Omyl stíhá omyl

4. září 2015 v 15:08 | Misantrop

Stále ještě žijeme uboze. Omyl stíhá omyl, záplatujeme záplatami a za svou nejlepší ctnost se odškodňujeme nějakou zbytečnou a nesmyslnou ohavností.


Omyl záměny příčiny a následku. - Není nebezpečnější omyl než zaměňovat příčinu s následkem: nazval bych ho vlastní zkázou rozumu. Přesto tento omyl patří k nejstarším a nejsvěžejším zvyklostem lidstva: je námi uctíván, jmenuje se "náboženství", "morálka".


Walter Gilbert:
Člověk je omyl přírody.


Tradiční podání nám říká, jak si v prehistorických dobách bůh-stvořitel uvědomil svůj omyl, že vytvořil lidi, a spláchl je potopou ze světa, ale jak ve slabé chvilce ušetřil jednu plodnou rodinu. Jejda! (Genesis 6:5-6).


Život je strašný; na jeho povrchu není místa, kde by nebylo lze sklouznout, špatně šlápnout, neupadnout. V dané chvíli je samá lež, samá nesrovnalost a samý omyl.


Zde skrývá se ohromný, nejohromnější, nápadný, nejnápadnější, osudný, nejosudnější omyl: že jsem v podstatě totéž co všichni ti "lidé".
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Zřejmě se ze mne stal okamžikem nástupu do fabriky naprostý idiot. Možná to tak je, protože chytrý "člověk" by tam v životě nevlezl. To jsem se zase dostal mezi pěknou verbež! Nevím, co tam ještě pohledávám. No, však už ten omyl napravuji.


Základní, tragický omyl muže, fatální chyba: vyznávat ženě lásku, celá obrovská zásoba "milostné" poezie, nesmysl, dokonalý fiaskální debakl.


Celý lidský život je jeden obrovský omyl. Omyl, jejž není nikdo z lidí ochoten napravit a neschopen pochopit.


Tvor, rozumný tvor, který myslí, je omylem přírody, ale také jejím agonickým vyvrcholením.


Justiční omyl je při nynější soudní praxi snadno možný a může k němu dojít jedna dvě. Lidé, kteří mají k cizímu utrpení úřední, erární vztah, jako soudcové, policajti a lékaři, se postupem času a silou zvyku zatvrzují do té míry, že i kdyby chtěli, nedokážou mít ke svým klientům jiný vztah než formální.
(Čechov: Pavilón č. 6)


Sbohem, kluku! To je ale omyl, myslet si, že se dá dospělost odložit na neurčito. To je ale omyl.


Jeden filozof napsal, že omyl je složitý, ale pravda jednoduchá. A primitivní básník by řekl:

Věz, že toto je prapříčina všeho životabolu
Žádný osud, žádná karma
Z nebes odvrať svou hlavu a pohleď nyní dolů
Je to jen tvá krev a sperma!


Láska je to, čemu se po svatbě říká omyl.


Omyl, jenž se stane ctihodným, je omyl, jenž má o svůdné kouzlo víc. Žena ještě dnes klečí na kolenou před omylem, protože jí řekli, že někdo za něj zemřel na kříži.


Člověk znamená zdegenerování takzvaných "nižších" organismů, je míň než jakékoli zvíře, je živoucí omyl, je degenerativní mutací, která žel přežila.


Nejsem člověk. Omyl to byl, že bych byl něco tak bídného.


Člověk, jako omyl přírody, nesnese srovnání s ničím na této planetě; leda snad jen s nějakou jinou chorobou, nemocí, morem, rakovinou, virem...


Goethův skličující výrok: "Jako se voda, prorážená lodí, za ní ihned opět spojí, tak se omyl, který prorazil vynikající duch, za ním opět velmi rychle a přirozeně dá znovu dohromady." (Dichtung und Wahrheit, díl 3.)


Kam se ohlédnu, hned připadá mi,
co tvorů, čeledí, co druhů tu je,
zázraků, hvězd! Zrak neví, co by volil,
ó, svět je při nejhorším skvělý omyl -
(Byron: Don Juan)


Jak často pokládáme za přesvědčení klam smyslů nebo omyl rozumu.


Omyl je zbabělostí. Každá vymoženost poznání vyplývá z odvahy, z tvrdosti proti sobě samému, z čistotnosti k sobě.


Řeč, ba i myšlení se mi začínají protivit: neslyším snad, jak se za každým slovem směje omyl, výmysl, duch blouznivosti?


Vlezlý pobožnůstkářský omyl přetrvává ještě i u naprostých neznabohů.


Jeden posvátný omyl předává jedna generace druhé jako nejsvětější svátost, až je všechno nakonec prolhané až na půdu, že i sama pravda pak vypadá jen jako poťouchlá lež.


Jednou stejně bezbožná příroda nastolí pro člověka takové nepříznivé podmínky pro jeho život, že napraví svůj omyl a vyhladí lidstvo.


Ženy jsou prý schopny myslet jen na věci pohlavní; což je omyl. Ženy přece myslí i na jiné věci, jako je např. chov posraných harantů a čoklů, náboženství, klepy, móda, horoskopy či hádání z karet.
(Pozn. Mis. k: Molière: Žárlivý břídil)


Schopenhauer opakuje ustálený lidský omyl, nebo spíš pýchu, že člověk je po všech stránkách lepší a rozumnější než zvíře či ostatní příroda. Povedl se mu tak nechtíc přímý důkaz své vlastní filosofie slepé vůle, jež je poslušna tělu, které je za všech okolností sobecké a v jiných objektech nazírání či subjektech vnímání vidí jen svou vlastní představu, tedy v podstatě přelud.


O původu náboženství. - Co v dávných dobách vedlo vůbec k předpokladu "jiného světa", nebyl pud a potřeba, nýbrž omyl při výkladu určitých přírodních procesů, rozpaky intelektu.


Člověk je od začátku až do konce strašlivý omyl přírody, defektní zemský hnus, ale s příchodem monoteistických zvrhlíků je to ještě horší.


Může si vůbec někdy někdo splést zvíře s člověkem? Já se v tomto ohledu nepletu nikdy. A myslivec, vybavený dalekohledem, se ve skutečnosti nemýlí také - on to pouze prohlašuje za omyl. Leč omyl to není: správné slovo je zde jednoznačně "úmysl".


Omyl je například pojem pořádku a nepořádku. Ten v přírodě neexistuje, protože příroda je nutně taková, jaká je. Jen člověk si tento pojem vytváří podle konformity věcí se řádem svého ducha.


Myslíte snad, že veselohra dá méně práce než tragédie? To je omyl; rozesmát lidi není o nic snazší než je rozplakat. Zpracovat látku z všedního života je zrovna takové umění jako zvládnout bůhvíjaký hrdinský námět!


Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se přece něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm