KUCHAŘI v literatuře, filosofii, filmu

6. prosince 2015 v 14:07 | Misantrop

Každý člověk má právo považovati se v hloubi srdce za zcela rovného jiným lidem. Z toho nenásleduje, že by měl kardinálův kuchař poroučeti svému pánu, aby mu uvařil oběd, ale kuchař si může říci: "Jsem člověk jako můj pán, narodil jsem se s pláčem jako on, on zemře jako já v těchže úzkostech a za týchž obřadů; oba dva máme tytéž živočišné potřeby. Kdyby se Turci zmocnili Říma a kdybych já byl v té době kardinálem a můj pán kuchařem, přijal bych ho do svých služeb." Tato řeč je zcela rozumná a správná; nežli však se turecký sultán zmocní Říma, musí zatím kuchař konati svou povinnost, nebo je všecka lidská společnost zničena.


Bylo vidět rozbitý vlak Červeného kříže. Nad tím se rozčílil kuchař Jurajda: "Copak se smí střílet do vagónů Červeného kříže?" - "Nesmí, ale může," řekl Švejk. "Vono je vůbec na světě moc věcí, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět."


Potřebuji jít ven a zakázat si brát jídlo doma, aby mě hlad donutil najít potravu v přírodě. Když jsem prvně ochutnal jehličí, nechutnalo mi. Ale třebas je to jen proto, že na ně nejsem zvyklý nebo že jsem neměl ten správný hlad, který, jak známo, je ten nejlepší kuchař.


"Voni jsou na naší zeměkouli různý povahy, a von měl pravdu kuchař Jurajda, jak tenkrát vožralej upad do rigolu a křičel vodtamtuď: 'Člověk je určenej a povolanej k tomu, aby vládl svým duchem v nějakej harmonii věčnýho všehomíra.' Když jsme ho chtěli vytáhnout, tak kousal."


Z temné zadní místnosti vyšel hoch asi čtrnáctiletý, číšník a kuchař v jedné osobě; jeho jediným oděvem byly pruhované trenýrky. Postavil se přede mne a čekal. Řekl jsem, že chci obědvat. Zeptal se, co chci obědvat.
"Co máte?"
"Hotového nic, ale můžu připravit všechno, co budeš chtít."
"Tak mi udělej rýži a smažený květák."
"Rýže není."
"Tak placky. A zatím mi přines čaj."
Hoch zmizel v zadní místnosti, jež sloužila co kuchyň, spižírna, skladiště i ložnice personálu.
Hoch v pruhovaných trenýrkách mi přinesl velký podnos a na něm placky, smažený květák, hromádku vařených fazolí, drcené buráky s česnekem a paprikou a čtvrtku malinkého citrónku.
A tenkrát se mi v nitru vylíhla hmotařská myšlenka přivézt si s sebou domů kromě bádání a věd i nějaký ten "šmakovnější" kousek Indie - i začal jsem si zapisovat všeliká kuchařská tajemství, kdekoli jsem se k nim jen dostal. Tak vlastně vznikla tato knížka. Vždyť nejen duchovnem živ jest člověk.
Rád bych ještě připomněl, že kuchařský předpis není zákon; je to jen dobře míněný návrh, jakési vodítko, popostrčení na cestu. Každý kuchař je samostatné individuum (nebo by aspoň měl být) a má své dílo umělecky tvořit, byť tu a tam mrkne do kuchařky. Troufám si tvrdit, že jako nikdo nemůže vlézt dvakrát do téže řeky, tak ani žádný kuchař neuvaří totéž jídlo pokaždé stejně.
Anglická a jejím prostřednictvím vůbec evropská kuchyně, zvláště francouzská, ovlivnila indické kuchaře a kuchtíky zejména ve velkých městech; k indickému lidu obecně pronikla jen nepatrně.
V staroindickém eposu praví duší velký a tělem mocný Bhímaséna Pánduovec:

Řeknu králi: "Já jsem kuchař.
Tak se vyznám ve vaření,
že potěším i tvůj jazyk.
V kuchaření tak se vyznám,
že lahodím labužníkům.
Nevařím pokaždé stejně -
vymýšlím a dochucuji!
K jídlu základnímu dodám
různá koření a šťávy,
že si na něm rády smlsnou
i jazýčky vybíravé.
Sám si opatřuji otop,
klády, polena i břevna;
neníť každé dřevo stejné."

Nejčastější přílohou k jídlu jsou v Indii rýže a placky, méně brambory a jiná zelenina.
Rýže je hojná všude, zejména však na jihu a na východě. Vaří se, dusí a vůbec připravuje na nespočet způsobů. V Indii se ovšem vyskytuje také mnoho druhů, ba užívá se rýže i podle věku, letošní, loňská, předloňská. Rýže se často míchá, vlastně spíše patlá s omáčkou. Indové říkají, že na rýži se pozná kuchař.


Důstojníci batalionu uspořádali si slavnostní večeři, složili se a koupili prase a kuchař Jurajda dělal prasečí hody pro důstojníky, obklopen různými příživníky z řad důstojnických sluhů. Nejvíc vyvalené oči ze všech měl nedožera Baloun. Tak se asi dívají lidožrouti s laskominami a chtivostí, jak z misionáře, pečeného na rožni, teče tuk, vydávaje příjemnou vůni při škvaření.


Vskutku, čím může přispět ke štěstí člověka jeho tabule více či méně velkolepá? Nestačí mu čekat, až bude mít hlad, nemůže přizpůsobit svá cvičení nebo délku procházek špatnému vkusu svého kuchaře, aby se mu zdál rozkošným každý pokrm, jen když není hnusný?


Chan-šan se toulal nehostinnou, leč oslovující přírodou, většinou sám, někdy ve společnosti svého jediného druha, kuchaře z blízkého kláštera, Š'-tea.


Vedl život čistě po spartsku, takže když ho vídali, jak jí ječné placky a požívá černou polévku, nechtěli tomu ani věřit a pochybovali, zda měl ten muž kdy ve svém domě kuchaře.


Zdravé a dobře živené malé dítě je v jednom roce svého věku tou nejjemnější, nejvýživnější a nejzdravější potravou, a přitom vůbec nezáleží na tom, zda je podáváno dušené, rožněné, zapečené nebo uvařené, a já sám vůbec nepochybuji, že se rovněž může servírovat v podobě frikasé nebo ragú. Tato strava podobně přiláká velký počet hostů do taveren, v nichž vinárníci určitě projeví prozíravost a opatří si nejlepší recepty na dokonalé ochucení, což povede k tomu, že do jejich podniků budou chodit jemnostpáni, kteří si oprávněně cení sami sebe za znalost vybraných jídel, a zkušeného kuchaře, jenž se dovede zavděčit svým strávníkům a postará se, aby jeho krmě byla tak drahá, jak jim jen bude libo.


Byl velmi zdrženlivý v jídle a v pití. Pravil, že kuchaře a pekaře vůbec nepotřebuje: má prý lepší kuchaře - pro snídani noční pochod a pro večeři skrovný pokrm.


Otroky naší doby jsou nejen všichni ti tovární a horní dělníci - stejnými otroky jsou i všichni nesčíslní lokajové, kuchaři, panské, podomci, kočí, lázeňští sluhové, číšníci apod., kteří po celý svůj život konají povinnosti, jež se úplně příčí lidské bytosti a jsou protivny jim samým.


Scházejí se na oběd nebo na večírek, jako by šli úřadovat, bez veselí, chladně, aby se pochlubili kuchařem, salónem a aby se pak za zády vysmáli a jeden druhému nastavil nohu.


Toto je podrobný návod k tomu, jak změnit plnoštíhlé lidské tělo na poslušné kousky masa. Tak jako všude, i zde existuje mnoho praktických metod, takže toto neberte jako pevné pravidlo, ale jen jako sbírku návrhů. Povšimnete si určitě, že krájení větších kusů na menší bude zmíněno jen letmo a nebudeme se jím zabývat. Rovněž se všeobecně vyhýbáme užití lidského tuku a vnitřností, jež ponecháváme jen těm nejvíce experimentujícím kuchařům. Recepty a způsoby podávání lze téměř donekonečna kombinovat, což ponecháváme plně na vaší vůli. Snažili jsme se o jednoduchý a praktický návod, v němž je však vždy dost prostoru pro zlepšovací návrhy - a my samozřejmě vítáme vaše návrhy.
(Euthanasijská církev: Úprava lidské mrtvoly ke konzumaci)


Praví sám lord Byron (v Listech a denících): "Myslete na postavení žen v starém Řecku - dost vhodné. Nynější stav - zbytek barbarství, rytířství a časů feudálních - umělý a nepřirozený. Musí se starat o domácnost, dobře se živit a šatit, ale nemíchat se do společnosti. Dobré vychování také v náboženství - ale nečíst ani básně ani nepěstovat politiku, nic než knihy náboženské a kuchařské."


Nadporučík Patera ("inšpicíruje" v kuchyni):
"To jsou nějaké hadry, ne?"
Kuchař: "To je maso."
Patera: "To je maso?
(dále z jiného kotle ochutnává a pochvaluje si)
Patera: "Á, to je polévka!"
Kuchař: "To není polévka."
Patera (dál si pochvalně vede svou): "To je polévka!"
Kuchař: "Ne, to není."
Patera: "Co je to?"
Kuchař: "To je voda na nádobí."
Patera: Fujtajbl! Mě necháte chlastat vodu na nádobí!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm