Člověk je blbec

30. ledna 2016 v 13:31 | Misantrop


Pak jsem slyšel, jak Matylda říká, že je blbec.
Maminka vzdychala a říkala, že ho napřed nemusí mít ráda, ona že také neměla za svobodna tatínka ráda, až teprve po svatbě za pět let, ale že tomu trojkovi nesmí dát znát, že je blbec a že ho nemiluje.


Zas blbec se sám sobě směje
Jenom nikdo nepochopí, co se ve mně děje.


Zdá se mi, že jen blbec se může na tomto zkaženém polidštěném světě ještě z něčeho bezvýhradně radovat.


- ŽE SE NESTYDÍTE JÍST MAMUTÍ MASO! LOVIT MAMUTY, KDYŽ JIM HROZÍ VYHUBENÍ MŮŽE JEDINĚ BLBEC!
- (mlask!) NO TAK JSEM BLBEC, NO A CO! CO JE MI PO MAMUTECH! HLAVNĚ ŽE MÁM PLNÉ BŘICHO! HE HE HE HE!
- VÁM TO NEVADÍ, ŽE JSTE BLBEC? A ŽE KVŮLI VÁM VYHYNE JEDEN ŽIVOČIŠNÝ DRUH?
- JSEM RÁD, ŽE JSEM BLBEC, PROTOŽE MY BLBCI NEVYHYNEME NIKDY!


Demokracii si popletli s kanalizací, v níž každý blbec, mstivý podvraťák a zakomplexovaný blemas může kdykoliv ohrozit a smést náročnější a šlechetnější vědomí.
*
Mám fyzický pocit a zakoušený dotek ohlušujícího blábolu, netvorné orchestrace všeho proti všemu, fantastického randálu, kde poslední blbec má právě takové slovo jako první básník.
*
Který blbec se to uřekl, že tento svět je pomyslitelně nejlepším ze všech možných světů?
*
Jen blbec nevěří, že svět se hroutí a že jde do prdele a že stojíme před jeho koncem. On si to všechno představuje jako ředkvičky.


Töpaga (Milarepa), ten vůl, má nyní v románu za sebou neúspěšný pokus o sebevraždu ze zoufalství nad tím, že mu Marpa nechce sdělit nejvyšší nauku. Chtěl se oběsit, ale i to zpackal, a přežil, respektive byl zachráněn svým guruem. Teprve tak si na svém mistru vyvzdoroval zasvěcení. Blbec.
Milarepu všechny encyklopedie světa uznávají za velkého jogína; avšak podle toho, co se o něm dočítám nejen v tomto Tomášově paskvilu, musím říct, že to musel být pěkný blbec a servilní idiot bez kouska opravdové duchovnosti v těle; dokonce si myslím, že to byl velký hlupák. Proto to také takzvaně "někam dotáhl", kdežto skutečně svobodný duch to nedotáhne v lidské společnosti nikam.


Dole údolím přejede několikrát za den nějaký motorkář - blbec na mašině, dohromady asi čtyři různí pitomci -, ale toho se snažím nevšímat. Jak vidno a slyšno, každá vesnice má alespoň jednoho svého vesnického idiota.
*
Další věc, která mě v knize vydražďuje k nepříčetnosti, jsou opět četné podtrhávky tužkou po nějakém debilovi, který tam ještě k tomu v té své debilitě nechal číslo na svůj mobilní telefon. Musel to udělat nějaký zvlášť debilní kretén, protože jediné jeho slovo, které v nebohé knize zanechal načmárané svou dysgrafickou pazourou a vypocené svým dysortografickým mozečkem imbecila, slovo "přečíst!", napsal blbec jako PŘEČIT! Nebo to možná mělo být slovo "přečti!", nicméně tak jako tak se mi z toho vylízanectví zpěnila krev do růžova. Strašné. Mám potřebu si umýt ruce po takovém kreténovi. Čím větší blbec, tím větší má potřebu zvěčnit tu svou vypatlanou mysl ve vypůjčené knížce, aby to pak druzí musili po něm číst a zřít.


Lži, všude samé lži, jež jsou tak okaté, že jen úplný myopický blbec by nedohlédl na jejich průhledné dno.


Murphyho zákon:
Shawův princip: Vytvořte systém, který pochopí i blbec, a nikdo jiný než blbec ho nebude chtít používat.
*
Neznámý bezejmenný:
Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejaký blbec.


Nechápu, který blbec označil starou hudbu za "vážnou". Vždyť dvě věty ze tří jsou označeny jako allegro, česky zvesela!


Teď se však podívejte na Makara Děnisyče. Celý újezd ho pokládá za literáta, za básníka, každý v něm vidí něco zvláštního, nikdo ho nemá rád, kdekdo míní, že nějak divně mluví, a on sám se tuhle prořekl, že se zabývá literaturou, a začervenal se tak, jako kdyby ukradl slepici.
A v Makarovi začíná hlodat červ. Autorská samolibost je bolest, je to duševní katar. Kdo jím stůně, neslyší zpěv ptactva, nevidí svit slunce, nevidí jaro… Stačí se jen zlehýnka dotknout bolavého místa a celý organismus se sevře bolestí.
Jsou s ním hned hotovi:
"Ten blbec napsal zase pěknou blbost!"
(Čechov: Zjara)


To zas byl vynález zkázy, tyhle plastové lahve na jedno použití! Něco takového po tisíce let nezničitelného, přirozenými procesy neodbouratelného a nerozložitelného hromadně vyrábět, stáčet do toho ještě k tomu tu nejobyčejnější, nejdostupnější základní přírodní tekutinu, jíž je všude dost, avšak vydávat ji a prodávat jako něco lepšího a zvláštnějšího, než je dejme tomu obyčejná voda z vodovodu, vhodit pak ten výrobek nezodpovědně mezi lidstvo a pošetile doufat, že lidé, ta pakáž přemnožená, škodlivá a mizerná, budou ty flašky hnusné poctivě a disciplinovaně odhazovat do připravených kontejnerů - inu, něčeho takového se může dopustit jenom blbec!
*
Jen naprostý blbec, blbý tak, že si svou blbost ani neuvědomuje, by mohl popírat, že se cosi neblahého děje a že cosi horšího se ještě dít bude.
*
Sám si teď připadám víc jako srnec než jako blbec, to jest jako člověk.
*
V tichu se každý příliš cítí být sám sebou: filosof se cítí být v tichu velkým a vznešeným, blbec se v tichu cítí být malým a nízkým. Proto vždy blbec bude na světě dělat největší rambajz. Blbec má falešný pocit moci, spustí-li co nejhlučnější motor či povyk: všechno živé, vše jemnější a vyšší než je on sám, od něj utíká. Utíká od něj i moudrost. Není to však ze strachu z blbcovy zdánlivé moci, nýbrž jen a jen z hnusu nad tímto blbcem, z odporu k jeho příliš hlučnému blbství.


"Blbec!" procedil kníže mezi zuby. "Zvláštní věc, jak je někdy protivné dívat se na spokojené tlamy."
(Čechov: Bezvýznamná příhoda)


Pokud udělá nevzdělaný blbec chybu v dopise, není to nic tak hrozného, dalo se to čekat. Ale v oficiálních tiskovinách, za jejichž vydáním stojí určitý mozkový trust intelektuálů a tým odpovědných redaktorů a editorů, znehodnocuje každá chybička výsledné dílo jako plíseň na právě zakoupené zelenině!
*
Ani se nesnažím navazovat kontakt, komunikovat. To můžete dělat jen s někým, kdo komunikuje na stejné bázi. Blbec s inteligencí houpacího koně není tím správným partnerem pro intelektuální rozhovor s někým jako jsem Já, který má prý vysoce nadprůměrnou inteligenci.


Chytrý se rád učí, blbec rád učí (přísloví).
(Čechov: Zápisníky 1891 - 1904)


Nic bych možná nikdy nenapsal, nic bych nevydal z plodů mého nelidského ducha lidem v plen či v zlost, doufaje, že při pálení mých knih nějaké potentátované lidské nemehlo ve chvatné horlivosti brkne a svalí se do ohně, kde, blbec, uhoří nebo kde si alespoň popálí své nenechavé pracovité pazoury blbého cháma.


Říkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, ať je učenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec.


Eh, jak je dětství, toto ranní protírání si očí, blbé! A kdo "v mládí byl mlád", je blbec, ovce, která se stádem kolkol dobře vychází...


Ženit se a vdávat se a mít rodinu a děti může v dnešní zfašizované době a v dnešním přelidněném a zdevastovaném světě jen úplný blbec a kretén.


Milovat dovede každej blbec, ale takovýmhle způsobem dokáže nenávidět jenom génius.


Jim nemůžete nic udělat. Jen by to proti vám použili. Vezmou svou slabost, vymáchají vám v ní čumák a vy pak vypadáte jako blbec.


Naučit se něco nazpaměť dokáže každý blbec. Žádný vzdělávací ústav na světě nevychová z člověka inteligentního tvora.


Musely si holky myslet - jako tak mnozí jiní -, že jsem opravdu nějaký blbec; což je na druhou stranu nejpravděpodobnější účinek toho, že si své schopnosti ponechávám výhradně pro sebe a lidem je všanc a vplen nedávám; buď jich zneužijí, nebo se stanou nakonec předmětem jejich podlé zášti, aniž by je dovedli ocenit.


Není vůbec překvapivé, že při jakémkoli výkyvu počasí se každý okamžitě ptá, který blbec zase co zvoral.


ČLOVĚK JE DOKONALÝ! ČLOVĚK JE PÁN TVORSTVA! ČLOVĚK JE ROZUMNÁ BYTOST! ČLOVĚK JE NOSITELEM POKROKU! ČLOVĚK JE BLBEC.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm