PLÚTARCHOS v literatuře - 1.

2. prosince 2015 v 20:06 | Misantrop


Sparťané své kretény odkládali na Táygetos, kdežto my je klademe do čela státu a do odpovědných diplomatických funkcí.
(Ve Spartě otec neměl právo rozhodnout o životě svého dítěte, ale odnášel je k nejstarším krajanům, kteří posuzovali jeho zdraví. Slabé a nevzhledné dítě bylo nařízeno odnést a vhodit do propasti v pohoří Táygetos (viz Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů). - Poznámka Misantropova.)


Jste lidé a obdivujete se havranu, o němž Plútarchos svědčí, že naházel do nádoby jen z polovice naplněné vodou tolik kamení, až voda vystoupila tak, že se mohl pohodlně napít.

Ach, jak je ten lidský život pln strastí a příkoří! Sotva jedno neštěstí ustalo, již se ocitáme v druhém; nedivím se, že pohanský filosof Timón nastavěl v Athénách mnoho šibenic, na nichž se lidé měli sami věšet, a tak krátkou bolestí svému ubohému životu rychle konec učinit.
(Pohanský filosof Timón - jedná se o známého misantropa Timóna Athénského, který žil asi v 5. stol. př. n. l. Anekdota se šibenicemi je převzata z Plútarcha. - Pozn. Mis.)


Zajisté! Některé lidi ze všeho nejvíce popudí, když není náležitě oceněna jejich dobrota a lidskost; ne že by dobří a lidští byli skrze své skutky či slova, jsou dobří a jsou lidští skrze svoji přirozenou vznešenost a práva vyplývající z moci.
Brutus byl zarmoucen a dotčen, když zjistil, že Xanťané odmítají dát se zachránit, kromě spínání rukou však proti jejich urážlivé nevšímavosti nic nepodnikl (Plútarchos v životopise Dión a Brutus. - pozn. Mis.).
O dva tisíce let později píše Jan Kliment na podobné téma takto: "... v socialismu nám jde tolik o pomoc člověku, že i když nebude chtít, za vlasy ho vytáhneme ze šlamastyky." (Dnešní Rudé Právo; recenze filmu Člověk není sám.)


Po rozumu mém vyniká dějepis mezi všemi předměty tím, že se jím každá mysl obírá jinak. Já se dočetl v Liviovi sta věcí, kterých mnohý jiný se tam nedočetl, a Plútarchos se v něm dočetl sta a sta jiných, kterých jsem já nenalezl, a na které spisovatel nepochybně ani nepomýšlel. Jedněm bývá tato četba pouhým mluvnickým cvičením, jiným anatomií světové moudrosti, jež nám nejtajnější záhyby povahy lidské objasňuje... V Plútarchovi je mnoho zevrubného a důležitého rozjímání, neboť byl po náhledu mém mistrem takových líčení; je však také na tisíc myšlenek, jichž se dotkl jen povrchně. Snažme se vyhledávat a využitkovávat, co v něm vězí. Tak zavdalo nepochybně jeho slovo: "Obyvatelé asijští slouží Jedinému", Boétiemu podnět a látku ke spisu o "dobrovolném otroctví". Pouhé připomenutí, jež připojuje v životopise k nedůležitému ději, nebo slovo na pohled nepatrné, má mnohdy takovou cenu jako celá rozprava. Škoda, že bývají lidé duchaplní tak úseční; čímž nabývají nepochybně takto slávy tím větší, my pak ztráty tím citelnější... A naopak ti, jejichž rozpravy jsou obsahem slabé, snaží se je zase rozvinout mnoha slovy.

Thalés udal hranice k ženění takto: když byl mlád, a matka mu domlouvala, aby se oženil, pravil, že ještě není načase; a když překročil mužský věk, že už na to není kdy.
(Plútarchos vypráví, že když se ptal Solón Thaléta, proč se neoženil, odpověděl mu Thalés: "Protože mám rád děti." - Pozn. Mis.)


Mnoho starověkých filosofů žilo vegetariánsky, tak např. Plútarchos a jiní.
Plútarchos: "Byl to boj o existenci nebo nezadržitelná hloupost, která vás přinutila poskvrňovat si ruce krví, opakuji, majících vše, co je zapotřebí a užívajících všech výhod jsoucnosti? Proč očerňujete Zemi, jako by nebyla schopna vás obživit a nasytit?
Pokud se mne týká, velice se pozastavuji nad stavem citů, duše a rozumu člověka, jemuž jako prvnímu zachutnalo zabité zvíře, a vzal do úst jeho mrtvé tělo, položil před ostatní lidi jídlo z mrtvol a nazval masem a potravou to, co ještě před chvílí křičelo, kvičelo, hýbalo se a vidělo; jak mohl jeho zrak snést pohled na zabité tělo, sedřené z kůže a rozčtvrcené; jak mohl jeho čich snést ten zápach; a jak to, že mu hnus neznechutil přežvykování něčího živého masa a vysávání šťáv z něčích smrtelných ran.
Odkud to přišlo, že vás jakási dravost a šílenství v této šťastné době vede k tomu, že se špiníte krví, ačkoliv máte tolik jiných způsobů obživy? Proč popíráte, že vás země dokáže uživit? Nestydíte se přilévat k plodům země krev a zabíjení? Máte ve zvyku nazývat hady, leopardy a lvy divokými bestiemi; sami jste však ušpiněni krví a vaše ukrutnost není menší než jejich. Oni zabíjejí proto, aby si opatřili svou běžnou obživu, vy ale zabíjíte proto, abyste měli bohatěji prostřený stůl.
Jestliže si myslíte, že jste zrozeni právě pro takovou potravu, jakou se teď chystáte sníst, zabíjejte sami zvířata, která chcete jíst. Dělejte to ale sami, bez pomoci tesáku, kyje nebo sekery - tak, jak to dělají vlci, medvědi a lvi, kteří zabíjejí a hned také snědí. Zkuste roztrhat vola vlastními zuby, roztrhejte vepře, jehně nebo zajíce na kousky a požírejte je tak, jak to činí ti dravci.
Jaký to zápas o existenci anebo nepostřehnutelná hloupost vás přinutila poskvrňovat si ruce krví, vás, podotýkám, kteří těžíte ze všeho, co je zlé a využíváte všech výhod existence? Proč ničíte Zemi, jako kdyby ona nebyla schopná vás uživit a nakrmit?"
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Ať se pře o blaženosti a svrchovaném dobru, komu se bude chtít; ale kdo pěstuje zelí, je nyní mým nálezem prohlášen za velešťastného, daleko spíše než Pyrrhón, který byl ve stejném nebezpečenství, jako jsme my. Ten spatřil na břehu prasátko, jak žere roztroušený ječmen, a prohlásil je za velešťastné ze dvou důvodů, totiž že má ječmene dosyta a nadto že je na zemi.
Ó, božským i panským sídlem je jen pevná půda!
(Příběh o Pyrrhónovi jest vzat, ovšem s obměnou, z Plútarchových Apophthegmat; v § 11 Plútarchos vypravuje, že Pyrrhón, byv překvapen mořskou bouří, ukázal svým přátelům sele, které klidně požíralo ječmen, a řekl, že by mudrcové měli napodobit tento příklad. - Pozn. K. Š.)

Gaster, jejich bůh, nicméně přesto přiznával, že není bohem, nýbrž ubohým, nicotným, bídným tvorem. A jako král Antigonos, První toho jména, odpověděl jakémusi muži jménem Hermodotos (který ho ve svých básních nazýval bohem a synem Slunce) slovy: Můj lasanoforos to popírá (lasanon byla mísa a nádoba na zachycování výměsků trávení), tak také Gaster posílal patolízaly ke své noční stolici, aby se podívali, bádali, hloubali a rozjímali o tom, jaké božství nacházejí v jeho výkalech.
(Anekdota o králi Antigonovi je vzata z Plútarcha [z jeho pojednání "De Iside et Osiride" 24] a Apophthegmat [Antigonus 7]. - Pozn. K. Š.)


Čítal jsi někdy Plútarcha? Já jej čítala s bratrem a oba jsme záviděli Sertoriovi tu bílou laň, jež v osudných nebo tragických okamžicích od bohů k němu přibíhala šeptat mu do ucha o vůli bohů a o dalekých, dalekých Ostrovech Blažených. Když pak nás nenadále postihl okamžik osudný a tragický, spatřili jsme sami - bílou laň.


Není divu, že Alexandr, podle Plútarcha, vozil s sebou na svých výpravách Iliadu v drahocenném pouzdře. Vždyť psané slovo je převzácnou relikvií; je to něco, co nás oslovuje důvěrněji a zároveň promlouvá obecněji než kterékoliv umělecké dílo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm