Přítomnost je ve všem stejná

11. října 2015 v 14:20 | Misantrop

Přítomnost je ve všem stejná a ztracená nám nenáleží. I nejdéle žijící i nejdříve umírající ztrácí stejné, neboť je to právě jen přítomnost, jíž může pozbýt, vždyť přece má jenom ji, a co nemá, to nemůže ztratit.


Žijeme-li svrchovaně, je představa smrti nemožná, neboť přítomnost již není podřízena nárokům budoucnosti.


De v troskách přítomnost mučí.


Největší ztrátou života je odklad, ten připraví člověka o nejbližší den, ten mu vezme přítomnost slibem budoucnosti.


Potřásá hlavou a vzdychá letitý rolník
více než dříve, co potu zas nadarmo prolil,
a kdykoli s minulou dobou svou přítomnost vlastní
porovná, nejednou velebí blahobyt otcův.


Jedině přítomnost je reálná a jistá; naopak budoucnost dopadne téměř vždy jinak, než myslíme.


Pludkův "román" Takových tisíc let je spíš novela než román. Nicméně skutečně jsem v tom fiktivním obraze světa po vítězství nacistického Německa nalezl něco ze žhavé přítomnosti! A to debilin, který si občané píchají do žil, aby šli vesele do práce, do války, do plynových komor. Ovšem takový debilin je ve skutečném světě zbytečné extrahovat kdoví z čeho, vyrábět a intravenózně aplikovat. Takový debilin je totiž trvale přítomen v krvi obyčejných lidí. Jen mně se ho jaksi nedostává...


Ženy stále jen lpí na přítomnosti. Rozum je totiž to, co činí, že člověk nežije jen stále v přítomnosti jako zvíře, nýbrž přehlíží též minulost a budoucnost a uvažuje. Pro jejich slabý rozum působí na ně přítomnost, názornost a přímá skutečnost tak mocně, že proti tomuto tlaku zřídkakdy něco podstatného zmohou abstraktní myšlenky, platné zásady a pevná předsevzetí, vůbec zřetel k minulosti a budoucnosti, k věcem nepřítomným a vzdáleným. Než ať z tohoto stavu vyplývají četné nevýhody, jedno je při tom přece dobré, že žena žije v přítomnosti více než my, a proto, je-li jen trochu snesitelná, užívá jí lépe, čerpajíc z ní onu veselost, ženě vlastní, které potom užívá k osvěžení, a je-li třeba, též ku potěše muže zavaleného starostmi.


Jednou, v silnější době, než je tato zpuchřelá, o sobě pochybující přítomnost, musí přece přijít vykupující člověk velké lásky a velkého opovržení.


Andrej Jefimyč se opírá o lenoch židle a zavírá oči, aby chvíli přemýšlel. A pod vlivem pěkných myšlenek vyčtených z knihy se zničehonic zadívá na svou minulost a přítomnost. Minulost se mu protiví, radši na ni nevzpomínat. Jenže v přítomnosti je totéž co v minulosti.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Ona je duchovní barbar. Samá duše a ten příští život. Žádná přítomnost, žádná minulost, žádné tělo, žádný intelekt. Jen duše a to příští, a prozatím rezignace. Může být něco barbarštějšího? Měla by se bouřit.


U geniálních individuí je živost až k neklidu, přičemž přítomnost jim zřídka může dostačit, protože ta jejich vědomí nikdy nevyplní. Z toho vyplývá ono úsilí bez odpočinku, ono neustálé hledání nového a sledování vznikajících objektů. Zatímco obyčejný pozemšťan zcela vyplněn a uspokojen obvyklou přítomností, sleduje ji a všude hledá sobě rovné, ono zvláštní zpohodlnění ve všedním životě, které je géniovi odepřeno.
Geniálnímu člověku mizí z očí souvislost věcí. Jednotlivý objekt jeho nazírání, nebo jím nadměrně živě uchopená přítomnost, se jeví v tak jasném světle, že ostatní články řetězu, k němuž patří, se tím zatemňují a z toho právě vzniká fenomén, který má velkou podobnost se šílenstvím. Potom se zdá být pod vlivem jedině jemu viditelného duchovního světa, před nímž se všechna ona názorná přítomnost rozplývá jako fantom.


Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost, a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.


Je jako neodbytný pojišťovák, tenhle prodejce Biblí s pohnutou minulostí a žádnou budoucností. V přítomnosti se chová jako normální lidské hovado a těmi Já, jak již ctěný čtenář ví, pohrdám nejvíc.


Honzík nevynechá jedinou příležitost, aby nám nepřipomněl, jací byli nacisté hloupí, duševně zvrácení, bezcharakterní, pokrytečtí a práce se štítící. Ale to je, myslím, v povaze každého politika, najmě současného a zvlášť komunistického, jak v minulosti, tak i v přítomnosti.


Hitler byl bezesporu vizionář - člověk, který stejně jako dobře a ostře viděl svou přítomnost, viděl jasně i do budoucnosti.
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)


Úspěch a význam politika spočívá výhradně v přítomnosti a není existenční pro jeho potomstvo. Tyto malé mozky to také moc neruší; stačí jim to.


Dnešek není žádná poetická přítomnost. Na básničky není čas. Na nic není čas.


Minulá pošetilost zřídka osvětluje lidem jejich pošetilou přítomnost.


"Jakže?" vykřikl Leandro Perez, "démoni neznají budoucnost?"
"Ovšem že ne," řekl ďábel; "lidé, kteří si to o nás myslí, jsou strašní hlupáci. A hadači a věštkyně taky vykládají jen samé pitomosti a napalují všecky ty vznešené dámy, které se jich chodí ptát na budoucnost. Známe pouze minulost a přítomnost."


Protože budoucnost ovládá přítomnost, je tedy jejím pravým původcem, jako to vidíme ve vzrůstu každého zvířete. Ano, vzrůst znamená to, že budoucnosti slouží přítomnost, a tato je tedy jejím obrazem.


Ať už minulost mohla snad poskytnout cokoli, Conway nacházel štěstí v přítomnosti.


Minulost pro mne musí přestat existovat, aby nebránila novým dojmům v usídlení se v přítomnosti. O budoucnost není třeba se starat, jestliže je vždy postaráno o přítomnost.
Budoucnost je jen pokračování přítomnosti.
Moje přítomnost není založena na starostech o peníze a když se nezměním, pravděpodobně nebude taková ani moje budoucnost.
Vina je přepych minulosti a Já, pro samou starost o přítomnost, si tenhle přepych nemůžu časově dovolit.
Nadchází čas rozhodnutí. Ten čas je obsažen v minulosti, v přítomnosti a v budoucnosti. To rozhodnutí už bylo učiněno.


Láska k člověku se zkrátka nepotvrzuje jako správná a účelná. Vyvracejí ji sterými důkazy prožitá zkušenost i právě zažívaná přítomnost.


I lsti a přestrojení bude dnes ještě zapotřebí, aby se člověk sám udržel, udržel ve výši, uprostřed strhujících, nebezpečných proudů doby. Každý pokus snésti to v přítomnosti a s přítomností, každé přiblížení k lidem a cílům dneška musí odpykat jako svůj vlastní hřích.


Pro mne neexistuje dilema, jestli mám litovat víc lidi, nebo zvířata. Nejvíc lituji sám sebe. Až potom zvířata a úplně naposledy lidi, jestli vůbec. Neboť lidská pakáž žije přítomnou chvílí jen málokdy a svoje utrpení se buď snaží přemáhat, místo toho, aby je vykořenila, nebo je pokládá za dar nebes a k smrti má vlažný poměr, protože věří v posmrtný život, kdežto zvířata trpí a umírají pouze v přítomnosti, poněvadž jenom přítomností žijí a utrpení a smrt jsou pro ně skutečné, to znamená "zlé". Proto když už mám někoho litovat, budou to především zvířata - lidé jsou v rukou božích, netřeba být k nim citlivý.


Nemohu vystát přílišné zření do budoucnosti, která je vždy nejistá, na úkor jisté přítomnosti.


Tři minuty se mnou, to je jako kdyby sis podepsal kontrakt s hrobníkem. Když ve tvém mozečku vzklíčila myšlenka na to, že strávíš chvilku se mnou, hned už existuješ víc v minulosti než v přítomnosti.


Příběh z budoucnosti, pečlivě odpozorován z přítomnosti. Poznáváte v něm sami sebe a svou dobu, již vychvalujete jako pokrokovou a nejlepší možnou? Mýlíte se. Idiotů přibývá, protože čím větší blbec, tím víc má harantů. Všude plno odpadků, plno lidí, ve všem pravopisné chyby, lidi jsou jako zfetovaní, všechny zajímá jen sex, žrádlo a násilí, místo vody ("myslíš tu ze záchoda?") chlemtají jakousi nevábně vyhlížející zelenou limonádu ("Má elektrolyty."), jíž kropí i pole, a podobně. Horší se všechno.
(Misantrop: Komentář k filmu Absurdistán)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm