Všichni nadávají všem

19. září 2015 v 12:24 | Misantrop

Všichni nadávají všem, neschopni pochopit nejzákladnější věc, že totiž jediné-absolutní, bezpodmínečné odmlčení a propadnutí se do země je posledním zbytkem slušnosti.
Nadávky a proklínání bývají salvami naprázdno; rána dopadniž jediná, zato rovnou na vaz.


Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu!


Sigmund Freud:
Ten, kdo použil poprvé místo oštěpu nadávky, stal se zakladatelem civilizace.


Jsem-li podrážděn, hulákám nadávky, a to česky.


Proud lidí vyřítil se za ním. Ale on již byl na ulici. Spousta nadávek jej ještě chvíli pronásledovala...


Nenadávejte!
Sprostá nadávka velice často raní. Musíme být pamětlivi toho, že člověka nadávkou můžete urazit. Taková slova jako "vole" nebo "krávo" neměla by být v rozhovoru používána. Názor o účincích nadávek není správně rozšířen. Nemyslete si, že když někomu hrozíte do očí, že je pitomec, že dotyčný to vždycky přeslechne a nemůže na to reagovat. Jest sice pravdou, že jsou lidé, kteří dostali v životě tolikrát vynadáno, že mají opravdu už hroší kůži, ale to jsou výjimky, to se týká jedině poslanců, politiků a lidí veřejně činných. Většina z nich je na nadávky zvyklá z parlamentu. Musíme si však být toho vědomi, že život není žádné Národní shromáždění, kde nadávka patří k politické debatě. Zabočit vně parlamentu na dráhu sprostoty svědčí o malé inteligenci. Kromě toho musíme si přiznat, že v nadávkách, kterých používáme, bývá mnoho nevkusu. Obyčejně spokojíme se nějakou prasprostou nadávkou, plácneme, co nám slina přinese na jazyk, neuvažujíce o tom, že i v nadávání může být jistá elegance a že se může leccos říci vybranými slovy. Proč musíme použít právě fráze: "Vy jste hloupý jako poleno," když se to dá obejít slovy: "Tak se mně zdá, že vy také učíte ovci aportovat." Doporučuji vystříhat se sprostých nadávek a mluvit více v aforismech, kterými se dá velice mnoho říct. Aforismus tolik nebolí a je těžko na něj odpovědět a vítězství v hádce je vaše. Říci někomu: "Koukejte, kde tesař nechal díru," není tak elegantním jako slova myslitele Tom. Carlyla: "Nejvýhodnějším pro vás jest neukazovat se v dosahu naší sluneční soustavy, nýbrž poohlédnouti se, zda není pro vás někde jinde nějaká shnilá oběžnice."
(Hašek: Rady pro život)


"Běda ti, nebudu-li dědit, ty dědku plesnivý, špinavý! - Pánbůh mě netrestej!"
"Nenadávej mu ještě, Marianno, ať nás Bůh za to nepotrestá! Počkej aspoň až budeme mít peníze v rukou!"
"Drahý bratře - odpusť mně mé nadávky - byla jsem bez sebe, ty jistě mně odpustíš tam na pravdě boží, drahý Františku!"


Ctěné shromáždění ví zajisté dobře, jak to dopadá, když má ženská pravdu. Jak zuří, nadává jak špaček, proklíná, škrábe, kouše, štípá, kope, skřípá zuby, zatíná pěstě, zkrátka počíná si tak jako ti nejnebezpečnější ošetřovanci z koridorů blázinců!
(Hašek: Přednáška o volebním právu žen)


Co všechno malý chlapec doma slyší, nevede k posílení úcty k lidem. Na lidstvu nezůstane nic dobrého, všechny instituce jsou napadány, počínaje učitelem a konče hlavou státu. Lhostejno, zda jde o náboženství, o morálku, o stát nebo o společnost, všem se sprostě nadává a na vše se hází bláto nejoplzlejším způsobem.


Jakmile jsem řekl, že jsou všichni lidé hovada, měl jsem mnoho nepříjemností. Soudili mne u okresního soudu. "Jste opice," pravil jsem soudci. Odsoudili mne a dodnes nevím, proč. Že jsem jim vynadal sviní? Můj bože, to je strašně podivné, proč právě takové zvíře, jako je prase, jak jsem řekl okresnímu soudci, a jako vy ráčíte být, je používáno jako nadávky. To jsou však české poměry. Ty nesmíš říci nikomu, že je hovado nebo brav, ačkoliv chov vepřového dobytka je dnes důležitým předmětem národohospodářského povznesení národa. A řeknu-li vám, pánové, že jste prasata, sápete se na mne.
(Hašek: Ve vlaku)


Je-li jedna z těch stvůr přinucena vzdát se svého místa, bude se ihned pokoušet vsunout se znovu někam do řady čekajících, pokud ji nezadrží pokřik a nadávky ostatních.


Kořalka působila tak blahodárně na policejního inspektora v mrákotách, že týž se zvedl a počal proklínat celý svět. Vrátil se do života, do společnosti a první jeho bylo, že se upamatoval na nejlepší nadávky.
(Hašek: Šťávnická idyla)


NADÁVKY
Misantrop má pro lidi vždy jenom ta nejhorší jména.
Nadávky, kterými se lidé častují, jsou vesměs pojmenování zvířat. To je vůči zvířatům ohromná nespravedlnost. Ale na druhou stranu, kdyby zvířata mezi sebou mluvila a nadávala si, byla by pro ně největší urážkou označení "jako člověk", nebo "ty jsi ale člověk!" To by bylo spravedlivé, protože člověk je nejhorší ze všech živočichů, omyl přírody a karikatura, hodná zesměšňování, urážek a potupování. Misantrop si toto víc než kdo jiný uvědomuje, ale nenazývá člověka "člověkem". Člověk je, kdoví proč, hrdý na příslušnost ke svému druhu, a tak by ho tato urážka neurazila. Misantrop ví, že člověk se, neznámo proč, povyšuje nad ostatní vyšší živočichy, a proto ho ponižují urážky, složené ze jmen těchto krásných tvorů. Aby neurazil zvířata, nazývá tedy člověka jinými názvy, stejně urážlivými: verbež, chamraď, havěť, pakáž, sebranka, holota, banda, chátra, lůza, svoloč, horda, tlupa, cháska; hajzl, ksindl, prevít, parchant, neřád, mizera, bastard apod.


Není nic pravdivějšího, než že kapuce a kutna přitahují na sebe potupu, nadávky a zlořečení světa, právě tak jako vítr řečený caecias přitahuje mraky.
Ujišťuji vás, že je potřeme lehce a oni to snesou trpělivě; nepochybuji o tom, vždyť od nás snesli trpělivě nadávek více, než zchlamstá deset sviní pomyjí! Nuže do toho!


Ve vydání Shakespearových vybraných tragédií se začínají množit chyby. Zhruba v polovině této mnohasetstránkové knihy byl tiskař již zjevně unaven. Prznění textu takového velikána zavání trestuhodnou neúctou ke klasikovi světové literatury a čpí po české chátře neboli po chámu, jak zní Shakespearova nejčastěji používaná nadávka. "Chám" - roztomilé pojmenování pro příslušníka lidské lůzy! Chám se ovšem jmenoval jeden ze synů Noemových, který dle biblické knihy Genesis viděl svého otce obnaženého, za což byl proklet. Stejně tak by měl být proklet ten tiskařský chám, který svým neumětelstvím kazí každé hodnotné dílo, převyšující umouněnou nechápavost indolentního ignoranta, který byl při své "práci" navíc určitě nalitý jako slíva. Teď je chám synonymem pro mužské semeno. Výstižnější nadávkou pro takového blba, který například nevysází jedinou stránku bez chyby, ani z povinné, ani z přirozené úcty ke géniovi, jenž tu knihu napsal, by bylo slovo "chámovod", jež použili jako nadávku kreslení kluci v jedné epizodě South Parku.


Lidé jsou zlí a divní. K čemu jest potřebí ran a nadávek a vyhrožování? Proč nedovedou pochopiti, jak je to zbytečné všecko?
(Olbracht: O zlých samotářích)


Dnes si nemíním kazit nepřekonatelnou idylu žádnými zbytečnými pochůzkami mimo můj Reinlebensborn. Stejně je to všude jinde beznadějně obšancované a zaneřáděné těmi hnusáky lidáky. Stejně by mě to nutilo tam venku jen k nepřetržitému toku nadávek a proklínání lidstva.


Prasata, která dala tak zářný příklad trpícímu lidstvu, jsou v opovržení a jejich jméno slouží zejména nyní v době voleb k nadávkám, kterými hledí protivník označiti svého nepřítele za nečestného tvora.
A jako s vepři, tak je tomu též se všemi zvířaty, která slouží lidem k užitku a kandidátům poslanectví k nadávkám.
O psech se mluví s největším opovržením, poněvadž jich jménem nadává se tak lidem.


Ráno jdu do práce a nadávám jako špaček. Tedy, jako špaček zrovna ne, protože nějaké špačky opravdu slyším, ale ti zdaleka nenadávají tolik jako Já; ti se mají dobře. Já nadávám na auta, nadávám na lidi.
Byl jsem pevně rozhodnut nenechat si zkazit ničím náladu - už nikdy - ale ono se to snáze řekne, než dodrží. Jenže když vám doslova kolem hlavy létá stíhačka, neubráníte se hlasitým nadávkám směřovaným a adresovaným tam nahoru.


Toto dílo nemělo žádný úspěch. Někteří duchaplní lidé ve své vzteklé ješitnosti dokonce několik výtisků nedávno spálili. A to ani nemluvím o nadávkách, jejichž zuřivost mi neméně lichotí: autor byl prohlášen za hrubce, nemravu, nebezpečného člověka.


Stal se mi případ takový: Asi měsíc po své pomstě byla jsem přemístěna do jiné vazby, mezi nové lidi. Dohlížející personál se při první příležitosti na mne sesypal jako hejno sršňů, zahrnul mě pokřikem, urážkami, nadávkami (např. že vypadám jako opice, jak chodím atd.) čili dostala jsem na talíř žrádlo známé.


Bruno a Spinoza jsou úplné výjimky. Stojí každý sám pro sebe a nepatří ani svému století, ani své části světa, která se jednomu odměnila smrtí, druhému pronásledováním a nadávkami.


Copak by někdo strpěl, aby k lidu či před nějakým shromážděním promlouval maskovaný řečník - a dokonce při tom na druhé útočil a zasypával je nadávkami?


Leckdo se povyráží jenom vodkou a nadávkami, ale když já mám čas, sedím v koutku a čtu si knížku.
(Čechov: Sny)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm