V službách Múz

8. října 2015 v 13:59 | Misantrop

Teď utište se v úctě, jsem v službách Múz
a písně dosud neslýchané
hodlám zpívat.
(Horatius: Ódy)


Je třeba hlavně odpočinku, tichých míst, příjemných plání, jasné oblohy, bublajících pramenů a duševního klidu, mají-li i Múzy sebevyprahlejší projevit svou plodnost a dát světu potomstvo, které by ho naplnilo údivem a radostí.


Oč usiluješ Múzo? Ne, nesnaž se
o rozmluvách bohů zpívat:
mohutnost slova by v písni slábla.
(Horatius: Ódy)


Filistr, šosák je a zůstává αμούζος ανήρ (mužem, jemuž jsou múzy cizí).


Múzo lyry a vzletných slov,
koho v kolébce tvé pohledy pohladí,
toho nečeká
vavřín za pěstní boj,
tím méně pokoří v boji výbojné vladaře.
Zato proudnice vod,
bujné háje a lesíky
jeho aiolský zpěv povznesou ke slávě.
(Horatius: Ódy)


Smích pomalu přechází a zdá se, že i múzy umlkají čím dál víc, čím víc se blíží konečné zúčtování s lidstvem.


Když mluví Rakovina, Múzy mlčí. Takže je-li pravdivý výrok z Tibullových Elegií, že "quem referent Musae, vivet" - čili "o kom mluví Múzy, bude žít", pak má lidská Rakovina na kahánku.


Pro mne Parka, ta paní pravdy,
měla pouze stavení na venkově,
šepot řecké Múzy a pohrdání
špatnými lidmi.
*
Jsem váš, mé Múzy.
Jsem přítel vašich tanců i studánek.
(Horatius: Ódy)


Naděje v slávu
veliká ostrým mé srdce ranila thyrsem
a do mých prsou tak vetkla lahodnou lásku
k Músám; tou nyní raněn se procházím chtivě
po jejich zapadlém kraji, kam nevkročil člověk -
až já. Je rozkoš se blížit k netknutým zřídlům
a pít; je rozkoš si nové květiny trhat
a pro svoji hlavu je splétat v nádherný věnec,
jejž Múzy dosavad nikomu nevtiskly na skráň.
*
Chci učení naše
vyzpívat s Múzami básní luzného zvuku
a lahodným múzickým medem je pomazat jaksi.


Ó, moře, břehy, vy pravé, tajné svatyně Múz, kolik mi toho zjevujete, kolik diktujete mému peru!
(Antická žeň: Plinius Mladší)


Koupil sis knihy a zaplnil regály, ó milovníku Múz.
Znamená to, že nyní jsi učený?
Když si dnes koupíš strunné nástroje a lyru,
myslíš, že do zítřka bude říše hudby tvá?
(Ausonius: Opuscules - Spisky)


Kdyby Múzy chtěly mluvit latinsky, mluvily by jazykem Plautovým.
(Antická žeň: Marcus Terentius Varro Reatinus)


Jsou Múzy pannami. A vzpomínám si, že jsem četl, že Cupido, když se ho několikrát ptala jeho matka Venuše, proč nedoráží na Múzy, odpověděl, že se mu zdají tak krásné, tak čisté, tak počestné, tak cudné a stále zaměstnané, jedna pozorováním hvězd, druhá vypočítáváním čísel, jiná měřením geometrických těles, jiná vynalézavostí řečnickou, jiná skládáním básnickým, jiná rozpoložením hudebním, že přibližuje-li se k nim, povoluje svůj luk, zavírá toulec a zhasíná pochodeň ze studu a aby jim neuškodil. Pak že si snímá pásku z očí, aby jim zjevněji viděl do tváře a slyšel jejich líbezné zpěvy a básnické ódy. Tam že nalézá největší zalíbení na světě, takže se často cítí unesen v jejich krásy a půvaby a usíná v souladu, dalek toho, aby na ně chtěl dorážet nebo je vytrhovat z jejich studií.


Muzika je královnou všech múz, královnou umění.


Má filosofie a mé spisovatelské umění jsou zcela zdarma a volně přístupné. Obojí je mi příliš posvátné, než abych je zneucťoval nízkým čachrem jako "někdo". Není to má práce, nýbrž zábava, svobodná tvorba, koníček, Pegasus, jejž si osedlávám, chtěje se prohánět nadoblačným světem Múz.


Všechno je krásné v tu šťastnou roční dobu, zvláště jste-li mladí, máte-li rádi přírodu, netrpíte-li vrtochy ani hysterií a nenutí-li vás zaměstnání sedět od rána do večera mezi čtyřmi stěnami. Zato není krásné, když tvrdnete v kanceláři nebo jste spřáteleni s múzami. Ano, na jaře není radno být spřátelen s múzami.
(Čechov: Zjara)


Poněkud vážnější píseň chci zpívat, sicilské Musy:
Přišel poslední věk, jak kumská hlásala věštba.


Vzpomínám si ještě na báseň, která je jistě někde mezi mými papíry, v níž se o mou ctěnou osobu velmi zuřivě přou a rvou musa tragického básnictví s jinou ženskou postavou, v níž jsem zosobnil obchod. Námět je obyčejný a nevzpomínám si, zda verše jsou lepší; ale ukáži vám to, abyste poznali sílu strachu, hnusu, lásky a vášně, která v nich panuje. Jak úzkostlivou jsem vylíčil starou hospodyni s přeslicí za pasem, s klíči po boku, s brýlemi na nose, stále pilnou, stále v neklidu, hašteřivou a skrblivou, malichernou a úmornou! Jak strastně jsem popsal stav toho, kdo se měl krčit pod její metlou a v potu tváře vykonávat svou nevolnickou robotu.
Jak zcela jinak vystupovala ta druhá! Jakým zjevením byla sklíčenému srdci! Ztepilá postavou, byla celým svým zjevem a chováním dcerou svobody. Vědomí vlastní ceny jí dodávalo důstojnosti bez pýchy; měla šaty, které jí pěkně slušely, zahalovaly každý úd, aniž jej tísnily, a hojné řasení látky opakovalo jako tisíceré echo rozkošné pohyby bohyně! Jaký kontrast! A na kterou stranu se mé srdce obrátilo, to si snadno domyslíš. Také jsem nevynechal ani jediný znak, aby každý mou musu na první pohled poznal. Koruny a dýky, řetězy a masky, jak jsem je nalezl v podání svých předchůdců, nechyběly ani tentokrát. Hádka byla prudká, řeči obou osob náležitě kontrastovaly. Neboť je-li nám čtrnáct, s oblibou malujeme černé a bílé hodně blízko sebe. Stařena mluvila, jak mluví osoba, která se ohne i pro špendlík, a druhá jako ta, která rozdává království. Zhrdl jsem varovnými hrozbami stařeninými; otočil jsem se již zády k bohatství, které mi slibovala: vyděděn a nah oddal jsem se muse, která na mne hodila svůj zlatý závoj a přikryla mou nahotu.


Zas jednou je mou hrdinkou hudba. Je zde nejen jako družka Beethovena Dionýsa. Je to Múza, nikoli nejméně drahá, výmarského Apollóna.


Mám nerad těch hostů jako much,
a nejmíň je mi vhod pan Trubec, ten bůh,
to on, jen on a jeho Múza.
Vše, co kdy prohlásí, je pitomé až hrůza.
(Molière: Učené ženy)


múza misantrop je jenom zčásti.
(Byron: Don Juan)


Múza letní noci mě přímo svádí, bych básnil, rozněžněn její černou krásou!

Těch letních nocí Já milek jsem věrný,
že v jich lůně teplém tak dobře je mi...


Přijď, satirická Múzo mstící,
můj hlas tě vzývá, vyslyš jej!
Mně netřeba dnes lyry hřmící,
jen Juvenalův bič mi dej!


Od té doby, co jsem tyto břehy opustil, dřevorubci je ještě víc zpustošili, a teď už bůhvíjak dlouho nebude možné brouzdat lesními houštinami s občasnými průhledy na vodu. Mé múze budiž odpuštěno, že od těch dob mlčí. Jak můžete chtít od ptáků, aby zpívali, když jim pokáceli háje?


Hašek mi byl vždy blízký svým černým humorem, anarchismem, antimilitarismem, provokativními narážkami a téměř neznatelnými psychologicko-filosofickými přesahy ve svém díle a mýlí se ten, kdo to považuje za lehkou múzu nekomplikovaného a čistě zábavného rázu.


Používám toho nepatrného mála opravdu dobrých filmů až tehdy, když se duch génia, jenž ve mně sídlí, dosyta nakrmí aktivnější a vyšší mozkovou činností, a když je již unaven a přeje si lehkou Múzu těsně před spaním.


Kdo svého Pegasa zapřahá do jha a múzu pohání bičem, odpyká to jako ten, kdo příliš pobýval na robotě u Venuše.


Nezjevila se mi Musa. Vyprávěl jsem pouhou bajku, z níž ses, můj čtenáři, poučil sám.
(Lessing: Zjevení)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm