Plútarchos: Pyrrhos a Marius

4. listopadu 2015 v 4:32 | Misantrop |  Četba


PYRRHOS1)

Jak by lidé, pro něž ani moře, ani hory, ani neobydlená poušť neznamená konec panovačnosti, jak by se takoví lidé mohli spokojit s tím, co mají, a vzájemně si nekřivdit, když se takřka chytají za ruce a vzájemně se dotýkají! To není myslitelné, naopak takoví lidé stále spolu válčí, protože jim je vrozena lstivost a závist, a dvou pojmů, válka a mír, užívají jako dvou stran jedné mince, podle prospěšnosti, ne podle spravedlivosti, jak se jim to hodí; jsou lepší v tom, že přiznávají, že vedou válku, a neříkají dočasnému zastavení nespravedlivosti spravedlnost a přátelství.

Králové si nemohou stěžovat na dav, že mění své názory podle toho, co je prospěšné; vždyť při takovém počínání dav napodobuje je samé jako své učitele v nevěrnosti a zradě, přesvědčené o tom, že nejvíce získá ten, kdo se nejméně řídí právem.

Osud mu dal možnost užívat vlastního majetku v nečinnosti, žít v míru a vládnout svému národu, on však považoval život, při němž by druhým nepůsobil zlo a od druhých zlo netrpěl, za nesnesitelně nudný, tak jako Achilleus nesnášel nečinnost,

však ve volném čase
trápil své milé srdce a po vřavě válečné toužil.

Když řečník Kíneás viděl, že se Pyrrhos chystá k výpravě do Itálie, zavedl s ním takovouto řeč:
"Až nám bude všechno poddáno, co budeme dělat?"
Tu se Pyrrhos usmál a pravil:
"Pak si pořádně odpočineme, můj drahý, každý den bude džbán po ruce, a pobavíme se spolu v družné zábavě."
Když takhle dostal Kíneás Pyrrha tam, kde ho chtěl mít, řekl mu:
"Co nám tedy nyní stojí v cestě, chceme-li sedět u džbánu a společně si pohovět, jestliže už máme vše a jestliže bez práce je nám pohotově to, k čemu nám má dopomoci krev, velká námaha a nebezpečí, přičemž bychom nejdřív musili druhým lidem způsobit mnoho utrpení a také sami mnoho zkusit?"
Takovými slovy Kíneás Pyrrha podráždil, ale nepodařilo se mu odvést ho od jeho záměrů.


MARIUS2)

Obyvatelé Massilie3) z kostí padlých stavěli ploty kolem vinic a země díky mrtvolám, které v ní zpráchnivěly, a zimním dešťům byla tak pohnojena a tak se do hloubky naplnila zplodinami hnití, že v čas sklizně přinášela bohatou úrodu a potvrdila tak Archilochův výrok, že takové věci činí ornici úrodnou.

Barbaři chovali vůči svým protivníkům takové opovržení a byli tak drzí, že víc proto, aby ukázali svou sílu a odvahu, než proto, že by to bylo nutné, chodili nazí ve vánici a ledem a hlubokým sněhem vystupovali na výšiny, nahoře si sedli na své ploché štíty, pak se odrazili a jeli po hladkých horských úbočích podle zejících propastí.

Metellus4) řekl lidem kolem sebe, že udělat něco špatného je hanebné, udělat něco krásného, co není spojeno s nebezpečím, to umí každý, avšak správný muž jedná krásně, i když to je nebezpečné.
A nejhorší chátra byla hned ochotná Metella zabít. On po rozumné úvaze odešel z města a vyjádřil se takto: "Buďto se poměry zlepší a lid změní své názory, pak se vrátím, protože budu povolán zpátky, nebo zůstanou poměry stejné, a pak bude nejlepší být daleko odtud."
Jak během jeho vyhnanství trávil čas filosofickými studiemi na Rhodu, to bude lépe řečeno v jeho životopise.

Když Platón došel na práh smrti, velebil své ochranné božstvo a osud především za to, že se narodil jako člověk, pak za to, že se narodil jako Řek, ne barbar nebo nějaké zvíře, které je od přírody nerozumné, a navíc že jeho zrození připadlo do časů Sókratových. A při Diovi, i o Antipatrovi z Tarsu5) se říká, že před koncem života podobně vypočítával všechno štěstí, kterého se mu dostalo, tak byl vděčný za každý dar milostivého osudu a uchovával ho až do konce života v paměti, nad niž člověk nemá bezpečnější pokladnici pro svůj majetek. Lidem, kteří si nic nepamatují a o ničem nepřemýšlejí, během doby nepozorovaně uteče všechno, co zažili; proto nic neudrží a neuhlídají, stále jsou prázdni všeho dobrého, plni naděje hledí do budoucnosti a promeškávají přítomnost. A zatímco tomu, co čekáme, může osud zabránit, to, co jsme prožili, nemůže být nikým vyrváno. A přece tuto část svého osudu lidé odhazují jako něco cizího a blouzní o neznámé budoucnosti. Stihne je za to to, co si zaslouží. Vždyť shánějí a snášejí vnější statky, dříve než jim pro ně vzdělání a výchova poskytnou pevné místo jako základnu, a nemohou naplnit svou nenasytnou duši.


POZNÁMKY:
1) Pyrrhos, král épeirský, narozen r. 319, vládl v l. 307-272 př. n. l.; v Itálii válčil r. 280-275, r. 279 v bitvě u A(u)scula porazil Římany, ale utrpěl přitom velké ztráty; odtud příslovečné "Pyrrhovo vítězství" (též pyrrhusovské), jež je užívaným rčením o draze zaplaceném vítězství anebo o vítězství, které je v důsledcích spíše porážkou; srov. latinský překlad vlastních slov Pyrrhových: SI ALTERAM TALEM VICTORIAM REPORTAVERO, MEA ERIT PERNICIES - Kdybych si odnesl ještě jedno takové vítězství, bude to moje zkáza. - Pozn. vyd. & Mis.
2) Gaius Marius, narozen r. 156, tribun lidu r. 119, praetor r. 115, konsul r. 107, 104, 103, 102, 101, 100 a 86, zemřel r. 86 př. n. l. Jeho adoptivní syn Marcus pokračoval v politice svého otce a byl r. 82 př. n. l. od sullovců zavražděn. - Pozn. vyd.
3) Massilia, nyní Marseille. - Pozn. vyd.
4) Metellus, zvaný Macedonicus, válčil r. 168 a 148 př. n. l. úspěšně s Makedonií. Metellus, který odmítl přísahat na agrární zákon, byl censorem r. 102 př. n. l. Žádný Plútarchem zde oznámený Metellův životopis ovšem neexistuje. - Pozn. vyd. & Mis.
5) Antipatros z Tarsu náležel v II. stol. př. n. l. ke stoikům. - Pozn. vyd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm