Asketismus jako forma životní existence - 2.

9. prosince 2015 v 14:39 | Misantrop

Toulat se po vysočině od lesa k lesu a nikde nebýt doma, nikde neprodlévat příliš dlouho. Jako staří indičtí mudrci. Tak jsem to dělával od počátku a tak bych to měl dělat pořád, nehledě na drobná nepohodlí, jež takový asketický potulný život přináší. Nejhorší nepohodlí je být nablízku lidem.


Náš Světový stát rozhodně neměl na otázku pohlaví nějak asketický pohled, naopak je přece nutné a čestné plodit nové spoluvojáky, a dělalo se vše, aby muži a ženy, jakmile dospějí, dostali příležitost splnit v tomto ohledu svou povinnost.


Tělesná nedostatečnost může vést k přebytku ducha. Ale proces je zřejmě reverzibilní. Přebytek ducha může způsobovat, že člověk jde za svými cíli, a může vést k dobrovolné slepotě a hluchotě osamocení, které si člověk sám zvolil, k umělé impotenci askeze.


Ano, musí přijít nový hédonismus, který by dodal životu čerstvé svěžesti a zachránil ho z toho nevlídného, nesličného puritánství. O askezi, jež umrtvuje smysly, stejně jako o sprosté zhýralosti, jež smysly otupuje, nesmí vědět nic.


Filosofické osvobození nepředpokládá askezi, dobré skutky ani jógu. Po dosažení osvobození pochopitelně filosof ještě dožije do normální smrti, jako se dotočí hrnčířský kruh.


Zvláštní odrůda nenáboženských a neasketických poustevníků čínského starověku: tzv. jin-š' neboli "skrytí muži", tedy jasi staročínští poustevníci (zbavení ovšem jakékoli příměsi náboženství a askeze, což obojí vyvolává představa křesťanské legendy).
*
Kdybych se měl pokusit svést myšlenkový svět Čuangova textu k jedinému klíčovému pojmu, vyplynul by nejspíš pojem tak věčný, jako je - Svoboda. Ideál absolutního uvolnění, rozpoutání a vyvázání, ideál duchovního vytržení nespojovaného s jakoukoli askezí, ale dosahovaný cestou nejzazší přirozenosti v spontánní harmonii s přírodou a s přirozeným tíhnutím lidí.


Základní odlišnost ducha kynismu od ducha askeze vystupuje nápadně na pokoře, která je bytostná askezi, kynismu je však tak cizí, že si dal do štítu přímo její protiklad, hrdost a pohrdání všemi ostatními.


I ty nejznámější takzvané moudré hlavy starověké Indie chtěly utrpení života odstranit pouze dalším utrpením, asketickým týráním těla i duše, jógickými cvičeními, nesmyslným mumláním svatých slabik, různými poblblými psychotaktickými eskapádami a duchovními veletoči; jako kdyby po vzoru malých nerozumných dětí tyto blbé hlavy vůbec netušily, jakou cestou přicházejí lidé na svět!


Je to zvláštní a ojedinělý kulturní úkaz! Neboť tito samotáři nebyli vůbec žádnými poustevníky, tím méně askety, ani žádnými jogíny a často ani ne skutečnými samotáři-misantropy. Tento kulturní jev skutečně nemá obdoby. Po celé čínské dějiny nás provází osamělý mudřec, filosof a básník, člověk vysoce kultivovaný, s bohatým estetickým životem, pravý gurmán individualismu, neangažování, prostoty, skromnosti - a řekněme upřímně: i lenosti. Jistě i mezi nimi se občas najde některý, který prostotu a skromnost přežene trochu do podoby asketického cynika, a neangažovanost naopak zaměňuje za sociální karatelství až buřičství.
Čuang-c' nehlásal ideály asketismu a i když sám žil v chudobě, neviděl v tom žádnou přednost kromě toho, že si uchovává volnost.


Při letmém pohledu na můj život byste řekli, že jsem asketa, ale Já to tak neberu. Nejsem asketa pro asketismus; proto, abych se měl čím trápit. Pro mne je to docela přirozený životní styl a nezapírám, že je v tom i kousek lstivé vypočítavosti, jestliže jsem si navykl a stále si zvykám dělat si blaho těmi nejjednoduššími a nejdostupnějšími prostředky. Můj asketismus vlastně pramení z lenosti a z vyhýbání se nepříjemnostem. Když jsem bydlel nějaký čas v Hradci Králové, vystačil jsem v pohodě žít jen o suchém chlebu, cibuli a vodě, ne proto, že bych viděl v odpírání si vybranějších pochoutek nějakou rozkoš nebo příslib nanebevstoupení, jako křesťanští asketi, ale z čisté lenosti a nechuti pracovat. A další věc: rád jím, ale oproti jiným jím málo. A zas to nedělám, protože bych měl snad potěšení z kručení v břiše. Když jsem si všiml, že když se nacpu, tak je mi po tom špatně, radši teď ukájím moji pažravost syrovou zeleninou a ovocem - toho můžu jíst kolik chci třeba od rána do večera a bez nejmenších problémů. Zkrátka, jsem asketa z poživačnosti.


K vysvobození z neustálého koloběhu životů, jejichž základem jsou útrapy, volí Buddha zlatou střední cestu a odmítá jak požitkářství, tak i asketické sebetrýznění. Člověk musí poznat pravdivost čtyř základních, jak říkají buddhisté, ušlechtilých pravd - že všechno, od narození až po smrt, je spojeno s utrpením, že toto utrpení vzniká z lpění na životě a ze žízně po bytí, že k přerušení řetězu stálých utrpení je třeba odstranit toto lpění a žízeň a že k tomuto cíli vede jedině takzvaná osmidílná cesta. Skládá se ze správného názoru, správného rozhodnutí, správné řeči, správného chování, správného způsobu života, správného usilování, správného myšlení a správné meditace.


Jak bůh Indra stavěl most z písku
V Pratištháně žil jistý bráhman jménem Tapódatta a ten si v dětství navzdory všem otcovým snahám neosvojil vzdělání. Když mu všichni neustále spílali, naplnilo ho to lítostí, a tak odešel na břeh Gangy konat askezi, aby si vymodlil moudrost. I viděl bůh Indra, jak tvrdou askezi koná, a aby ho od toho odradil, přišel tam přestrojen za bráhmana. Došel až k němu, začal sbírat na břehu Gangy jedno zrnko písku za druhým a házel je do vody. Když to Tapódatta viděl, přerušil své asketické mlčení a zeptal se ho zvědavě: "Co to děláš, bráhmane?" Indra v bráhmanském přestrojení odvětil: "Stavím přes Gangu most, aby po něm mohli přecházet živí tvorové." Tapódatta na to řekl: "Cožpak je možné, ty hlupáku, postavit přes Gangu most ze zrnek písku, jež odnesou vlny?" Avšak Indra v podobě bráhmana mu odpověděl: "Když to víš, jak je pak možné, že se pokoušíš dosáhnout vzdělání půstem a askezí, místo co by ses učil a naslouchal učitelům? Spíš by mohl mít zajíc rohy, spíš by se dalo malovat na oblohu a spíš by bylo možno psát bez písmen než dosáhnout vzdělání bez učení. Kdyby to bylo možné, nikdo by se neučil." Když Tapódatta vyslechl jeho slova, zamyslil se nad nimi, uznal, že je to pravda, nechal askeze a vrátil se domů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm