Plútarchos: Alkibiadés a Coriolanus

31. října 2015 v 14:43 | Misantrop |  Četba


ALKIBIADÉS

Jednou byl při křížkování zle tištěn, a tu, aby nepodlehl, přitáhl si k ústům svírající ruce protivníka, jenž ho tiskl, a byl by je prokousl. Když ho sok pustil ze sevření a řekl: "Ty koušeš, Alkibiade, jako ženy!", odvětil: "To ne, ale jako lvi!"

Když vyrůstal z chlapeckého věku, přišel jednou k jednomu elementárnímu učiteli a žádal ho o nějaký homérský spis. A když učitel řekl, že nemá nic od Homéra, dal mu políček a odešel.

Když měl Alkibiadés jeden ze svých šťastných dnů a byl provázen se vší slávou ze sněmu, misantrop Tímón se mu nevyhnul z cesty a neminul ho, jak míval ve zvyku činit u ostatních, nýbrž vyšel mu vstříc, potřásl mu pravicí a řekl: "Výborně, synu, jednáš, že se povznášíš; neboť se povzneseš na velké zlo pro všechny tyhle."

Když se ocitl v Thúriích, vystoupil z triéry1) na břeh, skryl se a unikl těm, kteří ho hledali. Ale kdosi ho poznal a ptal se ho: "Což nedůvěřuješ, Alkibiade, své vlasti?" "Ve všem ostatním důvěřuji," odpověděl Alkibiadés, "ale co se týče mého života, ani matce ne, aby snad z nějakého nedopatření nevhodila do osudí proti mně černý kamének místo bílého." Když později uslyšel, že ho obec odsoudila na smrt, pravil: "Ale já už jim ukáži, že jsem živ."

Vedl život čistě po spartsku, takže když ho vídali, jak nosí dlouhé vlasy a vousy, koupá se ve studené vodě, jí ječné placky a požívá černou polévku, nechtěli tomu ani věřit a pochybovali, zda měl ten muž kdy ve svém domě kuchaře, zda se kdy podíval na prodavače mastí anebo kdy strpěl dotknout se mílétského pláště.2)

Lidi prosté a chudé si získal tak, že začali pociťovat podivuhodnou touhu, aby jím byli ovládáni jako tyranem, a někteří to dokonce říkali.


MARCIUS CORIOLANUS3)

Největší užitek, kterého se lidem z přízně Mús dostává, je ten, že se vědou a vzděláním zjemní lidská povaha, když si působením rozumu navykne zachovávat pravou míru a odvrhne všeliké upřílišňování. Ovšem za tehdejších dob Řím vůbec nejvíce slavil tu stránku zdatnosti, která se týká činů válečných a vojenských; svědectvím toho je, že nazývají zdatnost (ctnost) jedním a týmž slovem "mužnost" - virtus - a výraz, kterým speciálně označují mužnost, je obecným pojmenováním pro zdatnost (ctnost) vůbec.

Nevyjádřil se špatně ten, kdo řekl, že člověk, který první vystrojil lidu hostinu a dal mu dary, připravil jej o svobodu.

Marcius byl vždycky přímočarý a zatvrzelý, domníval se, že být vítězem a mít vrch nade vším je venkoncem věc mužnosti.


POZNÁMKY:
1) triéra (česky trojřadka) nebo též triréma (trojveslice), antická nejobvyklejší válečná loď s malým ponorem a třemi řadami vesel po každé straně nebo nad sebou, 35-38 m dlouhá, 5 m široká; velitelem triéry (triérarchos) se v Athénách stával zpravidla ten občan, který ji dal na svůj náklad zbudovat. Posádku tvořilo 150-170 veslařů. - Pozn. vyd. & Mis.
2) mílétský plášť, plášť z jemné vlněné látky, podle Mílétu, rodiště filosofů Thaléta a Anaximena anebo historika Hekataia. - Pozn. vyd. & Mis.
3) Coriolanus, vlastním jménem Gnaeus Marcius - Plútarchos mu proti Liviovi a jiným autorům dává podle Dionýsia Halikarnasského praenomen Gaius - žil podle římské tradice na počátku V. stol. př. n. l. (životopis ovšem obsahuje mnoho anachronismů, zejména při zmínkách o ústavních formách na počátku římské republiky) - Pozn. vyd. - Srov. Shakespeare: Koriolanus (pro rozbor hry viz Misantrop: Reinlebensborn 8.). - Pozn. Mis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm