Misantrop: Méranýchtos - 8.

22. září 2015 v 13:29 | Misantrop |  Méranýchtos
ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Se smrákáním zázračně jakoby ožívá a mohutní nelidský můj duch. V přírodě je doba večerní a noční časem rozjímavým, jenž zcela náleží nerušeným mým myšlenkám. Po půlnoci opouštím útulný svůj stan a vydávám se napojit živoucí mou podstatu k malé lesní studánce. Někdy, a to často, v sladkém zadumání prochodím celou noc, tu sametově hebkou noc, jež stvořena je k básnění.

Ó noci ty klidná, noci ty lákavá,
sladko je dumat si, když se smrákává;
sladko je dumat a v zamyšlení dlít,
s vyšnými ideami celou noc prochodit.

ΜΕΡΟΣ, Den:
Jsem malý a sám proti celému lidstvu. Nejsem však slabý a bezbranný. Další mně názorově příbuzní nelidové sice kdes také bojují svůj osamělý zápas proti všem, ale bylo by bláhové a scestné podlehnout dojmu, že společně sjednoceni byli bychom snad silnější a pevnější a odhodlanější. Hloupost. Silní nepotřebují žádnou morální ani jinou oporu v ostatních. Jen slabí se spojují do stád a organizací, čímž pouze vytvářejí slabost. Není silou, zmnoží-li se slabost v hloučku slabých. A ti slabí nestanou se také zázračnými siláky vprostřed chumlu stejně slabých nebo naopak jakkoli silných. Co nemá nelida v sobě od prvopočátku, to mu žádný dav nemůže nikdy propůjčit. Spoléhání se na ostatní, nebo i jen pouhé družení se s nimi, byť by šlo o obyčejné dopisování, je jednak snižující, jednak zmarňující, ale hlavně neúčinné. Zde je vždy lepší roztříštěnost, určitá kladná nevědomost o tom druhém, ba i jistý druh odtažitosti, nebojím se říct i nepřátelství - idea i osoba jsou pak mnohem silnější a neporazitelnější, méně napadnutelnější, pokud vyvěrají z mnoha nezávislých zdrojů. Všimni si, že přesně takový je i život, který je právě proto tak silný a nezdolný. Chceš-li být i ty tak silný, buď sám a nespoléhej v ničem na jiné.Určitá idea se nestane silnější tím, čím víc jejích sympatizantů sloučí se v jeden celek. Ba právě naopak: taková shloučená myšlenka je v nejvyšší míře nejzranitelnější, snáze napadnutelnější a posléze i snáze zničitelná. Avšak i malé množství podobně uvažujících nelidů, kteří se nemusejí nutně ani vzájemně znát, dokáže rozvrátit mnohem větší a početnější společenství lidáků. Společnost je v takovém případě napadána zcela nekoordinovaně, tudíž s výhodou momentu překvapení, a to ne z jednoho, nýbrž z mnoha různých míst, v různou dobu, z různých hledisek, ať už je to pomocí teroristických útoků, drobných projevů občanské neposlušnosti, sabotáží, provokací, skandálů, umění, filosofie či celkového způsobu života vůbec. Je dokonce lepší, když jeden nelida neví o druhém: za prvé nemohou prozradit nebo zradit toho druhého; oba, nebo všichni, potom vytvářejí nebo ničí cosi svého vlastního, původního a systémem tudíž obtížně nejprve rozpoznatelného, posléz i stěží zaměřitelného. Za druhé vědomá odloučenost a uzavřenost individua posiluje vydatnou měrou jeho tolik potřebný duševní klid, soustředěnost, originalitu a neotřelou nápaditost, jsouc toto individuum nikým neovlivňováno - to vše jsou věci přímo nutné k zesílení mnohotvárnosti, která samosebou narušuje a ničí strohou jednotvárnost utlačovatelského systému. Systém je bit, vylučován nebo ignorován ze všech stran a pak neví, kde a proti komu se bránit dřív, protože na něj útočí mnoho samostatných jedinců nezávisle na sobě, různými zbraněmi, různými prostředky, z různých pozic, různou silou. Takové protilidové hnutí vzájemně se neznavších individuí je prakticky nezničitelné, protože systém neví, kdo k němu patří, kdo už ne a kdo ještě ne; systém neví, kdo je jen na okraji, kdo je v tom hnutí ponořen a kdo se v něm jen koketně namáčí. Toto hnutí vzájemně se neznavších nelidů nemůže mít tudíž ani žádné ústředí, žádný jednostranně orientovaný časopis, žádné tematizované internetové stránky, žádná pevná pravidla, žádná společná hesla, žádný společný postup, žádná jiná poznávací znamení, a proto systém bude tápat, zda je určitý kritický postoj vůči lidstvu už známkou nebezpečného, dejme tomu, misantropismu, proti kterému je nutno zasáhnout cenzorně nebo jinou zákonnou cestou, anebo zda se ještě jedná o pouhý dobromyslný morální šleh, mající za úkol naopak lidstvo pobavit, rozptýlit či posílit v jeho odvěkém boji proti divoké přírodě a všemu nelidskému. Systém tápe a je bezradný v množství útoků, často nenápadných a marginálních, napohled neškodných; nelidské hnutí naopak sílí, stává se běžnějším, normativnějším, a systém je musí chtě nechtě tolerovat nebo přehlížet, a tak jedinec - který ani nemusí mít vůbec tušení, že mnozí jiní názorově příbuzní jedinci vlastně svými rozmanitými nezávisle kritickými nelidskými postoji vytvářejí svobodu pro někoho úplně jim neznámého - tento jedinec bude nakonec také svobodný.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Cvrčilka je zajímavý, tajemný ptáček. Celou noc vydrží nepřetržitě cvrčet. Pouze když procházím kolem jejích domovských houštin, kde se skrývá, její jednotvárný nepřerušovaný cvrkot na chvilku jakoby poklesne a znejistí, ale hned se zase vrátí ke své obvyklé tónině, jakmile poodejdu kousek dál, jda si klidně svou cestou. Divím se, že ji to stálé vydávání zvuku neunavuje. Já bych byl unaven k smrti, kdybych měl stále hovořit či zpívat. Neboť jako je živlem cvrčilčiným neustálé noční cvrkání, mým živlem je bezesporu dlouhé zádumčivé mlčení. Ale co se divím: vždyť i lidé, z nichž jsem vzešel, téměř neustále brebentí své jednotvárné žvásty beze smyslu. Ale zatímco z cvrčilky dělá neustálé cvrčení zajímavého nočního tvora, dělá neustálé brebentění z lidí užvaněnou verbež. To není ještě nic tak urážlivého, řekne-li se o lidech, že je to verbež, protože verbež znamená toliko být mnohomluvná, francouzsky verbeuse. A mnohomluvnost sama není ještě tak otravná, ale stává se přímo odpudivou, jestliže jsou jí nadáni právě lidé. Čím to je? Bezesporu to bude tím, že cvrčilka má tu přednost před lidmi, že je nevinná a že její hlas nevyjadřuje nic zhůvěřilého. Když však žvaní lidé, je to jako kdyby se jim v obličejích otevřelo samo vyjící peklo, a ne jemně vykrojená ústa stvořená k tichému šepotu, melodickému zpěvu a přednesu poetických básní. Navíc je lidem rozumět; to je ta největší chyba, to je ten největší zádrhel. Lidská mluva se ti takto zadrhne kolem hrdla jako smyčka katovy oprátky a zdusí v tobě všechny dobré věci. Ale nehledě k obsahu lidských řečí, to jest k tomu, jaká smradlavá fašistická hovna jim padají z těch jejich hnusných hubatých tlam, namísto z prdelí, byl bych přesto k smrti unaven, nevýslovně unaven, měl-li bych bez přestání tak žvanit, jako žvaní lidé. Snad bych nemohl ani pořádně dýchat, říkaje tak jako oni ty jejich všední větičky vyjadřující buď jen samé hlouposti, anebo příšerné obludné lži. Zalknul bych se přívalem vlastních slov a má upovídanost byla by mi jedem, po němž bych ochrnul hnusem ze sebe sama. Ohluchl bych svým vlastním rámusem, protože nejsem křičící hulvát. Hulváti se prozradí už svou příliš hlasitou mluvou, takzvanou nevymáchanou hubou, kdežto tvor ušlechtilý nevydává jedinou hlásku, aniž by porušil velebné ticho mlčícího nočního poutníka.

Méros, DEN:
Když chtějí lidé porazit nějaké stromy, tyto "brzdy pokroku", které jim třebas malinko překáží v rozpínavosti či představují "bezpečnostní riziko" pro jejich auta, domy a ovšem také "děti", omlouvají své zkázonosné dílo údajnou chorobou, jíž jsou ty nebohé stromy prý nakaženy. Velice dojemná péče. Jenže každý živý i neživý tvor na této planetě má v sobě nějakou tu svoji chorobu, nějakou tu houbu, jíž je nakažen. Znamená to být součástí přírody, znamená to sounáležet se všemi živoucími bytostmi. Myslím, že byste těžko našli ve volné přírodě nějaký strom, který by neměl svou houbu. Ale jemu to nevadí, protože v přírodě je to naprosto normální stav věcí. Říká se tomu vzájemná provázanost všech živých organismů. On s ní žije v souladu, často na ní životně odkázán. Jaký nepochopitelný rozdíl od lidí, kteří nežijí vůbec s ničím v souladu, dokonce ani ne sami se sebou! A přece také lidé mají své choroby, dokonce i víc chorob, ba úplně nejvíc ze všech živých tvorů, ti netvoři. Znamená to snad, že i oni by měli být celoplošně zlikvidováni, poněvadž každý člověk nosí v sobě svou "houbu" nebo alespoň nesčetné kolonie bakterií? To by brzo začalo lidí ubývat, tak jako nyní ubývá stromů! A kéž by to tak už bylo! Jenomže není, lidužel, ba právě naopak. Stromy možná mají svou houbu, což není ovšem zdaleka tak jisté, jako že stromy mají zcela určitě svou zhoubu. A tou zhoubou jsou lidé. Neměla by být tedy léčena, a to radikálně, především tato ničivá a plenivá zhouba, již představuje lidstvo, a nikoli ona neškodná houba, kterou představuje příroda? Samozřejmě, že ano. Samozřejmě, že lidstvo by mělo být vyhlazeno, a to podle stejného principu nebo se stejnou chabou výmluvou, jako jsou všude po světě likvidovány stromy, lesy, každý keřík, kdejaká zeleň.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Během prvních horkých májových nocí, když se v dáli na obzoru nehlučně blýská a když omamně sladce voní rozkvetlé stromy, musel bych si asi stýskat, kdybych musel právě nyní opustit les. Teprve teď je mi les opravdu domovem, v jehož teplu hned radostně pookřívám. Teprve tyto voňavé květnové noci přinášejí to pravé teplo domova, v němž se cítím konečně dobře. Jak je to najednou báječné netetelit se už zimou, moci odložit silné vrstvy šatstva a pocítit útulnost přírody nejen pouze na duchu, jako dosud, ale i na těle! Ach, ta sladká pohádka máje! Miluji tyto první horké noci!

Za horkých nocí, kdy se blýská
a sladce voní planý bez,
srdce mé si často stýská,
když opustit měl bych les.

ΜΕΡΟΣ, Den:
Srnka utíká před člověkem, zajíc utíká před člověkem, každé rozumné zvíře se před člověkem raději schová. Nic na tom u nich není divného. Ale utíkám-li Já před lidmi a schovávám se před nimi, hned jsem jim tím podezřelý, jako kdybych byl zločinec, který má na svědomí něco špatného. A i když nejsem srnka ani zajíc, ani nemám zdánlivě žádný důvod skrývat se před lidmi, přece to dělám téměř vždy. Nikdy totiž nevíte, koho osamělý potkáte v pustém lese, jakého magora. A lidé jsou přece všichni magoři. Je trapné a nebezpečné potkat v lese některého z těch magorů. Vyvinul se z té mé opatrnosti instinkt, který se přihlásí pokaždé, spatřím-li v lese člověka. Nemohu si pomoci, a co je na tom nejlepší, ani si nechci pomoci. Lidužel, stinná stránka tohoto obranného reflexu je ta, že jsem-li oním magorem spatřen, probudí se v něm lovecký pud a fašistická stvůra, která láteří uražena zřejmě tím, že ji svým zjevným vyhýbáním, útěkem a skrýváním nepovažuji za takovou od přírody dobrou bytost, za jakou se ona ve svém proslulém lidském sebeklamu považuje. A pak zase trpím, jako již tolikrát předtím, za odhalení pravdy o člověku a o jeho pravé přirozenosti. Trpím však také proto, že nejsem zvířetem. Ano, skutečně: vždyť zvířeti by člověk odpustil jeho úprk před ním, ale mně žádný člověk neodpustí, že před ním utíkám jako každé jiné zvíře, i když zvířetem cítím se být a tudíž zvíře jsem. A tak někdy také slýchám řvaní oné lidské fašistické stvůry: "Co utíkáš! Co se schováváš! Co děláš! Co jsi zač! Kde přebýváš! Odkud jsi! Jméno! Průkaz! Zakázané! Tohle je zakázané! A tohle taky! Všechno je zakázané! Jenom prachy ne! Prachy! Najdi si práci a naval nám prachy! Všechno jiné je zakázané! Zakázané! Slyšíš to? Ty jsi zakázaný!"

A tak jsem zvíře s puncem zákazu,
jsem zakázané zvíře v lidském těle,
ježto bezvládí nesu v sobě nákazu,
a v člověku jsem poznal nepřítele.

ΝΥΧΤΟΣ, Noc:
Černota noci je mou bezpečnou skrýší před lidmi. Do noční doby jsem už dávno přesunul většinu mých základních životních potřeb: v noci se jako partyzán antihumanistického odboje přesouvám z domova do tajného lesního doupěte, za noci si chodívám domů pro jídlo, pro očistnou koupel a pro čisté prádlo, a dokonce i pro vodu ke vzdálené lesní studánce si chodím výhradně v noci, abych se vyhnul všem lidem. Zabydlel jsem se v sametově černém hávu noci, do nějž halím svou misantropickou samotu. Nejsem bezdomovec. Já domov mám - je jím noc - jenom nemám žádný dům, jen lesní skrýš a v ní prostý stan. Temné skrýše, to je odjakživa moje vášeň. Vždy jsem vyhledával skrýše. Už jako malý zasněný hoch jsem se rád skrýval ve skříních, pod stoly a postelemi, hrával dětské hry ve sklepích a později i v lesích. Dětská hra na schovávanou mě nikdy neopustila, oddávám se jí i teď, aniž bych byl dětinou. Už děti si hrávají oblíbenou hru na schovávanou, už děti se učí hrou skrývat se před lidmi. Jednou se jim to může hodit. Mně se to hodí stále. Hra není bezúčelná, hra má svůj hluboký význam, získává nezbytné dovednosti pro vážný život: učí užitečnému umění skrývat se před lidmi. A když jsem pak jako malý zvídavý chlapec jednoho dne poprvé poznal les, tuto kouzelnou obrovskou skrýš, užasl jsem a zahořel k ní doživotní láskou. Lesní skrýš mi připadala tehdy veliká jako celý svět. Ba co víc: v té obrovské lesní skrýši žila mně podobná tajemná stvoření, která se také skrývala před lidmi a která nemluvila lidskou řečí, ale Já jim ihned lépe porozuměl i beze slov a lépe než lidem, jež mi vnucovali za přátele. Řekli mi, že ti lesní tvorové jsou pouhá nerozumná zvířata a že lidé jsou jim nadřazeni citem, rozumem, inteligencí. Jak mi lhali! Nebylo to pravda. Vždyť Já těm lesním bytostem tolik rozuměl, tolik jsem s nimi souzněl! A když jsem se později dozvěděl, že ta zdánlivě obrovská nedozírná lesní skrýš nepokrývá celý svět, protože ji lidé z větší části vykáceli, poseli odpadky a obestavěli drátěnými ohradami s výstražnými nápisy zakazujícími to či ono, tenkráte jsem poprvé pocítil nenávist k lidskému rodu. A ta zbývající lesní skrýš stala se mi nakonec domovem. Když jsem v dospělosti potkal v thajské džungli na pěšině strážce parku, řekl mi, že jsem vypadal jako nějaký užaslý Adam v tropické zahradě rajských rozkoší, zanícený, s očima navrch hlavy, ve zbožném vytržení hledače svatého grálu, nebo jako kdybych se plížil na dobrodružné výpravě k mýtickému zlatému pokladu. V jistém smyslu měl ten strážce pravdu. V lese se ukrývá tolik vzácných pokladů, tolik záhad, tolik dobrodružství, tolik rozkoší, tolik svobody, tolik dobra, tolik úkrytů před zlem, před lidmi... V jistém smyslu jsem stále ten malý hrající si kluk okouzlený lesem a jeho tajemstvími, stále v něm hledám a nalézám svůj svatý grál, svou rajskou zahradu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm