Plútarchos: Lýsandros a Sulla

12. listopadu 2015 v 14:59 | Misantrop |  Četba

LÝSANDROS1)

Socha Lýsandra v životní velikosti má podle starého zvyku velmi dlouhé vlasy a mohutné vousy. Neboť není pravda, jak někteří tvrdí, že si Sparťané, když Argejští si po veliké porážce na znamení smutku stříhali vlasy, nechávali naopak jim na posměch z chlouby nad vítězstvím vlasy narůstat, ani si nezačali zakládat na dlouhých vlasech, když Bakchiovci, vypuzení z Korintha, uprchli do Sparty a ostříhanou hlavou poskytovali ubohý a odporný pohled, ale i to je zařízení Lykúrgovo. Ten prý také řekl, že dlouhé vlasy dodávají ušlechtilým lidem krásnější vzhled, nehezké však že činí ještě hroznějšími.

Zdá se, že mocným přisluhoval více, než je v spartské povaze, a že ochotně snášel ve svůj prospěch břímě cizí zvůle, což někteří pokládají za důležitou část politické zdatnosti.

Aristotelés, který líčí velké duchy se sklonem k melancholii, jako třeba Sókrata, Platóna a Héraklea, shledává, že i Lýsandros propadal melancholii, ne sice ihned, ale až v pokročilejším věku.

Těm, kteří mají rádi u vojevůdců upřímné a ušlechtilé chování, jevil se Lýsandros jako úskočný muž a sofista, který mnoho válečného dění prováděl klamem a úskoky a právo měřil podle prospěchu, jinak však jen užitečné pokládal za krásné a domníval se, že pravda není lepší než lež svou podstatou, nýbrž cenu obou určoval podle potřeby. Ty pak, kteří žádali, aby potomci Hérakleovi neužívali ve válce úskoků, uváděl v posměch slovy: "Tam totiž, kde nestačí kůže lví, je třeba nastavit liščí."

Mnohem rychleji pronikají zvyky z veřejných zařízení do života soukromníků, než aby šířily v obci zkázu chyby a zločiny jedinců. Neboť je přirozené, že se části spíše zhoršují s celkem, kdykoli se celek začne oddávat špatnosti, kdežto proti škodlivým vlivům jednotlivých částí má celek pomoc a oporu ve zdravých. Sice postavili před domy občanů jako strážce strach a zákon, ale samotné duše občanů neučinili necitlivými a lhostejnými vůči penězům, neboť ve všech vzbudili touhu po zbohatnutí jako po něčem krásném a velikém.

Platón pravil, že nevědomost je pro neznalce takovým zlem, jako slepota pro nevidomé.

Nechtěje snášet domácí jho ani se podrobovat, toužil po bloudění a jakémsi dalekém cestování jako kůň, který se opět vrací z pastvy na volné louce ke žlabu a opět je veden k obvyklé práci.

V Pontu žila žena, která o sobě říkala, že otěhotněla z Apollóna, čemuž, což je přirozené, mnozí sice nevěřili, ale mnozí zas tomu popřávali sluchu, takže když porodila chlapce, mnoho vznešených lidí pečovalo o jeho výživu a výchovu; z nějaké příčiny pak dali chlapci jméno Seilénos.

Jak se zdá, byl ve Spartě stanoven trest za neženění, i na pozdní a nečestné ženění; a ten trest byl namířen především proti těm, kteří se zasnubovali s bohatými ženami místo s řádnými a příbuznými.


SULLA2)

Mezi jeho předky jmenují Rufina, který dosáhl hodnosti konsula, ale svou pohanou proslul více než onou poctou. Byl totiž usvědčen, že měl v majetku přes deset liber stříbrných nádob, což zákon nedovoloval; za tento přestupek byl vyloučen ze senátu.

Když se po válečné výpravě do Afriky nadmíru vychloubal a honosil, řekl mu prý kterýsi znamenitý a šlechetný muž: "Jakpak bys mohl být řádný člověk, když ti otec nic nezanechal a ty máš najednou tak veliký majetek?"

Když jako praetor vyhrožoval v hněvu Sextu Caesarovi, že proti němu použije své vlastní moci, Caesar se usmál a řekl mu: "Správně pokládáš svěřenou úřední moc za svou vlastní, neboť sis ji koupil."

Tribun lidu Sulpicius byl člověkem, který se osvědčil jako nikdo jiný i v nejhorších svízelích, takže nebylo třeba hledat, koho překonal ve špatnosti, nýbrž v jakém druhu špatnosti překonal sám sebe. Byl totiž obklopen surovostí, drzostí a hrabivostí a bez ohledu na ostudu byl schopen každého zla; vždyť dokonce prodával veřejně i římské občanství propuštěncům a přistěhovalcům a beze studu počítal peníze za ně stržené na stole stojícím na náměstí.

"Sluší se přece, aby mluvili napřed ti, kdož prosí, vítězům postačí mlčet."

Sulla zacházel zprvu se svým štěstím uměřeně a státnicky rozvážně, takže budil dojem, že bude vůdcem, jenž je sice nakloněn šlechtě, ale i zastáncem lidu, a k tomu ještě byl od mládí přítelem smíchu a žertu a při lítosti zas tak měkký, že snadno propukal v pláč, a proto právem přivodil veliké moci výtku, že nedovoluje, aby lidé zůstávali při svých původních povahových vlastnostech a při svých mravech, nýbrž že přílišná moc vede k nestálosti, k zpupnosti a nelidskosti. Je-li však tento zjev nějaká vnitřní pohnutka anebo změna přirozené povahy vlivem štěstí, anebo že se špatné vlastnosti, jež leží ukryty uvnitř, při nadměrném štěstí teprve projeví, to nechť rozhodne jiné zkoumání.

Sulla a Valeria na sebe vzájemně vrhali zamilované pohledy, stále se po sobě ohlíželi a vyměňovali si líbezné úsměvy, až nakonec došlo k vzájemnému dorozumění a k uzavření sňatku; jí zřejmě nelze činit výtky, ale Sulla, i když tato žena byla počestná a vznešená, neuzavřel s ní tento sňatek počestným a náležitým způsobem, neboť se jako nějaký mladíček dal oblouznit pohledy a zamilovaným tlacháním, z čehož obvykle vznikají nejhanebnější a nejnestoudnější vášně.

Jeho pomník stojí na poli Martově. Sám si prý pro něj napsal a zanechal v pozůstalosti nápis, jehož hlavní myšlenka je, že mu žádný přítel neprokázal tolik dobra, ani žádný nepřítel nezpůsobil tolik zla, aby je v tom i onom sám nepřekonal.


SROVNÁNÍ LÝSANDRA A SULLY

Je-li rozštěpen národ, i zloduch pak dosáhne pocty, jako tehdy v Římě, kde byl lid tak pokažen, a římské státní zřízení trpělo všemi neduhy, takže jeden po druhém povstával jako vládce. Nečiním výtku tomu, kdo dovede za takovéto situace dosáhnout největší moci, ale také nepokládám za bezpečný důkaz právě ten, že je nejlepší, kdo se stane první ve státě žijícím v tak bědných poměrech.

Jestliže špatnost je něčím bezectným i při vznešeném původu, tak zase ušlechtilost dochází cti nikoli kvůli urozenosti, nýbrž sama kvůli sobě.


POZNÁMKY:
1) Lýsandros, spartský vojevůdce a diplomat, zemřel r. 395 př. n. l. - Pozn. vyd.
2) Sulla, plným jménem Lucius Cornelius Sulla, římský vojevůdce a politik protilidového smýšlení, narozen r. 138, konsul r. 88, diktátor v l. 82-79, zemřel r. 78 př. n. l. - Pozn. vyd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm