Neuhasitelný žár

14. října 2015 v 14:01 | Misantrop

Slunce zapadá a zažehuje svými šikmými rudými paprsky v lese ohnivý požár. Cítím ten neuhasitelný žár až v srdci svém neklidném.


Kdo mně štít
proti Titánů zvůli dal?
Kdo mne od smrti spasil,
od poroby kdo?
Zda vše to samoten, všecko zda nezmoh,
srdce, tvůj svatý žár?
(Goethe: Prométheus)


Konečně, jaké je povahy blesk, to ti řeknou
místa, kam sjel, a znamení vpálená žárem.
Jeho žár, sotva přijde,
nádobě proděraví a rozředí boky
všecky kol dokola lehko, a vtáhna se dovnitř,
rozpustí víno v prvky a roznese rychle.


Proud šuměl vln, proud vzrůstal vln
a k bosé noze střik';
jak pozdrav milé, touhy pln,
až k srdci žár mu vnik'.
(Goethe: Rybář)


Stéphane Mallarmé:
Pryč odsud! Utéct! Tam, kde ptáky, jsem si tím jist,
kouř pěn a nebes žár až k závrati zpíjí!


Kam se to řítím? Ó, pryč, vy hříšné plameny lásky!
Běda mi, kam se to kácím? Ký žár se mi rozhořel v srdci?


Jak by člověk mohl být filozofem, aniž by svůj vnitřní žár nerozněcoval lepšími prostředky než ostatní lidé?


Dnes na květnou neděli je tomu přesně padesát let, co jsem poprvé poznal paní de Warens. Bylo jí tenkrát dvacet osm let, neboť se narodila se stoletím. Mně nebylo ještě ani sedmnáct a můj rodící se temperament, o kterém jsem však tehdy ještě nevěděl, dodal nový žár tomu srdci, přirozeně plnému života.


Loňská zima byla krutá; mnoho mrtvol jsem zjara vídal se povalovat: na stráních, po nichž se řinula voda z tajících závějí sněhu, kde slunce svým žárem odhalovalo a bělilo kosti obětí kruté paní Cheimóny.


Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí, jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje, v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa, jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.


Moje představa pekla: Je tam zima, a ne teplo či nesnesitelný žár od pekelných plamenů; je tam plno lidí.


Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? Lítost však bude mým očím skryta. Co je mi do nějakých modlářských stvůr?


Vám neustále zní v uších píšťala socialistických krysařů, kteří ve vás chtějí rozdmychat žár bláznivými nadějemi?


Žárem ohně vařit doměkka jídlo
je navedlo slunce; vždyť viděli v polích, co všecko
v přívalu jeho tepla a paprsků zraje.

ZBÝVALO OBJEVIT MĚĎ a železo, zlato,
stříbro zároveň zvážit a olovo zkusit,
když obrovské hvozdy žár ohně obrátil v popel
vysoko v horách, snad založen nebeským bleskem.


Piji studenou vodu, ale vůbec mi nesvědčí: zdá se mi, jako kdyby s hašením žízně hasila i můj životní žár.


Svět jako perpetuum mobile, poháněný svými vlastními zplodinami. Svět, jejž oživuje již jen žár zápalných obětin a křik mučených čarodějnic.
Ach, kéž bych byl jednou poctěn tím úkolem zardousit vlastníma rukama poslední lidské dítě na Zemi! Ten žár v mé duši nikdy neuhasne! Ještě jsem neřekl "dost"! Ten vztek, ta averze a ta nesmiřitelná nenávist, jakou pociťuji k lidstvu, ta se nikdy nezmění.


Žiješ bez výhledu na pohoří, jež nese na temeni sníh a v srdci žár.


Ani celá fabrika hnusná už mě nepředělá, nezlomí mě, neuhasí žár srdce mého horoucího.


Žár pokání
nikdy nevyžene
z bezedna duše hluboký její cit.
(Byron: Manfred)


Nápoj se rozejde na všecka místa,
jež chtějí vláhu; a četné atomy tepla,
které nahromaděny nás v žaludku pálí,
rozptýlí vypitý doušek a zdusí jak oheň,
aby ten suchý žár už nežehl tělo.


V noci jsem vyšel pouze na lodžii, a to jen na chvilku, neboť jsem se brzy roztřásl zimou, což mě odradilo od zamýšlené noční procházky. Stejně byla sobotní noc (pitomej "žár sobotní noci"!), a tak bych ještě mohl někde potkat nějaké opilce...


Milencův žár může zhasit
jen totéž tělo, jež založilo ten požár.


Básník musí být v podstatě šílenec; sám si volí formy šílenosti, dávaje přednost šílenství chladu nebo žáru.


Síla ostrého vína
člověka protkne a žár se mu rozlije do žil.


Co by záleželo na bohu, jenž by neznal hněvu, pomsty, závisti, výsměchu, lsti, násilí? Jenž by snad ani neznal rozkošného žáru vítězství a ničení?
A jde-li kdo ohněm za své učení, - co tím dokáže! Žádoucnější je věru, aby z vlastního žáru vlastní učení vzcházelo!


Duše, která trpí nebo je šťastná, si ze všeho skládá přísné účty a dochází k názoru, že je to tak nutné. Ví, že by bez bouří ve stálém slunečním žáru vyprahla.
V tom marném boji jsem ztratil žár své duše i vytrvalost nutnou pro skutečný život.


Já i každé kotě vrnící vídáme tě rádi za oknem
a sluníce se v žáru tvém rázem celí oživnem.


Myšlenky člověku nalhávají, že přelstí smrt, že dosáhne jakéhosi budoucího života, zatímco ostatní tvory tu zanechá temnotám hrobu nebo ničivému žáru krematoria.
(London: Démon alkohol)


Železo roztaví oheň,
skálu rozštěpí prudké a úporné parno;
tuhost zlata se ruší a rozpouští žárem,
ledovost mědi se plameni poddá a taje.


Uchýlila se před horkem do stínu, ač sama vyvolávala svými půvaby žár.


Jak zprostíme svou duši, v níž sídlí, všech výmyslů svého ducha? Odvykli jsme si užívat ho, zůstává bez cviku uprostřed zmatku našich tělesných citů, vysychá žárem našich vášní.
(Plinius Starší: O přirozenosti člověka)


S sebou nosí Amor jen luk svůj obávaný,
dva veliké toulce mu visí z každé strany,
v nich ukryto je mnoho, přemnoho střel s háčky -
ty šípy určeny jsou všechny na hlupáčky;
a koho jen se dotkne ta střela zahrocená,
ten v mžiku ztrácí rozum a bolestí sténá,
vždyť celá jeho bytost je žárem zachvácená.


Nic bych možná nikdy nenapsal, nic bych nevydal z plodů mého nelidského ducha lidem v plen či v zlost, doufaje, že při pálení mých knih nějaké potentátované lidské nemehlo ve chvatné horlivosti brkne a svalí se do ohně, kde, blbec, uhoří nebo kde si alespoň popálí své nenechavé pracovité pazoury blbého cháma, nebo doufaje, že od slavnostního autodafé na počest mých misantropických spisů chytnou plamenem také domy seběhnuvšího se vůči mně rozhořčeného lidu, připraveného vždy k lynčování svých odpůrců, nebo že chytnou plamenem též jejich vřeštící parchanti v kočárcích, chlupy na bolestí kňučících psech a že vzplanou i jejich naleštěná červená autíčka, jež žárem toho všespalujícího ohně vybuchnou a shoří na prach!


Nechť vás chrání Ganéša barvící zemi kapkami rumělky, jež odletují od jeho chobotu, když se bláznivě točí dokola, jako by spaloval svým žárem všechny překážky!

Veselé čtyřdenní svátky sloního bůžka Ganéši!
(od 5. září 2016)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm