Rozezvučené struny mého srdce

17. prosince 2015 v 14:02 | Misantrop

Housle, na které jsem už skoro zapomněl, visely zaprášeny na stěně. Jitřní paprsek z protějšího okna osvěcoval jejich struny. Tento pohled rozezvučel i struny mého srdce. Ano, řekl jsem si, pojď sem, ty věrný nástroji! Naše říše není z tohoto světa!


Má snad někdo z vás takovou dovednost jako zkušený hudebník, který jakmile se chopí své lyry a dotkne se strun, ihned pozná, které jsou rozladěny, a dovede svůj nástroj naladit?


Kdo dí, že člověk dřívějších dob
byl hloupý a nemoudrý, nechybí nic!
On vynašel písně, jež k hodům by pěl
a k veselí, k tancům v slavnostní čas
a blažil tak zvuky své pozemské dny;
ale hudbou a písněmi v průvodu strun
moci ukájet bolesti trudů a běd,
to nenašel nikdo, ač smrti to zdroj
i hrůzy, jež vyvrací nejeden rod!


Georg Brandes:
Jasnost našeho ducha se zmenšuje ve styku s některými duchy. Je třeba očišťující samoty, aby člověk vyrostl zase do své výše. Nebezpečné je i jen je vyslechnout; svůj duchovní nástroj jim svěřit; vrátí ho polámaný, struny rozladěné.


Každé slovo v knize je tajemný prst, který se dotýká některého vlákna našeho mozku jako harfové struny a probouzí takto tón v naší zvučné duši. Marně je ruka umělcova prodchnutá a obratná. Zvuk, jejž vyloudí, závisí na jakosti našich intimních strun.


Zesnulá!? Nikoli! Což duše houslí odlétá v posledním tónu prasklé struny?


Z čeho asi pochází ten hluboký odpor ke všemu, co přímo souvisí s člověkem? Když však akordy vzlétají ze strun nástroje, s rozkoší naslouchám těm perlivým tónům, rytmicky probíhajícím pružnými vlnami ovzduší.


Kdyby si příroda nárokovala autorská práva, lidstvo by si ani nedrnklo do strun a platilo by jako mourovaté. Jedině brnkat nám na nervy - jedině na to mají patent!


Přesaďte do větví stromů místo ptáků nějaké lidi, muzikanty, třebas ty nejlepší, třebas jen samé hudební génie, dejme tomu staré barokní mistry, kteří také budou housti jeden přes druhého od prvního bledého rozbřesku až do temného soumraku, každý z nich něco jiného. Co potom v takovém případě uslyší jemné ucho posluchačovo? Bude to také taková báječná symfonie přírody, bude výsledný zvuk také moci misantrop poslouchat od rána do noci a každý další den znovu a znovu bez přestání a nikdy nemít dost? Nebo bude nevyhnutelným výsledkem snažení lidských, příliš lidských hudebníků jen kakofonický lomoz, kňučení, skučení a kňourání, jako když se před zahájením koncertu v hudební síni slaďuje orchestr, nesnesitelný randál, z něhož vám za pět minut prasknou nervy a vy se poběžíte z nezbytí oběsit na struně hned na vedlejší větvi vedle zaníceně hrajícího koncertního virtuosa na violoncello?


Už i naprosto popové a pitomé zpěvačky bývají leckdy označované za "punkové", když omylem udeří víc do strun elektrické kytary!


Staří básníci opěvovali město jako sedmibranné Théby, neboť v těch hradbách bylo vskutku uděláno sedm bran. Vždyť i Amfíonova lyra měla sedm strun.


Zakázal bych jim žrát maso, s výjimkou masa lidského. Ať se pobijou sami mezi sebou, až je přepadnou chutě na kus flákoty! Zabití člověka by proto nebylo trestné. Vražda zvířete by se však krutě trestala zavěšením za krk na řeznické háky pomocí struny od klavíru.


Žádný člověk nevyprávěl s větší magií o výjimkách lidského života a přírody; o horoucí zvědavosti rekonvalescence; o skloncích ročních dob, klesajících pod vyčerpávajícími přívaly jasu, o horkých, vlhkých obdobích par, kdy jižní vítr změkčuje a povoluje nervy jako struny hudebního nástroje.
(Baudelaire: Doslov k: Poe - výpisky z díla)


Má duše temná je - ó do strun sáhni,
jen ještě harfu toužím poslouchat.


Voltaire si ovšem panenský námět nevybral proto, aby mohl rozeznít naplno struny erotiky.
(Krátký: Doslov k: Voltaire: Panna)


a satyři kozonozí; tak bájí a tvrdí
tamější lid; křiky,
šprýmy prý ruší hluboké ticho;
je slýchat i zvuky strun a lahodné lkání.
Lahodný loutny hlas se do uší line
a mluva strun.


Ale ani kdyby v přírodě hrála hudba potišeji než bývá obvyklé, jako za dřívějších dob, kdy hudba zněla pouze ze slabého pištění osamělých píšťal a z jemného chvění strun a kdy tedy nebyla ještě provozována pomocí dnes už všudypřítomných zesilovačů, stále by to znamenalo rušivý zásah do velebného klidu přírody.


Ne abys myslil, že příšerné skřípání pily
a husí kůži ti působí tělíska hladká
jak múzické tóny, jež dovedou probouzet v strunách
umělci jemnými hmaty a sestavit v nápěv.


Kytarista provádí "šestistrunné flagelantství" a basista všechno svými strunami "převálcuje".


Struna příliš natažená praskne.
(o trpělivosti)


Báseň smísila se s mojí krví, zabarvila blány mozkové, city v srdci napjala jak struny na harfě. Křiklavé, svítivé útrapy života nebo smrti bijí do očí a rvou srdce za struny elementárního vzrušení.
*
V korespondenci dvou názorově odlišných lidí se jakoby střetávají poetické ideály s prozaickou vědou, horoucí cit s ukázněným rozumem a náboženský humanismus s atheistickým misanthropismem, ale navzdor těmto zdánlivě nesouzvučným strunám na pražci života přece vzniká docela libozvučný a čtivý akord.
(Misantrop: pozn. k předešlému)


Aríón se dotkl svých kouzelných strun a ty vydaly překrásný tón. Tak dojemně dovede zpívat jen umírající labuť zasažená šípem. Rozechvělé struny ještě nedozněly, když Aríón se v okamžení vrhl do moře.


Jednoho dne byli spolu v lese. Helenka pobíhala sem, pobíhala tam, ptala se, co je to, co ono, a uhodila tak na jedinou zvučící strunu v jeho srdci - na živou kdysi a nyní utuchlou už jeho zálibu k bylinám.
*
Ačkoliv dobře cítil, že se mezi jejich srdci trhají struny posavadní shody, zdálo se, že radost měl právě z toho, když viděl, jak jedna praská po druhé.


Nařezal si ze třtiny hůlky, všechny stejně dlouhé, prostrkal je skořápkou želvího krunýře, konce přivázal k sobě, spojil je příčkou a napjal na ni sedm strun. Potom si zhotovil tepátko, kterým se dovedně těch strun dotýkal, a nástroj se pod jeho rukou kouzelně rozezvučel.
První lyra na světě byla hotova. Čarovné zvuky jejích strun doprovázel mladistvý bůh lahodným hlasem a nadšeně zpíval o svém vlastním zrození.


Ve svém minulém životě jsem byla vidjádharkou a nyní jsem svržena prokletím do světa smrtelníků. Neboť ve svém vidjádharském životě jsem kdysi překousla zuby strunu, abych ji napjala na vínu - proto jsem se narodila v domě rybářů. Jestliže důsledek toho, že jsem se ústy jen dotkla uschlé kravské žíly, je tak hrozný, co musí teprve vzejít z pojídání kravského masa?


Jeho umění jí učarovalo. S jakým úžasem mu visela na rtech a sledovala jeho prsty na strunách lyry! Šla za ním všude, kam šel on.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm