Guláš, jemuž se říká mozek

5. října 2015 v 15:19 | Misantrop

Člověk je nepochybně nejzajímavější blázen ve všehomíru. A také nejvýstřednější. Jenom velice zřídka je schopen vzít jednoduchý fakt a pochopit jej jinak než špatně. Nemůže za to. Takovým způsobem je totiž zkonstruován onen guláš, jemuž říká mozek.


Bez mozku nemůže myšlenka existovat, a kdyby věda přesně nemluvila o složení lidského mozku, tu by se člověk musel ptát:
"Z čeho se skládá mozek těch, kteří si dají na svůj svátek vyhrávat a kteří si navzájem blahopřejí, že ve stáří šesti dní dostali na křtu jméno to a to?"
(Hašek: Fejetony)


Čím těžší mozek v průměru k tíži těla, tím delší je průměrný život toho kterého druhu. To se nazývá cefalizace. Člověk jako biologický druh má největší index cefalizace a nejdelší dobu osobního vývoje, z čehož by se dalo usuzovat, že by měl žít 120-130 let i déle. Někteří gerontologové tvrdí, že naše nejdůležitější ústrojí - především mozek a srdce - by nám mohly sloužit 150 let i déle, pokud by se pro to vytvořily podmínky a chránila by se ústrojí před škodlivinami.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


HYMNUS NA LEVOU MOZKOVOU HEMISFÉRU
Můj mozek, toť věru prazvláštní jest orgán!
Někdy levým bývá, jindy zas pravým poznán.
Hle, zde ustrň u samé snad geniality brány:
neboť můj mozek levé má obě dvě strany!


Staří Egypťané pokládali mozek za přebytečnou a neužitečnou hmotu, již po smrti člověka odstraňovali z těla nosními dírkami, podobně jako my živí smrkáme. Ačkoli měli Egypťané značné anatomické znalosti, vážili si více než mozku plic, jater, žaludku, ba i střev, nejvíce však srdce, tedy instinktu. Srdce, tedy neomylný živočišný instinkt, bylo sídlem rozumu, veškerého citu a charakteru člověka - žádný mozek!


Žil chráněn před okolní hloupostí svým opovržením, libuje si, dalek světa, v překvapeních intelektu, ve vizích svého mozku.


Očistný plamen ohně zas lidi, knihy pálí
To je to náboženství, co ti mozek kalí.


Je dosti důvodů k úžasu na světě, přes všechnu sprostotu a nepochopitelnou podlost. Váš mozek! hle, kosmos, který se vám třpytí nad hlavou.


Chorý lidský mozek škodí zdravému zvířecímu tělu.


Kritikové klopotně vymezují hranice a stanoví je přesně tak široké, jak široký je jejich mozek, tedy velice těsné.


Škola je průpravou do velkého světa dospělých. Říkají, že je určená na to, aby naučila děti číst, psát, počítat a jiným vědomostem, ale hlavním cílem školy je vygumovat mozek.


Je-li tělo nasyceno, přestane mozek myslet na jídlo a na ženy. Ale hlad po penězích a po majetku je skoro čistě věc mentální. Fyzické ukojení tady není možné.


Břich tlustý, leb (mozek) pustý.
V tučném těle hubený mozek.


To, co se stalo, se dalo čekat. Začali jsme být líní myslet. Žádné knihy, dokonce i detektivky se nám zdají moc intelektuálně náročné. Mezitím opice v tichu přemýšlely. Jejich mozek se tímto samotářským meditováním vyvíjel.


Četba knih je samozřejmě pro mozek zdravá, záleží ovšem na tom, jaká je to kniha. Jsou knihy, které spíše ducha ubíjejí, než aby ho rozvíjely.


Říká se, že při spánku se mozek brání okolnímu světu a že je mnohem méně citlivý na zvuky a na světlo. Naproti tomu se zdá, že je zevnitř bombardován opravdovou bouří snu, který doráží ve vlnách. Miliardy a miliardy obrazů tak tryskají každou noc, ale vzápětí se rozplývají a pokrývají zem pláštěm ztracených snů. Všechno, naprosto všechno, se odehrálo té nebo oné noci v představě toho nebo onoho mozku, ale bylo zapomenuto.


Každé slovo v knize je tajemný prst, který se dotýká některého vlákna našeho mozku jako harfové struny a probouzí takto tón v naší zvučné duši.


Za chvíli už mě stresovalo, že nemám co dělat. Nevím, co dělat, když na mne zaútočí vlastní mozek. Je to asi nějaká běžná psychóza.


Ti špatní, jichž je většina, se anarchie bojí a rádi by měli klid - klid zbraní, klid na práci a nehybné bezvětří i v mozku.


Ať srovnám lidáky s kterýmkoliv jiným tvorem, i tím "sebehloupějším", i když ve skutečnosti žádného hloupého tvora, mimo člověka, neznám, pořád mi vychází jako největší hovado bez mozku člověk.


Mozek již v sedmém roce dosahuje své plné velikosti, ačkoli ještě není zralý a neustále hledá výživu ještě nového bytí v celém světě, kde všechno, všecičko má dráždidlo novoty.


A kdyby mohl můj mozek zvracet stejně jako zvrací žaludek, dostane-li se do něj něco nestravitelného, vydávil bych nejraději z mého mozku i tuto nechutnou vzpomínku.


Jsem skrz naskrz svoboda. Má krev je rudá svoboda, můj mozek je bílá svoboda, můj pohled je černá svoboda, můj dech je planoucí svoboda.


Ale tím mi nebylo ještě nijak pomoženo, neboť můj mozek byl pln bláznivých představ.


Chrýsippos, aby byl schopen tvůrčích myšlenek, třikrát si pročistil mozek čemeřicí.


Křičet dovede každý. Hlas není na člověku tak důležitý jako mozek.
(Čechov: Zpěváci)


Duch je podle své povahy svobodný pán, žádný robotník: daří se mu jen v tom, co dělá od sebe a rád. Naproti tomu násilné nucení ke studiím, jimž nedorostl, nebo je-li unavený nebo vůbec, když ho to zdržuje, pak je to invita Minerva, otupuje to mozek. Zvlášť to činí nátlak na ještě nezralý mozek v raném dětství.


Rozum člověka je prostě šílený. Také jím a pro něj trpí víc než zvíře; v tom se Schopenhauerem souhlasím. Ale není to žádná výsada géniů s velkým, blbým a naprosto psychopatickým mozkem. Navíc je většina lidáků nenapravitelných hlupáků, jež předčí každé zvíře v lese s normálním mozkem v hlavě.


Seděl v hlubokém mlčení, nehybně, jako kámen. Kdyby však někdo za této noci byl odhalil jeho lebku a pohlédl na jeho mozek, byl by ztrnul úžasem.
Vše - slunce, lidstvo, kvetoucí země, otáčející se podle neznámého zákona, obrazy něžných a krásných žen, vznešené kopule chrámů a pagod, vrcholky hrdých pyramid, hudba lásky, něžné laskání jarních večerů a kouzla měsíčných nocí i radosti slunečných jiter, velkolepost hvězdného světa, boje národů, temné vášně, nahota těl spájejících se v nevýslovné rozkoši, řady soch i knih, hřmění válek, bouře oceánů a drobnohledný život neviditelných tělísek, bolesti, radosti, štěstí i hoře, život a smrt, minulost, přítomnost a budoucnost, blouznění po dalekém světlém ráji a obraz mocného nevyzpytatelného Boha - to vše vířilo v šíleném víru v tomto nepatrném mozku lidském, naplňovalo ho chaosem a rozšiřovalo jeho křehké lebeční stěny až ke hranicím nekonečnosti.
(Arcybašev: Sál nevyléčitelných)


Moje komedie, aniž je spatřena, je ďábelská a ďábelský je můj mozek.


Každý mozek je jako cirkusová manéž, kde věčně běhá dokola ubohý uvězněný kůň.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm