Když se dáme na pochod

17. ledna 2016 v 13:11 | Misantrop

Je tolik žen při našem pluku, že když dáme se na pochod, nepodobá se to vojenskému tažení, nýbrž průvodu cikánů.


Po dráze, kterou jsem prošel, při mých myšlenkách do budoucna bylo nutné, aby můj pochod a mé úspěchy měly v sobě něco nadpřirozeného.


Ptáci nezpívají pro radost; oni mě zvou a lákají; jejich hudební sdělení mi má říct zřejmě a hlavně toto:
"Neseď už déle zavřený za těmi zdmi, zima již skončila, pojď mezi nás, pojď se také radovat ze života jako my!"
Tak tedy dobrá! Poslechnu Já vašich rad, vy milí švitoříčci! Co by ne! Vždyť už tu sedím dost dlouho jako na trní! V noci se vydám na pochod. A s úsvitem nového dne již budu mezi vámi!


S přibývajícím šerem začalo být nanejvýš zřejmé, že tato obluda, vydavší se na ničivý pochod světem, není více zvířetem. Neexistuje slovo pro to, co oni jsou. Perverzní buňky zemského organismu. Nazval jsem to Rakovinou.


Pochod věcí se bere svou cestou nezávisle na svolení většiny - a v tom to vězí, že se do světa vetřelo leccos podivuhodného.


V 16:15 se dávám na pochod. Je vedro. Překvapivě je všude málo lidáků, což jsem nečekal a kvituji to s povděkem. Po cestě vidím ve vesnici ovce s jehňaty a za vesnicí hodně krav, některé jdou dokonce kousek cesty se mnou podél ohradníku. Jdu na lačno, a tak jsem rád, že mohu ochutnat i pár prvních letošních chudých malin. Na rybníce Ráj pod Jelínkem loví na břehu osamělá volavka. Z druhé strany se k rybníku přibližují asi tři parchanti s čoklem. Přicházejí se koupat. Taky bych se s chutí osvěžil koupelí, kdyby tady nikdo nebyl. Já a ti přicházející parchanti jsou pro milou volavku příliš, a tak odlétá. Rozumím jí.


Máme sotva právo usmívat se, vidouce, že ti, kdož právem nebo neprávem tvrdí, že nejvíce zaváděli novoty, jsou také těmi, kdož s největším hněvem nebo odporem novoty odmítají. Toť obyčejný pochod lidského ducha.
Ti, kdož dělají revoluce, nedovolují, aby je chtěl někdo dělat po nich. V tom jsou lidmi. Básník, senátor nebo švec, každý vzdává se nerad myšlenky, že není konečným cílem světa a nejvyšším smyslem všehomíra.


Myšlenkový pochod intelektu, odpoutaného od mateřské půdy vůle a jen periodicky se k ní vracejícího, se bude od intelektu normálního, lpícího na svém kmeni, brzy radikálně odlišovat. Proto i kvůli nerovnosti kroků není schopen společenského myšlení, tj. nehodí se ke konverzaci s jinými: ti se budou z něho a z jeho drtivé převahy radovat tak málo, jako on z nich.


Ženy představují kulturní přínos nanejvýš jako služky. Jsou plně zaměstnány jen svými tělesnými pochody a hormonálními bouřemi.


Zdá-li se, že nějaká stávající strana natolik ztrácí přízeň lidu a hrozí jí tak velký propad, že pravděpodobně utrží ve volbách zničující porážku, dávají se na velký pochod: parlamentní krysy opouštějí stranickou loď. Nemá to co dělat s lepším věděním nebo úmyslem, pouze s jistým věšteckým nadáním, jež parlamentní štěnici v pravý čas varuje a pouští ji opakovaně do jiné teplé stranické postele.


Byl také velmi zdrženlivý v jídle a v pití. Pravil, že kuchaře a pekaře vůbec nepotřebuje: má prý lepší kuchaře - pro snídani noční pochod a pro večeři skrovný pokrm.


Našel jsem u Plútarcha, jakými prostředky se bránil Caesar proti nemoci a bolestem hlavy: Obrovské pochody, prostý způsob života, nepřetržitý pobyt ve volné přírodě, štrapáce.


Hitler chtěl oživit ducha antiky v nacistickém Německu, nezřídka i s pomocí stejných metod. Vzpomeňme jen namátkou renesanci klasických forem v nacistickém umění, noční pochodňové průvody za zvuků fléten (za "třetí říše" vylepšené o pochodový rytmus vojenských bubnů) či důraz na výchovu mládeže k zmužilosti, odolnosti a fyzické zdatnosti - též jako předpoklad pro vypěstování tvrdého národa, jenž by si v případné válce dokázal uhájit svou národní svobodu (to všechno je převzaté z antiky).


Kdykoli k válečným hrám se prostory pláně
naplní valnými pluky a všichni se ženou,
že se až od třpytu zbroje i nebes i země
zaleskne vůkol a pochodem pěchoty temně
zaduní kraj; i hory zasáhne pokřik
a od nich se ozvěnou odrazí ke hvězdám v modru.


22. duben - Začátek experimentu se blíží. Venku už je prostě nádherně! Konám pravidelné pochody po okolí Políček, abych si zvykl na pěší zátěž. Deset kilometrů denně je moje norma. Je to málo, ale když se uváží, že jsem celou zimu skoro nechodil... To je poučení pro příští zimu: budu trénovat túry, abych byl co nejlíp připraven na rychlý a snadný přesun do Středomoří.


Vědec uprostřed afrických hor nalezl v soužití s divočinou a jejími tvory svobodu, klid, vnitřní mír, harmonii a dokonce i bezpečí. Kdo to jednou zažil, ten pohrdá pak navěky a nenávidí lidskou společnost a nechce se více vrátit mezi lidi - mezi ty diktátory, kteří se před deseti tisíci lety vydali na ničivý pochod světem.
(komentář k filmu Instinkt)


Árjové
INDOEVROPANÉ NA POCHODU
Byli to naši společní předkové, staří Indoevropané.


Národ, který neexpanduje, zajde na vlastní malost. Proto Drang nach Osten. Převálcovat přitom nějaké Čechy, nějakou špinavou českou pakáž, to je jako zašlápnout mravenečka na cestě v parném letním odpoledni, pískaje si do pochodu veselou písničku.


K lesnímu rybníčku Khalídž jsem dorazil za dvě hodiny úmorného pochodu přes tři vesnice plné nepřátelských lidáků. Ať žije zákon a pokrytectví! Jinak by mě byli sežrali zaživa! Jsem hodně utahaný, unavený. Unavený vším.


Hluboce zarmoucená a rozrušená Kristina viděla v duchu před sebou celý ten ubohý život zvířete, končící v silničním příkopu: radostné oslátko s velikou hlavou, v níž svítí veliké oči, veselé a hodné mládě s ostrými chlupy a dlouhýma ušima, skotačící ještě volně mezi nohama své matky, pak první kára, první stoupání, první rány a potom, potom hrozné pochody bez ustání na nekonečných cestách a zase rány a rány, přetěžké náklady za úmorných veder a za to jediná potrava - trochu slámy nebo sena a zelených větviček a podél tvrdých cest stálé pokušení v podobě zelených luk.
(Maupassant: Příběh jednoho života)


Kdo má moc, bude vždy nespravedlivý a mstivý. Vévoda de Vendôme říkával o tom žertem, že na pochodu armád často pozoroval boje mezků s mezkáři, a že - k hanbě pokolení lidského - měli skoro vždy pravdu mezci.


Jak si má člověk vysvětlit kouzlo, které se ho zmocní při podívané na vojenskou přehlídku? Raději je ani nevysvětlovat. Přemýšlel jsem o tom.
Četa má jen deset mužů a emocionálně na člověka vůbec nepůsobí. Srdce se mu trochu rozbuší, teprve když uvidí rotu. A prapor na pochodu působí opojně. Brigáda je už skoro armáda s korouhvemi - a jak víme z Písně písní, vzrušuje stejně jako milostné uchvácení. Vzrušení je tedy úměrné počtu. V poměru ke vzrůstu normálního člověka působí katedrála na jedince mocnějším dojmem než domek, a průvod pochodujících mužů, dlouhý celou míli, účinkuje mohutněji než desítka zevlounů na rohu ulice.


Beethoven je přírodním živlem, řekou, která se řítí vodopády. Strhuje ducha, nadnáší tělo.
Je to hudba, která pochoduje, která běží na zteč. Jak tu rozpoznáváme toho, jenž komponoval v chůzi, na čerstvém vzduchu, "spazierend dichtete", jak sám říkával! Ani zdání oné hudby za zabedněnými okny, která čerpá z kalamáře. Ani zdání hudby do sebe zabrané, která se zhlíží v sobě, zmalátnělá ve svém snu! Beethovenova hudba dýchá a jde a nutí jít a dýchat. Vane po jarních a letních pláních. Je to oddechování polí a lesů, oddechování muže, který zápasí.
Žádná hudba na světě nikdy nepůsobila dojmem takové duševní čistoty.


Vztýčený perlík, hrom, který dosud neuhodil! Ale uhodí! Vzdej se, kováři! Ne! Rozmysli si, kováři! Ne! Musíš! Ne! A Ratkin nahlas křičel: Ne a ne! A bylo mu, jako by se dával na pochod za zvuků hudby, pod výbojně vlajícími prapory...
Zní zase jen ona píseň: Život! Život! - Chceme býti takoví, aby jeho oko na nás s hrdostí spočinulo, aby se usmíval, pokyvuje hlavou k rytmickému našemu pochodu!


Myšlenkové pochody židovstva jsou naprosto jasné. Bolševizace Německa, to znamená vyhlazení národně lidové německé inteligence a tím umožněné vyždímání německé pracovní síly v poddanství židovského světového finančnictví, je myšleno jen jako předehra pro další šíření této židovské tendence k dobytí světa. Jako často v historii, je Německo v tomto obrovském zápolení styčným bodem. Stanou-li se náš národ a náš stát obětí této krvavé a hamižné židovské národní tyranie, spadne posléze celý svět do osidel těchto polypů. Osvobodí-li se Německo z tohoto sevření, bude možno toto obrovské nebezpečí všech národů považovat za zlomené na celém širém světě.


Již brzy den ten přijít musí,
kdy zhyne celý lidský rod,
přes žírné lány vlasti naší
se potom dáme na pochod.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm