špatní. A vlastně je to zákonité pravidlo: nejvíc si stěžují na druhé právě ti nejhorší; ti lepší a nejlepší jsou hezky zticha, s nikým se nehádají, ale také se tím pádem s nikým nebaví, protože mluvit s někým znamená už téměř jistě, že se s ním budeš zanedlouho hádat nebo i prát.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Pro pravdu se člověk zlobí, jak známo. Ale tak se to přece nedělá! Nebudu tak primitivní, abych se hněval kvůli pravdě; naopak se zastydím a místo projevů zlosti a nenávisti se nad sebou zamyslím a namísto kyje loupežníkova hledám důtky kajícníkovy; místo protiargumentů a chybiček toho druhého pátrám bedlivěji spíše po vlastních chybách a způsobech polepšení. A nemá-li podle mého můj protivník pravdu? Pak mi jeho řečičky mohou být leda lhostejné, dokonce k smíchu, a nevšímám si ani těch žvástů, ani toho pitomce, který je vypouští ze své nevymáchané tlamy. Hrdě stojím nad kdejakou verbeží, neotřesitelně jist svou rozumovou převahou a svým morálním vítězstvím.

ΜΕΡΟΣ, Den:
Paříž se stala terčem teroristického útoku jakýchsi islámských fanatiků, jak se mi doneslo k sluchu. Vyvraždili tam redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a bylo z toho velké pobouření a velký povyk všude po světě. Já se snažím pokud možno nevzrušovat nad nejnovějšími událostmi, pouze se divím, že si to ti Francouzi nechají líbit. Dokonce jsem zaslechl hlasy, že si to ten časopis zasloužil, poněvadž prý se vysmíval kdekomu a kdečemu. Jiné hlasy se nechaly zase slyšet, že je lepší ty mohamedány raději ničím neprovokovat. Zvrácené mi připadají oba tyto hlasy. Za nejzvrácenější však považuji další, řekněme policejně-vládní názor, podle něhož bychom se měli pro větší bezpečnost vzdát části našich svobod. Ať už se těmi "svobodami" míní cokoliv - Já o žádných svobodách nevím - nelíbí se mi už jenom ta formulace. Přesně o to ale těm bradatým modlilům jde! Takže nejenže nás budou vybíjet, ale ještě k tomu máme být vězni ve své vlastní zemi. Kvůli bandě fanatických vrahů máme být navíc ještě i oběťmi vlastního zřízení. Prý kvůli bezpečnosti - to známe, a víme, komu by to prospělo. Křesťanství také kdysi neovládlo starý Řím pouhou silou myšlenky, nýbrž tím, že vládnoucí moc v něm vytušila ještě větší podporu pro svou moc. Kdesi u nás už dokonce málem vyhodili z práce jakéhosi univerzitního profesora, který se měl vyslovit otevřeně proti islámu. Věc se nyní dotýká každého kritického ducha, každého svobodně myslícího, takže i přímo mne. Takoví, jako jsem Já, jsou totiž vždycky první na řadě: první v myšlení, první i ve frontě na kulku. Prý zbytečná provokace. Neexistuje žádná zbytečná provokace! Každá provokace je nejen nutná, nýbrž i vysoce žádoucí. A právě tehdy, když se někdo hodně zatrpklý a hodně nesebevědomý rozčiluje nejvíc pro nějakou pravdu, právě tehdy je taková provokace nejpotřebnější. Ale pakliže někoho něco provokuje natolik, že se cítí uražen ve svém cítění, znamená to, že je ta provokace zcela oprávněná a že teprve nyní je ten správný čas teprve začít pořádně provokovat. Nechť se každý pěkně naučí, že tomu, čemu on věří, nemusí věřit celý svět. Jen ať si každý zvyká nedbat na urážky a odpovídat na každou jako Sókratés, řka: "Mne se to netýká, protože já takový nejsem." Arabové ovšem nemají filosofa Sókratova formátu. Arabové nemají vůbec žádného filosofa. To bude tou rasou. Kde je povoleno jen věřit, tam je zakázáno přemýšlet. Arábii by patřilo podstrčit jí nějakého vskutku dobrého skeptického filosofa, aby se naučila myslit. Jenže tam právě každý samostatně přemýšlející duch musí nutně skončit otráven, jako byl v Athénách otráven Sókratés. U nás, v naší kultuře, ta tehdejší nechvalně známá antická tyranida vstoupila díky zavraždění jednoho nepohodlného filosofa do dějin. V muslimském světě je však tyranida běžným zřízením; tam by si toho nikdo ani nevšiml. Říkám: to je tou méněcennou rasou. Učit se nevšímat si věcí, jež se nás netýkají, můžeme ostatně všude, i u nás: ani tady se příliš neshoduje se ctí nechat se urážet. Nicméně vždy utrpí pouze naše čest falešná, a i ty domnělé urážky, jež nás mnohdy tolik hnětou, jsou vždy nepravé, protože skutečně čestného muže se nemohou dotknout. Nebo si myslíš, že se mýlím? Nerozčiluj se pro to, mohamedáne, ale místo toho mi dokaž myšlenkou, činy, ne krutým násilím, ne zuřivými slovy, nýbrž svou povzneseností, svým neotřesitelným filosofickým klidem, že takový nejsi, a na vlastním příkladě mi dokaž, že nemám pravdu a že nejsi jenom sprostý pobožný lotr skrývající své lotroviny za plentou jakési chudé nábožné myšlenky zvané islám. Dokaž mi svým chováním, že islám je skutečně náboženstvím míru nejen podle jména, ale i podle skutků jeho vyznavačů. Dokaž mi, můžeš-li, že islám není náboženstvím pro krvelačné lumpy a zákeřné teroristy! Čím by byly úsměšky, kdyby se nezakládaly na pravdivé skutečnosti? Byly by vtipem, kterému by nikdo nerozuměl a jemuž by se nikdo nesmál. A když by se jim nikdo nesmál, nikoho by nepopuzovaly. Proč neterorizují jinak smýšlející svět například buddhisté a proč ho nikdy neterorizovali orfici, pýthagorejci nebo epikurejci? Protože Buddha, Orfeus, Pýthagorás a Epikúros zvítězili silou neporazitelné myšlenky, nikoli barbarskou silou zbraní. Něco takového nemůže nikdy dokázat myšlenkově plytké mohamedánství, které beztoho vzniklo jen jako jakási arabská vzdorovíra vůči okolním monoteistickým systémům a jako pokus, lidužel úspěšný, potlačit původní perské přírodní náboženství Zarathuštrovo. Islám je konečně odsouzeníhodný už jenom proto, že připouští zabíjení nevinných zvířat, čímž je řečeno vše proti jeho podstatě, a dokonce má k jejich porážení i svá zvláštní úchylná rituální pravidla, což už samo o sobě dělá z jeho věřících bandu primitivních hrdlořezů. Že pak navíc ještě řežou hrdla jinověrců, to jen vyplývá z této podstaty. Mohamedáni jsou jako kudlanka nábožná. To je ten zvláštně vypadající druh hmyzu, jehož přední končetiny jsou spjaté jakoby k modlitbě a který svým obětem ukousává hlavy. Ladislav Klíma se vyjádřil, že Arabové jsou nevzdělaní, zbabělí, smrdutí, nábožní velbloudi (viz Soud Boží). Trefná charakteristika. Ale domnívám se, že neměl na mysli ta zázračná býložravá zvířata, která jsou sympatická tím, že se brání pliváním do obličeje; zdá se, že měl na mysli spíše to, že Arabi jsou prostě velcí bloudi, to jest lidé, kteří velice bloudí. Myslím, že od té doby zabloudili ještě víc. Ale v každé jiné době by takovéto množící se islámské útoky už dávno vyvolaly patřičná státem řízená odvetná protiopatření, jako například postavení islámu mimo zákon, vyhnání všech Arabů a mohamedánů ze země, případně i jejich vyhlazení, dále vojenský zásah a následné obsazení všech islámských zemí a podobně. Ale neděje se vůbec nic. Vše je bráno pouze jako kriminální delikt; jako by se Západ bál myšlenky, že se opět jednou nachází v existenční válce s islámem a že problém není v jednotlivých zločinech, nýbrž v celkové náboženské doktríně, možná dokonce i v rase. Všichni mají strach, a co hůř, je to na nich znát. V nejbližší budoucnosti se tak zřejmě dočkáme dalšího období náboženského temna, jenomže ne křesťanského, nýbrž pro změnu islámského. Virus, který sužoval Evropu po dva tisíce let, se prostě obnovil v jiné podobě. Hloupost zřejmě musí být zachována děj se co děj, navzdory sebepokročilejšímu pokroku ve vědách a technologiích; jen na toho jejich pánbíčka ať jim nikdo nesahá, toho se nehodlají zbýt, i kdyby měli každého ateistu zbít nebo i zabít. Vždyť oni se i astronomií zabývají pouze v absurdním smyslu: jako astrologové, a ne jako astronomové, obě rozdílná slova vzájemně snadno a často zaměňujíce, a hledají ve vesmíru, nebo za vesmírem, pokud jim jeden nestačí, stále jen jakéhosi boha, a právě to je na hvězdách zajímá nejvíc. Kdepak: věk světla, rozumu a volnosti nebude nikdy. Jako by nestačila naše stávající cenzura a potlačování svobody projevu, již tak dost omezující, musejí sem přinášet svou zapšklou nesnášenlivost ještě i cizinci. Blbci jsou to mravně a kulturně naprosto zanedbaní, hmotně i duchem chudí, nevzdělaní, ale zákon koránu a dýky (v moderním provedení samopalu) vládne jejich primitivním myslím, namísto jiných, vznešenějších hodnot, kupříkladu hodnot nenásilí a svobody jednotlivce. V hlavách to mají vymetené, vlastní myšlenky žádné, a tak se takové prázdné hlavy upnou na horlivé zastávání něčeho svatého a stejně blbého, jako jsou sami jejich nositelé. Patrně vůbec ani nerozumějí tomu, čemu sami věří a co s takovou přísností dodržují, jak už to tak bývá, ale to jim nevadí, protože nadšená víra ve svatou knihu jim dodává alespoň zdání oné jinak chybějící moudrosti. Jak se takové nevědomosti a takovému ubožáctví nevysmívat? To přímo volá po satiře a po urážkách víry! Ale právě kvůli takovým fanatickým vražedným blbcům bude se teď každý bát projevit svobodný názor

a v novém temnu
jsme tu znovu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm