Plútarchos: Filopoimén a Titus Flamininus

5. listopadu 2015 v 19:23 | Misantrop |  Četba


FILOPOIMÉN1)

Své vlastní jmění se snažil rozmnožovat zemědělstvím jakožto nejspravedlivějším způsobem výdělku, aniž pokládal tuto práci za nějakou vedlejší činnost, nýbrž byl zcela přesvědčen, že se sluší, aby ten, kdo se má zdržet cizího majetku, musí si získat svůj vlastní. Také poslouchával rozmluvy filosofů a čítával jejich spisy, ale ne všechny, nýbrž jen takové, o nichž se domníval, že budou přínosem k zušlechtění. I v Homérových básních věnoval svou pozornost především těm místům, o nichž se domníval, že dovedou vzbudit a roznítit statečnost, maje za to, že slova mají vést i k činům, jestliže nesměřovala jen k ukrácení času nebo k neplodnému tlachání. Zdá se totiž, že tento muž vynakládal více horlivosti na věci vojenské, než bylo nutné, válku samu pak cenil jako nejvšestrannější předpokládanou podmínku pro zdatnost a všemi, kteří se těmito věcmi nezabývali, zcela pohrdal jako lidmi neužitečnými.


TITUS QUINTIUS FLAMININUS2)

Statečnost a rozvaha bývá u lidí řídkým zjevem, avšak ze všeho dobra je nejvzácnějším pokladem spravedlivý člověk.

Vypráví se o filosofovi Xenokratovi,3) že když ho jednou řečník Lykúrgos4) vysvobodil z rukou výběrčích daní, kteří ho pro neplacení odváděli do vězení, a dal ony pochopy za tuto nehoráznost potrestat, řekl prý Xenokratés Lykúrgovým dětem, s nimiž se potkal: "Milé děti, vzdávám vřelý dík vašemu otci, neboť ho všichni chválí za to, co udělal."

Antiochos5) přitáhl s velikým loďstvem a vojskem do Řecka, způsobil nepokoje v městech a usiloval, aby odpadla od Římanů. Aitólové, kteří už dávno byli vůči Římanům nepřátelsky naladěni a ochotni válčit, Antiocha podporovali, a jako důvod a záminku k válce uváděli osvobození Řeků; ti však toho nikterak nepotřebovali - vždyť byli svobodní - a proto ho Aitólové učili zneužívat nejkrásnějšího slova ze všech slov, když měli nedostatek vhodnějších důvodů k válce.

Nic neodnímá ani stáří, neboť přirozená podstata povahy se nemění. Jenom štěstí nezůstává stále stejné, nýbrž podléhá změnám a nadějí podněcuje k novým činům ty, kteří by z vrozené nenávisti stále chtěli vést války.
A tak žádná z přítomných věcí není vzhledem k budoucnosti ani malá ani velká a střídání lidského štěstí nekončí dříve než s koncem našeho bytí.


SROVNÁNÍ FILOPOIMENA A FLAMININA

Je vždycky snazší prokázat nějaké dobrodiní těm, kdož toho potřebují, než zkrušit odporem mocnější.


POZNÁMKY:
1) Filopoimén z arkadské Megalopole, narozen asi r. 253, byl od r. 208 až do své smrti r. 183 př. n. l. volen s přestávkami stratégem achajského spolku. - Pozn. vyd.
2) Flamininus, plným jménem Titus Quin(c)tius Flamininus, narozen po r. 228, konsul r. 198, censor r. 189, zemřel r. 174 př. n. l. - Pozn. vyd.
3) Xenokratés, žák Platónův, řídil Platónovu školu (akademii) v Athénách v l. 339-314 př. n. l. - Pozn. vyd.
4) řečník Lykúrgos - athénský politik a řečník ve IV. stol. př. n. l. (nikoli onen legendární spartský zákonodárce Lykúrgos, který žil snad v VIII. stol. př. n. l. a jehož životopis je součástí tohoto Plútarchova spisu). - Pozn. vyd. & Mis.
5) Antiochos III., nazvaný pro své tažení do nitra Asie Velikým, syrský král v l. 223-187 př. n. l., byl od Římanů poražen u Thermopyl r. 191 a u Magnésie r. 190 př. n. l. - Pozn. vyd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm