Naše pověst - plod libovůle

10. září 2015 v 13:32 | Misantrop
Giovanni Giacomo Sementi: Pověst


AD CALAMITATEM QUILIBET RUMOR VALET
I sebemenší pověst stačí k pohromě
*
BONA OPINIO HOMINUM TUTIOR PECUNIA EST
Je dobrá pověst jistější než peníze
*
HONESTUS RUMOR ALTERUM EST PATRIMONIUM
Je dobrá pověst jako druhý majetek


Mnoho mrtvých mohlo - a to navíc v pověrčivé době - zhoršit lékařovu pověst. Vzpomeňme si při té příležitosti na zvyk, dodržovaný dlouhou dobu v Číně, nutící lékaře, aby za každého mrtvého zavěsil na dveře své ordinace lampion.


Finogej Rodivonyč se těší pověsti nejsveřepějšího a nejnezkrotnějšího z Hlupákovců. Uvažovat s ním o něčem, zvláště napil-li se předtím vodky, je vůbec nemožné, neboť má nepochopitelný zvyk na každou námitku hned protivníkovi místo odpovědi nafackovat a potom považuje už spor za definitivně rozhodnutý ve svůj prospěch.


Vlci jsou mnohem lepší než jejich zlá pověst, budovaná po staletí lidmi, kteří jsou horší smečkou než i ty nejstrašlivější pozemské bestie.


Rámánudža (1050?-1137 - v tradici je uváděn věk až 120 let!) si získal pověst knížete asketů. Respektuje prastarý védský zákon, že védy nesmějí být studovány porobeným obyvatelstvem, resp. šúdry a ženami.


Jak se dosud na zvířata pohlíželo, mělo každé zvíře obyčejně špatnou pověst.
Vezměme si kupříkladu jen prase. Prasata odjakživa těšila se pověsti čuňat. Když se řeklo "ty jsi čuně", znamenalo to "ty jsi prase" a naopak.


ÚTRAPY LÁSKY
Mimoto mrhají silami, trudí se k smrti
a tráví v područí cizího rozmaru život;
po zaměstnání je veta a pověst je vepsí.


Náboženství, které se, jako křesťanství, nedotýká v žádném bodě skutečnosti, které ihned padá, jakmile skutečnost dojde i jen v jediném bodě práva, musí po právu být na smrt nepřítelem "moudrosti světské", to jest vědě, - schválí všechny prostředky, jimiž může být otrávena, pomluvena, ve špatnou pověst uvedena kázeň ducha, ryzost a přísnost ve věcech svědomí ducha, vznešená chladnost a svoboda ducha.


Óh, óh !
Co škody a co bolu mi již přinesla
pověst, Kreonte: to není poprvé !


Díla nepovšimnutá při svém vzniku mají malou vyhlídku, že se budou jednoho dne líbit, a naopak díla slavná od počátku zachovávají si dlouho svou pověst a jsou ceněna i tehdy ještě, když se stala nesrozumitelnými.


A ty lidi! Ti kdyby nebyli... Někteří jsou tak drzí, že ani neuhnou z cesty a vykračují si pánovitě prostředkem, jako kdyby jim patřil svět, a ještě k tomu na mne vrčí jejich pes. Kvůli takovýmto nepříjemným zážitkům a zkušenostem s lidmi se jim vyhýbám, jak jen mohu, i kdyby šlo jen o letmé potkávání. Jinak bych nevyšel ze stálých konfliktů, až bych získal neoprávněnou pověst kverulanta, rabiáta a recidivisty, anebo bych posléze jako hromadný vrah skončil za mřížemi.


Naše pověst - plod libovůle.


Filosofové a básníci pověstného kruhu Sedmi nesmrtelných bambusového háje (ČU LIN ČCHI SIEN): Žuan Ťi, Si Kchang, Šan Tchao, Liou Ling, Žuan Sien, Siang Siou a Wang Jung; o nich šla pověst, že to byli géniové prodchnutí duchem Taa, a proto věčně na štíru s navyklým pořádkem světa a společenského řádu; svůj spor s dobou tito muži řešili radikální spontaneitou bytí a provokující ostenzí své vůle. Víc o tom ostatně řeknou jejich texty a jejich příběhy.
*
Z KNIHY MISTRA LIE:
"Pověstí a zákony jsme vláčeni tam a sem z místa na místo. Tak zápasíme o chvilkovou prázdnou chválu a usilujeme o slávu posmrtnou. Opatrnicky nastavujeme uši a zaostřujeme oči nad tím, co vidíme a co slyšíme, stydíce se za počestnost či nepočestnost našich vlastních myšlenek a přání, a tak jen neustále tratíme dokonalou radost přítomných let a ani na hodinu si nedovolíme popustit uzdu, jaký je pak rozdíl proti tomu, kdyby nás uvázali v tom nejtěžším žaláři?"


Proč je, dejme tomu, takový nacismus zakázaný a trestný, zatímco jiné podobně zločinné humanismy, ideologismy a církve jsou povoleny? Protože nacistů je nyní tak málo a byli kdysi hned po jejich porážce včas zakázáni. Proto lze tuto hrstku fanatiků držet na uzdě, poněvadž jich je málo. Navíc nynější celková špatná pověst tohoto hnutí zapříčiňuje ten důsledek, že nacismus již nepřitahuje téměř žádné inteligentní lidi, nýbrž jen zhulákané holohlavé opilce a primitivní pouliční rváče na úrovni podprimátů.


Karel Gott zpívá možná dokonalým hlasem perfektní písňové formy v tutových šlágrech pro podřadné publikum - a navíc jako starý mládenec s pověstí znalce žen dobře vypadá a má dobré vystupování -, ale něco tak vnitřně vyprázdněného, bezduchého a bezobsažného se snad ani nedá nazývat hudbou.


Když nevděk lidu dosáhne určitého stupně, může pomoci jediný prostředek: pověst strany se musí znovu nažehlit, program je zralý na vylepšení, komise znovu ožije - a celý podvod začíná od začátku.


O poustevnících a světcích žijících daleko od velkoměst se trousívá pověst, že s divou zvěří dokáží zázraky. Zázrak tkví v tom, že zůstanou v klidu, že se prudce nepohnou nebo aspoň že se dlouho na návštěvníka nepodívají. Jako matné stíny viděli vesničané bárásinhy, pyšně si vykračující v šeru lesa za svatyní. Před Kálíinou sochou viděli himálajského bažanta minaula, zářícího všemi barvami, a uvnitř langúry, jak si vsedě hrají s ořechovými skořápkami. Děti zas zaslechly Sónu, jak si za sesutými skalami medvědím hlasem prozpěvuje, a Bhagatova pověst divotvorce se tím všude ještě víc upevnila.


Myslivci o svou falešnou pověst milovníků zvířat ovšem usilují neustále; tím víc, čím někteří vědoucnější prohlédají jejich skutečné ledví. Myslivci vystupují například na televizních obrazovkách, kde otevřeně a za bílého dne klidně ukazují hrůzné výřady zastřelených zvířecích mrtvol a praktické ukázky vyvrhování vnitřností. Bez jakékoli masky, již si obvykle nasazuje rdivá hanba či krutý zločin, myslivci ve státní televizi klidně šíří své lživé slovo, svou velkou osvětimskou lež; dokonce pořádají dětské zábavy, kde vštěpují sotva odrostlým fakanům své cynické názory, nechají je pohladit si dobrotivého divočáka i kmotru lištičku, ale co s tím nebohým prasetem a s tou chuděrou ryškou potom dál provedou, to už milým dětičkám raději neprozradí. Půjčí jim dokonce pušku! Zřejmě podle hesla "Zbraně dětem!", aby i příští generace měla následníky kráčející v krvavých stopách lidské historie! To je ta citová výchova, Éducation sentimentale, jíž se takto dostává další generaci!


Téměř všude má čtenářská komunita nejednoznačnou pověst, která pramení z její získané autority a uvědomělé moci. Uznává se, že ve vztahu mezi čtenářem a knihou se nachází něco moudrého a plodného; je to však zároveň považováno za cosi pohrdavě výlučného a vylučujícího, snad proto, že obraz jedince schouleného někde v koutě, zdánlivě nevšímavého k hemžení okolního světa, svědčí o neproniknutelném soukromí, sobeckých očích a jedinečné uzavřené činnosti.
(Manguel: Dějiny čtení)


My si opravdu představujeme, že máme na lidi právo, právo na jejich život, protože ho chceme řídit podle svého života, nárok na jejich myšlenky, protože vyžadujeme, aby byly stejné jako naše, nárok na jejich názory, protože nesneseme, aby měl někdo názory jiné, nárok na jejich pověst, protože požadujeme, aby se řídili našimi zásadami, na jejich mravy, protože nás pohoršuje, když se neřídí naší morálkou.


Hlupáci mají velmi často pověst zvláštní dobroty srdce, která se však potvrzuje tak zřídka, že jsem se musel divit, jak jí dosáhli, až jsem k tomu našel klíč v následujícím. Každý si vybírá, hnán nějakou skrytou silou, ve svém nejbližším okolí nejraději někoho, jehož rozumu je trochu nadřazen: neboť jen u něj se cítí příjemně; protože, podle Hobbese, "slastí pro každého ducha, ať je v čemkoli obratný, je dát se dohromady s tím, komu může ukázat svou velikost."


Napsal spoustu různých básní
a v nich vždycky o vtip dbal
o vtip řízný, ne však hrubý
je to básník Martial
Kdyby ale jeho pověst
někoho snad zlobila
vězte, že měla víc slávy
z cirku mnohá kobyla


Řekli jsme si, že polévka není silná stránka indické kuchyně. Jedna z nich si však získala světovou pověst. Je to jihoindická polévka milagutannír, známá mimo Indii spíše v anglické zkomolenině mulligatawny. Jistý britský hodnostář ji před půldruha stoletím charakterizoval jako "vařící polévku z pepře a pálivé papriky", ale jsou tam i jiné ingredience, rýže, zelenina, kokos, další koření, citrónová šťáva atd.


Nikoli pro nic za nic starodávní moudří lidé zobrazovali a vyličovali Štěstěnu jako bytost slepou, nemající vůbec zraků. Vždyť zahrnuje svými poklady stále jen lidi špatné a nehodné, nikdy si nevybírá nikoho ze smrtelníků se soudnou rozvahou, naopak, pobývá nejraději u těch, kterým by se musela zdaleka vyhnout, kdyby viděla; a co je nadevše horší, daří nás rozličnými, ba přímo opačnými pověstmi, takže se člověk špatný pyšní pověstí dobrého muže a naopak, muže zcela bezúhonného stíhá pověst škodlivá.


Ve všeobecné neúctě a opovržení jsou ti, kdo si hledí pouze lelků a povinnosti zanedbávají, kdo se starají pouze o to, co dobrého sníst a do čeho drahého se obléci, protože v takových není žádných ctností a také žádného "soustavného cviku". Hanebná pověst o nich se šíří do daleka.


"Hrom do kutny!" pravil bratr Jan. "Co způsobilo pověst a věčnou slávu Herkulovu? Zdalipak ne to, že putoval světem a vyprošťoval lidstvo z násilnictví, nebezpečí a utrpení? Usmrcoval všechny lupiče, všechny netvory, všechny jedovaté hady a škodlivá zvířata. Proč nejdeme za jeho příkladem a podobně jako on nečiníme i my ve všech krajích, do nichž přijdeme?"

Sebastiano Conca: Herkules korunován Pověstí

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm