Plútarchos: Numa

23. října 2015 v 16:49 | Misantrop |  Četba


Již od přírody měl povahu způsobilou k všeliké ušlechtilosti a ještě se zdokonalil vzděláváním, snášením nehod a filosofií; zcela ze sebe vypudil nejen hanebné náruživosti duše, nýbrž i násilnost a lakotnost, jež byla u nevzdělaných národů velmi proslulá, takže pak pokládal za pravou mužnost to, jestliže někdo dovedl rozumem potlačit žádosti svého nitra. Z toho důvodu odstraňoval ze svého domu veškerý přepych a nádheru; ve svém volném čase ani nevyhledával požitky, ani se neupínal k hromadění bohatství.
Zdržoval se většinou na venkově, kde se sám procházíval v hájích bohů a prodléval na posvátných lučinách a osamělých místech.
Numa1) pravil: "Každá změna lidského života je věc nebezpečná. Komu nic potřebného neschází, ani nemusí naříkat nad tím, co má, toho nemůže pobídnout nic jiného leč zpozdilost, aby přetvořil a přeměnil obvyklý způsob života, který vyniká jistotou nad nejasnou budoucností, i kdyby do sebe neměl nic jiného."

Městský pozemek jako celek rozdělil Numa mezi chudé občany, čímž chtěl odstranit chudobu nutící k nepravostem a lid přimět k obdělávání polí, aby zároveň se zemí vzdělával i sebe. Vždyť žádné jiné zaměstnání nepřivodí tak vřelou a tak rychlou lásku k míru jako rolnický způsob života, při němž i z bojovné odvážlivosti trvá a zůstává to, čeho je zapotřebí k ochraně vlastního majetku, ale vymycuje se náchylnost k páchání křivd a k lakomosti. Proto tedy Numa rozšířil mezi občany rolnictví jako nápoj vzbuzující lásku k míru a oblíbil si je spíše jako umění vedoucí k bohatství mravů než k bohatství peněz.

Numa uvažoval takto: tělesa svou podstatou neslučitelná a tvrdá se dají sloučit roztlučením a rozdrobením a pak se pro drobnost spíše sjednocují; a proto se rozhodl, že rozdělí všechen lid na větší počet malých částí. Toto rozdělení se stalo sjednocením a smířením všech se všemi.

Věčný oheň měl být na příkaz krále Numy ctěn jako počátek všech věcí. Oheň je totiž věc v přírodě nejpohyblivější; každé vznikání je pohyb nebo je alespoň spojeno s nějakým pohybem; všechny ostatní částice hmoty, nedostává-li se jim tepla, leží nečinně a jako mrtvy a postrádají síly ohně jako duše, a když se jim této síly nějak dostane, jsou opět schopny jednat i trpět. Numa tedy jako prozíravý muž, o němž vyprávěla pověst, že obcuje pro svou moudrost s Músami, učinil tento oheň posvátným a dal jej stále udržovat jako obraz věčné síly, jež vše řídí.

Za kralování Numova se nepřipomínají v celém světě ani války, ani povstání, ani převraty, ani proti němu samému nepřátelské činy nebo závist nebo úklady nebo spiknutí občanů, ale úcta před jeho ctností vydala zřejmé svědectví a potvrzení onoho výroku Platónova, jejž se tento mudrc odvážil o něco málo později pronést o vedení státu, že pro lidi jediným ukončením trampot a běd a vyváznutím z nich je to, když se v jedno sloučí věhlas mudrce s královskou mocí, dodá sílu ctnosti a učiní ji mocnější, než je špatnost. Neboť vskutku na výsost šťastný je mudrc sám a na výsost šťastni jsou i ti, kteří poslouchají slova vycházející z úst mudrcových. A je zřejmé, že nikdo jiný nepoznal tuto zásadu lépe než Numa.

Všem spravedlivým a šlechetným mužům se zajisté dostává větší chvály v době pozdní a po smrti, neboť závist je na dlouhou dobu nepřežije, ba zahyne dříve než některý z nich.


POZNÁMKA:
1) Numa Pompilius, podle tradice druhý římský král, který vládl údajně v l. 715-672 př. n. l. - Pozn. vyd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm