Slzy, jež lidé prolévají

24. září 2015 v 10:20 | Misantrop

A tu se v Mauglím něco rozbolelo, jakživ takovou bolest nepocítil, usedavě se rozplakal, až mu tekly slzy po tváři.
"Co to? Co to?" řekl si. "Nechce se mi z džungle a nevím, co to je? To umírám, Baghíro?"
"Ne, bratříčku. Jsou to slzy, jaké lidé prolévají," řekl Baghíra. "Džungle je ti opravdu navždy uzavřena."


Opravdu se mě dotklo, že učení lidé jsou na světě tak opuštěni. Myslil jsem přitom na sebe, že se mně samému nevede jinak, a slzy mi stouply do očí.


Soucit je běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců.


HINC ILLAE LACRIMAE
(Terentius: Dívka z Andru 126)
Proto ty slzy
Stařec Simo byl potěšen lidským soucitem svého syna Pamfila, který plakal po nečekaném úmrtí sousedky Chrysidy. Pak ale Simo uviděl při pohřebním obřadu mezi pozůstalými krásnou dívku, která byla sestrou zemřelé. A tak pochopil důvod Pamfilových slz. Tímto okřídleným rčením (nejstarší doklad užití je Ciceronova řeč pro Caelia 61) se poukazuje na skutečný důvod, příčinu či podstatu věci. Srov.: Tady je pes zakopán; Odtud vítr vane.


Maminko, zachraň svého ubohého syna! Uroň slzu na jeho bolavou hlavičku! Podívej se, jak ho lidé trápí.
(Gogol: Bláznovy zápisky)


Mám sen o přírodě, sen o panoramatu Edenu. Samozřejmě že mohu vyhledat přírodu i tady, ale jen miniaturní a vyplácanou člověkem. Ne, já stojím na mírné hoře v hustém trávníku, povívaném větrem, a pode mnou se rozkládá nekonečná příroda, svět, pravý svět, jak byl před člověkem. Jak bych rozpřáhl ruce! Jak bych padl na kolena! Jak by se mi z očí vyřinuly slzy!


"Neprolévejte slzy, milé dámy," řekl don Quijote, "takové pohromy stíhají přece všechny, kdo patří k cechu, k němuž se já hrdě znám."


Tu nejsou na místě slzy, nýbrž meč!


INDE IRAE ET LACRIMAE
Hle, odtud slzy a hněv
Z Iuvenalovy programové satiry. Dotkne-li se satirik toho, co tíží svědomí jeho čtenářů, hned je zle - z toho plyne jejich hněv a pláč.


Heinrich Heine:
Obvykle chválívají dramatika, který umí vyvolat slzy. Stejný talent má ovšem i obyčejná cibule.
*
Wer Tränen ernten will, muß Liebe säen.
Kdo slzy sklízet chce, ať sije lásku.


CRUDELIS LACRIMIS PASCITUR, NON FRANGITUR
Jsou slzy pastvou pro zlého, však neoblomí jej


Jsou slzy pastvou pro Misantropa, však neoblomí jej. Jsou slzy pastvou pro lidi, proto s úspěchem vytvářejí podmínky pro jejich věčné jaro. Slzy dojímají člověka a s jídlem roste chuť.
*
Není vhodné dávat průchod slzám, pláčem se zbavuješ vzteku!


Zavolejte plačky, ať přijdou! Ať rychle přiběhnou a bědují nad námi, ať z našich očí stékají slzy a z našich řas proudí voda.


Descartovo nelehko smazatelné dědictví, jež se drží lidského nazírání na přírodu jako klíště - a stejně tak mu pije i krev - je i onen nesmysl o tom, že jen člověk si uvědomuje sám sebe a přemýšlí o sobě; že jen člověk má vědomí. Když pak tímto zřejmým nesmyslem oblbnutý přírodozpytec vidí např. slona, jenž ohmatává za podivného ticha kosti svého zemřelého soukmenovce, a když ještě ke všemu - ó hrůzo hrůz! - vidí toho slona, kterak se mu řinou slzy z očí, pak je celý vědecký svět zmaten, řka: "Skoro to vypadá, jako bychom měli před sebou tvora, jenž si možná uvědomuje sám sebe, svoji smrtelnost a asi pociťuje i cosi jako žal." - Jaké "skoro", jaké "možná", jaké "asi", jaké "cosi jako"!


Nepřítel může mít v očích i slzy, ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev.
*
Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.


Na bolest odpovídám nářkem a slzami, na ničemnost - rozhořčením, na hnus - odporem.
(Čechov: Pavilón č. 6)


Ach, první dopisy, které jsem přečetl, mě nijak nezajímaly. Ostatně nebyly staré, psali je živí lidé, které dosti často potkávám a jejichž přítomnost mě nevzrušuje. Ale náhle mnou jedna obálka otřásla. Mé jméno psané velkým širokým písmem! Najednou mi vhrkly slzy do očí. Tohle byl můj nejmilejší přítel, druh z dětství, jemuž jsem se svěřoval se svými nadějemi; a objevil se mi tak jasně, dobrácky se usmíval, podával mi ruku, až mi přeběhl po zádech mráz. Ano, ano, mrtví se zjevují, protože já ho viděl! Naše paměť je dokonalejší svět než vesmír - oživuje i to, co už není!


Ve vzduchu bylo cítit, jak už je blízko ten nešťastný, neodvratitelný čas, kdy pole potemní, zem je špinavá a studí, kdy smuteční vrba připadá ještě smutnější a po kmeni jí stékají slzy, a jenom jeřábi táhnou pryč od společného neštěstí. I oni však, jako by se báli urazit zkormoucenou přírodu svým štěstím, zaplňují nebeskou výšku smutnou, tesklivou písní.
(Čechov: Píšťala)


Sedím si za tiché letní noci jen tak nahý a potmě před blikotavým světlem počítače, jako v té písni od Faith No More, prožívám vrcholně vzácné intimní chvilky při poslechu hudby, zbrocen slzami dojetí nad tou krásou - a ten barbar od vedle buší na stěnu, že jsem fašista!
Když slzel Hitler při poslechu Wagnerovy hudby, bylo to (a je to) považováno za další "důkaz" jeho vyšinuté mysli a nenormální osobnosti. Takže o mně by si všichni humanisté zřejmě mysleli totéž. Nu, co nadělám. Však si to dojetí schovávám jen pro sebe a nelezu s tím "mezi lidi". Stejně bych měl po prožitku, kdybych věděl, že mě šmíruje jeden z těch hnusů!


Sny rozvinou se, nabírají dech,
mají své slzy, muka, pravou radost.
(Byron: Sen)


Nejen chlebem a masem utýraných zvířat živ je člověk. Zapít tu krutou melanži musí hořkými slzami svých obětin.


Podivný věk, jenž slzy má jen pro smích!
(Shakespeare: Timon Athénský)


Já tebe uctívat? Zač?
Zda jsi kdy nadnášel břímě
tomu, jejž tíží bol?
Zda jsi kdy zkonejšil slzy
tomu, hrůzou jenž lká?


Ženské jsou sice hloupé, ale stačí dvě slova a tečou jim slzy.
(Čechov: Tesknota)


Láska je mizerný produkt jen animality, lejnově měkká vždy a mazlavá, slzy urinující; vnášet ji do říše Boží - kydat hnůj na oltář.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Ženy mají vyšší "emoční" inteligenci. - A to je zase co? Asi už stárnu, nebo co, protože přestávám dnešnímu světu rozumět! Takže podle tohoto ponaučení je vrcholem inteligence ronit krokodýlí slzy u romantických telenovel, které jsou naprosto, ale naprosto pitomé? Možná by bylo výstižnější těm mimovolným slzám říkat "ženské" slzy, a ne "krokodýlí", protože něco tak pitomého svět neviděl a pes to nežral!


Škodolibě se pitvořím, když vidím, jak se hrdinové dramatického příběhu trápí a souží. Proč ne, proč bych se nesmál? Za všechno si můžou sami. Většinou se utápějí v slzách z nevydařených partnerských vztahů, z nezdarů v kariéře, z nevyplněných ješitných malicherností nebo z pádu do jámy, která byla jimi přichystána pro někoho jiného.
*
Slzy osamění = počátek vší tyranie; krev sebevraha, řinoucí se z žíly, proříznuté jeho vlastní rukou poté, kdy už svůj sadismus nemohl uplatňovat na někom jiném.

Automat na slzy
stírá nános prachu
Tohle mě nemrzí,
jdu pořád dál, brachu!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm