Průměrni až do úmoru

30. září 2015 v 13:29 | Misantrop

Tady nalezneš dobrých epigramů řady
ale i dosti průměrných


Nic nezůstane stát do pozítří, kromě jednoho druhu člověka, totiž lidí nevyléčitelně průměrných. Jedině průměrní mají vyhlídku na pokračování, na potomky - oni jsou lidmi budoucnosti, jedinými, kdo přežijí; "buďte jako oni, staňte se průměrnými!", vyzývá od nynějška jediná morálka, která má ještě smysl, která bude ještě vyslyšena.

Bez nadšení, bez humoru,
průměrni až do úmoru.


Když jsou lidé průměrní, neznamená to, že musí být skromní. Naopak, jsou pyšní na to, že jsou průměrní.


Průměrní lidé umění nerozumějí a nepoznali by ho, kdyby si Shakespeare změnil jméno. Ještě mnozí vůbec jeho jméno neznají a na dotaz po jméně jsou schopni tvrdit, že Shakespeare není spisovatel divadelních her a sonetů, nýbrž značka samonavíjecího rybářského prutu.


Heslo průměrných vždy bylo: Si quelqu'un excelle parmi nous, qu'il aille exceller ailleurs (Jestliže někdo mezi námi vyniká, pak je nám ve všem cizí); jak podává Helvetius výrok jedné Efesanky v Ciceronově páté knize Tuskulských hovorů; nebo jak zní výrok Habešana Fit Arari: "Démant je proklínán křemenem."
Příslušně tomu praví Helvetius: "Průměrní lidé mají spolehlivý a bystrý instinkt, jak poznat lidi ducha a prchat před nimi."
Také již Bacon z Verulamu vyslovil: "Nejnižší ctností u chátry (apud vulgus) je chvála. Obdivuje průměrné, pro vynikající nemá smysl."


Zdá se, že jakási politováníhodná zákonitost v životě geniálních lidí požaduje, aby přátelé geniálního člověka byli lidé hodně průměrní. S duchy své úrovně se může génius přátelit jen mimochodem.


Noviny píší průměrní a špatní lidé cíleně pro co největší množství stejně průměrných a špatných čtenářů.


Řeč byla, jak se zdá, vynalezena jen pro průměrné, prostřední, sdílné. Řečí se už řečník vulgarizuje. - Z morálky pro hluchoněmé a jiné filosofy.


Tlustí lidé jsou zrůdy. Vyhnat je všechny bez jídla na cvičák a prohnat jim faldy, dokud by se zase nestaly alespoň průměrnými lidskými bytostmi, když už nemohou být vzorem štíhlým šídlům a nadlidským křídlům!


Typickým heslem šúdry je být jako ostatní, nevybočit ze šedé masy "normálních" (průměrných) lidí.


I ti nejuznávanější myslitelé a výzkumníci byli a jsou nutně blbí, protože to je ta ohromná většina průměrných lidských blbů, která je vynesla na piedestal. Kdyby byli chytřejší než ostatní masa idiotů, nikdy by se nestali slavnými, protože by je ti blbci ani nepochopili, neměli by ani tušení, o čem to vlastně hovoří!


Dobrovolné splnění povinností bylo vždy určující v jednání těch nejlepších, nikdy však ne v jednání průměrných.


Darwinismus se ve své hlavní tezi nepochybně plete: nepřežívají ti nejschopnější a nejsilnější, nýbrž ti nejprůměrnější! Alespoň v lidské společnosti to platí stoprocentně. Ale je to nezneklidňuje, neboť oni tato pravidla nevztahují na sebe - v tom se cítí být zase mimo přírodu. Přemýšlíme jen o věcech, jež jsou nějak v nepořádku. Takže jejich průměrnost jim nikdy nezavdala žádný důvod jakkoli se trápit nad nějakým pro ně vlastně výhodným stavem. Jejich průměrnost je jejich výhodou, a tak v tomto stavu ustrnuli. To spíš my nadprůměrní, my pozvedající se máme důvod k obavám; a také že se bojíme, vímeť arci hrdě, že jsme vymírajícím druhem, a střežíme se víc, pozorujeme se víc. Ve vztahu k průměrným se chováme jako průzkumná rota na nepřátelském území: tiše a opatrně našlapujeme, skrýváme se, maskujeme se, předstíráme, že patříme k nim. Napodobujeme jejich hloupost, ale moc nám to nejde. I v předstírání hlouposti nás vždycky odhalí, protože i v hlouposti jsme příliš originální a důvtipní; vždycky se podřekneme.
Dnes stačí lézt do prdele všem Židům, cikánům, cizincům, komunistům, mrzákům, homosexuálům, obyčejným průměrným a podprůměrným lidem, zkrátka všem, jež minulá doba a společnost nenáviděla, stačí podlézat ženám, jež prý byly a jsou nedoceňované - a hned jste obestřeni módní dobovou aurou neobyčejné humanity.


Nic není průměrným lidem tak nepříjemné, jako když někdo nad nimi má duševní převahu: v našem dnešním světě je to pramen nenávisti.


Dějiny vždycky nejvýše vyzvedají průměrné.


Pro způsob psaní, jejž mají v oblibě průměrné a podprůměrné hlavy, kterými se to jen hemží ve všech zemích, kde se běžně píší časopisecké satiry, jsem nedovedl najít lepší výraz než kandidátská próza.


Vátsjájana Mnich stanovil, že "dobrá manželka vyniká nad průměrné ženy zručností, půvabem, vařením, rozumem a chováním." A to platí v Indii mutatis mutandis dodnes.


Ale pozor! Varuji vás před jásavým sdělováním této odhalené pravdy většímu počtu obecných a průměrných lidí nebo vašemu psychiatrovi. Ti i onen náleží k té přesile obecného průměru, který si žárlivě střeží svoji chorobu a jelikož je ta chorobnost ve většině, je za normu zdraví považována jejich nemoc. Pak by se vám mohlo přinejmenším stát, že o sobě uslyšíte: "Podívejte se na něj, to je ale blázen!"


Salieri: "Promluvím za všechny průměrné na světě. Jsem něco jako jejich otec. Jejich svatý patron. Všude jenom průměrnost. Odpouštím vám. Dávám vám rozhřešení. Všem."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm