Chodit pěšky - to je výkon!

13. prosince 2015 v 13:36 | Misantrop

Tato pustá a nudná euroamerická civilizace z nás nadělala protetické mrzáčky; už nejsme schopni vzdálenost tří autobusových zastávek ujít pěšky, to nám připadá jako sisyfovský výkon.


Z "Putinovky" je ovšem malý ráj a středisko zimních sportů, poněvadž monstra vytrvale vyrábějí umělý sníh. A těch aut kolem! Počítám, že nikdo tam není pěšky, jako jsme to dělaly my, coby děti.


Je na vině má nepřizpůsobivost době, v níž nežiji, nýbrž pouze neznámo jak a proč přebývám a stále ještě po starodávnu chodím všude pěšky, aniž by kdy jediná část mého těla ztratila půdu pod nohama, když už ji ztratila má bláznivá hlava?


Kdyby ta kola neměli, nikdo z těch současných degénů by sem jakživ pěšky nedošel a byl by tady od lidáků svatý pokoj.
*
Jsem lehký jako pírko a nikdy jsem nebyl v lepší kondici. Pěkně jsem se "rozešel" - denně urazím pěšky mnoho kilometrů, často i dost neschůdným terénem.
*
Na cestě z lágru mě z dálky míjel automobil a lidáci uvnitř na mne čuměli jako na raritu, jako na zvláštní zvíře, které chodí pěšky a samo. Připadal jsem si jako v nějaké té zoologické zahradě, kde zvířata žijí volně a kde návštěvníci mezi nimi projíždějí v autech. Za pár let si mě budou točit na video a fotit si mě jako exotické zvíře.
*
Sotva jsem se vyhnul dozorcům a utekl jim, už jsem zase dostihl jakéhosi motáka na bicyklu, který se loudal do kopce k lesu "rychlostí" pomalejší než jsem šel Já pěšky!
*
Nerad bych, aby se sem na mne chodila děcka dívat jako na exota. Prosím vás, dneska jsme tak daleko, že se na vás všichni dívají jako na exota už když jenom někde jdete pěšky!
*
Druhého dne jsem absolvoval pětihodinový výlet nad Sádek skrz pole a lesy. Cestou jsem se vyhýbal celkem třem lidákům: jednomu houbaři v zeleném tričku PONASu, tlustému, jako kdyby měl ještě zapotřebí rvát v lese houby, a na mopedu, pěšky by nedošel.
*
Dnes jsem šel jen na dvouhodinovou procházku po Šibeničním vrchu. Vzal jsem to přes Liboháj, ale tam jezdili cyklisti - ta verbež cyklistická. Z Liboháje už není místo k pěším procházkám, jako tomu bylo kdysi. Je to pochopitelné: pěšky se chodí čím dál míň - skoro vůbec, maximálně tak s čoklem.
*
Dnes jsem byl opět na snídani v lese a na malé tříhodinové procházce. Mám potíže přejít přes silnici. Za pár let už nebudou ti degéni říkat s takovým povýšeným pohrdáním, zda se máme vrátit na stromy či do jeskyň. Ne, za pár let budou se stejnou namyšlenou převahou říkat: "To máme zase začít chodit pěšky?"


A jediná věc, o které ti reformátoři dovedou mluvit, je tvar, barva a řízení vozu. Copak ti pitomci nevidí, že záleží jedině na tom, kam se jede, že jsme se dostali na scestí a měli bychom se vrátit - nejraději pěšky, bez té smradlavé mašiny?


Jsem přesvědčen, že kam nemůže člověk dojít pěšky, tam být nemusí a tam by ani být neměl.
*
Když ten lidský ksindl odešel - pěšky!, stará škola, stará DDT generace, mladí by přijeli -, vrátil jsem se tam ještě jednou.
*
Na přehradě jsem musel počkat jenom minutku než odtud odjeli autem dva houbaři. Jak jsem posléze zjistil z tabule umístěné přímo na místě, kde to auto stálo, parkování je zde zakázáno. To jsem měl vědět dřív! Býval bych se jich alespoň provokativně zeptal, jestli umějí číst. Verbež líná, neudělá to krok pěšky.
*
Bude konec s tímto lidmi opuštěným rájem. A co si počnu potom Já? Mně asi nezbude než nasednout na vlak a odjet někam hodně daleko, protože pěšky se už nikam pryč od lidí nedostanu.
*
Na mne, určitě speciálně kvůli mně, přijel se podívat jeden řidič malého bagříku. Jsou takoví, co se můžou pominout, když vidí někde jít někoho samotného pěšky, "jen tak". Obešel jsem kvůli nim celý lesík a stejně se na mne musel jeden z nich přijet podívat blíž. Strašné. Lidé, jako Já, jsou totiž rarita, unikát, vymírající druh, co už se jen tak nevidí. Vím to. Vím, jak na mne všichni divně čumí.


Byl jsem zvědavý, jaký blbý typ člověka potkám první, zda houbaře či čoklaře, ale zase to vyhráli ti pleniví šílenci měsíce. Čoklověk se umístil tentokrát až na třetím místě. Teprve čtvrtý v pořadí šel aspoň trochu normální člověk - ale co to u člověka znamená být normální? -, který si šel normálně po svých, pěšky, ani se psem, ani na houby.
*
Po pravé straně na kopci suší dva rolníci seno. Sledují mě zrakem pohraničníků. "To je rarita, že? Někdo jde pěšky a polonahý! Pomiňte se z toho na rozumu!"
*
Některé věci a jevy prostě nechápu. Jak lze v přírodě někam nejít pěšky? Najmě v přírodě? Jsem od lidí vzdálen víc než jen prostorovou vzdáleností, jež nás dělí.


Já se přece také pořád toulám, ještě postaru, to jest pěšky, až si už skoro začínám připadat nenormálně; však jsem již mnohokrát slyšel od řadových občanů názor ten, že po lesích se potulují různí "devianti". Vím moc dobře, že tím "deviantem" mají na mysli mne.


Seneca: "Problémy" v podobě té, máme-li chodit pěšky, nebo se nechat nosit otroky v nosítkách.


Jenom ke Středomoří je to odtud zhruba 1000 km vzdušnou čarou. To znamená, že když denně urazím pěšky přes 10 km v průměru (počítám nemožnost postupovat za deště otevřenou krajinou), tak mi stačí k překonání vzdálenosti jedno léto!
Čas dotvrzení se blíží a s ním i závěr mého vypravování. Prostudoval jsem z dostupných zdrojů co nejvíc informací a obeznámil jsem se se stavem přírodních podmínek všude, kam se dá pěšky dojít i jinde, mám rozvržený plán trasy, teoreticky mám promyšleno vše potřebné, právě se učím poznávat planě rostoucí divoké zeleniny. Teoreticky jsem připraven. Praxe má jen potvrdit nejvyšší vůli ve vesmíru.


Šel jsem pěšky. Ozimy i jaře se svěže zelenaly v ranním slunci. Kraj byl rovný, veselý... Jaký tu byl krásný pocit svobody!
(Čechov: Můj život)


Každý den toho milovníka svého červeného autíčka vidím, nemohu, ach běda, nemohu ho nevidět, jak se s ním úchylně mazlí, jak je stále přelešťuje, omývá, jak je pohladí vždy na odchodu kamsi, kam musí chtě nechtě dojít pěšky a kam se nedá dojet tím jeho milovaným hlučným červeným autíčkem.


Dokonce při značně podobném stupni vzdělání se konverzace mezi velkým duchem a někým obyčejným podobá společnému cestování muže na bujném oři s člověkem, který jde pěšky. Oba jsou brzy velmi unavení a na dlouho to není možné. Na krátké cestě sice může jezdec sesednout, aby s druhým šel; ačkoli i potom má hodně co dělat s netrpělivostí svého koně.


Moje máti, otec a strýček vysedávají a hovoří. Je to skoro jako když někdo chodí pěšky, jenomže je to vzácnější. Strýčka zavřeli ještě jednou - neříkala jsem vám to už? - protože chodil pěšky. My jsme strašně zvláštní rodina.
*
Rozhlédl se po bulváru. Byl nyní jako vymetený. Houf dětí, bůhvíjak starých, snad od dvanácti do šestnácti, které jely v automobilu, hvízdaly, pokřikovaly a hulákaly, zahlédly něco velmi neobvyklého - úplnou raritu, člověka, který jde pěšky, a děti si prostě řekly: "Na něj!"


Používání motorizované dopravy už není dobrovolné. Od dob zavedení motorizované dopravy se změnilo uspořádání měst takovým způsobem, že většina lidí nemůže docházet do práce pěšky, nakupovat či se rekreovat bez auta, takže MUSÍ být závislí na motorizované dopravě.


"Typický Američan ujede za 1600 hodin 7500 mil, tedy méně než pět mil za hodinu" - o málo víc, než se dá ujít pěšky.


Lépe dnes jezdit na kole nebo chodit ven pěšky, než zítra vůbec nesmět vycházet.


No ano, všichni žijeme v podstatě zbytečné a nikomu a ničemu neužitečné životy na strastiplné cestě od kolébky ke hrobu, rozdíl je jen v tom, že někdo si zvolí hrdé cestování pěšky na vlastních nohou a na vlastní pěst, a někdo jiný nečestný způsob putování v sedle mocipána nebo ve jhu zotročeného zvířete, případně střídavě obojí.


Ministrovi, který by šel na zasedání rady pěšky, protože pro naléhavé potřeby státu prodal své kočáry, by se lid klaněl. (Spíš by se mu náš bodrý, leč slaboduchý lid smál a významně by si při tom ťukal na čelo. Hezká ukázka Rousseauovy politické a koneckonců i filosofické naivity, jíž se občas dopouští. - pozn. Mis.)


V parku je přítok rybníka odporně začlověčený haldami odpadků, ponejvíce tvořenými - jak jinak - plastikovými flaškami. To ten člověčník nemohou Technické služby vylovit a odklidit, místo jiných neužitečných prací? Takhle se radnice stará o zvelebování města, jež má být lákadlem pro turisty a domovem pro daňové poplatníky? To by se taky ovšem musel některý radní občas projít pěšky po městě, aby viděl něco, co zřejmě z jedoucího auta vidět není.
*
Před šestnácti lety to tu bylo jiné; změnilo se prostředí, les vypadá jinak a lidí tu bývalo méně. Před šestnácti lety měli lidáci hlavy plné kupónové privatizace a horská kola nebyla ještě tolik rozšířena jako teď. Tehdy ostatně nebyla vybudována vůbec žádná síť cyklistických tras, neboť pokud vůbec, chodilo se do přírody pěšky. Bylo to lepší.
*
Navrátilovi s Čubkou pendlují kolem svých dvou aut nebo v okolí garáže, a mladý pan Mach už zase vozí v dětském autíčku svého parchanta kolem dokola parkoviště jako nějaký pomatený blázen. Všichni mají choré mozky! Vždyť to na nich jasně vidím! Jo, jasně! Jen ho, vole, uč, že je normální nechodit pěšky, ale vozit se v autě! Děláte to "dobře".


Otužoval se namáhavými cviky a navykal si s nepokrytou hlavou snášet horko a sníh a cestovat v každé roční době pěšky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm