Naše veřejnost dnes hrozně upadla

31. ledna 2016 v 14:25 | Misantrop

Zábava okrádá veřejnost o večerní hodiny - o nejlepší dobu na duševní práci.
"Naše veřejnost dnes hrozně upadla. Správně řekl básník: Truchlivě se dívám na naše pokolení."
"Ano, hrozně upadla. Ani jednou jsem neměla to štěstí poznat nejen hrdinu nebo velký talent, ale ani prostě zajímavého člověka. Samá šeď, podprůměrnost, nafoukanost..."
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


A zločiny už nejsou tajné: vystavují se zrakům všech, ničemnost byla vypuštěna na veřejnost a tak zesílila, že nevinnost není jen vzácná, ale takřka neexistuje.
(Seneca: O hněvu)


Musí-li už žena vyjít za obstaráním nezbytně nutných potřeb na veřejnost, má příkaz nosit volný pytlovitý oděv, kterému se v Indii podle jeho hlavní části, roušky přes obličej s otvory pro oči, říká burka.


Veřejnost nedovede nežli zvířata soustavně urážet, skromného a hodného psa nazývá jmény různých monarchů. Mlíkařského psa, který trpělivě a oddaně táhne vozík s potravinou, nazývá Neronem. Malého ratlíčka, který nikomu neublížil a nikoho netyranizuje, nazývají Césarem.


V 80. letech byl názor na dlouhé vlasy jako na ojedinělý projev politické a kulturní identity převzat a zabudován do militaristických filmů jako byl Rambo a mnohé jiné, jež provokovaly veřejnost k přehodnocení pohledu na to, co je typicky maskulinní.
*
V období čínské "kulturní revoluce" kolem roku 1964 mělo téměř všechno tradičně čínské potíže s komunistickými Rudými gardami. K věcem, jež přitahovaly nebezpečnou pozornost, pokud se objevily na veřejnosti, patřily šperky a dlouhé vlasy. Tyto věci byly považovány za symboly buržoazního životního stylu a bohatství. Lidé se těchto věcí museli vystříhat, jinak by trpěli vážnými následky, jako bylo mučení a bití.


Dostál jsem opět své úloze flamena - starořímského obětního kněze přírodního božstva, řeholníka to, jenž nikdy nesmí ani pohlédnout na práci a nikdy nevychází na veřejnost.


DOKTOR STOCKMANN: Ale copak není povinností občana, aby sdělil veřejnosti, když má nějakou novou myšlenku!
STAROSTA: Ach, veřejnost vůbec nepotřebuje nějaké nové myšlenky. Veřejnosti nejlépe svědčí staré, dobré, uznané myšlenky, které již má.


Podivínské chování na veřejnosti, a dokonce i v soukromí, je lidmi nenáviděno za všech dob a za všech okolností.


Globe Revue je takový ten časopis určený pro velmi laickou veřejnost, s kusými a mělkými informacemi, nepříliš seriózními fakty (například o zvířecí bisexualitě), chabou slovní vybaveností a celkově nízkou jak vědeckou úrovní, tak i malým zaměřením na ekologii a ochranu přírody vůbec. Prostě "velká huba", drahá a barevná, ale ten obsah... - nemá velkou cenu pro přírodovědce, a pro přírodního filosofa už vůbec ne.


Na veřejnosti se bouchalové snaží vystupovat málem jako nějací dobráci, ba jako velcí milovníci přírody, její znalci, dokonce jako milovníci a ochránci zvířat! A veřejnost jim to žere. Při všem svém obskurním podnikání mohou vraždit zcela otevřeně, protože jejich blízcí, příbuzní, sousedé, celá veřejnost jejich v podstatě pytlačení nejen přehlíží jako cosi naprosto normálního a běžného, nýbrž i schvaluje jako cosi potřebného a užitečného. Nikdo nemá tak choré pohnutky k vraždění jako bouchal. A veřejnost mu to mlčky trpí, protože sama není jiná.


Hlavně že se myslivci stále snaží vypadat před veřejností jako málem jacísi rytíři přírody, ale přitom to jsou jen obyčejní zabijáci - lstiví, bezcitní vrazi. A veřejnost jim to žere.


Tíhnutí k veřejnosti je těžko pochopitelné: každá zkušenost dává umělci pocítit, že se vydává do nepravé sféry a že se mu v ní může do jisté míry jen tehdy poštěstit, když sám sebe postaví do falešného světla.
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Když člověk podvede veřejnost o nějaké větší peníze, začne dostávat strach a rád by aspoň dílek z lupu vrátil. A když se na to díváš zblízka, a všimneš si, jak tu svou dobročinnost provozuje, uvidíš, že se pokouší vracet to zrovna těm lidem, kterým to vypálil.
(O. Henry: Katedra filantromatematiky)


Abychom přinesli naše poselství veřejnosti s nějakou nadějí na trvající účinek, museli jsme zabít několik lidí.
*
I když o rozhodnutí hlasuje veřejnost, počet voličů je tak veliký, že individuální hlas je zanedbatelný.
*
Zabrání odpor veřejnosti zavedení technické kontroly lidského chování? Jistě by tomu tak bylo, kdyby byla technická kontrola zavedena jednorázově. Ale protože technická kontrola bude zaváděna v průběhu dlouhých úseků s malými změnami, nenastane žádný racionální a efektivní odpor veřejnosti.


Čert aby je vzal! Začal jsem nenávidět tu naši veleváženou veřejnost.
(Čechov: Cestující první třídy)


Každá vláda potřebuje svou opozici, ale přitom jsou v zákulisí, mimo všetečných zraků veřejnosti, jedna ruka.


Moudrý nikdy neusiluje o sílu a velikost, o veřejnost a slávu, o moc a vyznamenání, ale o jejich pravý opak.


Člověk přes cestu je mor. Už jen ty zvídavé pohledy. Připadám si jako nahý. Však se mi kvůli tomu neustále vracívá jeden úděsný sen, ve kterém utíkám nahý po ulici před přísnými zraky veřejnosti, poněvadž jsem se zapomněl obléknout!


Zde chybí také veřejnost; skrýše, temná prostora je křesťanská.


Často by bylo lepší, kdybyste se vrátili ke svému divadýlku, ke své mediální tváři, s níž jedině vylézáte na veřejnost.


Vůle boží (to znamená podmínky zachování kněžské moci) musí být známa, - za tím účelem je třeba "zjevení". Aby bylo jasno: je třeba velikého literárního padělku, dojde k objevu "svatého písma", - odevzdá se veřejnosti s veškerou hieratickou pompou, s dny pokání a nářkem nad dlouhým "hříchem".


Některé povstalecké výkřiky do tmy jsou pro ně prostě vždycky rušivé. Nemusí být ani kdovíjak nahlas. Stačí jen zaslechnout. Toto se nepovoluje. Ale když si nějaká popová hvězda někde na veřejnosti zuje boty, hned se o tom píše na prvních stranách s titulkem "To je ale rebel!"


Býti užitkem veřejnosti, kolečkem, funkcí, k tomu je určení od přírody: nikoli společnost, nýbrž druh štěstí, nad nějž právě nejdou schopnosti největší většiny lidí, dělá z nich inteligentní stroje.


A ještě toto svobodné poradní slovo, bezplatné slovo bez nároku na honorář k vydavatelům a překladatelům: Chcete se živit literaturou, chcete z ní týt, chcete si z ní jako pasáci z prostitutky udělat dojnou krávu? - Dobře. Pak to však dělejte tajně a pokoutně, jako správní kuplíři, a nelezte s tím na veřejnost, aby nemohl od vás vůbec nikdo jiný opisovat a aby vám nemohl vaši prodejnou kurvu literaturu nikdo jiný zadarmo omrdat!


Veřejnosti by nemohlo být nic víc ku prospěchu než poznání intelektuální aristokracie přírody. Kdyby měla veřejnost svůj vlastní názor, tak by už svůj skoupě vyměřený čas na vzdělání nemarnila na produkcích obyčejných hlav.


Zkusíte-li dopravovat polévku do úst po indickém způsobu kornoutkem z kousku placky, dobře si to nejdříve nacvičte někde v ústraní a teprve pak s tím vystupte na veřejnost.


Zdá se, že byl Alexandros Aristotelem vyučen nejen v etice a politice, ale že se také zúčastnil tajných a hlubších přednášek, jež jeho žáci nazývali zvláštním jménem akroamatickými a epoptickými a jež nevynášeli na veřejnost. Neboť když již Alexandros přešel do Asie a dozvěděl se, že Aristotelés uveřejnil nějaké výklady o tom knižně, píše mu zcela otevřeně o filosofii dopis tohoto znění:
"Alexandros přeje Aristotelovi mnoho štěstí. Neučinil jsi dobře, žes uveřejnil své akroamatické výklady. Neboť čím my budeme vynikat nad ostatní, stanou-li se ty výklady, z kterých jsme nabyli vzdělání, obecným majetkem všech? Já bych raději chtěl vynikat v znalostech týkajících se nejvyšších věcí než mocí. Buď zdráv!"


Začínám se v tom šíleném lomozu současnosti pomalu cítit dobře, odvraceje se vědomě od všech věcí, které zaměstnávají pomatenou veřejnost. Proč by člověk nemohl spokojeně žít v blázinci jako zřízenec? Člověk prostě respektuje všechny blázny jako ty, pro které je budova, v níž žije, určena.


Kleón z řečnické tribuny úplně odstranil slušnost. Byl první, který při řeči na veřejnosti vykřikoval, rval si oděv, plácal se do stehen a během řeči pobíhal a nakazil tím i jiné politiky, že také přestali dbát na to, co se sluší, a to o málo později zavinilo úplný rozklad veřejného života.


Velevážená redakce!
Jsem již starší člověk, knížecí knihovník ve výslužbě, a jistě veřejnost uzná, že nebudu přece schválně na někoho lít vodu z okna.
Knížecí knihovník ve výslužbě
Čaboun František.


Věřil, že musí stále bdít nad svou důstojností a vyhýbat se důvěrnému styku s širokou veřejností.


Každý, kdo potřebuje peníze, sedne a napíše knihu a veřejnost je tak hloupá, že ji koupí.
*
Čím je dopisu adresa, tím má být knize její titul; jeho účelem je tedy dovést knihu k té části veřejnosti, pro niž může být její obsah zajímavý.


Pokud se týče mne, v mé omezené sféře působnosti a v nesmírné vzdálenosti od všech výtvorů oceňovaných veřejností, přiznám, že z nedostatku vážnějšího zaměstnání od roku 1814 píši, tak jako se kouří doutník, abych si ukrátil dlouhou chvíli; stránka, kterou mě bavilo psát, se mi zdá vždycky zdařilá.
Oceňuji tedy patřičně a více než kdo jiný celou tu vzdálenost, která mě dělí od spisovatelů požívajících veřejného obdivu a křesla ve Francouzské akademii.
*
Vidět vady v tom, co veřejnost obdivuje, je pošetilost: nový názor by bylo nutno obhajovat racionálním argumentováním, a to znamená prosazovat lhostejnou věc pomocí věci nudné.


Veřejnost sama přestala číst, sama od sebe. Těch, kdo se chtějí bouřit, je už velmi málo. A z té hrstky jich většinu snadno zastrašíte. Lidé se přece dobře baví.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm