Zmizení jakožto východisko

5. prosince 2015 v 14:01 | Misantrop

Autonomní zóny zůstávají indiciemi toho, co by Nietzsche mohl nazvat "vůle k moci jakožto zmizení". Umění proměnit se v divochy, vůle zmizet v divočině, to je to, co bychom se měli naučit. Zmizení jakožto východisko se zdá velice logickou radikální alternativou naší doby. Jak se moc "vytrácí", naší vlastní vůlí k moci musí být zmizení.


Naše Zorka. To byl hodný pejsek! Bohužel se Zorka dost často toulala, což se jí stalo jednoho dne osudným, a my už ji nikdy více nespatřili. Ale co jsme měli dělat? Zavírat ji? To by děda nikdy nepřipustil. Zorčino zmizení, to bylo snad moje první setkání se smrtí. Pamatuji si stále ten nesnesitelný žal nad ztrátou někoho blízkého. Kdyby tak šel vrátit čas! Ještě aspoň jednou s ní pobýt na malou chvíli!
*
Za svých čtyřicet jar jsem byl svědkem již tolika změn k horšímu, že vidím doslova mizet starý dobrý svět přímo před očima! Denně mi zmizí z očí někde nějaký strom, kus lesa, kus volného zeleného prostranství, aby ho nahradila nějaká bytová zástavba, garáže, silnice, dálnice, parkoviště, sjezdovka, supermarket...
*
Ta nedotčená divočina, již Klostermann ještě znával a miloval a viděl nenávratně mizet, ten opravdový prales, kde mohl neopatrný cizinec snadno zbloudit, ztratit se a beze stopy zmizet, ten už existuje jen v báječných knížkách a neuvěřitelných vyprávěních z dob dávno minulých.
*
Ne, nevzlykám žalem. Stýskám si. Jsem odloučen. Vyji si tichounce do tmy tklivou píseň lapeného vlka. Píseň o zmizelém domově v divočině.
*
To by byla asi ohromná ztráta, kdyby z krajiny zmizel člověk a už nikdy se do ní nevrátil. Kéž by se tak stalo, to by bylo vysvobození. To je také to jediné, co si lze v souvislosti s člověkem přát.
*
Venku je zima a třeskutý mráz,
Závěje sněhu a zástupů lidu nepřeberná hráz,
Já dychtím po jaru, pak vše půjde snáz,
Neb zmizí tato stráz,
Přebývat tu za okny umouněnými,
Jež svými květy vymaloval mráz.
*
Ještě že mám pořád kam chodit; že mám stále ještě poměrně nedaleko v okolních lesích ukrytý svůj malý soukromý posvátný háj s rozložitým věkovitým dubiskem uprostřed, kde mohu nerušeně rozjímat a kam chodím se stejným, ne-li větším, nábožným zanícením, láskou a úctou, jako ti duševní mrzáci, "věřící" všech mimozemských věr. Avšak vím moc dobře, čím dál víc si uvědomuji, že tento kousek ráje jednou také zmizí; že ho také zničí jako všechno kolem; že ten staletý dub jednou pokácejí a rozřežou.
*
Jiné bytosti mají tak zázračné schopnosti, že ani netušíme, jak to dělají! Nejde nám to vůbec tzv. "na rozum"! Tak jsme za nimi pozadu! Dovedou měnit barvy, vzezření, dokážou se skrýt, zmizet, stát se neviditelnými...
*
Jednou to skutečně budu muset asi udělat: spálit po sobě všechny mosty, rodné listy, všechny průkazy a doklady - a nadobro zmizet neznámo kam. Našinec se musí občas zbouřit, aspoň jednou v životě, byť by to bylo i naposled!
*
To člověk nám otrávil, kromě jiného, i veselou náladu. A jedině až zmizí tento netvor z povrchu zemského, jedině pak snad zapomeneme, na co bychom nikdy, nebýt jeho, nepomysleli - na smrt.
*
Neustále se mi vrací jeden přenádherný sen. Je to vidina tak jasná a živá, že vždy po probuzení hledám v paměti a v mapách, kde jsem ten idylický obrázek viděl, abych se tam, do té vysněné krajiny mých horoucích přání, mohl zase vrátit a zmizet v ní napořád.
*
Člověk si vzal do hlavy, že se chce stát jakýmsi Kostějem nesmrtelným! Že zrovna on! Ten, jenž by měl z tohoto světa raději pěkně po anglicku zmizet a nechat jej lepším tvorům než je on, tento proklatý kazisvět.


V lese je po zimě hodně polomů; od července, kdy jsem tu byl naposledy, přibylo i holosečových, co dím, přímo holocaustových pařezů. Některé části lesa prostě zmizely - víme, čí vinou.
*
Myslím, že by se misantropická společnost budoucnosti měla takovýchto bezcitných hovad zbavit a vyhladit je z povrchu zemského, jinak zmizí ze světa všechna krása.
*
Malá nápověda pro mrchožrouty, kteří se jednou slétnou nad mou literární mrtvolou nebo po mém záhadném zmizení: své spisy schraňuji v kufříku!
*
Jitro časné ozvučeno jest neobyčejně krásným zpěvem kosím. Ten nápěv se mu povedl! A zmizí zároveň s ním, jako vše velké a nedostižné na tomto světě.


Co se stalo s lidským tělem? Proč už není tak ladné? Proč? Všechna zvířata jsou tak ladná! Tak proč lidské tělo není? Co se s ním přihodilo? Něco jsi s ním udělal: naboural jsi ho a přirozená spontánnost jeho plynutí zmizela.
*
Stále Boha zobrazujeme, zatímco všechna jména a formy zmizely.
*
Meditace znamená schopnost být sám - nejen schopnost být sám, ale mít z té samoty požitek; být tak sám, že druzí úplně zmizí, že druzí nejsou.
*
Říkají: "Co se stane s osvícenou duší?" Buddha je tvrdý. Říká: "Nic. Plamen prostě zmizí - a vy se ptáte, kam zmizel? Takto se nikdo neptá, protože každý ví, že prostě zmizel." Slovo "nirvána" znamená zmizení plamene. Nikdy neužíval slova "mókša", neužíval slova "nebe", nemluvil o ráji - nikdy nepoužíval slova, která by vytvářela budoucnost. Plamen zmizel. "Neptejte se, co se stalo."


Koeficient všech prvků v přírodě je konstantní - a zůstane beze změny, i kdyby to měl být sám Hitler, kdo by se po zmizení Matky Terezy ujal chudých židovských sirotků.
*
Červenec 38: Poslední léto, kdy pracuji. Příští léto již budu volný. Přesto, nebo právě proto, se už nemůžu dočkat, až ta doba přijde. Nejraději bych se vším praštil hned, sebral si své věci z p@kárny a zmizel odtud ze dne na den, tak jak jsem to dělával dřív, když jsem byl ještě dobrej. Teď je ze mne prodejná kurva.
*
Nemůžeš ani v klidu zmizet do ústraní! V mžiku půjdou po tobě a nedají ti pokoj, dokud tě nedonutí pro ně pracovat.


Vykonat nějaký krutý zločin proti lidskosti a v tichosti zmizet nadobro do opuštěné samoty na nepotřebný maják a dožít tam jako stylita na vrcholu sloupu kdesi uprostřed pouště.
*
Se zmizením posledního žijícího člověka na této planetě, nikoli až za sto let, nikoli až za padesát let, nýbrž okamžitě! rozhostí se všude po Zemi království divočiny a zvířata ihned obsadí prázdné lidské ruiny a budou zase po zásluze vládnout světu, jako kdyby člověk nikdy neexistoval!


Chci lidáky do jednoho vidět mrtvé, nebo ještě lépe zmizelé.
*
Jejich všech dočasná a chabá moc nade mnou je oslabena, slábnout bude s přibývajícím časem dál, až zmizí úplně.
*
Jednou při stmívání jsem ve veliké dálce pozoroval dalekohledem osamoceného černého býka. Dělal jakoby nic, jako by se pásl tu i onde, ale přitom se nenápadně, leč cílevědomě, přesunoval z louky k lesu. Určitě v jeho jednání byla cílevědomost; takhle na dálku bylo naprosto zřejmé, že věděl, co dělá. A samozřejmě netrvalo dlouho a skutečně v tom lese nakonec zmizel! Takže zaznamenávám prvního letošního uprchlíka.


Les na břehu rybníka zmizel. Zbyly po něm jen pařezy a několik zuhelnatělých ohnišť. Čím dál "lepší".
*
Ode dneška mám také fungl nový cestovní pas Evropské unie. Obsahuje zabudovaný čip a anténu. Až budu chtít zmizet ze "světa", budu muset ten pas zahodit, nebo mě lidáci pomocí něho najdou.


Povahy lidského druhu a ostatní přírody jsou takového rázu, že buď lidé, nebo ostatní příroda bude muset zmizet.


Kdyby i díky mně jednou ta vypasená lidská havěť zmizela nejen z rajské zahrady Edenu, ale i z celé planety Země!
*
Svět je chudší o jeden strom. Stará vrba jíva, dominanta krajiny, orientační bod, jehož kmen nesl po celá léta turistickou značku, leží sražena přes cestu. Včera ještě stála. Tak zas zmizí kousek mého života.
*
Ze snu mě zase zburcoval sousedovic čokl. Až ten chcípne, to bude úleva pro celé sídliště - a hlavně pro mne. Myslím, že se potom půjdu ze samé radosti opít, protože štěká bez ustání celý den přímo pod mým oknem. Buď ten čokl, nebo lépe jeho panička, to je mi jedno, ale někdo z nich by už měl zmizet.
*
Lyska byla také ráda, že ti rybáři vypadli, protože jakmile zmizeli, vrátila se hned odkudsi z lesa s velkým šplouchnutím zpátky na hladinu nádrže. Nakonec jsme tam zůstali jen my dva, lyska černá a člověk misantropický.
*
Na dalším místě v lesích zase zmizel při holoseči jeden značený strom, který nenesl jen turistickou značku, ale i ceduli s místopisným výškovým označením a nápisem ZELENÁ PRO VAŠE KROKY - LESY ČR JSOU TU PRO VÁS. Myslivecký posed přemístili, ale rozcestník, neřkuli ten smrk, na němž byl léta přibitý, neušetřili. Tak zas zmizel kus mého života.
*
Neznám příkladnější memento mori než je postupně se rozkládající tělo zvířete v přírodě. Nevíte, co je smrt, dokud každý den nepozorujete to postupné mizení dříve živého tvora, až vám zmizí navěky.
*
Za dalších patnáct let, až si otevřu tuto knihu, bude už možná dnešní Reinlebensborn, čistý zdroj žití, tato moje poslední výspa svobody, dávno mrtvý, zničený, obsazený a prolezlý lidmi jako rakovinou, jako morem, a Já budu pročítat řádky této knihy se stejným závistným smutkem, s jakým čtu řádky Thoreauova též dávno zmizelého divokého Waldenu.
*
Lidé mi nejenže všechno, co mám rád, zničí a postřílejí, ale ještě se mi pletou do výhledu, když ten starý dobrý zmizelý svět hledám.
*
Vždycky mi to někdo zkazí. Zřejmě proto sem ještě přes to přese všechno chodím, protože když všichni lidáci odtud konečně zmiznou a rozhostí se opět ticho a klid a rajské liduprázdno, je to tu pořád nádherné.
*
Dřív jsem neváhal prodat třeba celou svou drahocennou knihovnu, zbavit se svých nejmilejších desek, zbytečných věcí, jen abych pocítil víc svobody a volnějšího ducha, nespoutaného hmotnými statky. Nerozpakoval jsem se zmizet, bez ničeho, jen tak s holýma rukama, téměř bez peněz, na celé týdny z domu, třeba i za hranice státu.


Člověk by měl jednoduše zmizet, vymizet z planety Země, vychcípat (pro toho, kdo by mi zase "nerozuměl").
*
Doma mě krotitelé ještě ke všemu rozčilují dotazy, jestli jsem výpalné zaplatil, jako kdyby to ani nebyli moji rodiče, nýbrž tajní agenti státu, pověření úkolem dohlížet na mne. Nebo se snad bojí, že se na všechno vykašlu a zmizím neznámo kam, abych měl konečně od všech lidáků pokoj? Stejně to tak jednou dopadne. Vědí, že jsem se právě vrátil z lesa; vědí, že mám dost peněz na letenku kamkoliv a že jsem rozený útěkář; vědí, jak mě tady všechno a všichni serou; vědí, že jsem nespoutaný a vždy hotov k radikálním činům, i kdybych měl všechny mně milé a drahé věci ze dne na den opustit a tady zanechat; a vědí, že dovedu zmizet tajně a bez slůvka rozloučení třebas uprostřed noci. Dají-li si toto vše dohromady, pak je to jasné: nemůžou si být se mnou jistí. Ani oni, ani žádný stát na světě mě nikdy natrvalo nezotročí.


Související citáty:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm