Zbav se svých hmotných statků!

3. září 2015 v 11:04 | Misantrop

Pojď, mládenče, do svého vlastnictví; neboť tobě je souzeno být ozdobou filosofie; tvé jsou tyto statky, tvé jsou tyto knihy, tobě náleží tyto rozpravy.


Jak jsou lidé pošetilí, když jeden s druhým neustále bojují, aby si přivlastnili rozkoše, které netěší, a statky, které jim nejsou k ničemu. Snášejí a navzájem si strojí bezpočet starostí a nástrah, jejichž plodem jsou jenom útrapy a škody. Čím více se honí za štěstím, tím více se od něho vzdalují. Když jsem to rozvážil, zřekl jsem se každé jiné touhy a rozhodl jsem se, že nebudu nikdy nikomu na obtíž, nebudu se nijak drát dopředu, nepovedu s ostatními žádné spory o pozemské statky, ale budu si žít v ústraní a klidu.
(Leopardi: Islanďan)


Kdyby se mi mohlo splnit přání, chtěl bych být feudálem. Mít zámek nebo hrad a o nic, ale skutečně o nic se nestarat. Vykašlal bych se na statky, na úrodu, na organisování majetku; bylo by mi to srdečně jedno. S největším klidem bych se nechal okrádat a šidit - to je mé nejtajnější přání: být nad TOHLE povznesen - jen kdybych si mohl zachovat naprostou nezávislost na vnějším světě.


Není snad to, co příroda stvořila nejlepšího, společné všem? Slunce svítí pro všechny a měsíc provázený nesčetnými hvězdami i divá zvířata vodí na pastvu. Co možno nazvat krásnějším nad vodu? A přece teče pro každého. Ba věru, nechci mít jiné statky, než které by mi lid záviděl.


Morálně soudit a odsuzovat je oblíbenou mstou duchovně omezených na těch, kteří jsou omezeni méně, také jakýmsi odškodněním za to, že je příroda odbyla. Na dně srdce jim činí dobře, že existuje měřítko, před nímž jsou jim rovni i ti, kdo byli obdařeni statky a přednostmi ducha: bojují za "rovnost všech před bohem" a už k tomu víru v boha více méně potřebují.


Staří filozofové - čínští, indičtí, perští a řečtí - patřili k těm, nad něž nikdo nebyl chudší na statky pozemské a bohatší svým duchem.


Tvůrčí příval smetá všechny malichernosti života. Zářivé umění je Bůh, Bůh nade vším!...
"Opfere noch einmal alle Kleinigkeiten des gesellschaftlichen Lebens deiner Kunst! O Gott über alles!"
Nač by mu byly jiné pozemské statky? Cokoli, chýška - "malý domek zde, tak malý, že máš sotva pro sebe trochu místa!..." - ničeho víc si nežádá!


Vzdor všemu jsou spravedlnost, svoboda a život bez fízlů úctyhodné statky.


Dřív jsem neváhal prodat třeba celou svou drahocennou knihovnu, zbavit se svých nejmilejších desek, zbytečných věcí, jen abych pocítil víc svobody a volnějšího ducha, nespoutaného hmotnými statky. Nerozpakoval jsem se zmizet, bez ničeho, jen tak s holýma rukama, téměř bez peněz, na celé týdny z domu, třeba i za hranice státu. Dokud jsem nic neměl, dokud se všechen můj majetek vešel do batohu a dokud jsem nikde nebyl doma, byl jsem šťastnější.


Lidem nenechat nic, žádný podíl z mých činů, nenechat je participovat na mém životě ani na mé smrti; neponechat jim ani mé statky, ani mé tělo a trouchnivějící kosti, nic, zhola nic!


Sbohem, světe! Neboť nikdo není s tebou spokojen; je-li chud, chce míti statky; je-li bohat, chce míti více.


Spatříte-li sebemenší náznak nevítaného zájmu o vaši osobu, pocítíte-li na sobě upřený pohled, který v přírodě nikdy nevěstí nic dobrého, prchněte, prchejte pryč, zanechte veškerý majetek a hloupé hmotné statky, zachraňte si holý život a svobodu, popadněte jen nohy na ramena a pryč, rychle pryč od člověka, než bude pozdě!


Z občanských válek si shrabují jmění,
své statky na vraždu vršíce vraždu si zdvojují chtivě.


Ctění přátelé! Zajisté že dovolíte, abych v této pohnuté politické době, kdy jest třeba vyslati do parlamentu lidi, bojující za nejsvětější statky lidstva, promluvil k vám několik slov o tom, co jest nám světější než všechno ostatní, o tom, co plní nitro všech voličů i kandidátů poslanectví a což tak krásně bylo již vyjádřeno ve starém Římě nápisem nade dveřmi městských krčem slovy: "Nacpi se."
(Hašek: Přednáška o falšovaných potravinách)


Dvůr má ta nejvýstavnější schodiště,
lidé se oblékají do pestrých výšivek,
nosí nabroušené zbraně,
holdují pití a jídlu
a hromadí nadbytečné statky!
Toto je obžerství a loupež, to není Cesta!


Krotitelé (rodiče) mi poskytují veškeré materiální zabezpečení, o duševní statky se starám sám.


Úlohou muže je jen předat ženám své semeno a hmotné statky, a pak už je jinak k ničemu.


S málem se spokojující derviš může sám sebe přirovnávat ke knížeti; vždyť opravdový žebrák je jistým druhem krále. Chudoba rodí odvahu. Rozhodl se, že nebude uznávat pozemské statky a jejich hodnotu, že nebude žádat nic nebo málo z toho všeho, a toto rozhodnutí rodí v něm bezstarostná blaženství. Místo toho, aby hledal úzkostný majetek, v myšlenkách rozdává země a poklady a vysmívá se tomu, kdo je skutečně měl a ztratil.


Pocházel z Kypru, z rodiny ne bezvýznamné, pokud se týká společenského postavení a majetku. Byl však nad tyto věci povznesen: dychtil po poznání nejkrásnějších cílů a cítil se mocně přitahován filozofií. Démónax nepotřeboval pobízení, ale z vlastního vášnivého zaujetí pro krásu, puzen už od dětství vrozenou láskou k filozofii, pohrdal všemi lidskými statky. Oprostil a osvobodil se od všeho.


Ten, kdo se obrátil zády k přepychu a pohodlí stárnoucí civilizace a vydává se za dravou mladostí, kdo volí primitivní prostotu, má jednoduchou možnost změřit své šance na úspěch; jsou nepřímo úměrné množství a síle všech jeho nenapravitelně zakořeněných zvyklostí. Brzy zjistí, že pokud je jen trochu zdatným kandidátem na přežití, jsou pro něho návyky na materiální statky vlastně takřka nepodstatné. S takovými novotami, jako je záměna vybraných lahůdek za prostou stravu, není tak těžké se vypořádat.
(London: V odlehlých končinách)


Ta váha má dvě širokánské misky;
sem na tu jednu teče zlato se statky,
krev, kterou vycucaly inkvizice pysky,
druhá je na buly a svaté ostatky.


Co jsou mniši? Milovníci sporů, nebezpeční ve společnosti, jejichž sousedství je nutno se obávat. Olupovali o statky a svobodu. Vymáhají pocty a bohatství. Existuje nějaký prostředek, jímž by mohli zvětšit svou moc a své poklady a jehož nepoužili? Bylo-li k tomu cíli potřebí použít barbarské krutosti, byli krutí a barbarští.


Považovali dobrého a věrného přítele za největší bohatství, dražší než zbytečné zlaté poháry, než početná stáda, než těžké vozy, a dokonce i než rodina, žena a děti, protože tyto statky si může pořídit znovu, avšak skutečně dobrý přítel je nenahraditelný. Takový byl starověk.


Jsou nepochybně mezi vládci takoví, kteří ukládali o statky, o život a o svobodu svých poddaných, znásilňujíce nejsvětější práva vlastnická.


Básník musí všecek žít sobě, všecek v milovaných předmětech své tvorby. On, jehož nitro je nebesy tak přeskvěle obdarováno, on, člověk chovající v hrudi poklad stále sám ze sebe se množící, musí se svými poklady žít i vnějším světem nerušen v tichém blaženství, které se boháč marně snaží kolem sebe vytvořit nahromaděnými statky. Pohleď jen na lidi, jak se štvou za štěstím a za zábavou! Jejich tužby, jejich námaha a jejich peníze jsou bez ustání na honu, a za čím? Za tím, čeho se básníkovi dostalo už od přírody: za radostí ze světa, za prožíváním sebe sama v jiných, po harmonickém soužití s mnoha věcmi často neslučitelnými.


Všechny statky by měly být na Zemi rovnocenné a jen moc a násilí stojí proti této rovnocennosti, kterou nám vnukla příroda.


Měli se za schránu pozemských statků,
řeč halili do jazykových zvratků.


Zbav se svých statků dřív, než se ti zprotiví!

Tíha hmotných statků

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm