Ó žel! Všude biče zřím!

14. září 2015 v 11:55 | Misantrop

Ó žel! kam zrak své světlo metá,
zří zákony jen zdeptané,
zří všude biče, pouta kletá
a robské slzy bezbranné.


Asketi nadaní mocí jsou bič lidí. Asketa plus moc rovná se genocida.


Přijď, satirická Múzo mstící,
můj hlas tě vzývá, vyslyš jej!
Mně netřeba dnes lyry hřmící,
jen Juvenalův bič mi dej!


Zoilos (asi 400-320 př. n. l.) byl řecký gramatik (filolog), kynický filosof a literární kritik. Svou kritikou Homéra si vysloužil přízvisko Homéromastix ("Bič na Homéra"). Cervantes v předmluvě k Donu Quijotovi označuje Zoila za pomlouvače a uvádí zde také přísloví: "Každý básník má svého Zoila."
(pozn. Mis. k: Goethe: Faust)


Jste duši protivny jak hroby.
Vy za svá hlupství, za své zloby
jste dosud měli k výběru
bič, káznici a sekeru.


"Chráněná oblast"! Inu jistě, známý bič na svobodné tuláky jako jsem Já. Mimo chráněnou oblast je zase zakázáno stanovat bez souhlasu majitele lesa, to známe; kam se má potom chudák nepřítel lidí vrtnout a před nimi schovat? Samozřejmě, že můj stan přírodě nijak neškodí, alespoň ne víc než sezónní nájezdy houbařů, běžné lesnické práce nebo rajtování na motorkách po lesích. To však nikomu nevadí. Běda ale, když si postavíte někde stan.


Nač stádům dary svobody?
Jen řezat je neb stříhat sluší.
Jim za dědictví z rodu v rod
jho s rolničkou a bič jen vhod.


Proklínal jsem veřejně lidskost. A každému, kdo byl ochoten naslouchat, jsem pověděl, jak je mi líto, že už není možné si počínat jako jeden ruský statkář, jehož charakter ve mně budil obdiv: dal zbičovat zároveň ty své vesničany, kteří ho zdravili, i ty, kteří nezdravili, aby tak ztrestal drzost, podle jeho mínění v obou případech stejně nestoudnou.


Upadla kobylka sesláblá! -
Bič mlátí - ostrý -
bezcitného ďábla -
do - živé kostry... - !


V manželství vládne hrubost, přesila a bič.


Lidé každodenní duše se večer nepodobají vítězům na triumfálních vozech, nýbrž unaveným mezkům, na nichž život příliš často zkoušel svůj bič. Co by takoví lidé vůbec věděli o "vyšších" náladách, kdyby nebylo opojných prostředků a ideových ran bičem!


"Jdeš-li k ženě," praví Nietzsche, "vezmi s sebou bič!" Zchytralí despotové nikdy neomezovali tuto praxi jen na ženy; brali si s sebou bič, i když šli jednat s muži, a byli za to otrocky idealisováni muži, nad nimiž práskali bičem, daleko více než ženami.
(Shaw: Pygmalion)


Tak a zakázali komunismus. Tím si zase sami na sebe upletli bič, protože každému průměrně inteligentnímu člověku musí být jasné, že takový zákon bude sloužit na potírání všeho, co jen trošku bude zavánět levičáctvím a odporem. Bravo! Jako by trestním postihováním podněcování k třídní nesnášenlivosti mohly být odstraněny třídy a vymýcen mezi třídami jejich antagonismus!


Všude ve škole, v úřadě a kdekoliv jinde se najde aspoň jeden takový prügelknabe, a já jsem se rozhodla, že to není jen problém můj osobní, ale i problém váš, vás všech, abyste lidi v podobě prügelknabe nepěstovali - a tím i vlastně bič na sebe.


Rozum je jeho věčným prokletím, protože se ho nenaučil využívat tak, aby se nestal člověk jeho otrokem, a rozum bičem, týrající člověka.


Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!


Nestačí jim po dobrém říct: "Dělejte to a to, a bude to OK." Ne: nad stádem musí práskat bič a kolem stáda musí obíhat štěkající pes! Bič a pes ovšem nejsou prostředek k cíli, nýbrž cíl sám - pro pastýře i pro stádo.


"Do taktu mého biče ty mi teď tanči a křič! Ach, jak jsem rád, že jsem nezapomněl vzíti s sebou svůj bič!" -
"Ó Zarathustro! Nepráskej mi tak strašlivě svým bičem! Vždyť víš: Lomoz - myšlenek smrt: a právě mi přicházejí tak něžné myšlenky."


Nejnezodpovědnější a nejškodlivější hluk je na mou věru pekelné práskání bičem v hlaholících městských ulicích, jež bere životu veškerý klid a uvážlivost. Nic mi nedává tak zřetelný pojem o tuposti a bezmyšlenkovitosti lidí než to, že dovolí práskání bičem. Tyto neočekávané, ostré, mozek ochromující, všechno přemýšlení rozbíjející a myšlenky vraždící rány musí bolestivě vnímat každý, komu se v hlavě točí jen něco podobného myšlenkám. Každé takové prásknutí musí proto rušit stovky lidí v jejich duševní činnosti, ať je jakkoli nízkého druhu. Pro myslitele v jeho meditacích je však tak bolestivé a zničující jako popravčí meč mezi hlavou a trupem. Žádný tón se nezařezává tak ostře do mozku jako toto zlořečené práskání bičem. Člověk přímo cítí špičku biče v mozku a ta na něj působí jako dotyk na mimózu, také tak škodlivě. Při všem respektu k přesvaté užitečnosti přece nechápu, že nějaký chlap, který veze fůru písku nebo hnoje, se tím má dožadovat privilegia postupně v desetitisících hlavách v zárodku zardousit každou, třeba povstávající myšlenku (půl hodiny cesty po městě). Rány kladivem, štěkání psů a křik dětí jsou odporné: ale opravdovým vrahem myšlenek je jedině práskání bičem. Jeho určením je rozmělnit každý dobrý, smysluplný okamžik, který má někdo teď a tady. Tento nejodpornější ze všech zvuků by bylo možno omluvit, jen kdyby neexistoval žádný jiný prostředek ke krocení zvířat. Ale zcela naopak: toto prokleté práskání bičem nejenže není nutné, ale dokonce je neužitečné. Pokud se totiž toto záměrné fyzické působení na koně stane zvykem, který je zneužíván, jeho účinek se otupí a nedostaví se. Koně po něm svůj krok nezrychlí, jak je to vidět obzvláště u prázdných a zákazníky hledajících fiakrů, jejichž kočí ustavičně práskají bičem, a přesto koně jdou tím nejpomalejším krokem. Nejjemnější dotyk biče působí mnohem více. Avšak dejme tomu, že by bylo nezbytné koně neustále zvukem upomínat na přítomnost biče. I k tomu by však stačily stokrát slabší zvuky, jelikož je známo, že zvířata si všímají i těch nejtišších, ba sotva znatelných náznaků, slyšitelných jako viditelných. Úžasné příklady toho druhu poskytují vycvičení psi a kanárci. Věc se tedy ukazuje jako čistá svévole, ba jako drzý výsměch části společnosti pracující rukama vůči těm, kdo pracují hlavou. Že se ve městech taková hanebnost trpí, je velké barbarství a nespravedlnost, větší o to, čím snadněji by mohla být odstraněna - policejním nařízením uzlu na konci každého biče. Nemůže škodit, když se proletáři upozorní na práci hlavou tříd, jež stojí nad nimi. Neboť proletáři mají nezadržitelný strach před veškerou prací hlavou. Že si však nějaký chlap, který s poštovním koněm či herkou zapřaženou do káry projíždí úzkými ulicemi lidmi zaplněného města a ustavičně ze všech sil práská bičem, nezaslouží, aby byl ihned zadržen a dostal pět pořádných ran holí, to mi nevymluví všichni filantropové světa, ani množství legislativních sborníků, jež z dobrých důvodů odmítají všechny tělesné tresty. Často lze však vidět i něco horšího, totiž formana, který jde sám, bez koně ulicemi a ustavičně práská bičem. Natolik se v důsledku nezodpovědné shovívavosti těmto lidem stalo práskání zvykem. Cožpak při tak obecné shovívavosti pro tělo a veškeré jeho uspokojování má být myslící duch jediným, kdo nikdy nezakusí ani ty nejnepatrnější ohledy či ochranu, nemluvě o respektu? Pacholci od koní, nosiči pytlů, obecní posluhové apod. jsou soumary lidské společnosti, má se s nimi jednat veskrze humánně, spravedlivě, slušně, s ohledem a péčí, ale nesmí jim být dovoleno svévolným hlukem bránit vyšším snahám lidského pokolení. Rád bych věděl, kolik velkých a krásných myšlenek již tyto biče vypráskaly ze světa. Kdybych to mohl nařídit, pak bych v hlavách formanů zavedl nezničitelný nexus idearum mezi práskáním bičem a výpraskem. -


"Pomoc! To jsou ony, opice! Obkličují nás. Vedou je ohromné gorily. Vzaly si naše trubky, bubny a uniformy, a samozřejmě naše zbraně... Ne, nemají zbraně. Ach, to je kruté ponížení, nejvyšší urážka! Blíží se jejich armáda a napřahují - biče!"


Neznav stáje tíseň, postroje tíž, ostruh jezdce, ni svist biče,
v nedohledných pláních cválal volně, on neobmezen v ničem;
mezi svobodnými druhy svými byl jim roven jako bohům bůh,
dokud nezjevili se v té zemi lidé, jichž pak bylo víc než much.


Hříchů si vědomá mysl v předtuše bodci a biči se spaluje sama.


Režim jim dal svobodu, ale oni nevědí, co s ní. Chybí jim řád, potřebují mít nad sebou pořád nějakého drába s bičem, nejvíc ze všeho jim sluší okovy.


Co je to za život! Člověk by plakal. Pracuje, dře, bičuje se, nespí, myslí jen na to, kde co vylepšit - a jak to dopadá!
(Čechov: Dušinka)


Strach půjde za tebou a neviditelným bičem tě požene, kam se mu zlíbí.


Kdo svého Pegasa zapřahá do jha a múzu pohání bičem, odpyká to jako ten, kdo příliš pobýval na robotě u Venuše.


Sedlák z Campagny, který dovede ubičovat a ukopat svého mezka, vrazí vám také klidně při sebemenší hádce svou dýku do těla.


Jako je neustálým bičem lidu nouze, pak nuda je bičem příznivého světa. V měšťanském životě reprezentuje neděle to, co pro chudé lidi bída šesti dnů v týdnu.


Ráz dva tři čtyři! Ještě rychleji! Ráz!
Zpráskejte bičem spěchu ten starý pomalý čas,
mrskejte jej a žeňte, ať rychleji letí vpřed,
vždyť rychlost je pokrok. Svět chce se rychleji řítit,
chce doletět k svému cíli, a kdyby do záhuby letěl,
ať je to aspoň rychleji!


Nejsem nic jiného, než ustavičné (často, přečasto i ve snu) práskání bičem mé Absolutní, absolutně komandující a do věčnosti v Sobě se koupající vůle.

"Má vůle je bič!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm