Plútarchos: Arátos

1. prosince 2015 v 21:03 | Misantrop |  Četba


ARÁTOS1)

Antigonos řekl: "Domníval jsem se, že ten mladý muž ze Sikyónu je svou povahou jen přítelem svobody a svých spoluobčanů. Ale jak se zdá, dovede také dobře pozorovat život a činy krále. Nyní však nahlédl za scénu a zjistil, že celé dějiny jsou jen komedie s kulisovou výzdobou."

Tyranovi pochlebníci, aby se zalíbili svým pánům, šířili pomluvy, řeči, posměšky a vtipy, že se achajský stratégos při každé bitvě podělá, nebo když se vedle něho postaví trubač, že se o něho pokoušejí závratě a mdloby, a když prý dá rozkaz svým jednotkám zaujmout bitevní sestavu a vydá heslo, že se táže svých podřízených velitelů a důstojníků, zda je ještě nutná jeho přítomnost, neboť kostky prý již byly vrženy, pak že se vzdaluje a čeká ve vhodné vzdálenosti na výsledek.
Tyto řeči byly tak rozšířeny, že i filosofové ve školách řešili otázky, zda tlučení srdce, změna barvy v tváři a průjem ve chvíli zjevného nebezpečí je projevem zbabělosti anebo jen následkem nějaké tělesné poruchy a přirozeného chladu, a přitom vždy jmenovali Aráta jako opravdu vynikajícího vojevůdce, který však při každém boji trpí takovými stavy.

S Lýdiadem bylo tomu jako v Aisópově bajce: kukačka se ptala malých ptáčků, proč před ní prchají. Na to ptáčci odpověděli, že by se z ní mohl stát jednou jestřáb. Tak se zdá, že i Lýdiada provázela od jeho tyranidy jakási nedůvěra.

Fýlarchovi2) nelze v ničem věřit. Neboť kdekoli se zmíní o Kleomenovi, mluví o něm s nadšením a vůbec historii chápe jako soudní proces, přičemž stále vystupuje proti jednomu v úloze žalobce, u druhého v úloze obhájce.

Nyní, když Arátos předal otěže do rukou Antigonových, je unášen silou královské moci a není již pánem ničeho jiného než svého hlasu. A svobodně pozvednout hlas byla velmi nebezpečná věc.

Jistě mnoho věcí, které se děly, Aráta rmoutily, například když s Antigonovou pomocí dobyli město Mantineiu, dali nejvznešenější a nejvlivnější muže popravit, z ostatních část prodali, část spoutali a v poutech odeslali do Makedonie, ženy a děti uvedli do otroctví. Ale k těmto opatřením došlo podle zákona odplaty. Neboť ačkoli je hrozná věc postupovat takto v hněvu proti lidem společné krve a stejného jazyka, přesto v nutných případech je podle Símónida nikoli tvrdé, nýbrž sladké poskytnout trpící a vzrušené mysli osvěžení a uspokojení.

S Filippem3) se stala veliká a nejvýš překvapující změna: z mírného krále a mravně opravdového jinocha se stal nevázaný muž a ničemný tyran. Ve skutečnosti se jeho povaha nezměnila, nýbrž v době, kdy se už nebylo potřebí čeho obávat, se vyjevila v plném světle jeho špatnost, kterou byl nucen po dlouhý čas ze strachu skrývat.
Že totiž jeho oddanost k Arátovi, k níž byl od počátku vychováván, byla jen směsí studu a strachu, ukázalo jeho pozdější chování k tomuto muži. Chtěl ho odstranit, protože byl přesvědčen, že pokud Arátos žije, nemůže být nikdy svobodný, tím méně být tyranem nebo králem; upustil však od myšlenky na zjevné násilí a přikázal Tauriónovi, jednomu ze svých velitelů, aby tu věc zařídil nenápadným způsobem, když sám nebude přítomen, a to nejlépe jedem.
Taurión se nejprve stal Arátovým důvěrným přítelem a pak mu podal jed, který nebyl silný ani neměl okamžitý účinek, nýbrž nejprve vyvolával v těle mírně zvýšenou teplotu a potom vedl k pozvolnému chřadnutí. Přesto to Arátos poznal. Ale protože by mu výtky a stížnosti nic nepomohly, snášel své utrpení mlčky a trpělivě, jako by trpěl nějakou obyčejnou a známou nemocí. Jen jednou si postěžoval, když ho navštívil přítel a s údivem zpozoroval, že Arátos vyplil krev: "Milý Kefalóne, to je odměna za přátelství s králem."
Takovým způsobem zemřel Arátos v Aigiu v roce, kdy posedmnácté zastával hodnost stratéga.4)


POZNÁMKY:
1) Arátos, narozen r. 271, osvobodil r. 251 Sikyón od tyranidy, r. 245/4 se stal poprvé stratégem achajského spolku, r. 243 osvobodil Korinthos a byl pravidelně každý druhý rok volen za achajského stratéga; zemřel r. 213 př. n. l. - Pozn. vyd.
2) Fýlarchos, jenž žil ve III. stol. př. n. l., byl autorem nedochovaných řeckých dějin let 272-220 př. n. l. - Pozn. vyd.
3) Filippos V. ("mladší"), makedonský král v l. 221-179 př. n. l. - Pozn. vyd.
4) stratégos, vysoký úředník s politickou i vojenskou mocí, zpravidla ročně volený (jedna a táž osoba však nesměla tento úřad zastávat dva roky po sobě), který stál buď sám, nebo se svými kolegy v čele některých řeckých měst a spolků; odtud stratég, tj. odborník v strategii, v umění vést válku. - Pozn. vyd. & Mis.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm