Misantrop: Méranýchtos - 5.

22. září 2015 v 13:04 | Misantrop |  Méranýchtos
Nový středověk začíná, jenomže ne křesťanský, nýbrž islámský. Já to věděl, že nikdy žádné světlé zítřky nebudou. Vždycky jsem to říkal - a je to tady. Pro mne se nic nezmění, pouze asi přestanu publikovat. Bez toho se dá taky dobře žít. Když jsem tak mohl žít jednadvacet let, mohu takto v anonymitě, v neznámosti a v duševním klidu prožít i zbytek života. Raději nebudu zveřejňovat své spisy vůbec, než abych je oklešťoval. Psát si mohu dál sám pro sebe, sám sobě pisatelem i čtenářem, tak je to nejsprávnější. A až budou zase jednou někdy nakrátko doba a lidé ji tvořící natolik sebevědomí, že se budou domnívat, že jim nemůže uškodit opačný názor, pak třeba zase vystoupím z hlubin a vyvedu je z jejich ničím nepodložené domněnky, jež se zakládá na omylu. Pravda jim vždycky bude škodit. jim vždycky budu svou pravdou škodit! To přesvědčení, že islám je nejhloupější náboženská víra na světě a že její slavný Prorok byl nevzdělaný bandita, který neuměl ani psát, tohle přesvědčení mi nemůže nikdo vzít, aniž by bylo pro mne bezpodmínečně nutné hlásat je světu, který ostatně není ani hoden mých myšlenek, leda mé nehynoucí nenávisti a mé aktivní neúčasti na něm. Samospasitelná není žádná víra; ani ta moje, divoká a zvířecí, natož ta jejich, hloupá a lidská. Skončil jsem se světem i s lidmi. A temno? Já už v tom temnu žiji dávno. Přestěhoval jsem se totiž do tmy. A zabít mě nelze. Pralátka, z níž jsem složen, je věčná a nekonečně proměnlivá. Já nikdy nezemřu. Pouze jednoho dne odejdu do tmy a vícekrát se nevrátím...

Všechno je tak jako bylo prve:
jen jiný hnus byl teď na svět seslán:
křesťanství je dávno zašlé, mrtvé,
nuž tedy ať žije nám tu islám!

Evropa si jednou možná ještě ráda vzpomene na Hitlera, ke kterému je dnes nespravedlivá, a ospravedlní ho, uvede znovu do praxe jeho rasové zásady a metody, pokud úplně nezdegeneruje natolik, že by se přestala bránit muslimskému náporu. Až se jednou opět nahromadí stejná tisíciletá nenávist k muslimům, jako kdysi k Židům, vypukne zase další holocaust na evropské půdě. Ale to se nestane, nikdy se to nestává, nikdy v dějinách se nestalo, že by se kdysi mocné, nyní zesláblé národy, kultury, civilizace znovu pozvedly k bývalé velikosti; porážka slabošské Evropy je tedy přímo historicky nevyhnutelná; ubozí Evropané, kteří kdysi vládli celému světu, krutě sice, ale zaslouženě, jsou již příliš změkčilí na jakoukoli obranu, natož útok; sami dopomáhají k své vlastní zkáze; je tudíž načase vyměnit bibli za korán - tak velký rozdíl to nebude, věřte mi - a začít se pomalu učit arabsky, protože celá kdysi bílá hrdá Evropa bude co nevidět přičmoudlá, zpráskaná - a muslimská. Jo, jo, furt se něco děje, a když náhodou ne, tak už se někdo o to postará, aby se něco dělo. Do Evropy se teď hrnou denně tisíce přistěhovalců z Afriky. Je to krom jiného natolik výnosný obchod, že různé mafie, které dříve kšeftovaly s drogami, narkotika nyní opouštějí a věnují se místo nich raději ilegálnímu převaděčství - za tichého souhlasu a podpory těch největších mafií, což jsou vlády, poněvadž vlády potřebují k vládnutí velký počet lidí, ať jsou ti lidé jacíkoli a ať přišli odkudkoli, poněvadž bez lidí se nedá vládnout, bez davů lidí se rozpadají státy a nastává bezvládí, a proto ty lidi potřebují, i kdyby jejich příchod znamenal potíže všeho druhu, nic nevadí - od toho jsou tady přece vlády, aby potíže řešily, že? - Myslím, že ne. Možná je současná velká přílivová vlna běženců z Afriky jakousi lidskou obdobou onoho obvyklého rozšiřování cizokrajného hmyzu dál na sever v mimořádně teplých létech. Letos je zrovna takové mimořádně horké léto, a tak se holt do Evropy rozšiřuje kromě exotických moskytů, vší, písečných blech a mnohonožek také tento lidský černohubý hmyz. Vždyť nakonec i on má "mnoho nožek". Tímto způsobem a za těchto dočasně příznivých klimatických podmínek se přece kdysi rozšířil i samotný lidský rod po celé planetě. Žel, zimy jej však už nevyhubily ani nezatlačily zpět. Stará bílá Evropa tak bude brzy věcí minulosti. Vůbec celý svět je teď nějak v rozkladu... - což je vlastně jen a jen dobře. Chaos a anarchie jsou vždycky lepší než zákon a pořádek, neboť za všeobecných zmatků povolují letitá pouta, kdežto ve spořádaných dobách okovy vrůstají pod kůži. Možná to nebude až tak zlé, jak to vypadá. Ti černí běženci možná nebudou horší než moji současní bílí sousedé, kteří nemají kulturu chování žádnou, zatímco ti negři mohou být naopak kulturní a budou se třeba dokonce umět lépe chovat než ti, kteří se jejich příchodu nejvíc děsí. Na svých cestách po světě jsem konečně poznal mnoho cizozemců různých jiných ras, z nichž někteří byli co do úrovně vystupování nesrovnatelně kultivovanější než moji nemilí běloští sousedé, ta verbež uřvaná a obtížná. A mne, jakožto také svého druhu běžence, většinou nevykazovali hned ze svých zemí. Zdůrazňuji, že většinou; někde mě naopak bez pardonu vyhostili, i když jsem se choval naprosto klidně a nenápadně. Ve vzácné jednotě - byť ne překvapivé - ovšem uprchlíky dnes vítají nejvíce jak křesťané, tak anarchisté, oba tábory vedeny souznačným rysem, jenž by se dal nazvat "naivním pacifismem"nebo spíš naivním tolerantismem. Ale právě tolerancí všechno špatné začíná. Nejdřív tě totiž naučí tolerovat všechny lidi i s jejich chybami, až nakonec budeš snášet i živoření v bídě, v otroctví a v přelidnění. A lidi koneckonců nelze vůbec ani nakrátko snést, natož nadlouho snášet. Takovou pakáž lze jen nenávidět; a když ji nenávidíš, vyhýbáš se jí; a když se jí vyhýbáš, jsi svobodný. Kam tedy vede tolerance, je nad slunce jasné. O našich anarchistech jsem už dříve napsal, že je to jen jakási náboženská sekta (Sentence o lidském smradu), s níž můj misantropický anarchismus nemá nic společného, což se nyní znovu potvrzuje. A jsou ochotni třebas se i bít s protistranou, která černé migranty odmítá, avšak zdá se, že právě jenom proto, že je opačný pravičácký výsek společnosti odmítá. Jejich důvody se tedy opírají o protidůvody, aniž by vykazovali sebemenší náznak vlastního názoru na věc, který - kdyby byl poctivý a uvážený - musel by být oboustranný, jako můj, nikoli tedy jednostranný, jako jejich, a musel by zvažovat všechny výhody i nevýhody, všechna pro i proti. Hodnotný názor má být vždy samostatný a individuální, nikoli skupinový. Oni však neuvažují a nemyslí samostatně a individuálně. Jedni proto vítají cizince se vším všudy, kdežto druzí je stejně tak šmahem odmítají. Faktem je, že příliv většího počtu jakýchkoli lidí kamkoliv je vždy nepříjemný, špatný a zhoubný. Výhodou by mohlo být jedině to, že by ti lidé přinesli nějakou lepší kulturu, která by vytlačila nebo aspoň doplnila kulturu zdejší, nebo že by vnesli nový svěží vítr do našeho zasmrádlého společenského klimatu. Ale protože je většina lidí v zásadě špatná a ničivá, vybavená nízkými mravy, obtížnými náturami, odpudivými fyziognomiemi a nechutnými zvyky, nelze v tuto možnost ani dost málo doufat - spíše než nový svěží vítr přinesou starý známý puch, linoucí se z jejich nemytých těl a hromadících se exkrementů. Kamkoli se lidé dostanou, přinesou jen zmar a ničení - a co horšího, budou se dál množit. Evropa je ostatně již teď přeplněna i bez dalších přistěhovalců odjinud. Nevím, co ti negři tady chtějí vlastně vůbec najít. Musejí to být samí velmi prostomyslní naivkové, samá spodina, ta nejodstrčenější možná pakáž, nejubožejší chudá chátra, ti nejhorší představitelé svých původních zemí, jestliže doufají, že tady naleznou jakýsi idylický ráj bohatství a svobody. V tom případě budou zakrátko zklamáni oni, i ti, kdož je tak nadšeně vítají a pomáhají jim. Hlupáků je tady až přespříliš. Dalších se sem přesto ještě vejde hodně, neboť hlupáci jsou skladní a houfují se snadno a rádi. Tlačenice je přece jejich živel nejvlastnější, v ní si libují, v ní se cítí dobře, v ní je jejich pravý život. V tom případě se tady budou cítit jako doma. A ty třenice, jež jejich příchod vyvolá! Z dějin i ze současnosti to velmi dobře známe. Soužití mnoha lidí vyvolává vzájemné jejich třenice vždy, natož soužití lidí různých ras, národů a náboženských přesvědčení. Toho se měl dočkat Hitler: ten věděl, že z toho nevzchází nikdy nic dobrého a že určité skupiny lidí mají žít přísně odděleně - a že jiné nemají žít vůbec. Soudržnost lidí a jejich vzájemná snášenlivost je vždy umělá, nepřirozená a stojí na vratkých nohách. Stačí málo, aby byla vychýlena z rovnováhy, a položí se. S tím nikdo nic moc nenadělá, to je prostě příroda; lidé budou vždy nenávidět, co jim je cizí, a žádná výchova k toleranci ani žádná sebelépe dělaná národnostní politika tuto jejich přirozenost nezmění. Lidé se budou nenávidět pořád: když ne otevřeně, tedy skrytě, a tato skrytá nenávist jednoho dne vyjde najevo se stejnou silou, s jakou byla potlačována. Bude z toho pěkný maglajz, na nějž se už teď opravdu upřímně těším; maglajz, jehož stále ještě slabé počátky ostatně vidíme již nyní v podobě mezinárodního terorismu, jenž otřásá světem, a rostoucího počtu masových vražd. Tož buďte vítáni, lidé různých ras, národů a věr! Kéž by se díky vám rozložila společnost a lidstvo vyvraždilo!

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Krutá zimní povětrnost mi nadále až příliš často zabraňuje konat ony rozkošné osamělé peripatetické rozmluvy sám se sebou. Přes den je třebas krásně hezky, takže se těším, až půlnoc odbije a lidé usnou, ale v noci se pojednou nepříjemně rozprší, rozchumelí, rozduje se mrazivý vichr jako na severní točně a tak podobně. V polích za městem je účinek takového nepříznivého počasí samozřejmě ještě důraznější, a v krytých zákoutích osvětleného nočního města přitom nějak přibývá poslední dobou chodců. Kde na ten nápad přišli? To snad museli někde vyčíst, to nemůžou mít ze své hlavy! Copak to jsou také nějací misantropové, kteří nesnášejí lidi? Pochybuji. Kdyby ano, tak bych je nepotkával, poněvadž by sami přede mnou prchali, jako utíkám Já před nimi do stále větší dálky, do stále odlehlejší pustiny a do stále černější tmy. To by bylo hrozné, kdybych se nemohl o samotě projít už ani v noci...

ΜΕΡΟΣ, Den:
Přes den není kolikrát možné nejen vyjít ven, jak už jsem si, lidužel, zvykl, ale dokonce není možné ani otevřít si okno, opřít se v něm a vyhlížet z něj, abych se aspoň trochu nadýchal čerstvého vzduchu a pokochal se pohledem na vzdálené kopce a lesy a na ptáčky na okolních stromech, pokud tedy právě neprolétají po obloze stíhačky nebo neprojíždí kolem nějaký velmi hlučný automobil; dost často se stává jiná nepříjemná věc: totiž ta, že pod okny nebo jinde na ulici někdo okouní a dívá se přitom nestydatě přímo na mne. To pak s láteřením zavírám okno a nezbývá mi než se těšit na klidnou tichou noc, ve které nikdo neuvidí mne a Já neuvidím nikoho.
Také jsem se dnes dozvěděl, že jsem se stal prastrýcem. Ta zpráva mě ovšem nechává naprosto chladným. Je pro mne bez významu. Moji synovci, a příbuzní vůbec, jsou mi jako lidé lhostejní. Jsou mi cizí. Jsou to obyčejní lidé, tvorové ordinérní, tuctoví, chodící do práce a ve volném čase podléhající rozplozovacím pudům, lidským zákonům, dobovým módám a běžným zvyklostem a mravům, tvorové pro mne ničím zajímaví. A ačkoli docházejí k rodičům, v jejichž bytě právě přestávám zimní období, více méně každý týden na návštěvu, Já je nespatřil - a oni mne - na vlastní oči již hezkou řádku let. Na to jsem dokonce jak náleží hrdý. Nikdy nevycházím z pokoje, když jsou tady. Venku na ulici bych je asi už ani nepoznal, kdybych je potkal, a oni by nejspíš nepoznali mne. I kdybych je poznal, neznal bych se k nim a vyhnul bych se jim - a oni mně možná taky. Jsme si úplně cizí.
"Jsem těhotná, narodí se mi dítě." - Co na to říct? Snad jen toto: "Upřímnou soustrast tobě i tomu dítěti."
"Porodila jsem dítě; jen v tom je nesmrtelnost." - Na to ti povím toto: "Porodila jsi smrtelného tvora, který se bude bát celý život smrti; bytost, která bude trpět úzkostmi a bolestmi a trápeními. Ty sama jsi přispěla a ještě přispěješ k jejímu utrpení. Porodila jsi smrtelného tvora - v tom má být podle tebe nesmrtelnost? Nikoli, má nemilá, nesmrtelnosti tím nebude dosaženo, pouze hloupost bude žít dál."
Moje nová malá praneteř je mi lhostejná. Porod se ovšem neobešel bez komplikací. Matka leží s horečkami v nemocnici. Tím je potrestána za svou pohříchu neuvědomělou vinu. A ještě je to málo. Nenávidím každého, kdo rozmnožuje lidský rod a tím i mé nepřátele.
Matka porodila a ihned s umíněností zlobivého haranta rezolutně prohlásila, že ona tedy své dítě určitě kojit nebude. To je dobrá zpráva: neboť jestliže matky odmítají kojit své děti, existuje naděje, že už brzy nebudou chtít své děti ani rodit. Tomu rád přisvědčuji. Jinou věcí je ovšem to, že takto zřejmě matka ani dítě nenavážou žádný nebo ne dost vřelý vzájemný vztah, z dítěte i z matky budou citově chladné necitelné zrůdy, neinteligentní bastardi zbavení všech pozitivních emocí, nevyrovnaní, nemocní, astmatičtí, poničení mrzáci s alergiemi na veškeré přírodní věci, kromě alergie na lidi. Ta zvrácená macecha teď krmí svého škaredého bastarda jakousi mléčnou náhražkou, určitě kravskou, takže někde nějaká matka kravička nebude smět nakrmit své telátko, které místo toho pošlou na jatky, a z jeho mladého masíčka nadělají jacísi zhovadilí bastardi telecí řízky pro jiné zhýralé bastardy, které jejich lidská matka podle všech známek také asi nekojila. V takovýchto případech se ptám, proč vlastně musejí mít ženy děti. No, proč? Zeptaly se někdy takhle? Nezeptaly. Takhle se žádná neptá. Samy to zřejmě nevědí, netuší. Jsou sice neuvědoměle ještě stále poslušny jakýchsi zasutých zbytků dávnověkých zvířecích pudů, jimž však už nemohou zcela rozumět, ale odmítají se jim alespoň poddat úplně, celou svou bytostí, poněvadž je v podstatě obtěžují a protože se za ně také částečně stydí. Jsou na ně příliš zvířecké. Snad jednou přijde čas, kdy se ženy budou stydět nejen kojit, ale i rodit. Kéž by to už bylo! To by byl ráj. Podobné je to s matkami, které často někde vidíme, jak znuděně foukají cigaretový dým přímo do dětského kočárku. No k čemu ty děti tedy vlastně mají, když jim schválně ničí život hned od narození? Přivádějí snad lidé na svět děti jenom proto, aby z nich vychovali právě takové pokřivené bastardy, jako jsou oni sami? Nejspíš ano; to bude ten důvod. - Když k nám přijdou na návštěvu synovci, je to ještě o to nepříjemnější, že tahají s sebou teď pořád tu moji praneť. Asi se sem s ní chodí chlubit. Já bych se styděl. Stud by mě poléval za to, že jsem udělal něco tak nesmyslného a škodlivého, jako je přivést dalšího obtížného parchanta na tento svět. Styděl bych se, že jsem provedl něco tak obyčejného a nerozumného. Konečně bych se styděl také za to, že všichni vědí, jak a čím jsem tu živou nestvůru udělal! A ta nestvůra u nás nezavře tlamu. Vřeští bez přestání. Dětský pláč je hned po psím štěkání snad nejodpornější pazvuk v živočišné říši; pazvuk, který si říká o věčné utišení dusivou silou polštáře. Nestvůra - chtěl jsem říci dítě, škvrně, ten plod jejich chlípnosti a nerozumu, ale just to neřeknu! - je prý jaksi nestvůrně veliká (viz mou úvahu o člověčím sklonu ke gigantismu, Rakovina na kůži Země 7.). Přesto ji všichni strašně obdivují, už jen z povinné úcty či k zastření zjevného opaku, a považují ji zřejmě za děsně roztomilou. To je opravdu "strašné" a "děsné". Inu, což o to: i krysy mají rády své mladé, a proč tedy ne lidé... Ale Já člověk nejsem, a tak mohu promluvit pravdu. Pro mne je ta nestvůra něco jako pro lidi krysa. Kdyby se krysám narodilo v kanálu další krysí mládě, taky by je lidé nepovažovali za roztomilé, ale za nestvůrné, za potvoru, která se bude pod jejich podlahou dál množit, roznášet nakažlivé choroby a živit se jejich odpadky. To samé mohu Já bez velké změny říct i o téhle člověčí nestvůře, která se jim právě narodila: bude se mi chtít také rozmnožovat pod nosem, bude také plná přenosných nemocí a také se bude přiživovat jako nějaký cizopasník na mně a na matce přírodě. Nenávidím ji už teď, ani ji nemusím vidět. Nenávidím každou nově narozenou člověčí nestvůru, ať je podle lidí sebekrásnější, stejně z ní bude v mých očích hnusná škareda, škůdce a další můj nepřítel, jímž se stala už okamžikem svého zrození, protože se narodila lidem jako člověk a lidským člověkem se všemi jeho zápory i zůstane až do blahodárné její smrti, jíž se co živ stejně nedočkám.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm