Od Adama

26. ledna 2016 v 14:05 | Misantrop
Alexandre Cabanel: Adam (1867)

Když už byly obě opice úplně holé, napadlo jednu z nich, že si dají jména podle toho, co křičely, když padaly ze stromu.
"Já jsem křičel padám!", řekl on. "Budu se tedy jmenovat Padam."
"A já jsem, padajíc za tebou, volala to neva!", děla ona. "Proto se budu jmenovat Neva."
Ze samé radosti, že mají jména a z blbosti, způsobené prvotním Pádem, je napadlo, že by mohly ochutnat jedno zakázané ovoce, jemuž se ostatní orangutani vyhýbali.
To ovoce bylo totiž jedovaté, ale snad vinou té nedomrlosti těch opic se stalo, že se Padam a Neva naneštěstí neotrávili, ale pouze se jim z toho nejedlého ovoce zvrhly geny.
Z jejich spojení vznikli první lidé.


ALTER EGO: Já se jich, Adame, děsím. Kde se ten ničivý pud, kde se v nich, Adame, vzal?
ADAM: Nikde! Je v nich!
ALTER EGO: Jako prach je smést!
Kde je to, kde je to, Adame, kde to jest,
to, čím ta ostuda tvůrčí může smazat se?
Adame, kde je, kde je tvůj Kanón negace?
Adame, ještě máš Kanón negace. Je tady, je na dosah ruky. Na dosah ruky trest, na dosah ruky vykoupení. Adame, co uděláš? Což nejsi ještě na konci utrpení, ještě nejsi na konci bolesti? ADAME, TY TO TAK NECHÁŠ?


ADAM
Zemřeme už jen v malosti a bídě,
trápíce se až po hrob.
Cítím, že náš svět se opotřeboval
a nový stvořit je nad naše síly.


Čtu - opět z internetu - vynikající Čapkovo drama R.U.R. Je to hned po Válce s mloky asi nejlepší autorovo dílo, v němž Čapek předvádí svůj nesporný vizionářský talent, dokonce i s jemným nádechem misantropismu. Roboti, biologické stroje, si uvědomí sami sebe, vzbouří se a vyhladí lidstvo. Jenomže neznají svůj vlastní výrobní postup, neznají "tajemství života", jež je spolu s lidmi navždy ztraceno; nevědí, jak se bez lidí rozmnožovat, a proto i jim hrozí brzké vyhynutí. Hra končí tím, že se mezi Roboty najde jeden pár schopný citu a lásky, noví Adam a Eva robotí rasy.


V Bibli se nevyskytuje jediný kladný hrdina, jen samí chrapouni; všichni židovští vůdci, od Adama až po Krista a jeho vykutálené apoštoly, jsou vesměs ohavná, zvrácená, zapšklá, posedlá, potřeštěná, fanatická, devótní a servilní masožravá pakáž, jaká si kdy z dopuštění přírody vykračovala pyšně po tomto světě.


"Zpět, synové Adamovi!"


Je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.


Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.


Adam a Eva přišli na svět nazí a nestydatí - nazí a nezkažení, a žádný z jejich potomků nikdy nepřišel na svět jiný.
*
Písemnosti Adamovy rodiny
VÝŇATKY Z ADAMOVA DENÍKU
PONDĚLÍ - To nové stvoření s dlouhými vlasy hodně překáží. Pořád se kolem mne motá a sleduje mě. Nemám to rád, nejsem na společnost zvyklý. Radši si má to stvoření zůstat s ostatními živočichy... Je dnes zamračeno, fouká od východu, takže si myslím, že nám bude pršet. Nám? Kde jsem to slovo vzal? Už si vzpomínám. Užívá ho to nové stvoření.
STŘEDA - Postavil jsem si přístřešek proti dešti, ale není mi dovoleno, abych ho v klidu užíval sám. Vetřelo se mi tam to nové stvoření. Když jsem se je snažil vyhodit, ronilo vodu z děr, co se jimi dívá, otíralo si ji hřbetem pracek a vřeštělo jako někteří jiní živočichové, když se octnou v úzkých. Byl bych radši, kdyby neumělo mluvit, protože mluví pořád. Nikdy dřív jsem totiž neslyšel lidský hlas a jakýkoli nový a neznámý zvuk, který se vetře sem do velebného ticha této zasněné samoty, bolestně zasahuje můj sluch a připadá mi jako falešný tón.
PÁTEK - Potřebuji změnit místo pobytu.
SOBOTA - Minulé úterý večer jsem uprchl, byl jsem na cestě dva dny, postavil jsem si na ukrytém místě jiný přístřešek a zahladil své stopy, jak nejlépe jsem dokázal, ale dostihla mě pomocí zvířete, které ochočila a říká mu vlk, znovu spustila to žalostné vřeštění a ronila vodu z těch míst, kudy se dívá. Musel jsem se s ní vrátit, ale co nejdřív budu emigrovat znovu, jen co se naskytne příležitost. Zabývá se mnoha pošetilostmi, například studiem důvodů, proč se zvířata zvaná lvi a tygři živí travou a květinami, když jejich zuby, jak ona říká, byly podle všech známek zamýšleny k tomu, aby požírala jedno druhé. Je to hloupost, protože by to znamenalo, že by se ta zvířata musela navzájem zabíjet, a pokud tomu rozumím, zavedlo by se tím to, čemu se říká "smrt", a smrt, jak mi bylo řečeno, do Parku ještě nevstoupila. Toho z jistých příčin lituji.


První otroky stvořila moc a zbabělost otroků jejich otroctví prodloužila.
Ať je tomu jakkoliv, nelze se neshodnout na tom, že Adam byl suverénem světa, stejně jako byl Robinson suverénem svého ostrova, dokud byl jeho jediným obyvatelem.


Pro mne osobně je koupání a opalování v plavkách natolik zrůdný mrav, že se raději nevykoupu nebo nesluním, pokud bych musel být při tom kvůli slídivým pohledům nepřejícných lidí oblečený; nejčastěji nicméně nedbám ani těch pátravých očí a koupu se klidně "na Adama" i před lidmi, pokud jich není mnoho a jsou ode mne dost vzdáleni.
*
"Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka." - Možná. Zcela však pomíjím význam tohoto pořekadla, jaký mu dali už adamité, že totiž podle šatů lze poznat bohatce od chuďasa; a proto, aby si byli všichni boží lidé rovni, měli by být všichni nazí jako Adam a Eva v ráji. To skutečně, jak víme, prosazovali adamité - a potíral s důsledným zápalem sám Žižka. Já však naopak tvrdím, že právě oděv srovnává všechny rozdíly mezi lidmi a že teprve v nahotě se lidé od sebe nejvíc odlišují.
*
Když jsem v dospělosti potkal v thajské džungli na pěšině strážce parku, řekl mi, že jsem vypadal jako nějaký užaslý Adam v tropické zahradě rajských rozkoší, zanícený, s očima navrch hlavy, ve zbožném vytržení hledače svatého grálu, nebo jako kdybych se plížil na dobrodružné výpravě k mýtickému zlatému pokladu. V jistém smyslu měl ten strážce pravdu. V lese se ukrývá tolik vzácných pokladů, tolik záhad, tolik dobrodružství, tolik rozkoší, tolik svobody, tolik dobra, tolik úkrytů před zlem, před lidmi... V jistém smyslu jsem stále ten malý hrající si kluk okouzlený lesem a jeho tajemstvími, stále v něm hledám a nalézám svůj svatý grál, svou rajskou zahradu.


Nesmí se nechat naživu ani jeden lidský pár, ani jeden muž a žena, jinak se spolu ti dva zločinní spiklenci slasti spáří a celý ten šílený kolotoč začne znovu od Adama až po Misantropa.


Prožluklý osud! Prohra samá!
Chudáci mužští! Od Adama!


Usoudil jsem, že jsou na světě patrně dvojí lidé, kteří nemají týž původ od Adama, ale jsou, protože se tak krutě pronásledují, buď divocí, nebo krotcí, tak jako ostatní zvířata.


Lék musí být sladký a pravda hezká. A tenhle nesmysl na sebe člověk poštval od časů Adama a Evy… Ostatně… možná že je to všechno přirozené a má to tak být… Jako by v přírodě nebylo dost záměrných klamů a iluzí…
(Čechov: Doma)


MEMENTO, HOMO, QUIA PULVIS ES ET IN PULVEREM REVERTERIS
Člověče, pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš
Upravený citát ze Starého zákona (Genesis 3,19): quia pulvis es et... Z rozsudku nad Adamem a Evou před vyhnáním z ráje. V uvedené podobě je pronášel katolický kněz při udílení "popelce" na Popeleční středu. Srov.: Človíčku, pomni, že hovno jsi a v hovno se obrátíš! (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 2,1).


1. května 38: Je jaro, a tak jsem se vypravil na procházku. Je neuvěřitelné, kolik se toho změní k horšímu jen za pouhých pět měsíců zimy! Kolem přehrady, kam jsem se před deseti lety chodíval koupat "na Adama", poněvadž tam nikdo nebyl, je spousta hnusných aut a odporných rybářů. Já jdu po louce a kolem prosviští auťák jako někde na dálnici! Za chvíli budou ta hovada jezdit auty i v lese mezi stromy, ne? Čeho se dočkám napřesrok?


MEMBRUM VIRILE ERECTUM
Vztyčený mužský úd
V dílku německého okultisty H. C. Agrippy z r. 1518 De originali peccato (O původu hříchu) je vyslovena myšlenka, že skutečným svůdcem Eviným v rajské zahradě nebyl had, nýbrž Adamovo membrum virile erectum. Myšlenku odtud přejímá i F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel IV,38, avšak s tím rozdílem, že latinský výraz zaměňuje za řecký, byť téhož významu: Ithyfallos.


Množte se a naplňte Zemi, ať se mé oko potěší vašimi stálými rozbroji. (Z odkazu Boha Adamovi a Evě)


Bude válka? Války budou pořád. Lidi jsou pakáž. Pánbůh měl stvořit radši kulhavou rybu, než Adama. Byla by aspoň sranda.


Nebe je svrhlo, peklo se jich štítí,
jsou chladní, div z nich nezebe!
Ti z tváře světa zmizí dokonale,
zde lítost není na místě, jen hněv.
Zlé Adamovo sémě sem se vrací.


Noví Adam a Eva vkročili znovu do ráje, ale nevědí, co tam dělat. Alespoň se tedy spolu nazí osprchují v osvěžujícím deštíku -- to je z nouze dobrý začátek -- ale na(ne)štěstí i konec filmu.
(Misantrop: Komentář k filmu Masseba)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm