Plútarchos: Solón a Publicola

24. října 2015 v 19:01 | Misantrop |  Četba


SOLÓN

Z básní Solónových lze soudit, že nebyl odolný vůči krásným chlapcům a že se nedovedl "jak pěstní zápasník" dát zmužile do boje s láskou. Kromě toho vydal zákon, který otrokům zakazoval natírat si tělo čistým olejem a milovat chlapce, neboť to pokládal za jeden z krásných a vznešených obyčejů a vyzýval jaksi lidi toho hodné k tomu, z čeho vylučoval lidi nehodné.

Miloval zřejmě moudrost, když neváhal již v pokročilejším věku o sobě prohlásit: "Stárnu a ještě se vždy mnohému přiučit chci."1) Bohatství si nevážil, ba praví dokonce, že je stejně bohat ten, kdo

jedině to má,
že mu žaludek slouží,
slouží mu nohy i dech
k ozdobě mladistvých let.

Solón se počítal spíše mezi chudé než mezi bohaté, jak vysvítá z těchto jeho veršů:

Nesčetní špatní lidé jsou bohatí, chudí třou bídu;
já bych však neměnil s nimi za dobré jméno a čest
bohatství jejich, neb čest je majetek stálý a věčný,
kdežto majetek lidský tento a onen zas má.

Anacharsis2) posmíval se prý činnosti Solónově i jeho víře, že psaným zákonem učiní přítrž nespravedlivosti a ziskuchtivosti občanů. Vždyť psané zákony se prý ničím neliší od pavučin, neboť jako ony zadrží z těch, které polapí, jen lidi slabé a nepatrné, kdežto mocní a bohatí je roztrhnou. Skutečnost dala za pravdu spíš mínění Anacharsidovu než nadějím Solónovým. Anacharsis řekl prý také, když se zúčastnil shromáždění lidu, že se diví, že u Řeků moudří sice řeční, ale nevědomci rozhodují.

Když přišel Solón do Míléta k Thalétovi, divil se prý, že se Thalés vůbec nestará o to, aby se oženil a měl děti. Thalés tehdy mlčel, ale za několik dní navedl jakéhosi hosta, aby řekl, že se právě vrátil z Athén a že tam měl jakýsi jinoch, syn slavného muže, pohřeb. Solón byl tak poděšen, že sám napověděl cizinci jméno; ptal se ho totiž, zda nebyl zemřelý synem Solónovým. Když muž přisvědčil, začal se Solón bít do hlavy a vůbec se choval a mluvil tak, jak činívají lidé v hlubokém zármutku. Thalés ho uchopil za ruku a s úsměvem pravil: "To mě právě, Solóne, odrazuje od toho, abych se ženil a měl děti, co i tebe drtí, ačkoliv jsi jedním z nejzmužilejších. Nermuť se však pro tuto zprávu. Není totiž pravdivá."
Pošetilý a zbabělý je však ten, kdo se zříká vlastnictví potřebných věcí jen proto, že má strach, aby je neztratil; tak by se totiž člověk nemohl radovat, ani dostalo-li se mu bohatství, slávy nebo moudrosti, ze samého strachu, aby nebyl o ně oloupen. Je to totiž slabost a ne láska, jež přináší lidem, kteří se neučí čelit osudu rozumem, nemírný zármutek a vzbuzuje v nich strach. Mají-li to, po čem touží, nedovedou se z toho radovat, neboť budoucnost v nich ustavičně vzbuzuje bolestnou úzkost a strach, že ztratí předmět své lásky.

Nejvíc vytýkali Solónovi jeho přátelé, že si ošklivil samovládu již pro pouhé její jméno. V básni pak praví:

Nikdy moc tyrana jsem nechtěl,
čímž bych zhanobit moh své čestné jméno a pověst,
nijak se nemusím hanbit; tak myslím že vítězství získám nad všemi lidmi.

Prvním činem Solónovým bylo, že zrušil všechny Drakontovy zákony kromě těch, které se týkaly vraždy. Učinil tak pro jejich krutost a přísnost trestů, které stanovily. Téměř na všechna provinění byl totiž stanoven trest smrti, takže musil zemřít i ten, kdo byl souzen pro zahálku, a kdo ukradl kousek zeleniny nebo ovoce, byl potrestán stejně jako ten, kdo se dopustil svatokrádeže nebo vraždy. Proto se stal později Démádés3) proslulý svým výrokem, že zákony Drakontovy jsou psány krví, ne inkoustem. Když se Drakonta4) ptali, proč stanovil na většinu provinění trest smrti, odpověděl prý, že si podle jeho mínění malá provinění zaslouží tento trest, pro velká že nemá většího trestu.

Chválen bývá Solónův zákon, jenž zakazuje mluvit špatně o mrtvém.5)
Vydal také zákon odstraňující výstřelky při smutečních slavnostech. Odstranil zvyk drásat si při pohřbu tváře a tlouci se v prsa, zpívat žalozpěvy a naříkat při pohřbívání cizích lidí. Zakázal při pohřebních obětech obětovat vola, dávat zemřelému s sebou do hrobu víc než tři oděvy a přistupovat k cizím náhrobkům jindy než při pohřbu. Většinu z toho zakazují i naše zákony, kromě toho však ještě stanoví, že ti, kdo si takto počínají, mají být trestáni od gynaikonomů,6) poněvadž se ve svém zármutku dávají unášet zženštilými city a dopouštějí se poklesků, které nesluší mužům.

Nejpodivnější jsou snad ty zákony Solónovy, které se týkají žen. Kdo totiž přistihl cizoložníka, směl ho zabít; za únos a znásilnění svobodné ženy stanovily však tyto zákony jen pokutu sto drachem.7)

Solón řekl mnoho podobného tomu, co čteme v jeho básních:

Hledíte na jazyk jen a na řeči pochlebníkovy,
každý jedinec z vás jde v liščích stopách, však jste-li
v hromadě, jest váš duch jalové prázdnoty pln.

A skládal básně, v nichž činil Athéňanům výčitky:

Jestliže stihl vás žal jen pro vaši povahu špatnou,
nesmíte na bohy přec svalovat tento svůj hněv!
Sami jste ochranou svou přec povznesli mocné ty muže;
proto vás postihla teď neblahé poroby tíž.


PUBLICOLA

Tvrdostí nazývali Brutovu8) nesmiřitelnost vůči špatným lidem, příjmení "prostoduchý" se nezbavil ani později, neboť, jak se zdá, předstíral po dlouhou dobu hloupost, aby byl bezpečen před tyrany.
Jeho hněvivě zachmuřená tvář se nezachvěla soucitem. Buď byla totiž jeho ctnost tak silná, že zbavila jeho duši všeho citu, nebo bylo jeho utrpení tak velké, že ji úplně otupilo. Ani to ani ono není však nic nepatrného ani lidského, nýbrž buď je to božské, nebo zvířecí. Spravedlnost však žádá, abychom posuzovali tohoto muže spíše podle jeho slávy, než abychom nedůvěřovali jeho ctnosti pro svou vlastní slabost.

Římané v té době neužívali ještě mnoho peněz, nýbrž jejich bohatství bylo ve stádech bravu a skotu. Proto se jmění dodnes nazývá peculium od slova pecus (dobytek) a na nejstarší mince razili podobu býka, ovce nebo vepře. Také svým synům dávali jména Suillus, Bubulcus, Caprarius a Porcius; kozy se totiž nazývaly caprae a selata porci.

"Konsule, tvůj syn onemocněl a zemřel." Tato zpráva zarmoutila všechny, kdo ji slyšeli. Horatius9) se jí však nedal nikterak přivést z míry a odpověděl jen: "Hoďte tedy mrtvého, kam chcete, já se zármutku neoddám." Pevnost tohoto muže je obdivuhodná.

Výrok Epicharmův10) vůči marnotratníku:

Nejsi lidumil, nejsi; jsi chorý, a proto rád dáváš.


SROVNÁNÍ SOLÓNA A PUBLICOLY11)

Vlastní zásluhou Solónovou je prominutí dluhů, čímž nejvíc upevnil svobodu občanů. Nic nejsou totiž platny zákony, které dávají rovnost všem, jestliže chudí tuto rovnost pro dluhy ztrácejí, tam však, kde chudí zdánlivě požívají největší svobody, totiž u soudů, úřadů a při veřejných poradách, nejvíc otročí bohatým, neboť zde jim bohatí poroučejí a oni jim musí sloužit.


POZNÁMKY:
1) "Stárnu a přitom se stále učím." Solón tento verš ve stáří často opakoval. V jistém smyslu bych ho mohl říci i já o svém stáří, ale je to opravdu smutné poznání, jaké jsem po dvacet let zkušenostmi nabýval - to už je lepší nevědomost. Mládí je doba se moudrosti učit, stáří zase čas ji uplatnit. (viz J. J. Rousseau: Sny samotářského chodce) - Pozn. Mis.
2) Anacharsis, jenž prý se stal přítelem Solónovým, byl skythský mudrc z královského rodu. - Pozn. vyd. - Srov.: "Lúkiános ve svém dialogu Anacharsis neboli O tělesné výchově nechává promlouvat státníka Solóna, jenž vysvětluje cizinci Anacharsidovi, proč se Řecko stalo velmocí pomocí pěstování múzických umění, zdokonalování duše a hlavně díky výchově k tělesné zdatnosti pro případ vedení války." (Misantrop: Zápisník mrtvého muže) - "S touto vrozenou intelektuální výbavou bych byl před oním kletým rokem 1774, kdy ta nechutně tlustá a fertilní prasnice Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, široko daleko nejučenějším titánem moudrosti jako onen "moudrý barbar" Anacharsis, pololegendární člen tzv. "sedmi mudrců". (Misantrop: Rakovina na kůži Země) - Pozn. Mis.
3) Démádés, athénský politik a řečník, zastánce makedonské politiky a protivník Démosthenův, zemřel r. 319 př. n. l. - Pozn. vyd.
4) Drakón, athénský archont (viz pozn. 1 v kapitole Lykúrgos), jenž sepsal zvykové právo asi r. 624 př. n. l. - Pozn. vyd. & Mis. - Od Drakónta a jeho zákonů proslulých velkou přísností je odvozen výraz "drakonický" (řidč. drakónský) pro něco velmi přísného, tvrdého, krutého a neúprosného. - Pozn. Mis.
5) Srov. latinské rčení De mortuis nil nisi bene. - Pozn. Mis.
6) gynaikonomové, tj. dohlížitelé nad mravy žen, měli ve své úřední kompetenci vystupovat proti přílišné nádheře. - Pozn. vyd.
7) drachma, stříbrná řecká mince (též jednotka hmotnosti) o váze 4,36 g, jíž se od III. stol. př. n. l. blížil hodnotou římský denár, jímž byl později kurs drachmy zcela vyrovnán; slovo "drachma" mělo původně význam "hrst". - Pozn. vyd. & Mis. - Drachma byla v klasických Athénách denní až dvoudenní mzda kvalifikovaného řemeslníka a z ní se slušně uživila i jeho rodina. - Pozn. Mis.
8) Lucius Iunius Brutus, podle tradice první konsul v Římě r. 510 př. n. l.; Brutové: Tímto jménem označovali římští republikáni ty, kdož bojovali proti samovládě jako kdysi L. Iunius Brutus, jenž se podle pověsti přičinil o vypuzení krále Tarquinia Superba. Poněvadž příd. jméno "brutus" znamená v latině "prostoduchý, hloupý", vyprávěla římská tradice o tom, že se onen dávný Brutus, aby nevzbudil podezření, vydával dočasně za duševně omezeného. Toho později využil Caesar, když své politické odpůrce označil za Bruty a Kýmské, chtěje tak dát najevo, že jsou to pro něho muži hloupí a prostoduší; obyvatelům maloasijského města Kýmé se totiž Řekové rádi smáli jako lidem těžko chápavým. - Pozn. vyd.
9) Marcus Horatius (zvaný Pulvillus = "krásná kštice"), spolukonsul s Publicolou v l. 509 a 507 př. n. l. - Pozn. Mis.
10) Epicharmos ze sicilských Megar vynikl na počátku V. stol. př. n. l. jako autor veselých sicilských dramat. - Pozn. vyd.
11) Publicola či Poplicola, byl podle římské analistické tradice poprvé konsulem r. 510 př. n. l. Pro převyprávěné části z tohoto jeho životopisu viz Starověké báje a pověsti: Hrdinové. - Pozn. vyd. & Mis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm