Praxe je šedivá

2. října 2015 v 13:18 | Misantrop

Naučná stezka je udělaná docela dobře; provází přírodumilovného výletníka samými významnými a pozoruhodnými lokalitami, jako jsou tůňky, meandry, studánky, lesy, panoramata, aleje a podobně. Po stezce je rozmístěno několik naučných tabulí, psaných s důrazem na ekologickou výchovu, což je sice chvályhodná snaha, ale tato zelená teorie v praxi stále ještě zoufale šedne.
Ekologická teorie je sice krásně zelená, avšak praxe zůstává jako vždy šedivá.


Reformátor je obsedant, a proto se mu dovoluje pouze teoretizovat; jakmile chce přejít do praxe, vyčíhat ho a odstřelit jak psa.


Dal jsem se unést myšlenkou osvícené a ctnostné byrokracie, ale zatím se v praxi ukazuje, že jsme všichni... trošíčku podlí!


Legitimní pořádek je právě tak pochybný jako revoluce, lépe, praxe legitimního pořádku je právě tak odporná jako praxe jakékoli revoluce.


Totalitní praxe přešla plynule z politické roviny do pracovní.
Ovšem udělat ze světa jeden velký koncentrák nebyla jen praxe takzvaných totalitních režimů: také liberálně demokratická první československá republička tatíčka Masaryčka zaváděla pracovní povinnost a dokonce i lágry nucených prací pro lidi, kteří přitom nebyli vůbec žádní zločinci! A kdyby se například s cikány zacházelo dnes jako tehdy, to by bylo křiku!


Člověk, jehož nikdy z očí se neztrácejícím úběžníkem chce být celá věčnost, musí v praxi slevovat jak stárnoucí prostitutka.


Spoléhat na cit je téměř nemožné; praxe jej otupuje a z jeho periodického obnovování dělá obyčejnou, téměř neznatelnou součástku života.


Snad je náboženství v nejhlubší podstatě člověkova neschopnost. Má být esencí člověka a v praxi je manifestací neschopnosti skutečné lidskosti.


Když každý problém, zádrhel a hlavolam, jež přináší denně životní praxe, když všechno dokážu vyřešit svou nadprůměrnou silou, rychlostí a inteligencí, pak si ani nepřipadám jako úplný otrok.


Na ženské logice je nejsvízelnější ta vlastnost, že uniká, že je nereprodukovatelná. Každý muž by o tom dokázal snést spoustu příkladů ze své praxe; druhý den ne a ne si vzpomenout, co ona to - ale hlavně, jak to řekla, a když se jí člověk zeptá, ona na tuto otázku zásadně neodpovídá přímo, nýbrž ihned začne tu věc zaplétat, takže muž vstane a odchází do hospody.


Jediné možné soužití mezi mužem a ženou je milenecká praxe, tedy svobodně přepychový styl.


Tento věčný a neřešitelný problém s lidskou společností jsem již dávno vyřešil radikálním odklonem od ní, když jsem si uvědomil a do praxe uvedl jednoduchou rovnici: ABSOLUTNÍ SAMOTA = ABSOLUTNÍ SVOBODA.


Codenní praxe není určena svobodou, ale nutností, vyznačena ne solidaritou, ale skrytým, o to zákeřnějším bojem všech proti všem, přáními, těžko tutlanými, aby druhý utrpěl neúspěch, dostal rakovinu, uvolnil místo..., jakápak láska k bližnímu, natožpak k nepřátelům...
Oslov je vesele, zaplav dobrou vůlí, dělej jim ústupky, traktýruj jak vůbec možno nejnoblesněji, tj. humorem, vsjo rovno: zas a nanovo, a to v době co nejkratší, navrátí se ke svým podvodům, ke své nejvlastnější životní praxi, tj. totální lži, a tobě se jaksepatří odmění.


Když se domílá, nejvíc rumpluje.
(Přísloví z mlynářské praxe může se vztahovat i na lomozně dokonávající civilizaci.)


Byly doby, kdy chudoba znamenala ideál uskutečňovaný v praxi. Půda skýtala veškeré potřeby těm, kdo z ní žili; každý sedlák byl z velké části svým vlastním řemeslníkem, pekařem, zelinářem. Byla to společnost, pro kterou měly peníze dosud poměrně malý význam. Lidé je většinou skoro ani nepotřebovali. Své zboží směňovali přímo - domácí potřeby vlastní výroby a plody štědré země - a tak neměli zapotřebí vzácných kovů, za něž se zboží kupuje. Ideál chudoby svatého Františka byl tehdy uskutečnitelný, protože dával za příklad způsob života, jenž se nikterak nelišil od skutečného života jeho současníků z nižších vrstev. Svatý František vyzýval jednotlivce, kteří nežili z práce svých rukou nebo měli úřední funkce - tedy ty, kdo byli živi hlavně z peněz - aby se živili tak jako jejich bližní z nižších vrstev, to jest přímo věcmi. Ovšem dnes je tomu docela jinak! Dnes vládne dělba práce, žije se jen z peněz, ne ze skutečných věcí, prodlévá se v abstrakcích, ne v reálném světě tvorby.
Chcete-li se zbavit industrializace, musíte se vrátit tam, odkud jste vyšel. To znamená, že musíte pobít polovinu veškerého množství mužů a žen, co jich je na světě. Tohle by sub specie aeternitatis nebo i jen historiae možná bylo znamenité. Ale sotva to může být cílem politické praxe.


V theoretických otázkách je snadné usvědčit nevědomého z omylu, ale v otázkách životní praxe se člověk nedává přesvědčit a toho, kdo nás usvědčil z omylu, nenávidíme.
Lidé si z nás dělají posměch, užívajíce v praxi všech údajů přírody, ale v theorii je popírajíce.


Justiční omyl je při nynější soudní praxi snadno možný a může k němu dojít jedna dvě. Lidé, kteří mají k cizímu utrpení úřední, erární vztah, jako soudcové, policajti a lékaři, se postupem času a silou zvyku zatvrzují do té míry, že i kdyby chtěli, nedokážou mít ke svým klientům jiný vztah než formální.
(Čechov: Pavilón č. 6)


Jen tak po indicku si sednu jako jogín se zkříženýma nohama a medituji, to jest na nic nemyslím a vnímám jen blahodárné duchovní působení přírody na mou mysl. Taková zdánlivá nečinnost duše i těla je někdy velmi příjemná a začasté i velice prospěšná. Někdy při tom mívám i drobné poruchy vědomí, přerůstající až v pocity neskutečna a levitace, jako po požití psychotropní drogy. Tak popisují svou duchovní praxi mnozí jogíni a poustevníci.
Musím také pohnout s tím Himmlerem. Někdy je docela odporné číst s jakým nestydatým pokrytectvím se tu kritizuje a odsuzuje to, co dělali v "milovaném" Sovětském svazu také a co se stalo běžnou praxí vládnutí též u nás po takzvaném "osvobození". Ba kritizují se tu a odsuzují i ty věčně platné principy moci, jež nepřestaly platit ani dnes, v současné "liberální demokracii" po konečném globálním vítězství mezinárodních "pokrokových sil" totálně zbolševizovaného a zfašizovaného světa.


O džinismu se Bondy například zmiňuje jen letmo a jen z úzkého hlediska teoretického, nikoli z hlediska džinistické praxe, která je na džinismu nejzajímavější, tak jako je vůbec praktická filosofie vždy zajímavější a důležitější než pouhá filosofie teoretická, a vůbec ho zajímá spíše tvoření systémů, škol, kategorií a nauk, tedy právě ty mnou kritizované a odmítané (odvrhované!) výplody chorobných mozků; zajímá ho tedy jen to, co je na filosofii nejméně důležité a co je na ní zároveň i nejnudnější; školská "filosofie" zajímá ho více než pravá filosofie praktická. O ní je pohříchu známo jen málo, protože právě ti největší a nejlepší filosofové nejsou známí. Známé a slavné jsou jen velké huby. Mlčenlivý filosof přírodní, praktický, je poustevník, vanaprastha, který jen sedí v lese, sám a sám, nahý, hubený na kost a skrývající se před světem. Jak ten by mohl dosáhnout věhlasu a překřičet, přehádat, přechytračit "filosofické" velké huby?


Buddhistické texty mě příliš neoslovují, ani buddhistická praxe, ale s hudbou ve sluchátkách, uprostřed tiché liduprázdné přírody, mám k buddhistickým cílům velmi blízko, ba blíž než bez hudby.


Čekal jsem marně až do konce, že se někde objeví nějaká poznámka, neřkuli celá kapitola o etice člověka ke zvířeti. Je zajímavé, že východní náboženství jsou toho také plná v praxi, ale v teorii, ve spisech, se o tom příliš nepíše a nevyzdvihává se to jako morální problém.


Soustrastí se život popírá, činí zavrženíhodnějším - soustrast, toť praxe nihilismu.


Jako v každém cechu i u myslivců platí pravidla psaná a nepsaná. Ta psaná pravidla se samozřejmě nedodržují a běžně se obcházejí, zatímco pravidla nepsaná se dodržují bez výjimky všude. To znamená, že myslivci v souladu s nepsaným zákonem svého vražedného cechu běžně vybíjejí chráněné nebo dokonce reintrodukované druhy zvířat, střílejí mladé nebo hájené živočichy, nechávají lovecké psy "pohrát si" s chyceným, poraněným a dosud živým "úlovkem", kladou otrávené návnady, používají zakázaných prostředků lovu, jako jsou noční lovy v autech s rozsvícenými reflektory, používají zakázané zbraně a nepovolené střelivo, používají živé zvířecí návnady, čelisťové nášlapné pasti, dále sklapovací pasti, kde lapená zvířata umírají strachy nebo vysílena hlady po mnoho dnů i týdnů než je vysvobodí rána "z milosti" jejich konečně se dostavivšího kata; viděl jsem dokonce i nefalšovaná "pytlácká oka", drátěné smyčky, jež se mohou procházejícímu zvířeti zadrhnout do nohy nebo do hrdla až natolik, že mu to doslova amputuje nohu nebo prořízne krk. Viděl jsem už také zvířata škaredě postřelená, s ustřelenými pahýly noh, utýraná k smrti, například dravého ptáka ukřižovaného pomocí rezavých hřebů ke stromu, na němž si troufl bez povolení úřadů postavit hnízdo a vyvést mláďata, nyní i ona zahubená, hořce zašlapaná do země krutou botou bouchalovou. A tak dále, a tak podobně. To všechno je běžnou praxí myslivců.


Bacon předpokládal, že jednou budou díky sluneční energii možné lodi bez veslařů, kočáry bez koní a létající stroje.
O mnoho se nespletl; jen širší uplatnění slunečního pohonu v praxi chybí. Nu, pročpak asi, nadnárodní těžařské a olejářské firmy? Slunce totiž svítí zadarmo, pořád a pro každého, že? A to by nešlo tak jednoduše zpeněžit. No však vy jistě nakonec přijdete na to, jak ukrást i to Slunce, když jste nám už ukradli a poplenili Zemi!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm