Zklamání přibývá

6. října 2015 v 13:48 | Misantrop

Zklamání a beznaděje přibývá. Podle průzkumu byl rok 2009 (zatím) nejtemnějším rokem milénia. Lidé si tento rok spojují s pocity zklamání a bezmoci.


V každé skupině či věku sice existují osamělí, kteří po něčem touží, a nevědí po čem, a když je takzvané štěstí a takzvaný život zklame, jsou v stavu místo toho hledat opak, protože tam se jim snad bude dařit lépe. Ale mládí je přece jenom osamělejší a zklamanější než kterýkoli jiný věk - nebo je to snad věk odvážné osamělosti a zklamání?


Schopenhauerova teorie pesimismu byla vcelku velikou utěšitelkou vybraných inteligencí, povznešených duší; odkrývala společnost takovou, jakou je, kladla důraz na vrozenou hloupost žen, označovala vám vyjeté cesty, zachraňovala vás od zklamání, upozorňujíc vás, abyste omezili, pokud možno, své naděje, abyste jich naprosto nepojímali, cítíte-li k tomu v sobě sílu, slovem, abyste se pokládali šťastnými, jestliže vám v nenadálých chvílích nespadnou na hlavu strašné cihly.


Ve světě, kde existuje už jen fašismus jako jediná možná "filosofie" základního obrovského zklamání vším, fašismus jak jedinecký, tak kolektivní, jak veřejný, tak intimní, existuje konsekventně už jen jediný čin, a to je vražda, zabití člověka, zbavení života jako msta za život.


Sigmund Freud:
Náš pocit ponížení a zklamání kvůli nekulturnímu chování našich spoluobčanů byl neoprávněný. Ve skutečnosti neklesli tak hluboko, jak se obáváme, protože předtím nevystoupili tak vysoko, jak jsme se o nich domnívali.
*
Walther von der Vogelweide:
Tomu nevěř, od koho jsi jednou odešel zklamán.
*
Jiří Orten:
Je zoufalé, nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.
*
Ema Destinnová:
Nevěřte lidem, zklame vás každý.
*
Georges Braque:
Láska k sobě samému má tu výhodu, že i když se takový člověk zklame, nerozchází se.


Z Rousseauových Rozprav se mi líbil pouze první spis O původu nerovnosti mezi lidmi, podobný hodně Voltairově stati O rovnosti z jeho Filosofického slovníku. Z něho jsem si také vypsal nejvíc úryvků. Jedině v tomto spisu jsem nalezl s Rousseauem společnou řeč, neboť v něm převládá dějinný pesimismus a zklamání nad tím, že vůbec nějaká lidská společnost vznikla, čímž veškerá svoboda přestala existovat.


Nikdy nic nebylo či nebude lepší či horší, protože hlad, strádání, zklamání, to je nezměnitelný zákon žití.


Ciceronovy Tuskulské hovory nebyly nic moc, spíš zklamání. Seznal jsem a poznal podle některých částí, jež znám v podobě citátů, že nestačí k správnému pochopení autora číst jeho citáty vytržené z kontextu (mnohdy ve zcela opačném vyznění), ale že musíte přečíst celou jeho některou knihu, abyste si mohli o něm udělat ten správný úsudek.


Jestli chceš poznat zklamání, věř lidem.
Lidé jsou hlupáci. Když je jedno přátelství zklame, vždy do jiných se řítí.
Nevěř tomu, co tě může zklamat!


Zklamání! Dnes jsem ve fabrice zjišťoval u Mariky z Korouhve, co je to za lidi, kteří mají ten soukromý rybník Ráj. Ukazuje se, že to budou normální lidáci jako ostatní. Zákaz rybolovu na rybníce a zákaz vjezdu tam sice platí, ale jen pro cizí lidi. Oni sami (Hloušovi) jsou prý vášnivými rybáři a kdo ví jestli nebudou ten svůj rybník dokonce pronajímat ostatním rybářům. Takže opět velké zklamání, jak se dalo čekat. Tak je to vždycky: když dostatečně podrobně pátráte po důvodech a po pohnutkách nějakého "dobrého" lidského počinu, nakonec objevíte, že je to všechno jen iluze a že skutečnost je přízemně utilitární.


Populace rostla a rostla, až počet obyvatelstva dosáhl několika miliónů. Pro Boha to však bylo zklamání. Lidé byli velice špatní, a protože Bůh nevěděl, jak je polepšit, moudře se rozhodl, že je zničí.


Každé vzpomínání přináší nutně deprese. Já sám se tomu již v mém věku stěží vyhýbám. Člověk byl kdysi mladý, čilý, veselý, plný elánu a podnikavosti, zdravý, odvážný, zdánlivě nezničitelný. Uběhne pár desítiletí, přijdou první zlé zkušenosti, první životní prohry, první zklamání, nemoce, které ochudí i čilost ducha, a člověk pomalu rekapituluje ne své radosti a úspěchy, nýbrž ponejvíce své bolesti a svá trápení, jimiž za život prošel a jež ho zkrušily, takže se ptá, jestli to všechno snažení a boj vůbec stálo za to.


Ten pesimismus, vždy pečlivě tajený!... Kdo dovedl číst v Goethově nitru? Pod delfským laurem, kterým ho udusili, pod tou vnucenou maskou mrzoutského Apollóna, kdo pod ní viděl zhrdavé záhyby kolem úst, stopy vyryté kolikerým zklamáním a smrtelnou vážnost a všechny slabosti, jež se skrývají v hloubi?
Goethe si nikdy nepostěžuje jinému člověku, pohřbívá svá zklamání ve svém nitru. A nezůstal jich ušetřen!


Klostermannova německy (!) psaná knížka Böhmerwaldskizzen, česky Črty ze Šumavy, se čte dobře, jeť to taková bledší sudetská obdoba novoanglického Thoreaua; čtenář dostává skoro chuť ta divoká místa také navštívit, ale dnes už by to bylo trpké zklamání. Ta nedotčená divočina, již on ještě znával a miloval a viděl nenávratně mizet, ten opravdový prales, kde mohl neopatrný cizinec snadno zbloudit, ztratit se a beze stopy zmizet, ten už existuje jen v báječných knížkách a neuvěřitelných vyprávěních z dob dávno minulých.


Vstal jsem přesně o páté ranní, abych se vyhnul přílišnému provozu, a se sbalenou velkou polní jsem se vydal na týdenní vandr do rozsáhlých lesů za Pustou Rybnou. Nebyl jsem tam pořádně nejméně patnáct let. Chtěl jsem si připomenout všechny mé dřívější svobodné poutě a potulky těmito lesy, kde se nachází mnoho pěkných romantických skal, odkud je často také rozkošná vyhlídka. Snad jsem doufal také najít divočejší a liduprázdnější kout světa; ale mezitím přibyla na Zemi další miliarda nebo dvě lidáků, takže to tam bylo nakonec horší než "doma" například v Sádeckém polesí. Zklamání - ani tam už to není jako dřív.


Z knihy O Slovanech úplně jinak jsem zklamán. Opravdu upřímně zklamán. Za některé neobratné formulace by školák dostal pětku. Takzvané "důkazy" jsou naivní, nesedí, nepůsobí věrohodně, teorie má plno trhlin, je nesouvislá, chabá, plná zjevných chyb a dokonce i lží. Urážka inteligence. "Mravní" vyznění, ten podprahový kakofonický podtón, jenž tu stále rušivě zaznívá, je ublíženecký, odporně marxistický. Už je to téměř ztráta času, vyplýtvaného na takový žvást. Pokračuji v četbě již jen víceméně ze zvědavosti, jaké další nesmysly tam objevím. Tím se to stává téměř testem inteligence. Obrovské zklamání. Nechutný bolševický resentimentální žvást. A těch pravopisných chyb! To knize, která se zabývá lingvistikou, také zrovna dvakrát nepřidává na serióznosti.
Ztráta času. Pouze dodám k autorově osobě, že pan Antonín Horák ztělesňuje přesně ten typ lidí, kvůli nimž odmítám mluvit s lidmi a mít s nimi cokoliv společného. Je to totiž chorobný, zakomplexovaný, hloupý falešník, podvodník a lhář, jemuž se nedá věřit ani obyčejné pozdravení a nadít se lze od něho jen zklamání a podrazů.


Proč opouštějí smrtelníci, omilostnění ohněm božského vnuknutí, svou svatyni a běhají udýchaně blátivými ulicemi hlavního města, vyhledávajíce horlivě unuděné, tupé lidi, aby jim násilím obětovali své nevýslovné štěstí? A těch námah, rozčilování, zklamání, než dosáhnou nakonec jen toho, aby tuto oběť směli přinést!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Nejpravděpodobnějším vysvětlením postkoitálního smutku bude nejspíše silný pocit zklamání z toho, že člověk věnoval tolik energie něčemu tak pomíjejícímu a marnému.


Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.


Film Ostrov dr. Moreaua mě také zklamal. Klasická hollywoodská zpotvořenina původního námětu H. G. Wellse. Celkové vyznění filmu se bohužel nedostalo z řádně již projetých kolejí bezduchých moralit a klišé, na něž se jedině člověk zřejmě zmůže, to jest: člověk si nemá hrát na boha a nemá se chovat jako zvíře (rozuměj jako zlé, kruté a násilnické stvoření). Obrovské zklamání. Já bych s tímto nabízejícím se zoantropickým tématem naložil podstatně jinak a lépe. Ale jaképak "bych"! Vždyť je to ústřední téma mého celoživotního díla! Co však můžeme na toto téma koneckonců čekat od lidí, že?


Mívám problém s rozhovory s hudebními hvězdami ve sdělovacích prostředcích. Nemám je rád. Vždycky mě uzemní. Čtu si interview s umělcem, jehož hudba se mi líbí, ale je to vždy zklamání. Téměř pokaždé se totiž ukáže, že ten člověk má úplně obyčejné názory, naprosto ordinérní zájmy a zoufale všední život.


Já jsem obyčejně z fotek zklamaný; skutečné kráse, viděné na vlastní oči, se nic nevyrovná a ani sebelepší fotografie ji není s to zachytit, tak jako to umí jen paměť vidoucích očí.


Kdo přemítá o nějakém prvku přírodní krásy, neutrpí žádnou újmu a nezažije žádné zklamání.


"Už když jsem byl malý kluk, dozvěděl jsem se, že jednou zemřu, a zapamatoval jsem si to, takže teď nejsem zklamán."
(Thoreauova slova na smrtelné posteli)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm