Odkud to věčné veselí?

21. ledna 2016 v 14:17 | Misantrop
Herbert James Draper: Jitro při vinobraní

Středozemní oblast je třeba považovat za vlast evropské kultury. Šťastné břehy tohoto krásného moře, jimž tak přálo příznivé podnebí, měly i další výhody: jeho obyvatelé si žili v blahobytu a nevládlo zde žádné zasmušilé náboženství nebo zákonodárství. Veselý duch tehdejších Provensálců prošel křesťanstvím a vůbec mu to neuškodilo.
Od svých sousedů, španělských Maurů, se naučili radostně chápat život. Láska naplňovala zámky šťastné Provence veselím, slavnostmi a rozkošemi.
Viděli jste v Opeře finále některé komické zpěvohry od Rossiniho? Na scéně vládne smích, krása a velkolepá nádhera. Jak jsme daleko od hanebných stránek lidské povahy! Hra končí, opona padá, diváci odcházejí, lustr se spouští a lampy se zhasínají. Zápach špatně uhašené lampy naplňuje sál, opona se trošku zvedla a my vidíme, jak po scéně pobíhají jacísi pobudové ve špinavých hadrech. Házejí sebou neohrabanými pohyby na scéně, kterou ještě před chviličkou oživovaly svými půvaby mladé ženy.
Tak působilo na Provence dobytí Toulouse křižáckou armádou. Namísto lásky, půvabů a veselí přišli barbaři ze severu a svatý Dominik.


V novém obydlí veselost sídlí.
(Platí i obecněji ve smyslu lepších počátků všeho.)


Lidé dělají všechno obráceně. Když se člověk narodí na tento svět, a stane-li se mu tedy to nejpomyslněji nejhorší, jemu, úplně nevinnému - jsou křtiny, lidé se veselí, ožerou se a nikdo z nich nepomyslí, že sem přibyl zas nový kandidát smrti. Nedělají to z idiocie, ale ze spadavého zvyku, a snad po celém světě. Nový kandidát smrti - důvod k veselí!


Kdo dí, že člověk dřívějších dob
byl hloupý a nemoudrý, nechybí nic!
On vynašel písně, jež k hodům by pěl
a k veselí, k tancům v slavnostní čas
a blažil tak zvuky své pozemské dny;
ale hudbou a písněmi v průvodu strun
moci ukájet bolesti trudů a běd,
to nenašel nikdo, ač smrti to zdroj
i hrůzy, jež vyvrací nejeden rod!


Nenávist k lidem je věc vážná a měla by tedy i vážně vyhlížet. Často právě když se směješ, pomyslí si lidé, že to nemíníš vážně, a pro smích budeš nakonec ty jim, a ne oni tobě a sobě. Směj se jim tedy jen v nenávisti, jen když jsi nejvíc obáván a pouze tehdy, když oni nemají k veselí vůbec žádný důvod.


Způsobím jim, že se ztratí hlas veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty.


Plácat rukama o sebe, pleskat se do kolen a popadat se smíchy za břicho jako oni, to bych svedl také - kdyby naráz všichni jednoho krásného dne vyvanuli z téhle planety jako pára nad hrncem. Jedině to by byl ten pravý důvod pro bláznivé veselí!


Se svými starostmi občas i radost a veselí střídej,
abys měl dosti sil a snesl kdejakou svízel.


Génia lze výstižně označit mottem Giordana Bruna: In tristia hilaris, in hilaritate tristis (V smutku veselí, ve veselí smutek).


Žuan Ťi na tváři nedával znát veselí ani hněv.


Ó jaká bezútěšnost! A její meze dosud nelze dohlédnout! Davy se radují a veselí, jako by slavily obětní hostinu, jako by stoupaly k terasám o příchodu jara! Já jediný zůstávám tichý a neúčastný ... jako dítě vyšlé z lůna, které se dosud neusmálo.


Tántrikové, obskurní indická sekta, radí takto:

Redukční dieta

Vyhýbat se veselí a radovánkám a snažit se o vážnost.
Výživná dieta

Být veselý, bavit se a zúčastňovat se radovánek.


Nikdo nikdy u něho neviděl skutečnou něhu a půvabné veselí, pro které odpouštíme donu Juanu Mozartovu; zkrátka portrét, jejž zde nastíním, je hrozný.


Tisíc rodin žijících v našem městě se stane stálými konzumenty dětského masa a další je třeba budou mít při různých příležitostech, jež jsou pohnutkou k společenskému veselí, obzvláště pak při svatbách a křtinách.


Vždycky mě překvapovalo, proč lidi tak brojí proti pití. Podle mého názoru jenom opilý člověk žije jaksepatří. Opilec dělá jen to, co chce... Když si zamane, zpívá nebo tancuje a nestydí se za svou radost a veselí... Lidi ale neumějí pít... Jsou příliš vzteklí... Já se spíš peru, když jsem střízlivý. Když se napiju, zapomínám na spoustu svinstva a je ze mne ten nejhodnější člověk na světě.
(Arcybašev: Sanin)


Život se mu skládal ze dvou polovin: jedna z nich byla práce a nuda, což pro něho znamenalo totéž, druhá klid a pokojné veselí.
A co naše výtečná mládež, co dělá? Scházejí se na oběd nebo na večírek, jako by šli úřadovat, bez veselí, chladně, aby se pochlubili kuchařem, salónem a aby se pak za zády vysmáli a jeden druhému nastavil nohu.


Čím tupější je oko, tím dále sahá dobro! Odtud to věčné veselí prostého lidu a dětí! Odtud zachmuřenost a špatnému svědomí podobný zármutek velkých myslitelů!


Nebeské veselí jak azurný zvon jsem postavil nade všechny věci, když jsem hlásal: není pravda, že nad nimi a jimi nějaká "věčná vůle" - chce.


Neumím ani lépe definovat zvláštnost jeho duševního stavu, který jej, jak se zdálo, odváděl mnohem dál od ostatních lidí, než aby se dal nazvat pouhým návykem ustavičného hlubokého přemýšlení, jenž byl patrný i v jeho nejvšednějším počínání, prostupoval jeho laškováním a proplétal se výbuchy jeho veselí jako zmije, které vylézají z očních důlků rozšklebených masek na římsách, jež zdobí persepolské chrámy.


Ptáci jsou od přírody nejutěšenější stvoření na světě. Nemyslím jen to, že je stačí vidět či slyšet a vždy nás potěší, ale mám na mysli ptáky samotné a chci říci, že pociťují více veselí a radosti než kterýkoliv jiný živočich. Ostatní zvířata bývají vážná a tichá, mnohá vyhlížejí přímo sklíčeně, radost dávají najevo zřídka, a to nepatrně a krátce; při svých potěšeních a zábavách většinou nejásají a své veselí nedávají znát. Jestliže je snad rozradují zelené louky, široký rozhled a půvabné vyhlídky, zářivé slunce a svěží, průzračný vzduch, navenek to nedávají najevo. Pouze o zajících se říká, že za měsíčních nocí, zvláště při úplňku, poskakují a hrají si spolu, radujíce se z měsíčního jasu, jak píše Xenofón. Ptáci často dávají najevo spokojenost pohybem a vzezřením; už pouhý pohled na ně nás obveselí, neboť schopnost a zvláštní sklon zakoušet potěšení vepsala příroda do jejich tvarů a chování. Jejich vzezření lze těžko považovat za klamné. Jakmile pocítí radost či spokojenost, prozpěvují, a čím větší je jejich radost a spokojenost, tím více dechu a chuti vkládají do svého zpěvu. A jelikož pějí velkou část dne, lze z toho vyvozovat, že se obvykle cítí dobře a radují se. Ačkoli bylo zjištěno, že v době lásky zpívají lépe, častěji a vytrvaleji než jindy, nelze se domnívat, že slasti a blaho lásky jsou jedinou pohnutkou jejich zpěvu. Vidíme přece, že za jasného a klidného dne zpívají více, než je-li zataženo a počasí je nejisté; za bouře umlknou; to dělají, kdykoli se jich zmocní nějaká obava; jakmile obava pomine, znovu vylétají, prozpěvují a dovádějí jeden s druhým. Podobně je slýcháme zpívat ráno, když se probouzejí; k tomu je podněcuje jednak radostné očekávání nového dne, jednak pocit osvěžení a posílení spánkem, známý každému živočichu. Neobyčejně je obveseluje i příjemná zeleň, žírná údolí, čistá a třpytivá voda, krásná krajina.
Tvrdím, že radost viděná a poznávaná u jiných, pokud nevzbuzuje závist, zpravidla posiluje a těší, příroda se tedy chvályhodně postarala o to, aby ptačí zpěv, jako projev veselosti a smích svého druhu, zněl veřejně, zatímco lidský zpěv a smích se před okolním světem ukrývá v soukromí. Moudře učinila, že se na zemi i ve vzduchu vyskytují živočichové, kteří po celý den zvučně a slavnostně hlaholí svou radost, jako by tleskali všemu životu a vyzývali ostatní tvorstvo k veselosti, a tím bez přestání podávali svědectví, byť i falešné, o šťastném uspořádání světa.
(Leopardi: Chvála ptáků)


Mignon byla veselá až k zuřivosti, a jakkoli se společnost z počátku tomu žertu smála, musila tomu nakonec učinit přítrž. Ale domluvy byly málo platné, neboť nyní vyskočila a běhala divoce kolem stolu s tamburinou v ruce. Vlasy jí poletovaly, a když pohazovala hlavou a měla jaksi všechny údy ve vzduchu, vypadala jako jedna z menád, jejichž divoké a skoro nemožné pohyby nás na starých památkách dodnes uvádějí v úžas.
(Poznámka: Tím, že Goethe přirovnává Mignon k menádě, chce vystihnout, že ani ve chvíli veselí se nedovedla zbavit křečovité, neovladatelné podstaty své bytosti, a kromě toho ji Goethe spojuje s pradávnou lidovou představou posvátné posedlosti.)


Ať z tohoto stavu vyplývají četné nevýhody, jedno je při tom přece dobré, že žena žije v přítomnosti více než my, a proto, je-li jen trochu snesitelná, užívá jí lépe, čerpajíc z ní onu veselost, ženě vlastní, které potom užívá k osvěžení, a je-li třeba, též ku potěše muže zavaleného starostmi.


V celé přírodě teď vládne veselost. Cvrčci cvrkají a mouchy bzučí. I hadi se dnes vyhřívají na sluníčku.
Ještě že mám svá zvířata a svůj les, čistý to zdroj žití. Jinak by smutek zcela převládl nad veselostí a nemělo by smysl žít.


"Veselost hraničí se sentimentalitou," řekl, řekněme, škarohlíd Schopenhauer.
(Hašek: Vlastivěda)


Ženské jsou rozverné jako děti. Všude chodí spolu jako pusillus grex, jako stádečko koz. Blažená nevědomost. Šťastní to tvorové. Chtěl bych mít jejich veselost, ale rozum si přitom ponechat. Jsou jako ty děti. Však ono lepší; horší by bylo, kdyby byly jako chlapi - a znám pár takových!


Cato pořádal divadelní hry. Hercům pak uděloval věnce, ne však zlaté, nýbrž olivové jako v Olympii. Místo drahocenných předmětů rozdával jako dary Řekům řepu, hlávky salátu, ředkvičky a hrušky, Římanům pak džbány s vínem, vepřové kýty, fíky, okurky a otepi dřeva. Někteří se ovšem smáli těmto laciným darům, jiní měli radost, když viděli, jak Catonova vážnost a přísnost pomalu přechází ve veselost.
Cato v roli pořadatele to činil jen proto, aby celou věc zesměšnil a ukázal, že hry jsou pro zábavu a že je nutno je pořádat spíše s prostým půvabem než s nákladnými přípravami, při nichž se mimořádná péče a úsilí věnuje věcem bezcenným.

Janssens Abraham: Veselost a melancholie (1623)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm