Pod neodhoditelným břemenem

26. září 2015 v 11:44 | Misantrop

Hlupák vzdychá i v purpuru pod neodhoditelným břemenem své chudé individuality.


Stáří je břemeno těžší než Etna.


Neprojevil by člověk více soucitu s nastávající generací, když by na ni nenakládal břemeno existence? Nebo by si to břemeno každopádně a s chladnou hlavou nenaložil ani sám na sebe?
(Schopenhauer: Utrpení světa)


Měla jsem ráda život. Víte, tahleta směšná slabost je možná jedním z našich nejzhoubnějších sklonů. Copak může být něco bláznivějšího než touha vláčet břemeno, kterým chceme co chvíli praštit o zem?


Co možná největší prostota našich poměrů a dokonce jednotvárnost způsobu života, pokud neplodí nudu, nás činí šťastnými, jelikož nechává pociťovat život a tím i jeho bytostné břemeno co nejméně.


Lidstvo je zbytečné břemeno Země.


Díla, která každý obdivuje, jsou díla, jež nikdo nezkoumá. Přijímáme je jako drahocenné břemeno, které předáváme jiným, aniž se na ně podíváme.


Hlava není na obtíž krku
a břemeno celého těla se necítí v nohou;
zato břemena vnější když na sebe vložíš,
ta tě tísní, ač bývají o mnoho lehčí.


Svoboda není odplata, ani vyznamenání, které oslavujeme při šampaňském. Ale ani dárek, kazetka s pamlsky, po nichž se jen olizujete. Ach právě naopak, je to dřina, dálkový běh, úmorný a v úplné osamělosti. Žádné šampaňské, žádné přípitky ani přátelé s očima něhou zrosenýma. Jste sám. Proto tedy je svoboda neúnosné břemeno.


"Úřad pro vynálezy je nacpán návrhy na výrobní procesy, které by uspořily práci. Jsou jich tam tisíce." Mustafa Mond udělal marnotratné gesto. "A proč je nerealizujeme? Kvůli dělníkům. Bylo by to prostě kruté navalit na ně břemeno nadměrného volna."


Začne vás nějaký problém příliš tížit? Leží na vás jako břemeno? Do pece s ním!


Humanismus povstal ze staré víry, ale bude zničen stejně jako ta stará: vlastními ideály, které jsou příliš objemné a tíživé pro malou náruč podčlověka. Na shrbených plecích jej budou stále přenášet jako břemeno, ale nikam jej přesto nedonesou. Stále se budou pokoušet svalit svůj nepadnoucí náklad na ramena obrů, jenže ti o něj nemají zájem, svrhávajíce jej, onen lid nenávidějíce.
Zahoď tedy svou svědomitou útlocitnost, kdo shazuješ těžká železa, v něž tě zakovali, a břemena druhých, jež na tebe naložili, ať s tebe padají! Buď raději sám tvrdým železem, zakovaný v prvním plazím přikázání, jež zní: "Břemena druhých nenoste!"


Lidé začali využívat nadbytek volného času k tomu, aby si pro své pohodlí opatřili různé věci, jež jejich otcové ještě neznali. Bylo to první břemeno, které si uložili, aniž na to mysleli, a první pramen zla, jež připravili svým potomkům, neboť toto pohodlí podporovalo další změkčování těla i ducha a zvykem pozbylo téměř vší příjemnosti, kleslo na pouhou nutnost a radost z jeho nabytí nevyvažovala krutost jeho ztráty.


Zraněný kůň, kterému se do hřbetu vykreslily tvary břemene, jímž bylo dělo, břemene smrti, to je obraz noční můry, na jejíž děsivost zemřou ti, kdo si ustlali na vavřínech.


Utrpení je úděl těch nejnižších, vždyť ostatně trpět pod tíhou břemene dokáže každý mezek.


Když mu chybějí objekty chtění, které okamžikem ztrácí příliš snadným uspokojením, přepadá ho strašlivá prázdnota a nuda, tj. jeho podstata a existence sama se mu stávají neúnosným břemenem.
Avšak s existencí, je-li jistá, si neumíme nic počít: proto je třeba udělat něco, abychom necítili to druhé, co staví v pohybu, úsilí zbavit se břemene existence, "zabít čas", tzn. vyhnout se nudě. Podle toho vidíme, že téměř všichni lidé chránění před bídou a starostmi, poté co konečně svalili všechna jiná břemena, jsou pak sami sobě břemenem a mají za úspěch každou strávenou hodinu, tedy každé odtažení od právě onoho života, k jehož nejdelšímu zachování se jim dosud nabízely všechny síly.


Životní podmínky značné části lidstva se mění: celé obrovské skupiny čelí nehostinnému podnebí. Jak naznačil James Lovelock, právě změna podnebí se může stát tím mechanismem, s jehož pomocí si planeta uleví od svého lidského břemene.


"Vzhůru, smrtelníci, probuďte se! Rodí se den, pravda se vrací na zemi a liché obrazy se rozptylují. Vstaňte, chopte se břemene života a odvraťte se od světa zdání k pravdě!"
Pro všechny procitnutí znamená nelibost. Sotva je probuzen, vrací se nešťastník do náruče svého trápení.
(Leopardi: Zpěv divokého kohouta)


Ti, kdo se neustále rozmnožují, se kromě zisku osmi šilinků ročně ještě zbaví břemene spojeného s výživou těchto dětí poté, co dosáhnou věku jednoho roku.
(Swift: Skromný návrh, jak zabránit tomu, aby se děti stávaly břemenem)


Jsem přesvědčen, že za vírou v osud se skrývá podvědomé přání nechat si od někoho nalinkovat život. Tohle přání vzchází ze strachu ze svobody, z toho těžkého břemene odpovědnosti za svůj vlastní osud. Není divu, že tyhle vlastnosti byly zbožněny! Jak to říká Bible? "Břemena druhých noste!"


Oj, běda mi!
Proč jsem musela i rodit
- otroka! - k břemeni jen další břímě zas?
(Eurípidés: Andromaché)


Láska ke zvířatům u nich znamená polapit volně žijícího koně, osedlat ho, zkroceného jej zapřáhnout nebo obtěžkat břemeny a nechat mu vykonávat těžkou práci, na niž by ve volné přírodě jakživ nenarazil.


Pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi.
Více než temnoty byli si oni sami břemenem.


Dovedu-li se těšit z přízně všech ročních dob, věřím, že mi nic nemůže učinit život břemenem.


Lehčím břemenem je písek, sůl i kus železa než člověk bez rozumu.


Ze stanoviště ctnosti ten uprch, štít ztratil, kdo stále
ve spěchu množí své jmění a pod tím břemenem klesá.


Protože lidská práce už nebude zapotřebí, masy budou zbytečné, budou neužitečným břemenem systému.


Krásná, čistá, vznešená, na výsost mravná bytost bez smyslové síly, která z člověka dělá hrdinu, hyne pod břemenem, které nemůže ani unést, ani svrhnout.


Pro ty, kdo nepoznali nic než nepoddajné vyjeté koleje, jež jim odjakživa vymezují dráhu, se tlak nového prostředí stává neúnosným břemenem a mysl i tělo jim jitří nesrozumitelné požadavky a zápovědi jejich nového prostředí.
(London: V odlehlých končinách)


Rozrušen jsem dnes bloudil z místa na místo, až jsem se dostal na hřbitov. Na zemi jsem spatřil mrtvého člověka. Záviděl jsem mu jeho osud, neboť jsem si myslil, že je šťasten. Zbavil se břemene běd a teď si odpočívá, říkal jsem si v tom okamžiku, a rozhodl jsem se, že zemřu.


Je ovládán, a málo na tom záleží, kdo mu vládne. Konečně klesnuv na mysli, řekne si národ jako ten oslík v bajce: "Ať už budu mít jakéhokoli pána, těžšího břemene neponesu."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm