Sbohem, světe!

26. října 2015 v 14:13 | Misantrop

Sbohem světe! Neboť tobě nelze důvěřovati a ničeho se od tebe nelze nadíti!
Sbohem, světe! Neboť ty nás zajímáš a nedáváš nám nazpět svobodu, poutáš nás a nikdy nás nerozvazuješ.
Sbohem, světe! Neboť v tobě nikdo není jmenován svým pravým jménem; lstivý žvanil a kecal je nazýván výmluvným a tichý člověk bláznem nebo fantastou a člověk jemnocitný pomatencem, takže nám prodáváš neřád za zboží dobré a zboží dobré za neřád!
Sbohem, světe! Neboť každého svádíš: ctižádostivci slibuješ slávu, nespokojenci změnu, šplhavci knížecí přízeň a úřady, lenochu poklady, obžerům a chlípníkům radosti a rozkoše, mladým dlouhý život.
Sbohem, světe! Neboť v tvém paláci není příbytku ani pro pravdu, ani pro věrnost.
Sbohem, světe! Neboť nikdo není s tebou spokojen; je-li chud, chce míti statky; je-li bohat, chce míti více.
Sbohem, světe, ó mrzký, zlý světe, ó páchnoucí, bídné maso.
Proklet budiž den, kdy jsem se na tobě, zlý, krutý světe, zrodil!


"Nehněvej se, drahá matko! Sbohem! Schovej si tyto vlasy, jedinou památku na mne. Buď sbohem i ty, má sestro Chalkiopo! Odcházím daleko od vás! Nezapomeňte na svou Médeiu!"


Táhl mě vír a ve mně to křičelo: Sbohem, sbohem, sbohem.
Sbohem, kluku! To je ale omyl, myslet si, že se dá dospělost odložit na neurčito. To je ale omyl.


Jakmile Alkyoné spatřila koráb, pojala ji hrůza a vytryskly jí slzy. Objala vřele svého chotě a se smutkem v očích se s ním loučila: "Buď sbohem, můj drahý!" pravila a zhroutila se v mdlobách na zem.


Netřeba mi elixíru či rudého nefritu
Nyní mohu smýt prach z tváře, marností se vzdát
V dokonalém souladu v tu chvíli se vším, co miluji
Navždycky chci světu lidí sbohem dát!


"Vy všichni přítomní i nepřítomní přátelé, buďte pozdraveni! Sbohem!"
Po těchto slovech podal Kýros všem ruku, zahalil se a zemřel.


V duchu jsem pociťoval opravdovou radost, když jsem viděl vpravo i vlevo všechny své známé a kamarády, jak den co den chodí do práce, kopou a ořou, kdežto já si svobodně vykračuji do širého světa. Dával jsem těm ubožákům na všechny strany hrdě a spokojeně sbohem, ale nikdo na to valně nedbal.


Oba se měnili v stromy. Již měli i koruny, ale tvář a ústa byla ještě nezměněna. A tak, dokud bylo možno, ještě spolu mluvili a nakonec pronesli současně jeden k druhému: "Buď sbohem, choti!" Jakmile vyslovili tento poslední pozdrav, ústa obou současně zmlkla a přešla v kůru stromu.


Nenadál jsem se ani a najednou jsem stár
S radostí hledím teď, jak jarní vánek se vrací
Smutno mu sbohem dát, prozatím se z něho těším


Tak tedy věčné sbohem, zahrádko, má bývalá "poustevno" zašlých dobrých časů! Stýskat se mi nebude, leč vzpomínky na to dobré, co jsme spolu prožili, ty zůstanou.


Chceš-li se však mermomocí provdati, vezmi si blázna, neboť moudří lidé vědí předobře, jaké vy z nich netvory děláte! Do kláštera jdi, a to honem! Sbohem!
(Shakespeare: Hamlet)


Tisíc jar
Přešlo kolem něj
Sbohem již říkal tolikrát
A když jej duchové zavolali
Aby navždy, navždy zůstal
Lesní duch se z něho stal


SUPREMUM VALE (Ovidius, Proměny 10,62)
Poslední sbohem
Z příběhu o Orfeovi a Eurydice. Když se při návratu z podsvětí Orfeus otočil, Eurydika mu s těmito slovy navždy zmizela. Užívá se při loučení se zesnulými. Srov.: Už chybělo jen málo kroků, aby spatřili stromy před vchodem do podsvětí. Orfeus napjal sluch a zalekl se. Jde sám. Neslyší kroky své ženy. V té chvíli si neuvědomil, že za ním kráčí jen beztělý Stín, který teprve na světě dostane zas tělo. A jak se ulekl, zda snad Eurydiké po tak dlouhé cestě nezemdlela a neklesla, ohlédl se po milované duši pln lásky a obav o ni. Ale v tom okamžiku, kdy se ohlédl, Eurydiké zmizela. Marně po ní vztahoval ruce, aby ji zachytil a objal. Sotva zaslechl její poslední sbohem, které mu dolétlo k sluchu jako vánek (Starověké báje a pověsti, Orfeus a Eurydiké).


Pronášely se řeči. Velebily jeho osvícenost, jeho poctivost, jeho štědrost a dokonce i jeho mlčení ve funkci zástupce lidu, neboť nebyl-li řečníkem, měl zato ony závažné vlastnosti stokrát cennější atd.... se všemi příslušnými floskulemi: "Předčasný skon - věčný žal; - druhá vlast - sbohem, či spíše nashledanou!"
Hlína promíšená kamínky dopadla; a už se o něm na světě nemusí mluvit.


Používáte zastaralá citoslovce z dob náboženského temna (sbohem, bůhví, ježišmarjá apod.) a ani si to neuvědomujete; ani nevíte proč.


Vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.
(Shakespeare: Sonet 66)


A co znamená dát sbohem rychlému koni a lovu? Konec života a začátek přežívání.


Při pití mnohém, rozum buď sbohem.


Ať miluji ženu sebevášnivěji, když mi dá najevo, že se s ní mám oženit - sbohem lásko.


Smlouvu mám do konce roku - a pak tradá! Sbohem otročino, vítej svobodo!


Ještě 20 a půlkrát... - a nerozloučím se na vrátnici jako vždy slovem "nashledanou", nýbrž "sbohem na věčné časy a nikdy jinak".
Ještě 18 a půlkrát a pak sbohem a plivanec!


Neplačte! Krátké sbohem! Mnohohlavé hovado trká.
(Shakespeare: Koriolanus)


Tu zvolá myš venkovská: "Nemusím přece
takhle já žít! Nuž sbohem! Můj lesní venkovský úkryt,
bezpečný před nástrahami, mě odškodní za skrovnou vikev!"


Sbohem! vám, kdož jste v malém či velkém kruhu tak často mne už k zoufalství dovedli hnát.
Politizujte jen a přemílejte si fráze.
(Goethe: Římské elegie)


Já, zdeptán příkořím a zrazen vším a všemi,
dám sbohem této zlé, lží zamořené zemi
a naleznu si kraj, ne ovládaný zlem,
kde bohdá ještě lze být čestným člověkem!
(Molière: Misantrop)


Sbohem! Odcházím se nadýchat vánku na skalách; neboť mé napolo udušené plíce hlasitě volají po klidnější a ctnostnější podívané, než poskytuješ ty!


Alavidá! Sbohem! Loučím se navždy.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm