Proč žít?

12. ledna 2016 v 14:32 | Misantrop
Pablo Picasso: Radost žít (1946)


Proč žít? Život je sám sobě odpovědí.


Věz, že mrzce žít
je mrzké lidem ve cti zrozeným.
Dle těchto zásad nemám chuti žít.
(Sofoklés: Élektrá)


Ty jsi však žil tak dlouhou dobu ve vzorech, že si nedokážeš představit, jak bys mohl žít bez nich. Jak bys mohl žít bez podmínění? Jak bys mohl žít bez disciplíny? Jak bys mohl žít bez pout? Tak dlouho jsi žil v otroctví, v podmínění, že si nedovedeš představit, co je to svoboda. Ale ty umíš žít! Skutečně, jen pak budeš žít.


Když jest přirozený stav tělesný porušen, nelze žíti, ani při všem jídle a pití a při všem bohatství a vší moci, jakpak by bylo lze žíti při poruše a pokažení přirozeného stavu samého pramene našeho života?
(Antická žeň: Platón)


Každý si přeje žít tak, jak sám chce a potřebuje, tiše, klidně a spořádaně. On sám není ničím vinen: nemohl přece žít jinak, nedovolili mu žít tak, jak by byl chtěl!


Olga strašně chtěla žít tiše jako myška, ale neomaleností světa učinila pravý opak. Když si nemohla splnit touhu žít, zvolila touhu zabít.


Umět žít o samotě, to je jako žít dvakrát.


Živote, živote, ty jsi nás uhranul! Nech nás žít, nás všechny! Hleď, každý chce žít!


Dny smutné budu žít. K tomu mě donutí.
To nechci připustit. Já oči zavírám,
dokud jsou svobodné, a tělo Hádu dám.
Ten, kdo si nepřivyk žít v špatných poměrech,
ten své jho otrocké snáší jen s bolestí.
Je lepší pro něho snad zemřít nežli žít.
(Eurípidés: Hekaba)


Den a noc nemohou žít společně - uvážíme vaši nabídku jít do rezervace. Budeme žít stranou a v míru.


Umět žít - k tomu je zapotřebí talent. A kdo ho nemá, buďto zahyne, anebo si zničí život tím, že ho promění v ubohé živoření bez světla a bez radosti.
(Arcybašev: Sanin)


Není možné jinak žít, jestliže nechcete žít jako na hostině, kdy se po nemírném pití a v nadměrné opilosti motáte a potácíte, takže vás druzí musí vést a sami nejste schopni se chránit.


Avšak mohou lidé vůbec žít ve společnosti bez hádek a rvaček, mohou žít bez svých lidských sporů, které jsou bezpodmínečnou podmínkou jejich národního života a mravního vývoje?
(France: Ostrov Tučňáků)


Zvolil jsem místo, kde lze o samotě žít
Pohoří Tchien-tchaj jím je - jak slovy je vylíčit?


Moudrý člověk se ani nezříká života, ani se nebojí nežít; neboť se mu ani neprotiví žít, ani se mu nezdá, že nežít je něco zlého.


Žijete, jako byste měli žít věčně, nikdy vám nepřijde na mysl vaše pomíjejícnost, nepozorujete, kolik času už přešlo. Ztrácíte z něho, jako byste brali z plného, jako byste brali z nepřeberného množství, a zatím možná právě ten den, který někomu nebo něčemu dáváte v plen, je váš poslední. Všeho se bojíte jako smrtelní, po všem toužíte jako nesmrtelní. Často slyšíš někoho říkat: "V padesáti letech odejdu do ústraní, od šedesátého roku se přestanu starat o veřejné záležitosti." A kdo ti zaručuje delší život? Kdo zaručí, že všechno půjde tak, jak určuješ? Nestydíš se nechat si pro sebe jen zbytky života a ušlechtilému přemýšlení vymezit jen ten čas, který už nebudeš moci na nic použít? Jak pozdě je začínat žít tenkrát, když je nutno skončit! Jak hloupě zapomíná na svou smrtelnost ten, kdo odkládá zdravé plány až na svůj padesátý a šedesátý rok a chce začít žít ve věku, jehož se dožilo jen málo lidí!


Moje hlavní činnost po léta, kdy se jiní hmoždí zkouškami a zahajováním kariéry, byly věčné procházky ve hvozdech, hledání nymf a halucinačních zámků, válení se nahým tělem na mechu a ve sněhu a strašné boje s Bohem, který si usmyslil žít bdě jako člověk. Rozhodl jsem se, věren své zásadě, známé u předsokratovských filosofů, dnes paradoxní: žít jen svému sebezdokonalování a vrhl jsem se s plnou parou na systematickou praktickou filosofii.


Lidé jsou v podstatě jako manželé. Manžel, pokud chce žít v klidu, musí věřit, že jeho manželka je věrná; každý se tím řídí, i když půl světa ví, že pravda je docela jiná. Když někdo chce, či musí žít v nějaké zemi, udělá dobře, když ji považuje za jednu z nejlepších v celém obyvatelném světě; a za takovou každý svou vlast považuje. A protože lidé chtějí žít, potřebují věřit, že je život krásný a že stojí za to; a tak tomu věří. A popudí je každý, kdo si myslí něco jiného.
(Leopardi: Tristan a jeho přítel)


Kdo bez otroka umí žít
může žít také bez krále


Nic neprospívá tak jako žít v ústraní a mluvit s málo lidmi, mnoho sám se sebou.


Území vyznačené pravidly vám začalo být těsné, už jste v něm nemohli déle žít, a proto jste museli vstoupit na bitevní pole.


LADY MACDUFF: Chlapče, co si jen počneš? Jak dál budeš žít?
SYNEK: Jak ptáčkové.
LADY MACDUFF: Chceš zobat červíky?
SYNEK: Budu žít z toho, co je, jako oni.


"Žít, žít!", zaslechl jsem v dálce naléhavé volání
Najednou jsi plný citu, když už sahám po zbrani


Děti nic netuší a dožívají se věku, kdy mají žít samostatně, s páskou na očích i na duchu, o rubu života nic neznají, nevědí, že si lidé myslívají něco jiného než říkají a jednají jinak než mluví; nevědí, že musíme žít s ostatními lidmi jako ve válce nebo alespoň v ozbrojeném míru.
(Maupassant: Odpuštění)


V tomhle světě žít nemůžeš, ale přitom se nedá nikam jinam odejít.


Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít.
(London: Ženská statečnost)


Věčně říkám: "Těší mě, že jsem se s váma seznámil," někomu, s kým mě ani dost málo netěšilo se seznámit. Ale když člověk chce žít, musí tyhle věci říkat.


Niccolò Machiavelli:
Prvním zákonem všeho tvorstva je: zachovat se, žít. Sejete bolehlav a žádáte, aby vám uzrály klasy.


Bouřím se z pocitu studu, bouřím se proto, že je mi trapno žít uprostřed rozkladu.


Ze svého pokusu v lesích jsem získal aspoň tohle poučení: jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. Některé věci hodí za hlavu, překročí neviditelnou hranici a on bude žít, jak žijí svobodné bytosti vyššího řádu. Pokud jde o budoucnost či z hlediska možného, měli bychom žít zcela bez zábran a navenek neurčitelně, s obrysy v tu stranu matnými a mlhavými.


Žij svobodně, dítě mlhy - a s ohledem na vědění jsme všichni dětmi mlhy. Člověk, který se odhodlá žít, je čistotou svého vztahu k zákonodárci povznesen nade všechny zákony pozemské i nebeské.
(Thoreau: Chůze)


Dost! Už toho nechme být
a každý žijme tak, jak je nám libo žít!
(Molière: Škola pro muže)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm